20 C 91/2025-55

o 17 440 Kč s příslušenstvím

Okresní soud v Olomouci Datum rozhodnutí: 22.05.2025 ECLI:CZ:OSOL:2025:20.C.91.2025.1

I.Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II.Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 1 440 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 17 440 Kč od 14. 7. 2023 do zaplacení, se zamítá.

III.Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 435 Kč k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1.Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 17 440 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, (dále jen „věřitel“) uzavřel se žalovaným dne 6. 4. 2022 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytl žalovanému úvěr ve výši 16 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 13. 7. 2023. Žalovaný úvěr čerpal, avšak úvěr do data splatnosti nesplatil a dostal se do prodlení s vrácením úvěru. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2023 postoupena na žalobkyni. Předmětem žaloby je dlužná jistina ve výši 16 000 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 440 Kč.

2.Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce nijak nerozporoval.

3.Soud učinil z provedených důkazů následující skutková zjištění:4. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 25. 11. 2022, ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 8. 8. 2022, ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 8. 7. 2022, ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 7. 6. 2022, ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 6. 4. 2022, ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 31. 3. 2023, ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 13. 2. 2023, ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 4. 1. 2023, ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 19. 10. 2022, ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 12. 9. 2022, že právní předchůdce žalobkyně jako věřitel a žalovaný uzavřeli dne 6. 4. 2022 smlouvu o úvěru, na základě které se věřitel zavázal poskytnout žalovanému na bankovní účet č. , č. účtu, úvěr ve výši 16 000 Kč a žalovaný se jej zavázal věřiteli vrátit do 61 dnů, tj. do data splatnosti 6. 6. 2022, s předem definovanou možností odkladu splatnosti – prodloužení splatnosti až o jedenáct měsíců (tzn. až na 391 dní). Žalovaný se ve smlouvě dále zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně v případě prodlení smluvní pokutu ve výši 0,1 % z jistiny, a to za každý den prodlení, dále úrok z prodlení v zákonem stanové výši a dále poplatek za každou zaslanou upomínku 50 Kč (nejvýše tři zpoplatněné upomínky). Následně dne 7. 6. 2022 věřitel a žalovaný změnili a doplnili podmínky smlouvy o úvěru 656987002 tak, že délka splatnosti byla sjednána na 91 dnů, datum splatnosti bylo sjednáno 6. 7. 2022. Dne 8. 7. 2022 věřitel a žalovaný změnili a doplnili podmínky smlouvy o úvěru 656987002 tak, že délka splatnosti byla sjednána na 121 dnů, datum splatnosti bylo sjednáno 5. 8. 2022. Dne 8. 8. 2022 věřitel a žalovaný změnili a doplnili podmínky podmínky smlouvy o úvěru 656987002 tak, že délka splatnosti byla sjednána na 151 dnů, datum splatnosti bylo sjednáno 4. 9. 2022. Dne 12. 9. 2022 věřitel a žalovaný změnili a doplnili podmínky smlouvy o úvěru 656987002 tak, že délka splatnosti byla sjednána na 189 dnů, datum splatnosti bylo sjednáno 12. 10. 2022. Dne 19. 10. 2022 věřitel a žalovaný změnili a doplnili podmínky smlouvy o úvěru 656987002 tak, že délka splatnosti byla sjednána na 226 dnů, datum splatnosti bylo sjednáno 18 11. 2022. Dne 25. 11. 2022 věřitel a žalovaný změnili a doplnili podmínky smlouvy o úvěru 656987002 tak, že délka splatnosti byla sjednána na 263 dnů, datum splatnosti bylo sjednáno 25. 12. 2022. Dne 4. 1. 2023 věřitel a žalovaný změnili a doplnili podmínky smlouvy o úvěru 656987002 tak, že délka splatnosti byla sjednána na 303 dnů, datum splatnosti bylo sjednáno 3. 2. 2023. Dne 13. 2. 2023 věřitel a žalovaný změnili a doplnili podmínky smlouvy o úvěru 656987002 tak, že délka splatnosti byla sjednána na 343 dnů, datum splatnosti bylo sjednáno 15. 3. 2023. Dne 31. 3. 2023 věřitel a žalovaný změnili a doplnili podmínky smlouvy o úvěru 656987002 tak, že délka splatnosti byla sjednána na 389 dnů, datum splatnosti bylo sjednáno 30. 4. 2023.

5.Z dodatku č. , hodnota, ke smlouvě o úvěru, že dne 10. 5. 2023 věřitel a žalovaný uzavřeli dodatek č. , hodnota, ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, , jímž byla délka splatnosti půjčky sjednána na 429 dnů, datum splatnosti bylo sjednáno 9. 6. 2023. Žalovaný se dále zavázal uhradit věřiteli poplatek za změnu smlouvy ve výši 3 680 Kč.

6.Z výpisu z účtu, že dne 13. 9. 2018 byla z účtu žalovaného č. , č. účtu, poukázána právnímu předchůdci žalobkyně verifikační platba a následně byla právním předchůdcem žalobkyně na účet žalovaného č. , č. účtu, poukázána dne 6. 4. 2022 částka 16 000 Kč označena jako půjčka od zaplo.

7.Z výzvy k úhradě ze dne 13. 7. 2023, že věřitel úvěr zesplatnil a žalovaný byl věřitelem dopisem ze dne 13. 7. 2023 vyzván předžalobní výzvou k okamžité úhradě dluhu, přičemž dlužná částka ke dni 13. 7. 2023 činila 17 540 Kč a sestávala z dlužné jistiny ve výši 16 000 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 440 Kč a poplatku za upomínku ve výši 100 Kč.

8.Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2023 včetně seznamu postoupených pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 11. 7. 2024, z předžalobní výzvy a z podacího lístku, že smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2023 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 11. 7. 2024. Žalovaný byl právním zástupcem žalobkyně dopisem ze dne 11. 7. 2024 vyzván předžalobní výzvou k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.

9.Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:10. Právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, (dále jen „věřitel“) uzavřel se žalovaným dne 6. 4. 2022 smlouvu o úvěru, na základě které se zavázal žalovanému poskytnout úvěr ve výši 16 000 Kč na účet žalovaného č. , č. účtu, uvedený ve smlouvě a žalovaný se jej zavázal věřiteli vrátit do 61 dnů, tj. do 6. 6. 2022. Žalovaný se ve smlouvě dále zavázal zaplatit věřiteli v případě prodlení smluvní pokutu ve výši 0,1 % z jistiny, a to za každý den prodlení, dále úrok z prodlení v zákonem stanové výši a dále poplatek za každou zaslanou upomínku 50 Kč (nejvýše tři zpoplatněné upomínky). Dne 8. 7. 2022, 8. 8. 2022, 4. 9. 2022, 12. 9. 2022, 19. 10. 2022, 25. 11. 2022, 4. 1. 2023, 13. 2. 2023 a 31. 3. 2023 se věřitel a žalovaný dohodli na prodloužení data splatnosti úvěru. Následně dne 10. 5. 2023 věřitel a žalovaný uzavřeli dodatek č. , hodnota, ke smlouvě o úvěru, jímž byla doba splatnosti úvěru stanovena na 429 dnů, tj. 9. 6. 2023. Právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl peněžní prostředky v celkové výši 16 000 Kč převodem na bankovní účet žalovaného. Žalovaný dlužnou částku ve lhůtě splatnosti neuhradil. Dopisem ze dne 11. 7. 2024 byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2023 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 11. 7. 2024.

11.Podle ustanovení § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12.Podle ustanovení § 2396 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

13.Podle ustanovení § 2397 o.z. úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

14.Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 o.z. úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.

15.Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

16.Podle ustanovení § 1802 o.z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.

17.Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18.Podle ustanovení § 2 nařízení vlády číslo 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

19.Podle ustanovení § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

20.Podle ustanovení § 1880 odst. 1, 2 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí.

21.Podle ust. § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

22.Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

23.Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

24.Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

25.Podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní, je v prodlení.

26.Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

27.Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

28.Dle ustanovení § 1879 občanského zákoníku může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

29.Dle ustanovení § 1880 odst. 1, 2 občanského zákoníku, postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí.

30.Dle ustanovení § 1881 odst. 1 občanského zákoníku, postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka nevylučuje.

31.Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy a dospěl k následujícímu právnímu závěru: žalobkyně v řízení prokázala, že je ve věci aktivně legitimována, neboť prokázala, že na ni prostřednictvím smlouvy o postoupení pohledávek přešla žalobní pohledávka.

32.Soud posoudil zjištěný skutkový stav s ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností žalobkyně, resp. jejího právního předchůdce před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Soud dospěl k závěru, že žalobkyni se nepodařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy její právní předchůdce provedl řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného. K tomu soud uvádí, že dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný na www.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

33.Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je totiž nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu let zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces „posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.

34.Soud po provedeném dokazování konstatuje, že v tomto konkrétním případě právní předchůdce žalobkyně neposoudil úvěruschopnost žalovaného řádně, když k posouzení úvěruschopnosti žalobkyně nepředložila žádné důkazy a přímo v žalobě avizovala, že žádnými důkazy ani nedisponuje.

35.Tato skutečnost tak zakládá absolutní neplatnost smlouvy o úvěru jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku.

36.Nároky z této neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 o. z. z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Za dané situace tak má žalobkyně nárok pouze na vydání poskytnuté jistiny ve výši 16 000 Kč v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele) (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021). Ve vztahu k době přiměřené možnostem spotřebitele nese břemeno tvrzení a důkazní sám spotřebitel, resp. v daném řízení žalovaný. Jelikož žalovaný k otázce svých možností vrátit poskytnutou jistinu ničeho netvrdil a v řízení byl nečinný, soud mu uložil žalobní pohledávku specifikovanou ve výroku I. tohoto rozsudku splnit v obecné třídenní lhůtě, a to v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

37.Jelikož žádné další nároky z neplatné smlouvy o úvěru žalobkyni neplynou, byla žaloba ve zbývajícím rozsahu z důvodů již výše uvedených zamítnuta.

38.O náhradě nákladů řízení ve výroku III. pak soud rozhodoval dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., když účastníku, který měl ve věci částečný úspěch, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V dané věci byla žalobkyně úspěšná co do 71,73 % sporu (včetně příslušenství, kapitalizovaného ke dni rozhodnutí, kdy celkem činil předmět řízení 22 306,48 Kč) a žalovaný co do 28,27 % sporu. Procesní úspěch žalobkyně tak činí 43,46 %. V daném případě náklady sestávají z paušální náhrady dle vyhl. č. 254/2015 Sb., za 2 úkony po 100 Kč dle § 1 odst. 3 písm. a), ve spojení s ustanovením § 2 odst. 1 vyhlášky, a to za předžalobní výzvu a sepis žaloby, a náhrady zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč. Náhradu za odměnu za zastupování advokátem soud žalobkyni nepřiznal pro jejich neúčelnost s ohledem na nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 585/17, ze dne 10. 4. 2018, (odst. 22 nálezu), ze kterého vyplývá, že je-li účastníkem řízení obchodní společnost, jejíž podnikatelská činnost spočívá ve vymáhání pohledávek, je zřejmé, že by taková právnická osoba měla sama disponovat příslušným aparátem pro správu svých pohledávek. Jestliže je tento předpoklad obcházen tím způsobem, že se účastník nechává zastoupit právním zástupcem, který je nadto jeho nepřímým vlastníkem, získává takový postup charakter zneužití práva na náhradu nákladů řízení, neboť účelově navyšuje náklady s vymáháním pohledávky spojené. Žalobkyně sama v žalobě uvádí, že je právnickou osobou, jejímž předmětem podnikání je kolektivní investování spočívající zejména v investicích do nákupu portfolií pohledávek od bankovních a nebankovních subjektů. Žalobkyně u zdejšího soudu pravidelně uplatňuje odkoupené pohledávky a lze konstatovat, že její podání mají převážně formulářový charakter, lišící se jen žalovanou částkou a osobou žalovaného (například ve věcech sp. zn. 19 C 211/2023, 12 C 211/2023, 17 C 208/2023 kde byla podána žaloba identického znění). Právní zástupce žalobkyně je pak dle výpisu z evidence skutečných majitelů skutečným majitelem žalobkyně. Soud proto uzavírá, že uplatňování nákladů za právní zastoupení lze v tomto případě označit za zneužití práva na náhradu nákladů řízení, když podání žaloby si žalobkyně byla jednoznačně schopna obstarat sama, neboť jejím předmětem podnikání je právě vymáhání pohledávek. Celkem tedy náklady řízení žalobkyně činí 1 000 Kč, z toho 43,46 % činí částku 435 Kč. Tuto částku je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta žalobkyně. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. jako obecnou třídenní.

Odkazované předpisy

Související rozhodnutí

14 C 79/2026-78 21.04.2026

o 22 775,47 Kč s příslušenstvím

13 C 252/2025-69 14.04.2026

o 158 621,56 Kč s příslušenstvím

20 C 32/2026-41 14.04.2026

o 77 196 Kč s příslušenstvím

20 C 44/2026-49 14.04.2026

o 22 821 Kč s příslušenstvím

14 C 59/2026-89 10.04.2026

o 139 970,21 kč s příslušenstvím

Komentáře 0

Pro psaní komentářů se prosím přihlaste.

Informace

Spisová značka	20 C 91/2025-55
Soud	Okresní soud v Olomouci
Soudce	Mgr. Ludmila Papicová
Datum rozhodnutí	22.05.2025
Datum zveřejnění	17.07.2025
ECLI	ECLI:CZ:OSOL:2025:20.C.91.2025.1

Přihlaste se a sledujte podobná rozhodnutí

Registrace zdarma Přihlásit se

20 C 91/2025-55

o 17 440 Kč s příslušenstvím

Odkazované předpisy

Související rozhodnutí

Komentáře 0

Informace

Klíčová slova

Podobná rozhodnutí

Další od tohoto soudu

Spolupracující weby

Oblíbené

Historie prohlížení