22 C 60/2025-18

1.Žalobkyně se v řízení po žalovaném domáhala zaplacení 36 723,86 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok žalobkyně odůvodnila zejména tím, že se žalovaným dne , datum, uzavřela distančním způsobem smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytla téhož dne žalovanému bezhotovostně 17 000 Kč. Žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Žalobkyně ověřila, zda se žalovaný nenachází v následujících registrech: výpis z registru neplatných dokladů, výpis z registru PČR hledaných osob, výpis z registru politicky aktivních osob (registr Starostové), výpis katastrálního rejstříku – kontrola platnosti adresy, výpis z registru „sankční seznamy“ a interní registry historie klienta. Žalobkyně dále nahlédla do Registru bankovních a nebankovních klientských informací (NRKI a BRKI), dále insolvenčního rejstříku, do centrální evidence exekucí, a to se závěrem, že dlužník byl a je schopen své závazky splácet, nebyl veden ani v insolvenčním rejstříku a ani v evidenci exekucí. Následně žalobkyně posoudila informace o transakcích na účtech žalovaného. Žalobkyní ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila , částka, . Žalobkyně dospěla k závěru, že úvěruschopnost žalovaného je pro jí požadované parametry spotřebitelského úvěru dostatečná. Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnuté peníze vrátit v denních splátkách a zaplatit smluvní úrok ve výši 0,93 % denně z nesplacené části jistiny, poplatek za vyplacení tranše úvěru 1,99 % z čerpané částky a poplatek za službu “, Anonymizováno, ” ve výši 165 Kč. Nedílnou součást smlouvy tvořily všeobecné obchodní podmínky a sazebník. Žalovaný svůj dluh vůči žalobkyni nesplnil řádně a včas, proto žalobkyně vypověděla smlouvu o úvěru, o čemž informovala žalovaného e-mailem dne , datum, . Dále se žalovaný zavázal ve smlouvě o úvěru pro případ prodlení s úhradu dluhu zaplatit smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné částky, přičemž žalobkyně uplatňuje smluvní pokutu pouze za období 90 dní od prvního dne prodlení s úhradou denních splátek, tj. od , datum, do , datum, . Žalovaný nárok sestává z dlužné jistiny 17 000 Kč, smluvního úroku kapitalizovaného částkou 18 922,48 Kč, poplatku za vyplacení tranše úvěru 338 Kč, poplatku za službu “Presto” ve výši 165 Kč a smluvní pokuty 298,08 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z 17 503,30 Kč od , datum, do zaplacení. Ač vyzván, do podání žaloby žalovaný neuhradil ničeho.

2.Žalovaný zůstal v řízení nečinný, k žalobě ničeho nenamítal.

3.Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), vycházejíce přitom z obsahu spisu a z označených důkazů, když žalobkyně se z jednání omluvila a nežádala jeho odročení a žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Předvolání k jednání bylo žalovanému doručeno do vlastních rukou (§ 49 o. s. ř).

4.Z provedených listinných důkazů má soud ohledně uzavření žalobkyní tvrzené smlouvy o spotřebitelském úvěru a poskytnutí peněžních prostředků za prokázané následující pro posouzení věci rozhodné skutečnosti:5. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že byla žalobkyní jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným elektronicky podepsána dne , datum, . Žalobkyně se v ní zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr až do výše 80 000 Kč, který mohl žalovaný čerpat postupně a opakovaně převodem na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, uvedený ve smlouvě. Žalovaný se zavázal uhradit čerpanou částku v denních splátkách vypočtených dle čl. 5 Všeobecných obchodních podmínek splatných 29. dne po jejich výpočtu žalobkyní a zaplatit smluvní úrok ve výši 0,933 % denně, poplatek za vyplacení tranše úvěru 1,99 % z čerpané částky a poplatek za službu “Presto” ve výši 165 Kč za každé čerpání tranše. Nedílnou součást smlouvy tvořily všeobecné obchodní podmínky a sazebník. Při čerpání celého úvěrového rámce RPSN činilo 1 430,34 %. Smlouva obsahuje ujednání o smluvní pokutě pro případ prodlení žalovaného s plněním dluhu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky.

6.Všeobecné obchodní podmínky obsahují v čl. 5 způsob výpočtu denní splátky.

7.Z autorizace ověření totožnosti soud zjistil, že žalovaný byl dne , datum, majitelem účtu č. , č. účtu, .

8.Z výpisu z , jméno FO, plyne, že žalobkyně ověřila totožnost žalovaného.

9.Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že žalovaný uvedl, že ve společné domácnosti žijí , Anonymizováno, osoby, z toho , Anonymizováno, osoby mají příjem, pravidelné měsíční výdaje na půjčky činí , částka, , na bydlení , částka, , nezbytné výdaje , částka, , zbytné výdaje , částka, , příjmy , částka, . Žalobkyně ověřila příjem žalovaného ve výši , částka, . Žalobkyně přiřadila žalovanému regionální koeficient 1, přiřadila rezervu pro výdaje 700 Kč, vypočítala minimální výdaje , částka, a na základě toho dospěla k disponibilnímu příjmu , částka, . Posouzení úvěruschopnosti proběhlo jako úspěšné.

10.Z výpisu o identifikovaných příjmech plyne, že žalobkyně potvrzuje, že identifikovala čistý měsíční příjem žalovaného , částka, .

11.Z přehledu vyplacených transakcí soud zjistil, že z účtu žalobkyně odešla dne , datum, platba ve výši 17 000 Kč na účet , č. účtu, .

12.Z předpisu denních splátek soud zjistil, že denní splátka v období od , datum, do , datum, činila 160,65 Kč.

13.Z e-mailu ze dne , datum, odeslaného na emailovou adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě soud zjistil, že jím žalobkyně vypověděla smlouvu o úvěru a oznámila okamžitou splatnost úvěru 37 493,86 Kč, včetně všech úroků z prodlení a smluvních pokut.

14.Z výzvy ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě 37 493,86 Kč a nákladů právního zastoupení do tří dnů a tuto výzvu odeslala žalovanému téhož dne na adresu uvedenou ve smlouvě.

15.Pokud jde o Metodiku posuzování úvěruschopnosti navrženou žalobkyní k důkazu a soudem provedenou, soud zjistil, že svým obsahem se jedná o obecné rozšíření žalobních tvrzení ke způsobu, jakým žalobkyně postupuje při posuzování schopnosti svých klientů splácet úvěr, které neobsahuje žádné konkrétní informace týkající se posuzování projednávaného případu.

16.Soud zamítl důkazní návrh žalobkyně, aby učinil dotaz na banku žalovaného , Anonymizováno, , Anonymizováno, , jméno FO, a.s., zda byla v období od , datum, do , datum, převedena nárokovaná částka jistiny na bankovní účet č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, a zda je tento bankovní účet žalovaného, resp. zda má žalovaný k účtu dispoziční oprávnění, neboť tyto skutečnosti byly prokázány v řízení jinými důkazy.

17.Žalobkyně předloženými důkazy neprokázala, že by před právním jednáním směřujícím k uzavření smluvního vztahu se žalovaným byla řádně posouzena úvěruschopnost žalovaného a na základě žalobkyní předložených důkazů nelze učinit závěr o tom, že žalovaný byl v době uzavření smlouvy schopen splácet poskytnutý úvěr. Soud byl připraven vyzvat žalobkyni při jednání dle § 118a odst. 3 o.s.ř., aby označila a předložila důkazy k prokázání tvrzení o řádném posuzování úvěruschopnosti žalovaného s poučením o nesplnění této výzvy. Ač žalobkyně tvrdila, že provedla lustraci žalovaného v registru neplatných dokladů, registru PČR hledaných osob, registru politicky aktivních osob (registr Starostové), katastru nemovitostí, sankčním seznamu a interním registru historie klienta, NRKI a BRKI, insolvenčním rejstříku a centrální evidenci exekucí k těmto tvrzením nenavrhla žádné důkazy, což její procesní odpovědnost. Ani tvrzení, že žalobkyně ověřila příjem žalovaného náhledem na jeho bankovní účet, soud rovněž nemá za prokázané, neboť žalobkyně prokazuje toto tvrzení vlastním dokumentem, jímž sama deklaruje, že identifikovala čistý měsíční příjem žalovaného , částka, , nikoliv dokumentem, který by byl primárním zdrojem takové informace (např. výpis z účtu, výplatní páska apod). Pro absenci žalobkyně a jejího právního zástupce však soud výzvu učinit nemohl.

18.Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval následující právní úpravu a učinil následující právní závěry:19. Žalobkyně, coby nebankovní poskytovatel úvěru, a žalovaný, coby spotřebitel, projevili vůli uzavřít smlouvu o úvěru (§ 2395 o. z.), a proto se jejich právní vztah řídí ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú“). Žalobkyni tak stíhala před uzavřením smluvního vztahu se žalovaným povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 odst. 1 z. s. ú. Žalobkyně však v řízení neprokázala, že v rámci předsmluvních povinností postupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti, což má za následek neplatnost smluvního vztahu podle § 87 odst. 1 z. s. ú. Soud k neplatnosti přihlédl i bez námitky žalovaného z úřední povinnosti (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či nález Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III.ÚS 4129/18).

20.Neplatnost uzavřené smlouvy o úvěru s sebou nese na straně žalovaného podle věty třetí § 87 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. povinnost vrátit (pouze) peníze úvěrem poskytnuté. Skutečnost, že žalovaný má peníze vrátit v době přiměřené jeho možnostem, odlišuje postavení žalovaného jako úvěrovaného spotřebitele od postavení dlužníka majícího povinnost vrátit plnění přijaté z neplatné smlouvy upravené obecným ustanovením § 2993 o. z. Splatnost závazků dlužníka tak není vázána na výzvu věřitele podle § 1958 odst. 2 o. z., nýbrž je určena buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu. Není-li zde takového určení, nelze dovozovat prodlení žalovaného jako dlužníka (podle § 1968 o. z.), a žalobkyni jako věřiteli nelze přiznat právo na úroky z prodlení (§ 1970 o. z.), z čehož vychází i ustálená judikatura Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek ve věci sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022).

21.V řízení bylo prokázáno, že žalovanému byly na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru žalobkyní poskytnuty peníze ve výši 17 000 Kč. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by žalobkyni na dluh něčeho splnil, že mu povinnost k úhradě této částky nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti. Soud proto žalovanému uložil povinnost částku 17 000 Kč žalobkyni zaplatit.

22.V daném případě nebylo žalobkyní tvrzeno, že by splatnost závazku byla určena dohodou účastníků, a proto požadavek žalobkyně na zákonný úrok nemůže být důvodný. O splatnosti závazku žalovaného v částce 17 000 Kč tak musel rozhodnout podle § 87 odst. 2 z. s. ú., podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům, soud. Splatnost soud stanovil podle § 87 odst. 2 z. s. ú. s přihlédnutím k § 160 odst. 1 věty za středníkem o. s. ř. v délce tří dnů stejnou jako obecnou pariční lhůtu, neboť žalovaný ke svým současným sociálním a majetkovým poměrům, které by odůvodňovaly určení lhůty jiné, ničeho netvrdil ani neprokázal.

23.Vzhledem k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru žalobkyni nenáleží nárok na zaplacení smluvního úroku, smluvní pokuty a poplatků, neboť ty byly sjednány v rámci této neplatné smlouvy. Soud tedy podanou žalobu jako nedůvodnou zamítl i v tomto ohledu.

24.Ohledně náhrady nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy procesně úspěšnější stranou byl žalovaný, kterému však žádné náklady v souvislosti se soudním řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

25.Lhůta k plnění náhrady nákladů řízení byla stanoveny dle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako základní zákonná pro peněžité plnění, místo plnění náhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně je odůvodněno § 149 odst. 1 o.s.ř.