80 C 204/2025-26

Žalobkyně se domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku v souhrnné výši 13 740 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Svůj nárok odůvodnila tím, že žalovaný ve dnech 5. 11. 2022, 8. 12. 2022, 15. 12. 2022, 17. 12. 2022, 19. 1. 2023, 16. 4. 2023, 14. 11. 2023, 15. 1. 2024 a 11. 5. 2024 cestoval dopravním prostředkem veřejné hromadné dopravy osob provozovanou žalobkyní a uzavřel tak s ní v každém z těchto dní smlouvu o přepravě osob. Ze strany žalobkyně byla provedena přepravní kontrola žalovaného, při které se žalovaný ani v jednom případě neprokázal platným jízdním dokladem, o čemž byl vyhotoven zápis. Žalovaný naplnil zákonné podmínky, na jejichž základě žalobkyni vzniklo právo na zaplacení jízdného ve výši 30 Kč a přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč za každou z výše uvedených přeprav dopravním prostředkem, avšak žalovaný požadovanou částku na místě nezaplatil. Výjimku tvoří jízda ze dne 14. 11. 2023, kdy žalovaný disponoval jízdním dokladem, ovšem neplatným; proto žalobkyně v tomto případě požaduje pouze přirážku k jízdnému, a nikoliv samotné dlužné jízdné. Vzhledem k tomu, že žalovaný neuhradil ničeho ani na základě předžalobní výzvy k úhradě, domáhá se žalobkyně zaplacení výše uvedené částky spolu se zákonnými úroky z prodlení touto žalobou (návrhem).Soud ve věci postupoval dle § 115a o.s.ř., když žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v podané žalobě (návrhu), žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřil (§ 101 odst. 4 o.s.ř.), přičemž ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů.Na základě předložených listinných důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:Žalovaný ve dnech 5. 11. 2022, 8. 12. 2022, 15. 12. 2022, 17. 12. 2022, 19. 1. 2023, 16. 4. 2023, 14. 11. 2023, 15. 1. 2024, 11. 5. 2024 cestoval dopravním prostředkem provozovaným Dopravním podnikem hl. m. Prahy a na výzvu osoby pověřené dopravcem se neprokázal jízdním dokladem (zápisy o provedené přepravní kontrole č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, a č. , hodnota, ). Výjimku tvoří jízda ze dne 14. 11. 2023, kdy žalovaný disponoval jízdním dokladem, ovšem neplatným (zápis o provedené přepravní kontrole č. , hodnota, ).Žalovaný byl vyzván právním zástupcem žalobkyně k úhradě dluhu (předžalobní výzva ze dne 24. 2. 2025, potvrzení o odeslání písemnosti).Na základě zjištěného skutkového stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba o zaplacení částky 13 740 Kč s příslušenstvím byla podána po právu. Nastoupením žalovaného do veřejného dopravního prostředku provozovaného žalobkyní byla mezi ním a žalobkyní uzavřena konkludentně smlouva o přepravě (§ 2550 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), § 3 odst. 1 a odst. 2 vyhl. č. 175/2000 Sb.), na jejímž základě vzniklo žalovanému právo, aby jej dopravce přepravil do místa určení řádně a včas a zároveň mu vznikla povinnost zaplatit žalobkyni stanovené jízdné. Žalovaný však porušil svou povinnost vyplývající ze smlouvy o přepravě, neprokázal se na výzvu pověřené osoby platným jízdním dokladem (§ 37 odst. 5 písm. b) zák. č. 266/1994 Sb.) a je tak povinen zaplatit dlužné jízdné, v každém případě ve výši 30 Kč (§ 2550 o. z., čl. III. Tarifu PID), s výjimkou jízdy ze dne 14. 11. 2023, kdy se žalovaný prokázal neplatným jízdním dokladem, a přirážku k jízdnému vždy ve výši 1 500 Kč (§ 2048 o. z., čl. 8 odst. 4 Smluvních přepravních podmínek).Soud tedy žalobě po provedeném dokazování v plném rozsahu vyhověl a současně s ohledem na prodlení s plněním peněžitého dluhu žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni úroky z prodlení (§ 1970 o. z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., když plně procesně úspěšné žalobkyni v souladu s § 137 o.s.ř. přiznal náhradu nákladů řízení za zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, dále náhradu nákladů zastoupení žalobkyně advokátem podle § 14b odst. 1 bod 1 vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. ve výši 1 452 Kč a 3 paušální částky náhrady po 100 Kč jako náhradu advokátových výdajů za 3 úkony právní služby ve výši 363 Kč (převzetí a příprava zastoupení, zaslání výzvy k plnění a sepsání žaloby podle § 14b odst. 6 písm. a) ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhl. č. 177/1996 Sb.), vše včetně příslušné 21 % DPH. Soud postupoval při určování náhrady nákladů zastoupení advokátem podle § 14b cit. vyhlášky, neboť se jedná o standardizované znění žaloby, jež zástupce žalobkyně podává v obdobných věcech téže žalobkyně opakovaně; jeho podání se liší takřka pouze v identifikačních údajích žalovaných. Celkem byla přiznána na náhradě nákladů řízení částka 2 615 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř.