8 C 138/2025-58

1.Žalobce se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit mu částku 102.071,11 Kč s příslušenstvím. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že dne , datum, byla mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce společností , právnická osoba, uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které byly žalovanému v den uzavření smlouvy poskytnuty v hotovosti peněžní prostředky ve výši 20.000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit společně s částkou 28.285 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 19.282 Kč s úrokovou sazbou ve výši 15 % ročně sjednanou na straně 2 Smlouvy o spotřebitelském úvěru, a částku za zpracování zápůjčky ve výši 1.500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 4.164 Kč. Tuto celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal právnímu předchůdci žalobce vrátit v 21 pravidelných měsíčních splátkách po 2.300 Kč s tím, že poslední splátka bude uhrazena dne 27. 6. 20204. Žalobce dále tvrdil, že žalovaný nehradil splátky řádně a včas, když na svůj dluh uhradil pouze , právnická osoba, Kč, přičemž poslední splátku uhradil dne , datum, a právnímu předchůdci žalobce vzniklo v souladu se smlouvou právo na zaplacení celé zbývající dlužné částky, která na zbývající část dlužného úvěru činila 19.542,42 Kč, na dlužném poplatku 23.051,68 Kč. Žalobce dále tvrdil, že dne , datum, byla mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce společností , právnická osoba, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které byly žalovanému v den uzavření smlouvy poskytnuty v hotovosti peněžní prostředky ve výši 30.000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit společně s částkou 40.008 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 28.923 Kč s úrokovou sazbou ve výši 15 % ročně sjednanou na straně 2 Smlouvy o spotřebitelském úvěru, a částku za zpracování zápůjčky ve výši 1.500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 6.246 Kč. Tuto celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal právnímu předchůdci žalobce vrátit v 21 pravidelných měsíčních splátkách po 3.334 Kč s tím, že poslední splátka bude uhrazena dne , datum, . Žalobce dále tvrdil, že žalovaný nehradil splátky řádně a včas, když na svůj dluh uhradil pouze 6.750 Kč, přičemž poslední splátku uhradil dne , datum, a právnímu předchůdci žalobce vzniklo v souladu se smlouvou právo na zaplacení celé zbývající dlužné částky, která na zbývající část dlužného úvěru činila 25.969,09 Kč a na dlužném poplatku 33.507,92 Kč.

2.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporoval. Z nařízeného jednání soudu se řádně a včas neomluvil.

3.Smlouvou o spotřebitelském úvěru v hotovosti č. , hodnota, ze dne , datum, má soud za prokázané, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce (, právnická osoba, ) smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut v hotovosti úvěr ve výši 20.000 Kč. Smluvní strany si dále sjednaly poplatek ve výši 24.946 Kč představující úrok ve výši 19.282 Kč, částku za zpracování zápůjčky ve výši 1.500 Kč a doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 4.164 Kč. Ve smlouvě se žalovaný zavázal, že úvěr spolu s poplatkem a pojistným právnímu předchůdci žalobce vrátí, a to v 21 splátkách po 2.300 Kč, počínaje 5. kalendářním dnem následujícím po datu uzavření smlouvy. Účastníci si sjednali úrokovou sazbu 86 % ročně s tím, že RPSN činí 141,97 %.

4.Z karty zákazníka k žádosti o spotřebitelský úvěr z , datum, soud zjistil, že žalovaný ke dni žádosti o úvěr žil v nájmu, byl svobodný, měl jednu vyživovací povinnost, byl nezaměstnaný s příjmem 11.323 Kč, měl další příjmy domácnosti 20.000 Kč, měl odhadované měsíční výdaje ve výši 4.500 Kč, u předchůdce žalobce měl splátky ve výši 3.334 Kč, externí splátky měl ve výši , právnická osoba, Kč, neměl kreditní kartu, měl úvěr u jiné společnosti, předložil bankovní výpisy za dva měsíce.

5.Smlouvou o spotřebitelském úvěru v hotovosti č. , hodnota, ze dne , datum, má soud za prokázané, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce (, právnická osoba, ) smlouvu o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut v hotovosti úvěr ve výši 30.000 Kč. Smluvní strany si dále sjednaly poplatek ve výši 36.669 Kč představující úrok ve výši 28.923 Kč, poplatek za zpracování úvěru ve výši 1.500 Kč a částku za doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 6.246 Kč. Ve smlouvě se žalovaný zavázal, že úvěr spolu s poplatkem právnímu předchůdci žalobce vrátí, a to v 21 pravidelných splátkách po 3.334 Kč, počínaje 5. kalendářním dnem následujícím po datu uzavření smlouvy. Účastníci si sjednali úrokovou sazbu 86 % ročně s tím, že RPSN činí 137,80 %.

6.Z karty zákazníka k žádosti o spotřebitelský úvěr z , datum, soud zjistil, že žalovaný ke dni žádosti o úvěr žil v nájmu, byl svobodný, měl jednu vyživovací povinnost, byl nezaměstnaný s příjmem 12.868 Kč, měl odhadované měsíční výdaje ve výši 8.000 Kč, u předchůdce žalobce neměl interní splátky, externí splátky měl ve výši 700 Kč, neměl kreditní kartu, měl úvěr u jiné společnosti, předložil bankovní výpisy za dva měsíce.

7.Výpisem z Rejstříku zahájených exekucí má soud za prokázané, že na osobu žalovaného bylo v období let 2021 – 2024 zahájeno celkem , hodnota, exekučních řízení.

8.Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, a seznamem postupovaných pohledávek má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce postoupil na žalobce mimo jiné i pohledávky za žalovaným z výše uvedených smluv o úvěru.

9.Oznámením o postoupení pohledávek z , datum, a podacím lístkem z , datum, má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce oznámil žalovanému, že postoupil pohledávky za žalovaným z titulu smluv o úvěru na žalobce.

10.Výzvou k plnění z , datum, a podacím lístkem ze dne , datum, má soud za prokázané, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné pohledávky ze smluv o úvěru ve výši 122.459,35 Kč.

11.Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci. Dne , datum, žalovaný a právní předchůdce žalobce uzavřeli smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které byly žalovanému v den uzavření smlouvy poskytnuty v hotovosti peněžní prostředky ve výši 20.000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit v 21 splátkách po 2.300 Kč. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, když na svůj dluh uhradil , právnická osoba, Kč, přičemž poslední splátku uhradil dne , datum, a ke dni splatnosti úvěru žalovaný dlužil žalobci na zbývající část dlužné jistiny 19.542,42 Kč a na odměně za hotovostní inkaso splátek 23.051,68 Kč. Dne , datum, žalovaný a právní předchůdce žalobce uzavřeli smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které byly žalovanému v den uzavření smlouvy poskytnuty v hotovosti peněžní prostředky ve výši 30.000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit v 21 pravidelných měsíčních splátkách po 3.334 Kč. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, když na svůj dluh uhradil 6.750 Kč, přičemž poslední splátku uhradil dne , datum, a ke dni splatnosti úvěru žalovaný dlužil žalobci na zbývající část dlužné jistiny 25.969,09 Kč a na odměně za hotovostní inkaso splátek 33.507,92 Kč.

12.Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto:13. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen jako „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14.Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

15.Podle ustanovení § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16.Podle ust. § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

17.Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen jako „s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18.Podle § 86 odst. 2 s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19.Podle § 87 odst. 1 s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20.Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že nárok žalobce je důvodný pouze částečně. Pro své rozhodnutí soud považoval za významné zodpovězení otázky, zda se v případě smluv o úvěru, které byly mezi účastníky uzavřeny, jedná o platné smluvní závazky.

21.V daném případě, navzdory tomu, že šetření za účelem posouzení schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet provedena byla, nelze smlouvy o úvěru považovat za platné vzhledem k tomu, že samotné posouzení schopnosti spotřebitelský úvěr splácet nebylo provedeno s odbornou péčí, resp. bylo pouze formální a účelové. Vycházelo pouze z údajů, které poskytl žalovaný. Žalobce přitom soudu nedoložil listiny, kterými by bylo možné ověřit pravdivost v zákaznické kartě uvedených údajů o výši nákladů na bydlení, o výši příjmů žalovaného. Žádnou listinu, kterou by prokázal alespoň základní šetření stran výše jiných závazků žalovaného, žalobce soudu nepředložil. Z uvedeného je tak zřejmé, že žalobce neprokázal, že před uzavřením smluv při posouzení úvěruschopnosti žalovaného jeho právní předchůdce postupoval s odbornou péčí.

22.Pokud právní předchůdce žalobce přes shora uvedená zjištění poskytl žalovanému spotřebitelské úvěry, byly smlouvy od počátku neplatné ve smyslu § 87 odst. 1 s. ú. Na danou neplatnost není možné pohlížet jako na neplatnost relativní. Neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní vzhledem k tomu, že dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně porušuje veřejný pořádek, neboť v případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, jelikož předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného.

23.Dle smlouvy o úvěru č. , hodnota, právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému v hotovosti částku 20.000 Kč, na kterou měl žalovaný i na veškeré související poplatky dle tvrzení žalobce vrátit , právnická osoba, Kč. Jelikož žalovaný ve sjednané lhůtě ani později žalobci poskytnuté peněžní prostředky v plné výši nevrátil, na úkor žalobce se bezdůvodně obohatil (§ 2991 o. z.). Soud proto uložil žalovanému povinnost zbývající část dlužné jistiny ve výši 18.000 Kč představující bezdůvodné obohacení žalobci vrátit (výrok II. rozsudku).

24.S ohledem na shora uvedené závěry o neplatnosti smlouvy o úvěru soudu nezbylo, než uplatněný nárok žalobce ve zbývajícím rozsahu zamítnout, neboť k ujednáním, ve kterých se žalovaný zavázal uhradit smluvní úrok a smluvní poplatky, nebylo pro neplatnost smlouvy možné přihlédnout. V případě uplatněného nároku na zaplacení úroku z prodlení soud vyšel z ustálené soudní praxe kladoucí důraz na zvýšenou ochranu spotřebitele, dle které je spotřebitel povinen vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož se spotřebitel po tuto dobu nemůže dostat do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemohl poskytovateli úvěru vzniknout ani nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 517 občanského zákoníku. Soud proto nárok žalobce ve zbývajícím rozsahu jako nedůvodný zamítl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.

25.Dle smlouvy o úvěru č. , hodnota, právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému v hotovosti částku 30.000 Kč, na kterou měl žalovaný i na veškeré související poplatky dle tvrzení žalobce vrátit 6.750 Kč. Jelikož žalovaný ve sjednané lhůtě ani později žalobci poskytnuté peněžní prostředky v plné výši nevrátil, na úkor žalobce se bezdůvodně obohatil (§ 2991 o. z.). Soud proto uložil žalovanému povinnost zbývající část dlužné jistiny ve výši 23.250 Kč představující bezdůvodné obohacení žalobci vrátit (výrok IV. rozsudku).

26.S ohledem na shora uvedené závěry o neplatnosti smlouvy o úvěru soudu nezbylo, než uplatněný nárok žalobce ve zbývajícím rozsahu zamítnout, neboť k ujednáním, ve kterých se žalovaný zavázal uhradit smluvní úrok a smluvní poplatky, nebylo pro neplatnost smlouvy možné přihlédnout. V případě uplatněného nároku na zaplacení úroku z prodlení soud vyšel z ustálené soudní praxe kladoucí důraz na zvýšenou ochranu spotřebitele, dle které je spotřebitel povinen vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož se spotřebitel po tuto dobu nemůže dostat do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemohl poskytovateli úvěru vzniknout ani nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 517 občanského zákoníku. Soud proto nárok žalobce ve zbývajícím rozsahu jako nedůvodný zamítl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. rozsudku.

27.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovanému, který byl v převážné části předmětu řízení úspěšný, žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto o nákladech řízení rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku V. rozsudku.

28.Lhůtu k plnění soud určil podle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako třídenní.