5 C 219/2025-15

1.Žalobkyně se žalobou podanou dne , datum, domáhala na žalovaném zaplacení částky 35 284 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému poskytnut neúčelový úvěr ve výši 30 000 Kč tak, že dle smluvního ujednání částka ve výši 27 500 Kč byla převedena na účet žalovaného, částka 2 500 Kč byla převedena na účet zprostředkovatele úvěru jako jeho provize. Žalovaný se zavázal, že celkovou cenu úvěru ve výši 37 500 Kč (úvěr se sjednanými úroky) uhradí v 25 pravidelných měsíčních splátkách po 1 600 Kč, kdy splatnost prvé splátky byla dohodnuta na , datum, . Žalovaný úvěr nesplácel řádně, proto žalobkyně ke dni , datum, úvěr zesplatnila. Žalovaný žalobkyni dluží částku 30 000 Kč na jistině, 2 045 Kč na úrocích, dále částku 300 Kč za zaslané upomínky, smluvní pokutu za opožděné splátky ve výši 1 497 Kč a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 32 045 Kč od , datum, do , datum, , tedy v částce 1 442 Kč. Žalovanému byla dne , datum, zaslána předžalobní výzva k plnění, žalovaný však ničeho neuhradil.

2.Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil.

3.Žalobkyně souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k navrženému postupu nevyjádřil, proto má soud za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963, občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle § 115a o. s. ř. a věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání.

4.Soud provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení, účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle § 132 o. s. ř byl v řízení prokázán následující skutkový stav:5. Účastníci uzavřeli dne , datum, platně smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , jejíž součástí byly úvěrové podmínky žalobkyně. Podle čl. IV. bodu 2 písm. b) smlouvy se žalovaný zavázal žalobkyni v případě, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení žalované splatným dle čl. IV. bod 1 zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru, a to za každý den prodlení. Podle čl. IV. bodu 2 písm. c) smlouvy se žalovaný zavázal žalobkyni v případě, kdy se dostane do prodlení se zaplacením dohodnuté měsíční splátky (prokázáno smlouvou o úvěru č. , hodnota, a úvěrovými podmínkami). Před uzavřením smlouvy o úvěru žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného (prokázáno čestnými prohlášeními žalovaného o jeho závazcích, výdajích a příjmech, potvrzením úvěruschopnosti, výplatními páskami a potvrzením o vedení účtu). Ač žalovaný úvěr čerpal, neplnil podmínky smlouvy a nehradil předepsané splátky. Z těchto důvodů v souladu s obchodními podmínkami byl úvěr zesplatněn a žalobkyně požadovala úhradu veškerých dluhů vyplývajících z úvěru (prokázáno oznámením o zesplatnění ze dne , datum, včetně podacího lístku). Žalobkyně opakovaně žalovaného upomínala o zaplacení (prokázáno upomínkami ze dne , datum, a ze dne , datum, ). Před podáním žaloby byl žalovaný k úhradě dlužné částky vyzván právním zástupcem žalobkyně (prokázáno upomínkou ze dne , datum, ).

6.Po právní stránce soud věc posoudil následovně:7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8.Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

9.Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10.Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

11.Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

12.Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13.Podle § 122 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Podle odst. 3 tohoto ustanovené souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla , hodnota, a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.

14.Vztah mezi žalobkyní a žalovaným byl založen smlouvou o úvěru uzavřenou dle § 2395 a násl. o. z., na základě které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve sjednané výši a žalovaný se zavázal žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Smlouva o úvěru byla uzavřena distančním způsobem podle § 561 odst. 1, § 562 odst. 1 a § 1824 a násl. o. z., kdy podpis žalovaného byl nahrazen elektronickými prostředky, kdy bylo zajištěno určení a ověření osoby, která úkon učinila, a obsah projevu vůle byl elektronickými prostředky zachycen. Žalobkyně před uzavřením smlouvy prověřila úvěruschopnost žalovaného. Žalovanému byl na základě platné smlouvy o úvěru poskytnut úvěr, který byl povinen vrátit ve sjednané době. Žalovaný nehradil řádně a dluží na jistině částku 30 000 Kč, na poplatcích částku 1 460 Kč a na úroku částku 2 045 Kč. Žalobkyni rovněž vzniklo dle § 2048 o.z. právo na sjednanou smluvní pokutu. Jelikož žalovaný nehradil včas, dostal se dle § 1968 o. z. do prodlení a žalobkyni vznikl dle § 1970 o. z. nárok na úrok z prodlení, jehož výše byla dána § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto shledal nárok uplatněný žalobou opodstatněným po skutkové i právní stránce a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

15.Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, a proto jí přísluší vůči žalovanému náhrada účelně vynaložených nákladů. Žalobkyni, která byla v řízení zastoupena advokátem, přiznal soud náhradu nákladů řízení v celkové výši 4 316 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 412 Kč a z odměny advokáta žalobkyně dle § 8 odst. 1 a § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění (dále jen „a. t.“), vypočítané z tarifní hodnoty ve výši 35 284 Kč dle § 14b odst. 1 a. t. za tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, žaloba, výzva k plnění) ve výši 700 Kč/úkon, paušální náhrady hotových výdajů za tři úkony právní služby ve výši 100 Kč/úkon dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty (21 %), jíž je advokát plátcem podle zvláštního právního předpisu, ve výši 504 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla ve sporu zastoupena advokátem, uložil soud žalovanému povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení přímo k rukám tohoto advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

16.Lhůty k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř., když z obsahu spisu nevyplývá důvod pro jejich prodloužení.