36 Co 167/2025-56
o zaplacení 250 000 Kč s příslušenstvím
Městský soud v Praze
Datum rozhodnutí: 29.05.2025
ECLI:CZ:MSPH:2025:36.Co.167.2025.56
I.Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II potvrzuje a ve výroku III se mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 14 432 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku do rukou advokáta žalobce.
II.Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
1.Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zastavil řízení co do částky 139 733 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 13. 10. 2024 do zaplacení (výrok I), žalobu o zaplacení částky 110 267 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 13. 10. 2024 do zaplacení zamítl (výrok II) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 300 Kč (výrok III).
2.Takto rozhodl o žalobě, kterou žalobce požadoval zaplacení částky 250 000 Kč jakožto náhrady nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení vedeného u Okresního soudu v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, (dále též „posuzované řízení“). Toto řízení trvalo 13 let a 1 měsíc, jeho předmětem bylo vypořádání společného jmění manželů (dále rovněž „SJM“), jehož součástí byly nemovitosti, movité věci a závazky. Žalobce se přitom na délce řízení nijak nepodílel, jeho význam spatřoval především v tom, že nemohl disponovat svými nemovitostmi v důsledku poznámky v katastru nemovitostí. Požadoval rovněž, aby soud prvního stupně přihlédl k míře inflace, kdy za rok trvání řízení požadoval částku 20 000 Kč.
3.Žalovaná nesporovala, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu v podobě jeho nepřiměřené délky, přičemž žalobci již poskytla zadostiučinění v penězích ve výši 139 733 Kč (v této výši bylo řízení zastaveno výrokem I pro zpětvzetí žaloby ze dne 14. 10. 2024). Závěr o délce posuzovaného řízení korigovala tak, že ve vztahu k žalobci trvalo konkrétně 11 let a 11 měsíců (neboť až dne 16. 4. 2012 obdržel žalobu), přičemž probíhalo na dvou stupních soudní soustavy. Řízení skončilo zastavením po uplynutí roční lhůty podle § 110 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.), kdy nebyl podán návrh na jeho pokračování. Žalovaná nezpochybnila, že v řízení docházelo k prodlevám, poukázala však na jeho složitost po stránce skutkové a také obecně na specifičnost řízení o vypořádání SJM. Po stránce procesní bylo třeba rozhodnout o návrhu na nařízení předběžného opatření či návrzích na osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. Při odškodnění tak vyšla z částky 16 000 Kč za rok trvání řízení, základní částku potom ponížila o 30 % z důvodu složitosti řízení a podíl žalobce na jeho délce, neboť od dubna 2022 do října 2023 žádal opakovaně o odročení jednání s tím, že strany jednají mimosoudně, nakonec účastníci také navrhli přerušení řízení dle § 110 o. s. ř. na dobu jednoho roku. Základní částku naopak navýšila o 10 % pro postup soudu.
4.Soud prvního stupně vyšel ze shodných tvrzení účastníků o závěru žalované ve vztahu k žádosti žalobce o předběžné projednání nároku ze dne 12. 4. 2024 a dále ze zjištění o celkovém průběhu posuzovaného řízení, která podrobně popsal v bodech 6. a 7. odůvodnění napadeného rozsudku. Odvolací soud na tato jeho zjištění pro stručnost vlastního odůvodnění zcela odkazuje. Soud prvního stupně poté učiněná zjištění posoudil podle § 1, § 13 odst. 1 a § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen „OdpŠk“), za použití článku 6 odst. 1 věta první Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, publikované pod č. 209/1992 Sb. (dále jen „Úmluva“) a Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu vydaného pod sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále jen „Stanovisko“).
5.Nejprve se zabýval otázkou, zda v průběhu posuzovaného řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to konkrétně k porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Za aplikace judikatury Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) a Nejvyššího soudu zhodnotil jednak celkovou délku tohoto řízení a také skutečnost, zda v jeho průběhu došlo k průtahům. Měl za to, že žalobce začal pociťovat újmu ohledně nejistoty výsledku řízení již ode dne 16. 4. 2012, kdy mu byla doručena žaloba, konec tohoto období připadl na 2. 4. 2024, kdy nabylo právní moci usnesení o nákladech státu a posuzované řízení bylo definitivně skončeno. Celková doba rozhodného období tak u žalobce činila 11 let a 11 měsíců.
6.Poté zhodnotil složitost věci a dospěl k závěru, že posuzované řízení bylo složitější po stránce skutkové, procesní i právní, neboť v řízení o vypořádání SJM je soud vždy povinen hledat řešení, kterým by nikoho z účastníků nepoškodil. Vyslovil závěr, že v případě, kdy se účastníci nejsou schopni shodnout na žádné kompromisní variantě, která je jim předložena soudním znalcem, případně vyřizujícím soudcem, má taková okolnost neblahý vliv na délku soudního řízení. Specifičnost daného řízení spatřoval v tom, že soud nemůže celou žalobu zamítnout pro neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního. V daném případě učinila žalobkyně předmětem vypořádání nemovitosti, movité věci a závazky. Žalobce vystupující v posuzovaném řízení jako žalovaný bránil tím, že většina těchto závazků není součástí SJM, nemovitosti považoval za své výlučné vlastnictví. Věc vyřizující soud tak prováděl rozsáhlé dokazování k položkám, které měly být vypořádány, byly vypracovány znalecké posudky k ocenění movitých věcí a nemovitosti. Žalobkyně byla opakovaně soudem vyzývána podle § 118a o. s. ř., jednání bylo třeba odročovat z důvodů na straně účastníků, rozhodovalo se o procesních návrzích, zejména o návrhu na vydání předběžného opatření, o osvobození od soudních poplatků, o částečném zpětvzetí žaloby a o zrušení ustanovení zástupce. V posuzované věci byly podány 3 znalecké posudky a jejich 2 dodatky, proběhly výslechy několika svědků, byla provedena řada listinných důkazů, o součinnost byly žádány různé instituce, zejména instituce finanční. Řízení bylo rovněž třeba přerušit s ohledem na společný návrh účastníků.
7.Soud prvního stupně dále konstatoval, že žalobce se na celkové délce posuzovaného řízení nepodílel ve smyslu obstrukcí či nečinnosti, význam řízení pro žalobce hodnotil jako standardní, neboť takový význam se dle Stanoviska presumuje. Souhlasil s žalovanou, že poznámka v katastru neznemožňuje dispozice s nemovitostmi, na význam řízení tedy nemá vliv.
8.Zhodnotil rovněž postup soudů s tím, že orgány veřejné moci se dopustily několika pochybení. Jednalo se o kratší i delší období nečinnosti, a to zejména na počátku řízení, ale rovněž v době vyčkávání na zpracování znaleckého posudku, přičemž podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3759/2009, nese stát odpovědnost za průtahy v řízení způsobené prodlevami při vypracování znaleckého posudku. Posuzované řízení bylo podle prvostupňového soudu na první pohled nekoncentrované, zejména z hlediska zjišťování skutkového stavu, neboť opakovaně docházelo k výzvám k žalující straně ve smyslu § 118a o. s. ř., řízení však probíhalo většinou na jednom stupni soudní soustavy.
9.Za použití všech takto zhodnocených kritérií soud prvního stupně dospěl k závěru, že délka posuzovaného řízení byla vzhledem k okolnostem případu nepřiměřená, a tudíž došlo k nesprávnému úřednímu postupu. Zároveň konstatoval, že pouhé konstatování porušení práva nepostačuje a bylo na místě přiznat žalobci peněžitou částku za způsobenou nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky řízení.
10.Nejprve stanovil základní částku pro přiměřené zadostiučinění za jeden rok řízení, přičemž se v souladu se Stanoviskem řídil úvahou, že pro poměry České republiky je přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč, když za první dva roky řízení je tuto částku třeba stanovit v polovině uvedeného rozmezí. K výši daným rozmezím ohraničené částky odškodnění zaujal stanovisko, že roli hraje zejména celková doba řízení, a navíc v případě extrémně dlouhé délky řízení se má přiznaná částka blížit horní hranici uvedeného rozmezí. Celkovou dobu řízení shledal nepřiměřeně dlouhou, přičemž považoval za přiměřené stanovení základní částky odškodnění za zadostiučinění za jeden rok trvání nepřiměřeně dlouhého řízení na částku 16 000 Kč (za první dva roky v polovině). Řídil se přitom úvahou, že délka řízení byla násobně delší, než bylo vzhledem k okolnostem možné očekávat, zejména v důsledku nekoncentrovaného postupu Okresního soudu v , adresa, . Základní částku odškodnění nemajetkové újmy tak stanovil na 174 667 Kč.
11.Tu potom dále snížil z důvodu složitosti řízení o 30 %, naopak ji zvýšil o 10 %, neboť to byl právě postup Okresního soudu v , adresa, , který zapříčinil násobně delší trvání řízení, než bylo možné s ohledem na složitost věci očekávat. Ve vztahu k zavinění žalobce na délce původního řízení či pro význam řízení přitom základní částku nijak nemodifikoval. Výslednou částku odškodnění proto stanovil na částku 139 733 Kč.
12.Soud prvního stupně poté s poukazem na citovanou judikaturu Nejvyššího i Ústavního soudu vysvětlil, že nebyl důvod přistoupit k žalobcem požadovanému navýšení přiznaného zadostiučinění s ohledem na změnu hospodářské situace v České republice. Protože žalovaná zaplatila žalobci dne 8. 10. 2024 částku 139 733 Kč, kterou soud prvního stupně považoval za dostatečné zadostiučinění, žalobu o zaplacení zbývající částky 110 267 Kč s příslušenstvím zamítl.
13.O nákladech řízení rozhodl podle zásady úspěchu ve věci vyjádřené v § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně úspěšné žalované, která nebyla v řízení zastoupena a nedoložila výši hotových výdajů, přiznal náhradu nákladů v rozsahu jedné paušální náhrady dle vyhlášky č. 254/2015 Sb. za písemné vyjádření k žalobě.
14.Proti rozsudku podal žalobce včasné odvolání, které směřoval do jeho zamítavého výroku II a nákladového výroku III. V něm se neztotožnil se závěry soudu prvního stupně o přiměřenosti poskytnutého zadostiučinění ve výši 139 733 Kč. Základní částka odškodnění 16 000 Kč byla stanovena s odkazem na Stanovisko, které bylo přijato před téměř 14 lety, přičemž míra inflace v posledních letech rapidně vzrostla. S ohledem na plynutí času a nárůst cenové hladiny v České republice již nelze vycházet z rozpětí částek 15 000 Kč až 20 000 Kč. Pokud soud prvního stupně dospěl k závěru, že za jeden rok řízení náleží žalobci částka 16 000 Kč, nelze s tím souhlasit, když existují důvody pro navýšení částky alespoň na 20 000 Kč za jeden rok řízení. Žalobce rovněž nesouhlasil se snížením základní částky o 30 %, neboť se jednalo o „běžný“ spor o vypořádání SJM. Otázka ocenění předmětných nemovitostí si sice vyžádala znalecký posudek a ohledně sporných skutečností probíhalo podrobné dokazování, nicméně právní složitost věci byla zcela běžná s přihlédnutím k obvyklým sporům o vypořádání SJM, a nijak neodůvodnila trvání řízení po dobu více než 13 let. V této souvislosti se právě s ohledem na nekoncentrovaný postup soudu prvního stupně jeví být nedostatečným navýšení základní částky o 10 %. Žalobce nesouhlasil rovněž s hodnocením významu řízení jako standardního, když se sice jednalo o spor, s nímž není spojen presumovaný zvýšený význam pro jeho účastníky, nicméně řízení pro žalobce představovalo významný stresový faktor, neboť po takto dlouhou dobu si nemohl být jist jeho výsledkem. Nejpodstatnější však je, že v důsledku probíhajícího řízení byl žalobce po dobu 11 let omezen v nakládání se svými nemovitostmi, neboť na návrh jeho bývalé manželky byla do katastru nemovitostí zapsána poznámka spornosti, přičemž tuto skutečnost soud prvního stupně nijak nezohlednil. Je sice pravdou, že poznámka v katastru nemovitostí neznemožňuje jejich převod, avšak na realitním trhu zpravidla nelze takovou nemovitost prodat, a pokud ano, tak za významně sníženou kupní cenu. Tento aspekt věci si proto podle žalobce zaslouží významnější zhodnocení, přičemž soud prvního stupně by měl zhodnotit všechny relevantní okolnosti případu, nejen ta kritéria, která jsou explicitně vyjmenována v § 31a odst. 3 OdpŠk.
15.Žalobce nesouhlasil rovněž s rozhodnutím o nákladech řízení, když úspěch žalované dosáhl pouze 44 % a žalobce byl proto procesně úspěšnější. Za nesprávný proto považoval postup prvostupňového soudu, který na věc aplikoval § 142 odst. 1 o. s. ř., byť měl o nákladech řízení postupovat podle § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť rozhodnutí záviselo na úvaze soudu. Žalobce proto navrhl změnu výroku II napadeného rozsudku tak, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 110 267 Kč s příslušenstvím.
16.Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a 212a o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání žalobce ve věci samé není důvodné. Odvolací soud o odvolání rozhodl, aniž za tímto účelem nařizoval ústní jednání, neboť účastníci s tímto postupem výslovně souhlasili, případně se k výzvě odvolacího soudu opačně nevyjádřili (§ 214 odst. 3 o. s. ř.).
17.Soud prvního stupně učinil dostatečná a pro posouzení věci podstatná skutková zjištění; navíc geneze, výsledek posuzovaného řízení, uplatnění nároku u příslušné organizační složky státu i reakce žalované na něj, byly mezi účastníky nesporné. Skutkový základ pro právní hodnocení věci tak byl v řízení před soudem prvního stupně dostatečně ustaven, a odvolací soud z něj může v rámci svého odvolacího přezkumu nejen vycházet, ale i na něj plně odkázat. Tento skutkový závěr je potom dostatečným podkladem a východiskem pro právní hodnocení věci, přičemž odvolací soud se ztotožňuje i s právním hodnocením nemajetkové újmy a na ně odkazuje.
18.Odvolací soud především souhlasí se soudem prvního stupně v otázce posouzení délky podkladového řízení, které ve vztahu k žalobci trvalo 11 let a 11 měsíců (žaloba mu byla doručena dne 16. 4. 2012 a řízení pravomocně skončilo dne 14. 10. 2024). Odvolací soud se zároveň ztotožňuje s posouzením podkladového řízení jako složitějšího po skutkové, právní i procesní stránce. Skutková složitost věci spočívala zejména v tom, že předmětem vypořádání se staly movité i nemovité věci a také závazky, ale především v tom, že žalobcem byly takto vnesené položky SJM zpochybňovány z hlediska existence výlučnosti vlastnictví. Věc vyřizující soud proto prováděl k položkám, které měly být vypořádány, rozsáhlé dokazování, včetně svědeckých výpovědí, byly vypracovány 3 znalecké posudky k ocenění movitých věcí a nemovitostí. Procesní složitost spočívala především v tom, že okresní soud rozhodoval o návrhu na osvobození od soudních poplatků, návrhu na ustanovení zástupce či návrhu na předběžné opatření, činil rovněž dotazy na různé, zejména finanční instituce či opakovaně vyzýval žalobkyni k doplnění tvrzení podle § 118a o. s. ř., přičemž věc byla rovněž řešena odvolacím soudem. Prvostupňový soud přes popsanou složitost věci uzavřel, že rozhodující soud v řízení několikrát pochybil, jeho postup byl nekoncentrovaný a řízení bylo zatíženo obdobími nečinnosti, přičemž odvolací soud s tímto posouzením rovněž souhlasí.
19.Za správný považuje odvolací soud závěr prvostupňového soudu, že žalobce se na délce podkladového řízení nepodílel, byť několikrát žádal o odročení nařízeného jednání, či navrhoval mimosoudní jednání stran, které nakonec vyústilo v oboustranně navržené přerušení řízení podle § 110 o. s. ř., jež bylo po uplynutí roční lhůty zastaveno.
20.Význam řízení pro žalobce soud prvního stupně hodnotil jako standardní, což odvolací soud zcela aprobuje. Zároveň se ztotožňuje se závěrem, že poznámka učiněná v katastru nemovitostí neznemožňuje dispozice s nimi, proto na význam řízení pro žalobce vliv nemá.
21.Za použití všech podstatných hledisek specifikovaných v ustanovení § 31a odst. 3 OdpŠk proto soud prvního stupně dospěl ke správnému hodnocení, že na celkovou délku řízení nelze nahlížet jako na přiměřenou a odvolací soud s ním souhlasí i v tom, že v důsledku takto nepřiměřené délky řízení je dán odpovědnostní titul podle zákona č. 82/1998 Sb. Nesprávný úřední postup potom podle soudu prvního stupně vyústil v potřebu přiznání relutární náhrady, za jejíž základ považoval částku 16 000 Kč za rok, přičemž i s tímto posouzením lze plně souhlasit. Odvolací soud se také ztotožňuje se soudem prvního stupně v závěru o nezbytném snížení základní náhrady odškodnění o celkových 20 % (snížení o 30 % pro složitost věci a zvýšení o 10 % pro postup soudů), neboť tato korekce je zcela adekvátně odůvodněna a důvody pro jakékoliv další snížení či naopak zvýšení základní náhrady ve shodě se soudem prvního stupně odvolací soud neshledal. Trvalo-li posuzované řízení ve vztahu k žalobci 11 let a 11 měsíců, odpovídá správně stanovená základní náhrada 16 000 Kč za rok trvání řízení (při snížení na polovinu za první dva roky) částce 174 667 Kč, což po snížení o 20 % vede k správně určené výsledné výši relutární náhrady v částce 139 733 Kč, která však již byla žalobci v rámci předběžného projednání nároku žalovanou zaplacena. V důsledku tohoto kroku žalované, následovaného zpětvzetím žaloby v této části, proto již žalobci nezbyla žádná částka k odškodnění, což soud prvního stupně pregnantně vyjádřil v rozhodnutí o zamítnutí jeho nároku na zaplacení částky 110 267 Kč s příslušenstvím.
22.Odvolací soud se zároveň zcela ztotožnil s postupem prvostupňového soudu, který přiznané zadostiučinění nenavyšoval v souladu s žalobcovým požadavkem odůvodněným změněnou hospodářskou situaci v České republice. Správně se přitom opřel o rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 5760/2017, sp. zn. 30 Cdo 1153/2019 či sp. zn. 30 Cdo 2184/2020, podle kterých by výše přiměřeného zadostiučinění měla odpovídat konkrétním okolnostem případu a závažnosti vzniklé újmy, přičemž na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny či životní úrovně. Požadavkem na valorizaci základní částky odškodnění v důsledku extrémní inflace se Nejvyšší soud zabýval rovněž v usnesení ze dne 15. 5. 2024, č. j. , spisová značka, , v němž neshledal žádný důvod se od své dosavadní judikatury odchýlit, přičemž závěry tohoto usnesení byly jako správné vyhodnoceny usnesením Ústavního soudu ze dne 25. 7. 2024, sp. zn. , spisová značka23. Z uvedených důvodů odvolací soud postupoval podle § 219 o. s. ř. a napadený zamítavý meritorní výrok I jako věcně správný potvrdil; nákladový výrok II potom změnil ve stanovení povinnosti účastníků k jejich náhradě a v jejich výši.
24.Soud prvního stupně totiž při rozhodnutí o nákladech řízení vyšel z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., když z výsledku sporu dovodil procesní úspěch žalované. V daném případě však byl předmětem řízení nárok žalobce na finanční odškodnění, který nebyl do data podání žaloby ze strany žalované dobrovolně uspokojen, a protože k jejímu finančnímu plnění, byť nikoliv v žalobcem požadované výši, došlo až po podání žaloby, lze na žalobce ve smyslu § 142 odst. 3 o. s. ř. za aplikace § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř. pohlížet jako na plně úspěšného, neboť se domohl základu požadovaného nároku a rozhodnutí o výši odškodnění záviselo na úvaze soudu. Odvolací soud proto napadený výrok III podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že žalobci přiznal plnou náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a dále z odměny advokáta stanovené dle § 6 odst. 1, § 7 bod 6 a § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“) za 3 úkony právní služby po 3 100 Kč počítané z tarifní hodnoty 50 000 Kč (převzetí zastoupení, sepis žaloby a jejího částečného zpětvzetí) a rovněž 3 náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. Celkové náklady žalobce ve výši 14 342 Kč (zahrnující podle § 137 odst. 3 o. s. ř. rovněž 21 % DPH z odměny advokáta a náhrady jeho hotových výdajů) byly přisouzeny v prodloužené pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 věta druhá o. s. ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).
25.O nákladech odvolacího řízení pak odvolací soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1, 2 o. s. ř. a contrario, když plně úspěšné žalované v této fázi řízení žádné náklady nevznikly.
Odkazované předpisy
- § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb.
- § 9 vyhl. č. 177/1996 Sb.
- § 110 z. č. 99/1963 Sb. (§ 110)
- § 118a z. č. 99/1963 Sb. (§ 118a)
- § 137 z. č. 99/1963 Sb. (§ 137)
- § 142 z. č. 99/1963 Sb. (§ 142)
- § 146 z. č. 99/1963 Sb. (§ 146)
- § 149 z. č. 99/1963 Sb. (§ 149)
- § 160 z. č. 99/1963 Sb. (§ 160)
- § 212 z. č. 99/1963 Sb. (§ 212)
- § 214 z. č. 99/1963 Sb. (§ 214)
- § 219 z. č. 99/1963 Sb. (§ 219)
- § 220 z. č. 99/1963 Sb. (§ 220)
- § 224 z. č. 99/1963 Sb. (§ 224)
- § 13 z. č. 82/1998 Sb. (§ 13)
- § 31a z. č. 82/1998 Sb. (§ 31a)
Související rozhodnutí
67 To 38/2026-826
30.04.2026
trestní věc
13 Co 59/2026-187
29.04.2026
o vyklizení bytu, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu...
14 Co 117/2026-73
24.04.2026
o zaplacení 390 104 Kč
25 Co 71/2026-65
23.04.2026
o určení neplatnosti kupní smlouvy, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodníh...
39 Co 19/2026-105
22.04.2026
o zaplacení 18 701 000 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Ob...
Informace
| Spisová značka | 36 Co 167/2025-56 |
|---|---|
| Soud | Městský soud v Praze |
| Soudce | Mgr. Tomáš Mottl |
| Datum rozhodnutí | 29.05.2025 |
| Datum zveřejnění | 14.07.2025 |
| ECLI | ECLI:CZ:MSPH:2025:36.Co.167.2025.56 |
Přihlaste se a sledujte podobná rozhodnutí
Podobná rozhodnutí
21 C 59/2018
Obvodní soud pro Prahu 2
05.02.2021
Obvodní soud pro Prahu 2
44 C 31/2020-114
Obvodní soud pro Prahu 2
11.06.2021
Obvodní soud pro Prahu 2
9 C 19/2020-43
Okresní soud v Uherském Hradišti
22.09.2020
Okresní soud v Uherském Hradišti
46 C 9/2020-49
Obvodní soud pro Prahu 2
06.01.2021
Obvodní soud pro Prahu 2
45 C 167/2019-53
Obvodní soud pro Prahu 2
09.12.2020
Obvodní soud pro Prahu 2
Další od tohoto soudu
67 To 38/2026-826
30.04.2026
trestní věc
13 Co 59/2026-187
29.04.2026
o vyklizení bytu, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodn...
14 Co 117/2026-73
24.04.2026
o zaplacení 390 104 Kč
25 Co 71/2026-65
23.04.2026
o určení neplatnosti kupní smlouvy, k odvolání žalobkyně pro...
39 Co 19/2026-105
22.04.2026
o zaplacení 18 701 000 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalob...
Komentáře 0