34 C 29/2025-55

o 50 025 Kč s příslušenstvím - debetní zůstatek

Městský soud v Brně Datum rozhodnutí: 04.09.2025 ECLI:CZ:MSBR:2025:34.C.29.2025.1

I.Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 50 025 Kč, v pravidelných měsíčních splátkách po 3 000 Kč splatných vždy do každého 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

II.Návrh žalobce, aby mu byla žalovaná povinna zaplatit- kapitalizovaný úrok ve výši 2 162,10 Kč od 9.8.2021 do 31.10.2021- úrok 18,9 % ročně z pohledávky 50 000 Kč od 1.11.2021 do 30.11.2021- úrok 8,5 % ročně z pohledávky 50 000 Kč od 1.12.2021 do zaplacení- úrok z prodlení 8,5 % ročně z pohledávky 50 000 Kč od 11.11.2021 do zaplaceníse zamítá.

III.Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 826,83 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV.Česká republika - Městský soud v Brně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1.Žalobou doručenou soudu dne 4. 7. 2025, doplněnou o podání ze dne 13. 3. 2025, se žalobce domáhal po žalované (dále jen „žalovaný“) zaplacení částky 50 000 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že mezi účastníky byla dne 9. 8. 2025 uzavřena rámcová smlouva, na jejímž základě žalobce aktivoval žalovanému běžný účet č. , č. účtu, . Na základě dodatku č. , hodnota, k rámcové smlouvě žalobce poskytl žalovanému kontokorentní úvěr ve výši 50 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet úvěr průběžně tak, aby alespoň jednou za rok od prvního čerpání kontokorent splatil spolu s úrokem 18,9 % ročně z aktuálně vyčerpané částky. S ohledem na opakované prodlení žalovaného prohlásil žalobce celý úvěr za okamžitě splatný k 1. 11. 2021. V souvislosti s aktivací běžného účtu byl žalovaný rovněž povinen udržovat na účtu dostatek peněz nutných k pokrytí předpokládaných plateb a v případě vzniku záporného zůstatku byl povinen zaplatit příslušnou částku do pěti pracovních dnů od výzvy žalobce. Podanou žalobou se žalobce domáhal zaplacení dlužného úvěru ve výši 50 000 Kč s příslušenstvím a dále nepovoleného debetu ve výši 25 Kč.

2.Žalobce dále doplnil, že s odbornou péčí zjišťoval, ověřoval a hodnotil úvěruschopnost žalovaného, vycházel z informací poskytnutých žalovaným, z dostupných systémů a registrů a také z výsledků analýzy výdajů zpracované , právnická osoba, ; žalobce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného.

3.Soud provedl dokazování listinami.

4.Z rámcové smlouvy č. , hodnota, soud zjistil, že mezi účastníky byla dne 9. 8. 2025 uzavřena smlouva o službách včetně platebních, na základě které byl žalovanému aktivován běžný účet č. , č. účtu, . Žalovaný byl oprávněn disponovat pouze s finančními prostředky na účtu do výše dostupného zůstatku. Povinností žalovaného bylo udržovat na účtu dostatek finančních prostředků k pokrytí předpokládaných plateb. V případě vzniku mínusového zůstatku byl žalovaný povinen dluh uhradit nejpozději do pěti dnů poté, co k tomu bude žalobcem vyzván.

5.Z dodatku č. , hodnota, ze dne 9. 8. 2021 k rámcové smlouvě, obchodních podmínek a ceníku soud zjistil, že žalobce poskytl žalovanému kontokorent ve výši 50 000 Kč možným přečerpáním účtu žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal splácet kontokorent průběžně každým připsáním peněz na běžný účet.

6.Z výpisu z účtu žalovaného ze dne 4. 7. 2024 soud zjistil, že žalovaný na běžný účet žalovaného bylo připsáno, včetně úvěru, celkem 60 882,79 Kč a odepsáno celkem 60 907,79 Kč, konečný zůstatek byl záporný ve výši 25 Kč.

7.Předžalobní výzvou ze dne 1. 11. 2021 žalobce upozornil žalovaného na zesplatnění všech dluhů. Žalobce rovněž vyzval žalovaného k úhradě dluhu ve výši 52 162,10 Kč. Dle poštovního podacího lístku byla výzva odeslána dne 2. 11. 2021.

8.Soud provedl důkaz účastnickým výslechem žalovaného.

9.Během účastnického výslechu žalovaný uvedl, že jeho současná čistá mzda se pohybuje mezi 27 000 až 30 000 Kč, jeden z pokojů v bytě podnajímá za částku 5 000 Kč. Celkové výdaje měsíčně za bydlení činí 13 000 kč, žije sama, sociální dávky nepobírá. Měsíčně posílá cca 8 000 – 10 000 Kč synovi do Mongolska. Své měsíční výdaje na jídlo, šaty, léky, dopravu, telefon apod. odhaduje na částku 5 000 Kč.

10.Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.

11.Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

12.Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13.Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14.Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění do 29.5.2022 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem15. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

16.Podle § 547 občanského zákoníku musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

17.Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18.Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení pak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.

19.Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy jako důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je neplatností absolutní. Soud k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C–679/18 a též ÚS ČR, sp. zn. III ÚS 4129/18). Soud se proto z úřední činnosti, ale také s ohledem na obranu žalovaného, nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy o úvěru.

20.Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.

21.Z předložených listin nevyplývá, že by informace o příjmech a výdajích žalovaného byly ze strany žalobce dostatečně zjišťovány a následně ověřovány a hodnoceny. V rámci posouzení úvěruschopnosti zjišťoval žalobce pouze informace týkající se příjmu žalovaného, žádným způsobem však neověřoval tvrzení žalovaného stran výdajů, tedy nezjišťoval skutečnou výši nákladů na bydlení, osobní potřeby žalovaného, potřeby domácnosti, úhradu jiných dluhů, výdaje související se zdravotním stavem apod., a spokojil se pouze s prohlášením žalovaného stran jeho výdajů. Žalobce tedy postupoval formálně a do žádosti o úvěr uvedl údaje sdělené žalovaným bez toho, aniž by dostatečně hodnotil zejména výdaje žalovaného, což nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. Právě dostatečné zjištění a ověření převisu příjmů nad výdaji úvěrované osoby je nutné pro určení schopnosti řádně hradit dluh. Přihlédnout je potřeba také k tomu, že ačkoliv žalobce tvrdil, že při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nahlížel do registrů, žádné výstupy z provedených lustrací nepředložil.

22.Žalobce nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobce řádně neposoudil, jaké jsou skutečné volné měsíční prostředky žalovaného a zda tedy žalovaný bude schopen hradit splátky úvěru. Za této situace neměl být úvěr žalovanému vůbec poskytnut.

23.Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. , spisová značka, ).

24.Ve světle uvedeného proto žalobci vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny ve výši 50 000 Kč a záporného zůstatku na běžném účtu ve výši 25 Kč, ve zbylé části uplatněného nároku ve výši 2 162,10 Kč, stejně jako nároků na úhradu obchodního úroku a úroku z prodlení, který vychází z absolutně neplatné smlouvy o úvěru, soud žalobu zamítl.

25.Domáhá-li se věřitel nevrácené jistiny spolu s úrokem z prodlení v rámci soudního řízení, je nezbytné zkoumat, jaké byly možnosti a schopnosti spotřebitele vrátit poskytnutou jistinu, přičemž na spotřebiteli je, aby tvrdil (a následně i prokázal), že není v jeho možnostech a schopnostech hradit dluh ve stanovené lhůtě. Žalovaná při výslechu uvedla, že je schopná hradit měsíční splátky ve výši 1 500 – 2 000 Kč, vzhledem ke svým měsíčním příjmům a výdajům.

26.Z důvodů shora vyložených soud výrokem I a II tohoto rozsudku žalobě z části vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 50 025 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 3 000 Kč splatných vždy do každého 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek. Ve zbylé části kapitalizovaného úroku ve výši 2 162,10 Kč od 9.8.2021 do 31.10.2021, úroku 18,9 % ročně z pohledávky 50 000 Kč od 1.11.2021 do 30.11.2021, úroku 8,5 % ročně z pohledávky 50 000 Kč od 1.12.2021 do zaplacení, úroku z prodlení 8,5 % ročně z pohledávky 50 000 Kč od 11.11.2021 do zaplacení poté soud výrokem II žalobu zamítl.

27.Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení bylo zaplacení jistiny ve výši 50 000 Kč, jistiny 25 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 162,10 Kč od 9.8.2021 do 31.10.2021, úroku 18,9 % ročně z pohledávky 50 000 Kč od 1.11.2021 do 30.11.2021 v kapitalizované výši 776 Kč, úroku 8,5 % ročně z pohledávky 50 000 Kč od 1.12.2021 do 4. 9. 2025 v kapitalizované výši 15 998 Kč, úroku z prodlení 8,5 % ročně z pohledávky 50 000 Kč od 11.11.2021 do 4. 9. 2025 v kapitalizované výši 16 231 Kč. Úspěch žalobce je představován výrokem I., tedy částkou v celkové výši 50 025 Kč, neúspěch je představován výrokem II., tedy částkou v celkové výši 35 167 Kč. Žalobce byl proto úspěšný v 58,72 % předmětu řízení, v 41,28 % předmětu řízení úspěšný nebyl. Po vzájemném zápočtu neúspěchu žalobce vůči jeho úspěchu, má žalobce právo na náhradu 17,44 % účelně vynaložených nákladů. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 2 002 Kč. Žalobce má s ohledem na částečný úspěch ve věci právo na náhradu 826,83 Kč, která odpovídá 17,44 % účelně vynaložených nákladů řízení.

28.Výrok IV. o náhradě nákladů řízení tlumočníka je odůvodněn ustanovením § 18 odst. 2 o. s. ř. podle něhož soud ustanoví tlumočníka účastníku, jehož mateřštinou je jiný než český jazyk, jakmile taková potřeba vyjde najevo. Právo na tlumočníka je prostředkem k vyrovnání reálné nerovnosti účastníka-cizince při jednání před českým soudem. Proto je nepřiměřené, aby soud některému z účastníků ukládal povinnost k náhradě nákladů vzniklých přibráním tlumočníka.

Odkazované předpisy

Související rozhodnutí

21 C 246/2025-17 15.04.2026

rozvod manželství

72 C 22/2026-23 14.04.2026

10 534 Kč s příslušenstvím - příspěvek za nepojištěné vozidlo

41 C 127/2025-32 10.04.2026

zaplacení 17 665 Kč - nedoplatek na elektřině

37 C 39/2026-23 09.04.2026

11 993,18 Kč s příslušenstvím - úvěr

16 C 256/2025-35 09.04.2026

20 000 Kč s příslušenstvím - bezdůvodné obohacení

Komentáře 0

Pro psaní komentářů se prosím přihlaste.

Informace

Spisová značka	34 C 29/2025-55
Soud	Městský soud v Brně
Soudce	Mgr. Pavel Matouš
Datum rozhodnutí	04.09.2025
Datum zveřejnění	15.01.2026
ECLI	ECLI:CZ:MSBR:2025:34.C.29.2025.1

Přihlaste se a sledujte podobná rozhodnutí

Registrace zdarma Přihlásit se

34 C 29/2025-55

o 50 025 Kč s příslušenstvím - debetní zůstatek

Odkazované předpisy

Související rozhodnutí

Komentáře 0

Informace

Klíčová slova

Podobná rozhodnutí

Další od tohoto soudu

Spolupracující weby

Oblíbené

Historie prohlížení