21 Co 32/2025-145

o zaplacení 52 210,98 Kč s příslušenstvím,

Krajský soud v Praze Datum rozhodnutí: 26.03.2025 ECLI:CZ:KSPH:2025:21.Co.32.2025.1

I.Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II.Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému plnou náhradu nákladů odvolacího řízení do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného, a to ve výši 8 881 Kč.

1.Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 52 210,98 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 17 670,36 Kč od , datum, do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 34 540,60 Kč od , datum, do zaplacení (výrok I.), a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení částku ve výši 21 296 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného (výrok II.).

2.Soud prvního stupně vyšel z toho, že žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 52 210,98 Kč s příslušenstvím jakožto nedoplatku ceny za spotřebovaný zemní plyn, který na základě smlouvy o sdružených službách dodávky odběru plynu č. , hodnota, dodávala žalovanému do odběrného místa , adresa, (dále jen „odběrné místo“). Žalobkyně tvrdila, že žalovanému vystavila fakturu č. , hodnota, ze dne , datum, , kterou za spotřebované množství plynu 25,616 MWh v období od , datum, do , datum, vyúčtovala částku 17 670,36 Kč. Dále vystavila fakturu č. , hodnota, ze dne , datum, , kterou vyúčtovala částkou 34 540,60 Kč za odběr 41,265 MWh plynu za období od , datum, do , datum, . Vystavení faktur předcházel vývoj, kdy žalobkyně pro odběrné místo prováděla odečty spotřebovaného plynu tzv. kvalifikovaným odhadem podle čl. III odst. 2 Všeobecných obchodních podmínek, a to v situaci, kdy jí žalovaný neumožnil přístup k měřícímu zařízení a nesdělil údaje o naměřeném množství plynu. Poté, co bylo zjištěno, že reálná spotřeba plynu byla vyšší než ta určená odhadem, když došlo k podhodnocení údajů, žalobkyně proto dodávky plynu doúčtovala, učinila tak v rámci dvou shora uvedených vyúčtování, kdy žalobkyně vystavila vrubopisy, jež jsou předmětem řízení, konkrétně vrubopis č. , hodnota, vztahující se k faktuře č. , hodnota, a vrubopis č. , hodnota, vztahující se k faktuře č. , hodnota, . Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby, když fakturované částky dle vystavených opravných dokladů považoval za neoprávněné. Žalovaný poukazoval na skutečnost, že se jednalo o opravné daňové doklady vystavené poté, co došlo k výměně plynoměru dne , datum, a bylo zjištěno, že původní spotřeba určená na základě odhadu a propočtu byla podhodnocená, neodpovídala skutečné spotřebě. Původně byl do období od , datum, do , datum, žalobkyní zaúčtován nedoplatek (naakumulovaná spotřeba) za všech osm předcházejících zrušovacích období, tj. za dobu od instalace původního plynoměru (, datum, ) do jeho demontáže (, datum, ), tedy za období osmi let. Žalovaný namítal, že s ohledem na spotřebu posledních zúčtovacích obdobích naakumulovaná spotřeba musela proběhnout v jiných obdobích, než v jakém byla žalobkyní doúčtována. Podle žalobce se tak stalo zjevně v období srpna 2013 až července 2019. Cena plynu v období, ve kterém byla spotřeba účtována, však byla vyšší než v období, kdy byl plyn reálně spotřebován. Žalobkyně však naakumulovanou spotřebu naúčtovala do zúčtovacího období 2019/2020 a 2020/2021. Tato vyúčtování, z nichž vychází 3× - 4× vyšší spotřeba, než je průměrná spotřeba za roční období, nemohou odpovídat skutečnosti a účtovaná cena plynu je v nich vyšší než v období, kdy došlo k jeho reálnému odběru. Dle žalovaného takové vyúčtování není provedeno v souladu s energetickým zákonem, zákonem o cenách, ani prováděcími předpisy Energetického regulačního úřadu. Žalovaný vznesl námitku promlčení nároku žalobkyně na bezdůvodné obohacení spočívající v naakumulovaném nedoplatku za zúčtovací období předcházející opravné fakturaci, tj. 8/2013 až 7/2019. Konečně také žalovaný sporoval tvrzení žalobkyně, že plynoměr nebyl přístupný, když ve vedlejším objektu žije jeho otec, v dalším objektu daného komplexu budov žije jeho sestřenice. Prakticky 24 hodin denně je v těchto propojených domech někdo přítomen. Fakticky je ke všem třem plynoměru stejný přístup, v objektech jsou prováděny odečty, spotřeby vody a elektrické energie, u ostatních dodavatelů nikdy problém nenastal. Navíc žalobkyně měla k dispozici telefonický kontakt na žalovaného.

3.Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci:4. Žalovaný odebíral od žalobkyně plyn na základě smlouvy č. , hodnota, o sdružených dodávkách plynu v odběrném místě , adresa, , přičemž žalovaný hradil v letech 2013-2021 běžná vyúčtování za dodávky plynu, která žalobkyně vystavovala na základě kvalifikovaných odhadů, nikoliv na základě reálně naměřených hodnot zaznamenaných plynoměrem. Dne , datum, došlo k výměně stávajícího plynoměru, který byl původně nainstalován , datum, . Za období měření tímto plynoměrem byla zaznamenána celková spotřeba 8 808 m³. Žalobkyni takto zjistila, že reálná spotřeba plynu za období měření plynoměrem byla vyšší než ta předpokládaná jejími dílčími kvalifikovanými odhady, kdy naposledy byl tento takto odhadnut stav ke dni , datum, ve výši 3 886 m³. Žalobkyně poté žalovanému doúčtovala zjištěný rozdíl v dodávce plynu nejprve v rámci faktury za období od , datum, do , datum, , kdy vyzvala k úhradě nedoplatku 91 718,36 Kč a zvýšila jeho zálohy na částku 10 640 Kč. Na základě reklamace žalovaného pak cenu za naakumulovanou spotřebu rozložila do dvou předcházejícího období tak, že vystavila opravná vyúčtování č. , hodnota, na částku 17 670,36 Kč za období , datum, do , datum, , č. , hodnota, na částku 34 540,62 Kč za období , datum, do , datum, a žádala tedy po žalovaném doplatit 52 210,98 Kč.

5.Žalobkyně pak přes poučení dle ustanovení § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. nedoplnila tvrzení a neoznačila důkazy k prokázání, kdy a jakým způsobem se pokusila provést odečet plynoměru v odběrném místě a čím jí v tom měl žalovaný zabránit, respektive odečet neumožnit.

6.Dále bylo zjištěno, že v období předcházející instalaci předchozího plynoměru v roce 2013 vznikl při odečtu problém v tom, že nebyl plynoměr nalezen, což bylo v žádosti o kontrolu odběrného místa, přičemž již tehdy bylo zjištěno a opakovaně v záznamech žalobkyně uváděno, že rodinný dům žalovaného č. p. 158 je umístěn až za vrátky u domu č. p. 107, k čemuž byl nakreslil i plánek s upozorněním, že nemovitosti jsou hlídány zlým psem. Opakovaně bylo v záznamech uváděno telefonické spojení na žalovaného a fotografiemi bylo taktéž doloženo, že plynoměr je umístěn v nice rodinného domu žalovaného. Na podkladě toho soud prvního stupně uzavřel, že nebylo zjištěno nic, co by při vyvinutí „nějakého“ úsilí ze strany žalobkyně (projít po domluvě vrátky k dalšímu domu) znemožnilo provést řádně odečet dodávky plynu.

7.Dále bylo zjištěno, že při zprůměrování množství dodaného plynu v období od , datum, do , datum, , kdy bylo naměřeno celkové množství dodaného plynu 8 808 m³, vychází průměrná spotřeba za roční zúčtovací období cca 1 100 m³.

8.Dále nebylo zjištěno, že by došlo ke změně spotřebičů, kdy po celé období je uváděn pouze kotel otop 25 kW. Z toho soud prvního stupně dovozoval, že naprostá většina naakumulované neuhrazené dodávky plynu, ne-li všechna, byla spotřebována v období let 2013-2018, neboť v následujících letech bylo doloženo, že po roce 2017 byla žalovanému účtována dodávka plynu v objemu 1 084 m³, 1 107 m³ a 1 297 m³.

9.V rámci právního hodnocení soud prvního stupně dovodil, že mezi žalobkyní a žalovaným v postavení spotřebitele byla uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky plynu ve smyslu ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon, dále jen „e.z.“).

10.Ve vztahu k předloženým fakturám pak soud prvního stupně uvedl, že nemohou být titulem pro přiznání vyúčtovaných částek, neboť neodpovídají skutečnosti a neodpovídají ani náležitostem na vyúčtování kladeným, neboť účtována má být dodávka plynu v daném zúčtovacím období za cenu platnou v daném zúčtovacím období, přičemž změna ceny plynu musí být dodavatelem předem oznámena, aby měl odběratel možnost zvážit setrvání ve smluvním vztahu. Podle soudu prvního stupně však naprostá většina žalobkyní doúčtované akumulované spotřeby plynu spadá do jiného zúčtovacího období s jinou cenu plynu, která má zásadní dopad do vyúčtování akumulované spotřeby. Soud prvního stupně tak uzavřel, že je jisté, že žalobkyně dodala žalovanému plyn, který nebyl žalovaným uhrazen a ten se na její úkor tak bezdůvodně obohatil, není však jisté, do jakého období, v jakém množství a za jakou cenu tato neuhrazená dodávka spadá.

11.Dále soud prvního stupně dovodil, že nebylo prokázáno, že žalovaný porušil svou smluvní povinnost umožnit žalobkyni přístup k měřícímu zařízení za účelem provedení odečtu, když povinností žalobkyně bylo provádět ve sjednaných intervalech odečty měřícího zařízení a na jejich základě účtovat spotřebu plynu. Dle soudu prvního stupně tak žalobkyně mohla a měla skutečný odběr plynu za žalovaným zjistit v rámci plnění své povinnosti, když bylo i doloženo, že po jistých potížích s nalezením plynoměru v roce 2011 byl ještě téhož roku k žádané kontrole odběrného místa plynoměr nalezen. V dokladu žalobkyně byly doplněny údaje vysvětlující jeho umístění a telefonní spojení na žalovaného a v roce 2013 nečinilo žalobkyni po potížích v odběrném místě provést výměnu starého plynoměru. Žalobkyně tak nebyla oprávněna stanovit spotřebu plynu odhadem, neboť takový postup byl možný až v případě, že by žalovaný odečet znemožnil, a ani stav plynoměru nesdělil.

12.S odkazem na ustanovení § 621 o.z. pak soud prvního stupně uvedl, že subjektivní promlčecí lhůta běží nejen od doby, kdy se oprávněný dověděl o svém nároku a o tom, kdo je povinen jej plnit, ale případně od doby, kdy měl a mohl se dovědět o okolnostech způsobujících počátek běhu promlčecí lhůty. Toto pravidlo se dle soudu prvního stupně uplatní i v případě počátku promlčecí lhůty týkající se práva na bezdůvodné obohacení, a to dle ustanovení § 619 o.z. S ohledem na uvedené soud prvního stupně shledal žalovaným uplatněnou námitku oprávněnou, čímž dle něj v poměrech dané žaloby nastal stav, kdy bylo zjevné, že žalovaný se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil ve smyslu ustanovení § 2991 o.z., nebylo však jasné, v jakém rozsahu, když nebylo známo množství dodaného plynu ve vztahu k jeho ceně v daných obdobích, přičemž současně bylo jasné, že pro důvodně uplatněnou námitku promlčení byl nárok na zaplacení neuhrazené dodávky plynu v letech 2013-2019 promlčen a nebylo jej možno přiznat, a to s odkazem na § 609 o.z. a § 629 o.z. Jelikož dle soudu prvního stupně nebylo možno vyloučit, že část neuhrazené dodávky plynu by mohla spadat do nepromlčeného období, vyzval soud žalobkyni podle ustanovení § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. k tomu, aby doplnila rozhodná tvrzení o tom, v jakém období, v jakém množství plynu a za jakou cenu bylo dodáno žalovanému a nebylo uhrazeno s tím, že pokud tak neučiní, tak by mohla být stižena neúspěchem ve sporu. Jelikož žalobkyně na dané poučení nereagovala, soud prvního stupně žalobu v celém rozsahu zamítnul.

13.O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že plně úspěšnému žalovanému přiznal plnou náhradu nákladů řízení ve výši 21 296 Kč představovanou odměnou za 5 úkonů právní služby po 3 220 Kč/úkon, náhradou hotových výdajů za uvedených 5 úkonů právní služby po 300 Kč a náhradou za DPH v sazbě 21 % ve výši 3 696 Kč.

14.Proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalobkyně včasné odvolání, a to proti oběma jeho výrokům, ve kterém namítla, že soud prvního stupně chybně dovodil, že žalobkyně nedoplnila svá tvrzení o tom, jakým způsobem se pokoušela provést odečet plynu a čím to bylo znemožněno. Dle žalobkyně soud prvního stupně k tomuto řádně neprovedl důkaz listinou, konkrétně vyjádřením žalobkyně ze dne , datum, , ve kterém žalobkyně doložila výpis z interního systému distributora společnosti , právnická osoba, , který samotné odečty provádí. Z tohoto výpisu dle žalobkyně vyplývá, že distributor se snažil s žalovaným spojit za účelem provedení odečtu přinejmenším , datum, a dne , datum, , přičemž soud prvního stupně k této skutečnosti se nikterak nevyjádřil, omezil se na to, že žalobce své tvrzení nedoplnil a žádné důkazy k tomuto tvrzení nenavrhnul. Dle žalobkyně se jedná o opomenutý důkaz ve smyslu nálezu Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. , Anonymizováno, , kdy takový postup soudu prvního stupně je v rozporu s právem na soudní ochranu dle čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Žalobkyně dále uváděla, že nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že plynoměr v odběrném místě byl volně přístupný, kdy, ačkoliv byl pozemek hlídán psem, mohl žalobce po dohodě bezpečně projít k plynoměru. Žalobkyně poukázala na to, že plynoměr se nachází na oploceném pozemku a společnost pro žalobkyni zajišťující provádění odečtu plynu se pokoušel se žalovaným bezúspěšně za tímto účelem spojit. Vstup na pozemek byl v důsledku této nesoučinnosti ze strany žalovaného fakticky znemožněn, především v případě vstupu na pozemek by osoba provádějící odečet plynu mohla být vystavena nebezpečí útoku ze strany hlídacího psa. Žalobkyně tak dovozovala, že plynoměr nebyl volně přístupný, když volnému přístupu zamezovalo oplocení pozemku, přítomnost hlídacího psa, a to vše ve spojení s absencí součinnosti ze strany žalovaného. Dále žalobkyně nesouhlasila se závěrem soudu prvního stupně, že kvalifikovaný odhad dle čl. III odst. 2 Všeobecných obchodních podmínek byl proveden neoprávněně, když údajně neměla být splněna podmínka, že žalovaný znemožnil vstup na pozemek za účelem provedení odečtu v rozporu s čl. IV odst. 4 písm. d) Všeobecných obchodních podmínek. Tento závěr vychází z chybného zjištění soudu prvního stupně v důsledku neprovedení důkazu výše zmíněnou listinou. Žalobkyně dále poukazovala na to, že stanovení výše spotřebovaného plynu na základě kvalifikovaného odhadu je běžnou obchodní praxí, přičemž zákazník je o této možnosti informován vždy v rámci řádných vyúčtování. Žalovaný, kterému bylo vyúčtování doručeno, měl možnost zkontrolovat účtované množství odebrané komodity a případně sdělit nesprávnost vystaveného dokladu, nicméně nikdy výši vystaveného vyúčtování nerozporoval, a to až do doby po výměně plynoměru. Konečně žalobkyně stran běhu promlčecí lhůty namítla, že skutečný stav odběru plynu mohla s ohledem na všechny uvedené skutečnosti i důkazy zjistit teprve při výměně plynoměru dne , datum, , čímž teprve začala běžet promlčecí lhůta, takže k promlčení práva nemohlo dojít. V této souvislosti žalobkyně také poukázala na to, že žalovaný mohl průběžně vystavovaná vyúčtování řádně reklamovat, pokud by doložil, že skutečná spotřeba neodpovídá vyúčtovaným částkám. Žalovaný však v rámci reklamačního procesu žádné takové tvrzení nedoložil a následně reklamoval až vyúčtování skutečné spotřeby zjištěné po demontáži plynoměru. S ohledem na vše uvedené žalobkyně navrhla, aby rozsudek soudu prvního stupně byl změněn tak, že žalobě bude v celém rozsahu vyhověno, eventuálně aby byl zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalovaný ve vyjádření k odvolání žalobkyně uvedl, že pokud žalobkyně namítá, že soud neprovedl důkaz jejím vyjádřením ze dne , datum, , toto vyjádření samo o sobě není důkazem, a navíc ani obsahově neodpovídá výzvě k doplnění rozhodných tvrzení a označení důkazů poskytnuté žalobkyni na jednání dne , datum, , když žalobkyně byla vyzvána, aby doplnila rozhodná tvrzení k tomu, kdy a jak v období let 2013-2019 žádala o přístup k odečtu plynu, a že byl tento přístup znemožněn. Dále žalovaný označil za ryze účelové tvrzení žalobkyně, že neposkytoval součinnost k provedení odečtu spotřeby plynu. Uvedl, že podmínky pro stanovení spotřeby plynu kvalifikovaným odhadem nebyly splněny a argumentaci žalobkyně, že chyba je na straně žalovaného coby spotřebitele, protože vystavené vyúčtování nerozporoval, označil za absurdní. S ohledem na uvedené navrhl, aby rozsudek soudu prvního stupně byl potvrzen.

15.Krajský soud v Praze jako soud odvolací (ustanovení § 10 odst. 1 o.s.ř.) po zjištění, že odvoláni bylo podáno proti nepravomocnému rozsudku okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (ustanovení § 204 odst. 1 o.s.ř.), že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (ustanovení § 201 o.s.ř.), a že žalobkyní uplatněné skutečnosti lze podřadit pod dovolené odvolací důvody (ustanovení § 205 odst. 2 písm. d/, e/ a g/ o.s.ř.), přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu uvedeném v ustanovení § 212 věta první o.s.ř. a ustanovení § 212a odst. 1, 3 o.s.ř., tj. v celém rozsahu, tedy přezkoumal i řízení, které vydání napadeného rozhodnutí předcházelo, přihlížel k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (ustanovení § 212a odst. 5 o.s.ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

16.Odvolací soud shledal, že soud prvního stupně provedl v řízení potřebné dokazování, provedené důkazy správně hodnotil, zjistil z nich správné skutečnosti a na jejich základě dospěl ke správným závěrům o skutkovém stavu věci. Odvolací soud při svých závěrech o skutkovém stavu věci proto vychází z výsledků dokazování soudu prvního stupně tak, jak je ve svém rozsudku správně popsal a pro stručnost na jeho rozsudek v těchto částech zcela odkazuje. Postupuje tak v souladu s usnesením Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, , podle něhož vychází-li potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé z týchž skutkových a právních závěrů jako rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, pak se požadavkům kladeným na obsah odvolání takového rozhodnutí odvolacího soudu ustanovením § 157 odst. 2 o.s.ř. nikterak neprotiví, jestliže odvolací soud (byť v reakci na námitky odvolatele) omezí své závěry na prosté přitakání správnosti skutkových závěrů a právního posouzení věci soudem prvního stupně. To je dáno charakterem (postavením) odvolacího soudu, jenž plní roli přezkumné instance a nebuduje svá rozhodnutí „na zelené louce“ a bez vazby na argumentaci soudu prvního stupně. Skutkové a právní závěry soudu prvního stupně jsou tedy správné, odvolací soud je sdílí a v souladu s výše citovaným usnesením Nejvyššího soudu v podrobnostech odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku, a dále k věci se zřetelem k odvolacím námitkám dodává následující:17. Odvolací soud se ztotožňuje i se závěrem soudu prvního stupně o tom, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, že žalovaný neumožnil v období let 2013-2021 odečet skutečné spotřeby plynu v odběrném místě, a dále ani o tom, v jakém období, jakém množství a za jakou cenu žalobkyně žalovanému plyn dodala a tento nebyl žalovaným uhrazen. Stalo se tak přesto, že soud prvního stupně poskytnul žalobkyni příslušná poučení dle ustanovení § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., že je na ní břemeno tvrzení a břemeno důkazní o těchto okolnostech. Žalobkyně pak na toto poučení adekvátně nereagovala.

18.V této souvislosti je nedůvodná námitka žalobkyně, že soud prvního stupně neprovedl důkaz vyjádřením žalobkyně ze dne , datum, , ve kterém žalobkyně doložila výpis z interního systému distributora, kdy dle žalobkyně se má jednat o opomenutý důkaz. K tomu odvolací soud uvádí, že zmíněná listina není důkazním prostředkem, nýbrž toliko tvrzením žalobkyně. Soud prvního stupně tak postupoval správně, když uvedl, že žalobkyně k prokázání, že žalovaný porušil povinnost umožnit odečet spotřeby, neoznačil žádný důkaz. Odvolací soud pak dodává, že tvrzení žalobkyně o neumožnění odečtu žalovaným je zásadně zpochybňováno tím, že období, kdy žalovaný údajně neměl umožňovat přístup k plynoměru, je ohraničeno dvěma výměnami plynoměru, tedy úkony podstatně náročnějšími, než je prostý odečet spotřeby plynu. Přesto tyto úkony zjevně bylo možno provést. Za takové situace je tvrzení žalobkyně o tom, že v mezidobí nebylo možné provést tak jednoduchý úkol jako odečet spotřeby, velmi pochybné. Rozhodnému období navíc předcházela kontrola odběrného místa, kdy bylo umístění plynoměru zjištěno, a také byl k dispozici telefonický kontakt na žalovaného. Nadto i pokud by soud vzal v úvahu tvrzení žalobkyně ve výše uvedeném podání, ta se týkají až samotného konce sporného období, nevypovídají ani hypoteticky ničeho o tom, jaká byla možnost přístupu k plynoměru od roku 2013 do roku 2020.

19.Jak již bylo uvedeno, souhlasit lze dále se i závěrem, že žalobkyně neprokázala množství dodaného a žalovaným nezaplaceného plynu, ani jeho cenu, z čehož vyplývá, že nebyla prokázána výše žalobkyní uplatněného nároku. Z toho důvodu žaloba nemůže být úspěšná a současně ani nejsou dány podmínky pro určení výše nároku odhadem podle ustanovení § 136 o.s.ř., neboť jednak výsledky dokazování nedávají dostatečný podklad pro kvalifikovanou úvahu soudu o výši nároku tak, aby takový postup soudu nebyl svévolný a byl přezkoumatelný, jednak stav, kdy není jisté, jaké množství plynu, za jakou cenu a v jakém období žalobkyně žalovanému dodala, je důsledkem porušení jejích smluvních povinností provádět odečet spotřeby plynu, když nebylo zjištěno, že by jí v tom cokoliv bránilo.

20.Podle ustanovení § 619 odst. 1 o.z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé.

21.Podle ustanovení § 619 odst. 2 o.z. právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dověděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o ní dovědět měla a mohla.

22.Podle ustanovení § 612 o.z. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo a o osobě povinné k jeho vydání.

23.Podle ustanovení § 629 o.z. promlčecí lhůta trvá 3 roky.

24.Odvolací soud dále souhlasí i se závěrem žalovaného, že žalobou uplatněné právo je navíc minimálně zčásti promlčeno, kdy nepromlčenou výši nároku nelze v důsledku neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního žalobkyní určit. S ohledem na to, že nebylo zjištěno nic, co by žalobkyni bránilo provádět průběžně odečty skutečné spotřeby plynu odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně uzavírá, že žalobkyně měla a mohla zjistit, že dochází k bezdůvodnému obohacení a současně bylo zřejmé, kdo se případně bezdůvodně obohatil (žalovaný). Informace o konkrétní výši bezdůvodného obohacení, pak není pro začátek běhu promlčecí lhůty významná.

25.Vzhledem k uvedenému je správný závěr soudu prvního stupně, že právo na zaplacení neuhrazené dodávky plynu v letech 2013-2019 je promlčeno, neboť ke dni zahájení řízení (, datum, ) uplynula tříletá promlčecí lhůta, kdy k započetí jejího běhu postačuje, aby žalobkyně se měla a mohla dovědět, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo je povinný jej vydat. Žalobkyni nic nebránilo provádět odečty skutečné spotřeby plynu a toto bylo současně její povinností, takže nelze než uzavřít, že měla a mohla skutečnou spotřebu plynu zjistit, a to vždy nejpozději v období roku následujícího po roku, ve kterém byla dodávka realizována. V této souvislosti nelze žalovanému vytýkat, jak se o to žalobkyně snaží, že snad měl průběžně vystavovaná vyúčtováni reklamovat z důvodu, že nejsou založena na skutečné spotřebě, neboť nic takového není povinností žalovaného, naopak povinností žalobkyně bylo provádět odečty skutečné spotřeby.

26.S ohledem na uvedené odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil dle ustanovení § 219 o.s.ř., a to včetně akcesorického výroku o náhradě nákladů řízení.

27.O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ustanovení § 224 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že plně úspěšnému žalovanému přiznal plnou náhradu nákladů odvolacího řízení, které jsou představovány odměnou za 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast u jednání) po 3 220 Kč/úkon, náhradou hotových výdajů za uvedené 2 úkony právní služby po 450 Kč dle ustanovení § 13 odst. 4 AT a náhradou za DPH v sazbě 21 % ve výši po zaokrouhlení 1 541 Kč. Celkem tak náhrada nákladů odvolacího řízení činí 8 881 Kč. Lhůtu k plnění odvolací soud stanovil dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. a místo plnění určil dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupce žalovaného.

Odkazované předpisy

Související rozhodnutí

21 Co 48/2026-123 13.05.2026

o zaplacení částky 23 845,46 Kč s příslušenstvím

21 Co 25/2026-252 22.04.2026

o zaplacení částky 143 117,93 Kč s příslušenstvím

21 Co 49/2026-484 22.04.2026

o určení vlastnického práva k nemovité věci

23 Co 29/2026-254 21.04.2026

o vyklizení nemovitosti, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v P...

106 Co 1/2026-279 21.04.2026

zaplacení 991 000 Kč s příslušenstvím

Komentáře 0

Pro psaní komentářů se prosím přihlaste.

Informace

Spisová značka	21 Co 32/2025-145
Soud	Krajský soud v Praze
Soudce	JUDr. Hana Lojkásková
Datum rozhodnutí	26.03.2025
Datum zveřejnění	25.06.2025
ECLI	ECLI:CZ:KSPH:2025:21.Co.32.2025.1

Přihlaste se a sledujte podobná rozhodnutí

Registrace zdarma Přihlásit se

21 Co 32/2025-145

o zaplacení 52 210,98 Kč s příslušenstvím,

Odkazované předpisy

Související rozhodnutí

Komentáře 0

Informace

Klíčová slova

Podobná rozhodnutí

Další od tohoto soudu

Spolupracující weby

Oblíbené

Historie prohlížení