8 Co 87/2025-75

o 101.035 Kč s příslušenstvím

Krajský soud v Ostravě Datum rozhodnutí: 28.05.2025 ECLI:CZ:KSOS:2025:8.Co.87.2025.1
Sdílet:
I.Rozsudek okresního soudu se v napadené části, tj. v odstavci I. výroku ohledně 12% úroku z prodlení ročně z částky 16.655 Kč za dobu od 15. 4. 2025 do zaplacení, mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 12% úrok z prodlení ročně z částky 16.655 Kč za dobu od 15. 4. 2025 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, ohledně 15% úroku z prodlení ročně z částky 16.655 Kč za dobu od 7. 7. 2024 do 14. 4. 2025 a ohledně 3% úroku z prodlení ročně z téže částky za dobu od 16. 4. 2025 do zaplacení, se rozsudek potvrzuje.
II.Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III.Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
1.Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu žalobkyně na zaplacení částky 84.380 Kč, úroku ve výši 3.191,62 Kč a ve výši 8 % ročně z částky 35.188,69 Kč za dobu od 23. 4. 2024 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 6.383,12 Kč a ve výši 15 % ročně z částky 37.170,47 Kč za dobu od 23. 4. 2024 do zaplacení. Žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 16.655 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám žalobce. Dále bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
2.Okresní soud vyšel ze zjištění, že právní předchůdkyně žalobkyně jako původní věřitelka a úvěrující uzavřela s žalovaným jako dlužníkem a úvěrovaným dne 2. 3. 2022 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , jejímž předmětem byl závazek původní věřitelky poskytnout žalovanému úvěr ve výši 48.000 Kč. Na tuto částku žalovaný uhradil 31.345 Kč, další splátky neuhradil a úvěr byl zesplatněn ke dni poslední splátky úvěru. Následně byla pohledávka původní věřitelkou postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 22. 5. 2024 na žalobkyni a žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky dopisem ze dne 14. 6. 2024 a vyzvala jej k úhradě dluhu. Dále okresní soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, když nezkoumala především jeho výdajovou stránku a ohledně příjmů žalovaného ve výši 24.289 Kč doložil žalobce pouze pracovní smlouvu ze dne 3. 1. 2022 pro pracovní poměr na dobu neurčitou s potvrzením o průměrném čistém měsíčním příjmu za poslední tři měsíce, další důkazy ohledně příjmů nedoložil.
3.Skutková zjištění okresní soud podřadil zejména pod ust. § 86 odst. 1 a 2 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Dospěl k závěru, že daná smlouva z důvodu nezkoumání úvěruschopnosti je neplatná, proto byla žaloba zamítnuta ve vztahu k požadavku na zaplacení smluvních úroků, dalších poplatků a smluvní pokuty. Žalobkyni přiznal rozdíl mezi poskytnutou částkou a žalovaným zaplacenou částkou, tj. částku 16.655 Kč a ve zbytku žalobu zamítl. Ohledně nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru splatnost určil do tří dnů od právní moci rozhodnutí, když nedošlo k dohodě mezi účastníky a v době vydání rozhodnutí se žalovaný nemohl dostat do prodlení ve smyslu ust. § 1970 o. z. V tomto směru okresní soud odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021.
4.Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas odvolání, a to proti části zamítavého výroku v odstavci I. tak, že se domáhala jeho změny, že žalovanému bude uložena povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16.655 Kč od 7. 7. 2024 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku a náhradu nákladů odvolacího řízení. Uvedla, že nesouhlasí s názorem soudu I. stupně, že dosud nenastalo prodlení žalovaného, tudíž bylo žalobě vyhověno pouze co do nároku na vrácení dlužné jistiny. Žalovanému nevznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu teprve rozhodnutím soudu o neplatnosti smlouvy o úvěru, ale daleko dříve, ještě před podanou žalobou, na základě výzvy žalobce k vrácení peněžitého dluhu. Žalovaný byl vyzván k plnění svého dluhu nové věřitelce již v souvislosti s oznámením o postoupení pohledávky ze dne 14. 6. 2024, které mu bylo odesláno dne 21. 6. 2024 a nejpozději třetí den po odeslání se výzva dostala do sféry dispozice žalovaného. Nadto žalovaný v řízení před soudem I. stupně ani netvrdil a neprokázal, že by neměl možnosti a schopnosti poskytnutou jistinu vrátit ve lhůtě, která byla žalovanému ze strany žalobkyně poskytnuta. Břemeno tvrzení a důkazní o možnostech žalovaného jako spotřebitele jistinu vrátit, nese žalovaný, který zná své poměry a schopnosti a je na něm, aby v rámci sporného řízení tyto tvrdil a případně doložil. Věřitelka musí pouze unést procesní břemeno ohledně doložení skutečnosti, že žalovaného řádně vyzvala ke splnění pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení. Ohledně pravidla rozdělení důkazního břemene v civilním sporném řízení odkázala žalobkyně na závěry Ústavního soudu v nálezu sp. zn. IV. ÚS 14/17 ze dne 9. 5. 2018 a rozhodnutí NS ČR sp. zn. 28 Cdo 3427/2022 ze dne 14. 2. 2023. Za popsané situace na danou věc dopadá obecná úprava splatnosti dluhu dle § 1958 odst. 2 o. z. Protože žalovaný jistinu neuhradil ani poté, co byl žalobkyní písemně vyzván k úhradě dluhu dopisem ze dne 30. 1. 2022, odeslaným dne 24. 2. 2022, navrhla žalobkyně přiznání úroku podle § 1970 o. z. z neuhrazené jistiny.
5.Žalovaný se k podanému odvolání nevyjádřil.
6.Krajský soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal rozsudek okresního soudu v souladu s ust. § 212 věta prvá a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. v odvoláním napadené části a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné pouze částečně.
7.Odvolací soud plně odkazuje na skutková zjištění, jak je učinil okresní soud, když ta nebyla odvolatelem ani zpochybňována, stejně tak jako nebyl zpochybňován závěr okresního soudu, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného a že z toho důvodu je úvěrová smlouva neplatná dle § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru.
8.Spornou v řízení zůstává otázka, zda v případě neplatnosti smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru vzniká žalobkyni nárok na zaplacení úroku z prodlení a od kterého data. Jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, na ochranu spotřebitele stanoví, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele a tedy soukromoprávní sankcí, je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud, pokud mezi účastníky není dohoda o splatnosti.
9.Ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciálním ustanovením k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankce poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má toliko nárok na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti, buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.
10.Okresní soud tedy nepochybil, pokud žalobkyni nepřiznal úroky z prodlení z přiznané částky bezdůvodného obohacení, s ohledem na absenci dohody stran o splatnosti částky, když dospěl k závěru, že doposud splatnost zbývající části jistiny nenastala a z toho důvodu nemohl žalobkyni vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení. Až marným uplynutím lhůty k plnění se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se zaplacením dluhu a až tehdy může žalobkyně požadovat úrok z prodlení. Pokud okresní soud stanovil splatnost ve lhůtě tří dnů a pokud žalovaný ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku danou pohledávku nezaplatil, teprve poté se dostává do prodlení.
11.Odvolací soud se neztotožňuje s názorem odvolatelky, že pokud žalovaný netvrdil, jaké jsou jeho možnosti splnit uvedený dluh a k tomu nenavrhl důkazy, pak měl být žalobkyni přiznán zákonný úrok z prodlení již od doby, kdy byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu a s úhradou se dostal do prodlení. V tomto směru by naopak žalobkyně měla tvrdit a prokázat, že již v té době byl schopen žalovaný dluh splnit, tedy od doby, kdy požaduje úroky z prodlení, což však žalobkyně nedokládá žádnými důkazy. Byla to žalobkyně, která způsobila neplatnost dané smlouvy, neboť řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného. Sankcí za to, že žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost je, že má pouze nárok na nesplacenou jistinu bez dalších úroků. Jak navíc uvedl Nejvyšší soud ve shora citovaném rozhodnutí, splatnost neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka dluh platit.
12.Odvolací soud dále odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 4. 12. 2024, sp. zn. 33 Cdo 87/2025, ze kterého vyplývá závěr, že pokud byl žalovaný vyzván k zaplacení částky z titulu úvěrové smlouvy, nebyl vyzýván k úhradě dluhu z titulu bezdůvodného obohacení, proto výzva nemůže mít vliv na splatnost pohledávky. Soudy tak správně stanoví lhůtu k plnění ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.
13.V daném případě bylo rozhodnutí okresního soudu vyvěšeno dne 7. 3. 2025 na úřední desce soudu a fikce doručení nastala desátým dnem, tj. 23. 3. 2025, kdy tento den připadl na neděli. Rozsudek okresního soudu tak byl žalovanému doručen 24. 3. 2025 a ode dne následujícího počala běžet patnáctidenní lhůta pro podání odvolání, kdy tato lhůta skončila dne 8. 4. 2025. Rozsudek nabyl právní moci dne 9. 4. 2025 a žalovaný měl plnit do tří dnů, tedy do 12. 4. 2025. Tento den připadl na sobotu, z toho důvodu měl plnit dne 14. 4. 2025 a od 15. 4. 2025 je v prodlení. S ohledem na to odvolací soud změnil rozsudek okresního soudu v odvoláním napadené části tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit zákonný úrok z prodlení za dobu od 15. 4. 2025 z částky 16.655 Kč v souladu s ust. § 220 odst. 1 o. s. ř., ve zbytku rozsudek okresního soudu v odvoláním napadené část potvrdil v souladu s ust. § 219 o. s. ř.
14.V souladu s ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. odvolací soud rozhodoval o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Jak v řízení před soudem I. stupně, tak v odvolacím řízení byl v převážné míře úspěšný žalovaný, kterému by náležely náklady řízení před soudy obou stupňů. Žalovanému žádné náklady nevznikly, proto o nich bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků na ně nemá právo.
Hodnocení:

Komentáře 0

Pro psaní komentářů se prosím přihlaste.
Oblíbené
Historie prohlížení