8 C 222/2025-58

1.Žalobce se podanou žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu 56 998,91 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku č. II tohoto rozsudku. V odůvodnění uvedl, že účastníci řízení uzavřeli dne 1. 7. 2024 distančním způsobem smlouvu o spotřebitelskému úvěru. Žalovaný na základě smlouvy obdržel bezhotovostně dne 1. 7. 2024 částku 7 400 Kč, dne 2. 7. 2024 částku 600 Kč, dne 18. 8. 2024 částku 9 423 Kč a dne 9. 9. 2024 částku 10 655 Kč, tedy celkem 28 078 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peníze vrátit a dále zaplatit smluvní úrok 1,99 % denně z vyplacené tranše a 1,02 % z vyplacené jistiny, poplatek 660 Kč za službu „, hodnota, “. Žalovaný na předmětný závazek uhradil pouze 221,12 Kč. Žalobce se před poskytnutím úvěru zabýval úvěruschopností žalovaného. Tohoto lustroval v příslušných registrech, zjistil od něj potřebné informace – počet členů domácnosti, pravidelné měsíční výdaje a příjmy. Informace poskytnuté žalovaným pak dále ověřil, posouzení provedl dle metodiky ČNB. Dále žalobce podrobně popsal proces uzavření smlouvy, která byla uzavřena elektronicky. Žalovaná částka dále sestává z dlužné jistiny ve výši 27 856,88 Kč, dlužného poplatku za vyplacení ve výši 490,35 Kč, smluvního úroku ve výši 27 842,64 Kč a poplatku za službu „, hodnota, “ ve výši 564,36 Kč. Žalovaná částka dále sestává ze smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné jistiny úvěru, kterou žalobce požaduje za 90 dnů ve výši 244,68 Kč.

2.Žalobce se z jednání soudu omluvil, žalovaný rovněž. Soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3.Z listiny označené jako Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , právnická osoba, . vyplynulo, že v této jsou zaznamenány údaje o žalovaném s tím, že tento má výdaje na bydlení ve výši 12 000 Kč, výdaje na půjčky ve výši 11 000 Kč a ostatní výdaje ve výši 6 000 Kč. Ověřený čistý měsíční příjem činí 23 841 Kč, sám žalovaný uvedl čistý příjem 43 000 Kč měsíčně. Žalovaný žije v domácnosti se třemi dalšími osobami, z toho jedná má také příjem. Dále žalobce předložil kopii občanského průkazu žalovaného. Z prohlášení žalobce označeného jako Identifikované příjmy vyplynulo, že žalobce se zabýval příjmovými transakcemi žalovaného s tím, že ověřil, že jeho příjmy činí 23 841 Kč. Z potvrzení o platbě vyplynulo, že žalobce na účet žalovaného převedl ve čtyřech platbách celkem 28 078 Kč. Žalobce rovněž předložil předžalobní výzvu, z níž je v kombinaci s rovněž doloženým podacím lístkem zřejmé, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě dluhu před podáním žaloby. Dále žalobce předložil soubor listin nepodepsaných žalovaným, a sice smlouvu o úvěru ze dne 1. 7. 2024, jejímž předmětem byl úvěr 19 600 Kč, souhlas se zpracováním osobních údajů, informace o úvěru, sazebník a obchodní podmínky. K těmto je připojen certifikát o elektronickém podpisu. Žalobce rovněž doložil listinu nazvanou: „Obecné principy posuzování a filozofie Společnost“, kde žalobce zaznamenal své interní mechanismy při dané činnosti. Dále žalobce předložil výpis z bankovního účtu žalovaného za dobu od 17. 8. 2024 do 8. 9. 2024. Z tohoto vyplývá platba ve výši 12 400 Kč označená jako „, hodnota, “ a příjmová platba 26 908 Kč od společnosti , právnická osoba, .

4.Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalobce zaslal na bankovní účet žalovaného 28 078 Kč, jak je shora uvedeno. Žalobce disponuje listinami shora specifikovanými, odeslal žalovanému předžalobní upomínku.

5.Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o SP“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1, odst. 2 zákona o SP ve znění účinném od 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Na právní vztah, od nějž žalobce odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o SP (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobce pak argumentoval tím, že se schopností žalovaného splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabýval, tedy postupoval v souladu s § 86 odst. 1 zákona o SP, čemuž soud nepřisvědčil. Žalobce nedoložil jedinou objektivní listinu či jiný důkaz o majetkových poměrech žalovaného či provedených šetřeních, jediným důkazem je jednostranně vyhotovený záznam žalobce a není zřejmé, že zde uvedené skutečnosti uvedl skutečně žalovaný. I z této listiny navíc vyplývá, že zjištěné výdaje na bydlení a půjčky činí 23 000 Kč měsíčně a ověřené příjmy žalovaného činí 23 841 Kč. Rozdíl činí pouhých 841 Kč, přičemž ve výdajích nejsou kromě bydlení a úvěrů zahrnuty žádné výdaje jiné včetně těch nutných jako je strava, hygiena apod. Již z této skutečnosti je zřejmé, že žalovaný nemohl být úvěruschopným klientem, resp. nebylo možno bez případného dalšího šetření a zjištění takovou skutečnost konstatovat, což soud vede k závěru, že předmětný úvěr byl poskytnut v rozporu s § 86 zákona o SP. Předložený výpis z účtu je z období po uzavření smlouvy o úvěru, nemá tedy pro otázku poměrů žalovaného v době uzavření smlouvy žádnou relevanci. Svou neúčastí při jednání soudu se žalobce vzdal možnosti být poučen dle § 118a o.s.ř. o nutnosti doplnit v ohledu zkoumání úvěruschopnosti tvrzení a důkazy (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 2528/2010 ze dne 23.5.2012).

6.S odkazem na § 87 odst. 1 zákona o SP je pak žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, v daném případě je tedy povinen vrátit částku 28 078 Kč ponížených o dosavadní úhrady na výsledných 27 856,88 Kč, když ve zbytku žalovaného nároku spočívajícího v nárocích pramenících ze samotné neplatné smlouvy soud žalobu zamítl. Pro úplnost soud dodává, že se v daném případě nejedná o bezdůvodné obohacení na straně žalovaného dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neboť úprava obsažená v zákoně o SP je ve vztahu k obecné úpravě obsažené v občanskému zákoníku úpravou speciální. Žalobce tak touto optikou nemá ani nárok na úroky z prodlení (§ 1968, § 1970 občanského zákoníku), když dle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022 splatnost zbývající jistiny úvěru zatím nenastala a tedy nemohl ani vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení, když specifický nárok poskytovatele úvěru dle § 87 zákona o SP spočívající v nesplacené jistině úvěru má novou dobu splatnosti, buď mezi účastníky dohodnutou nebo soudem určenou, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobce může požadovat zaplacení úroku z prodlení. Jelikož pak žalovaný v řízení zůstal pasivní, soud nezjišťoval jeho možnosti a uložil mu dluh uhradit ve standardní lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř., když si existence dluhu musel být vědom již delší dobu (viz doba poskytnutí úvěru, datum zaslání předžalobní upomínky).

7.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. dle většinového úspěchu žalovaného, který však náhradu nákladů řízení neuplatnil.