54 Co 75/2025-88

o vypořádání společného jmění manželů,

Městský soud v Praze Datum rozhodnutí: 01.04.2025 ECLI:CZ:MSPH:2025:54.Co.75.2025.88

I.Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II.Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1.Napadeným rozsudkem soud prvního stupně rozhodl k návrhu žalobkyně o vypořádání společného jmění manželů (dále jen SJM) tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 906 380 Kč (výrok I.) a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II). Předmětem soudního vypořádání po částečných úpravách žaloby zůstala právě částka 906 380 Kč, kterou žalobkyně požadovala jako ½ částky vynaložené za trvání manželství ze společného jmění manželů na výlučný majetek žalovaného ve formě splátek hypotečního úvěru, když bylo nesporné, že celkově byla za rozhodné období uhrazena částka 1 812 759 Kč. Žalovaný s žalobou nesouhlasil, zejména proto, že by se tato částka měla krátit o výnosy z jeho výlučného majetku, které byly získány na nájemném.

2.Soud prvního stupně své rozhodnutí odůvodnil tak, že po skutkové stránce vzal za prokázané, že za trvání manželství byla ze společných prostředků účastníků hrazena hypotéka na výlučný majetek žalovaného, když účastníci se shodli na celkové částce 1 812 759 Kč. Dále bylo prokázáno, že nemovitosti ve výlučném vlastnictví žalovaného byly pronajímány a rovněž, že po určitou dobu byla v jedné z nemovitostí vedena společná domácnost účastníků. Soud vyšel z toho, že výnosy, užitky a přírůstky jsou považovány za součást SJM, ať už byly nabyty ze společného majetku manželů či výlučného majetku jednoho z nich. Vyšel z ustanovení § 709 odst. 2 o. z., dle něhož součástí společného jmění je zisk z toho, co náleží výhradně jednomu z manželů. Uzavřel, že platba hypotéky, tedy splátky úvěru, který je pohledávkou banky pouze za žalovaným, není nákladem na zachování či držbu nemovitosti ve výlučném jmění jednoho z manželů, lze ji považovat za splátku kupní ceny na nemovitost patřící výlučně žalovanému a nelze ji proto odečíst od zisku. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyni náleží polovina z částky vynaložené na splácení hypotéky, tj. 906 380 Kč. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř.

3.Proti tomuto rozhodnutí podal žalovaný včasné a přípustné odvolání. S právním názorem soudu nesouhlasí a setrvává na názoru, že žalovaný do SJM přinesl zisk z toho, co mu výlučně náleží, přičemž ziskem zde byl rozdíl mezi výnosy a náklady. Za výnos považuje příjmy z pronájmu obou nemovitostí a za náklad právě splátky hypotečního úvěru. Splátky hypotéky by měly být odečitatelné od zisku z pronájmu. Z komentářové literatury dle žalovaného vyplývá, že náklady, které musel manžel vynakládat na svoji výlučně vlastněnou věc, nemají jít k jeho tíži, zatímco veškerý výnos z takového majetku jde do SJM. Zisk je výnosem po odečtení nákladů na zachování, údržbu, správu výlučného majetku. Žalovaný je tak přesvědčen, že hypoteční splátky jsou nutným nákladem pro zachování a udržení nemovitostí ve vlastnictví, a tedy jde o náklady snižující zisk z pronájmu ve smyslu ustanovení § 709 odst. 2 o. z. Žalovaný odkázal i na § 10 odst. 4 zákona č. 586/1992 Sb., zákon o daních z příjmů, dle něhož je základem daně příjem snížený o výdaje prokazatelně vynaložené na jeho dosažení, přičemž podle § 10 odst. 5 téhož zákona je u příjmů z převodu nemovitostí výdajem cena, za kterou poplatník věc prokazatelně nabyl. Pak dle žalovaného je kupní cena nemovitosti nákladem, a tudíž splátky hypotéky jsou logicky nákladem snižujícím zisk z pronájmu ve smyslu ustanovení § 709 odst. 2 o. z. Odvolacímu soudu žalovaný navrhl, aby napadený rozsudek změnil tak, že žalobu zamítne.

4.Žalobkyně se k odvolání žalovaného vyjádřila, s jeho hmotněprávním názorem obsaženým v odvolání se neztotožnila, kdy žalobce se snaží započítávat proti sobě dva různé nároky, které se řídí odlišným právním režimem v rámci trvání a vypořádání SJM. Žalobkyně zastává názor, že nákladem na zachování majetku se rozumí takový náklad, který souvisí např. s rekonstrukcí, opravami, nikoliv však se samotným nabytím vlastnického práva k nemovitosti. Vlastnické právo žalovaného k nemovitosti z podstaty věci není třeba zachovávat, a to jakým způsobem žalovaný uhradil kupní cenu, nemá vliv na zachování vlastnického práva. Žalobkyně navrhla, aby byl napadený rozsudek jako správný potvrzen.

5.Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání a v jeho mezích napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (ustanovení § 212, § 212a odst. 4, 5 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

6.Soud prvního stupně provedl dokazování v rozsahu nezbytném pro zjištění skutkového stavu rozhodného pro posouzení věci, které se týká vypořádaní zaniklého SJM, správně zjistil skutkový stav a věci správně právně posoudil.

7.Předmětem řízení je vypořádání částek vynaložených ze SJM na splátky hypotečního úvěru na pořízení nemovitosti, která je ve výlučném vlastnictví jednoho z manželů. Podle § 742 odst. 1 písm. b) o. z. nedohodnou-li se bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li se ustanovení § 741, pak každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek. Platí, že se nahrazuje to, co bylo ze společného majetku vynaloženo na výhradní majetek, tedy i na splátky hypotečního úvěru, které byly vynaloženy ze společného majetku na nemovitost ve výlučném vlastnictví (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2021, sp. zn. 22 Cdo 3428/2020).

8.Podle § 709 odst. 2 o. z. součástí společného jmění je zisk z toho, co náleží výhradně jednomu z manželů. Ziskem je přitom výnos po odečtení nákladů na zachování, údržbu, správu atd. výlučného majetku.

9.V řízení není sporu, že žalovaný v době trvání manželství byl výlučným vlastníkem nemovitostí zapsaných na LV č. , číslo, v k. ú. , adresa, (rodinný dům) a na LV č. , číslo, v k. ú. , právnická osoba, (byt) a že po dobu trvání manželství byly spláceny dva hypoteční úvěry vztahující se k tomuto majetku. Rovněž nebylo sporu, že nemovitosti byly pronajímány. Nájemné se stalo příjmem SJM. Zisk z takto získaného nájemného přímo tvořil součást SJM a nejednalo se o vnos.

10.Žalovaný nijak neprokázal, že by vynakládal náklady na zachování jeho výlučného majetku. Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že splátky hypotečního úvěru nejsou nákladem na zachování majetku, když vlastnické právo k nemovitosti není třeba zachovávat či udržovat.

11.Potřeba vypořádání výdajů, které byly vynaloženy na splátky hypotéky ze SJM vyplývá již z citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3428/2020. Toto rozhodnutí sice řešilo splácení hypotéky na nemovitost ve výlučném vlastnictví ze společného majetku za situace, kdy v nemovitosti bydlela rodina manželů, avšak i zde Nejvyšší soud konstatoval, že „Při vypořádání vnosu ze společného majetku na výlučný majetek jednoho z manželů jde o to nahradit, oč byl společný majetek ochuzen, nikoliv o odčerpání toho, oč se manžel v důsledku takového vnosu obohatil“, a dále „Je-li v době trvání SJM ze společných prostředků hrazena hypotéka na nemovitost, ve které bydlí, resp. ji užívá rodina manželů, a jde tedy i o peníze vynaložené na potřeby života rodiny a rodinné domácnosti, je třeba zjistit, jakou částku by bylo nutno vynaložit na zajištění stejného či podobného bydlení na základě jiného právního důvodu (zejména nájmu). Jestliže by částka vynaložená na splátky hypotéky byla stejná nebo i nižší, neměl by ten, na jehož nemovitost byly prostředky takto vynaloženy, v zásadě povinnost tento vnos nahrazovat. Jestliže by však např. měsíční splátky hypotéky byly vyšší než (potenciální) nájemné, bylo by třeba přistoupit k poměrné úhradě toho, co bylo na splátky hypotéky vynaloženo“.

12.Z citované judikatury logicky vyplývá, že za situace, kdy v nemovitosti ve výlučném vlastnictví žalovaného rodina nebydlela a splátky na hypotéku byly hrazeny ze společných prostředků, je třeba přistoupit k náhradě toho, co bylo na splátky vynaloženo. Odvolací soud proto nemohl přijmout názor žalovaného, že splátky hypotéky jsou nezbytným nákladem, který snižuje zisk z pronájmu, neboť by to znamenalo, že by z prostředků SJM byla navyšována hodnota majetku žalovaného, neboť splátkami hypotéky byla nemovitost hrazena, ale zároveň by tím byl ochuzován společný majetek. Zisk plynoucí z pronájmu by splynul se splátkami hypotéky, čímž by bylo zcela popřeno ustanovení § 709 odst. 2 o. z. Na závěru soudu prvního stupně pak nemůže změnit ani nedůvodný odkaz žalovaného na daňové řízení, neboť ustanovení zákona o daních z příjmů nejsou pro účely vypořádání společného jmění použitelné.

13.Odvolací soud ze všech shora uvedených důvodů považuje rozhodnutí soudu prvního stupně za správné, a proto jej podle § 219 o. s. ř potvrdil, včetně správného výroku o nákladech řízení.

14.Odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení (§ 224 odst. 1 o. s. ř.) tak, že shodně jako soud prvního stupně s ohledem na povahu věci a ustálenou judikaturu Ústavního soudu žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu podle § 142 odst. 2 o. s. ř.

Odkazované předpisy

Související rozhodnutí

67 To 38/2026-826 30.04.2026

trestní věc

13 Co 59/2026-187 29.04.2026

o vyklizení bytu, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu...

14 Co 117/2026-73 24.04.2026

o zaplacení 390 104 Kč

25 Co 71/2026-65 23.04.2026

o určení neplatnosti kupní smlouvy, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodníh...

39 Co 19/2026-105 22.04.2026

o zaplacení 18 701 000 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Ob...

Komentáře 0

Pro psaní komentářů se prosím přihlaste.

Informace

Spisová značka	54 Co 75/2025-88
Soud	Městský soud v Praze
Soudce	Mgr. Naďa Pínová
Datum rozhodnutí	01.04.2025
Datum zveřejnění	15.01.2026
ECLI	ECLI:CZ:MSPH:2025:54.Co.75.2025.88

Přihlaste se a sledujte podobná rozhodnutí

Registrace zdarma Přihlásit se

54 Co 75/2025-88

o vypořádání společného jmění manželů,

Odkazované předpisy

Související rozhodnutí

Komentáře 0

Informace

Klíčová slova

Podobná rozhodnutí

Další od tohoto soudu

Spolupracující weby

Oblíbené

Historie prohlížení