58 Co 263/2024-236

1.Odvoláním napadeným rozsudkem soud prvého stupně rozhodl, že ze zaniklého společného jmění manželů účastníků řízení se přikazují do výlučného vlastnictví žalovaného pozemek , adresa, , vše zapsáno pro obec a katastrální úřad , adresa, , a dále osobní automobil značky , jméno FO, (výrok I.), do výlučného vlastnictví žalobkyně pohledávka za Generali penzijní společností, a. s., z titulu penzijního připojištění vedeného na jméno žalobkyně, číslo pojistné smlouvy , Anonymizováno, (výrok II.), že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na vypořádání zaniklého společného jmění manželů účastníků řízení částku ve výši 3.003.570 Kč, a to tak, že částku ve výši 500.000 Kč do 30 dnů ode dne právní moci předmětného rozsudku a částku ve výši 2.503.373 Kč do šesti měsíců ode dne právní moci předmětného rozsudku (výrok III.), že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.), že žalobkyně je povinna nahradit České republice - Okresnímu soudu v Kroměříži náklady řízení v rozsahu 50 %, a to do tří dnů od právní moci usnesení, ve kterém budou náklady státu vyčísleny (výrok V.) a že žalovaný je povinen nahradit České republice - Okresnímu soudu v Kroměříži náklady řízení v rozsahu 50 %, a to do tří dnů od právní moci usnesení, ve kterém budou náklady státu vyčísleny (výrok VI.).

2.Podle podstatné části odůvodnění rozsudku se žalobkyně návrhem, doručeným soudu dne 31. 1. 2022, domáhala vypořádání společného jmění manželů, účastníků řízení. K vypořádání označila nemovité věci (specifikované ve výroku rozsudku) a osobní automobil Volkswagen Passat a penzijní připojištění vedené na její jméno u Generali penzijní společnosti. Jelikož nedisponuje finančními prostředky k tomu, aby mohla žalovanému vyplatit vypořádací podíl na nemovitých věcech, navrhla, aby byly nemovité věci včetně vozidla přikázány do výlučného vlastnictví žalovaného, do jejího, na její jméno vedené penzijní připojištění.

3.Žalovaný souhlasil se způsobem vypořádání jednotlivých věcí. S ohledem na to, že to byl výhradně on, kdo se zasloužil o nabytí nemovitých věcí do společného jmění manželů, navrhl ve vztahu k těmto disparitu podílů s poměrem 80 ku 20.

4.Žalobkyně ve své replice disparitu odmítla s odůvodněním, že žalovaný disparitu podílů navrhl až v odvolacím řízení, jedná se tedy o novou skutečnost a návrh je tedy opožděný i nedůvodný. Pokud by tato argumentace nebyla přijata, navrhla disparitu s poměrem 60 ku 40. Upozornila, že se zasloužila o nabytí nemovitých věcí do společného jmění manželů v takovém stavu, v jakém byly, tyto zhodnotila, když do těchto před uzavřením manželství vložila nejméně 861.218 Kč (kuchyňská linka, vestavěný nábytek, solární panely). Tyto investice nepožadovala jako vnos ze svého výlučného majetku do majetku společného, respektive jako investice ze svého výlučného majetku do majetku žalovaného, neboť měla za to, že budou vypořádány v rámci vypořádání hodnoty nemovitých věcí. Uvedla, že se starala o rodinu a domácnost, pomáhala žalovanému s jeho obchodní společností, včetně jejího založení, a dále uvedla, že sice došlo k rozšíření společného jmění manželů o nemovité věci, ale rovněž došlo k jeho zúžení, a to o společnost žalovaného. Ta byla v okamžiku zúžení nově založená, nicméně aktuálně je její hodnota vyšší než hodnota předmětných nemovitých věcí, a je tedy spravedlivé, aby tato okolnost byla v rámci disparity podílů brána v úvahu. Stejně tak i to, že žalobkyně bydlí na ubytovně, naopak žalovaný užívá společné nemovité věci bez jakékoliv náhrady vůči žalobkyni.

5.Účastníci se shodli na ceně obvyklé osobního automobilu ve výši 5.000 Kč a nemovitých věcí 10.241.500 Kč.

6.Z rozsudku Okresního soudu v , datum, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v , adresa, , bylo zjištěno, že žalovaný byl povinen k úhradě částky 1.700.000 Kč s příslušenstvím žalobkyni. Žalobkyně tuto částku požadovala z titulu úhrady dluhu za žalovaného vůči jeho bývalé manželce, kterou provedla, tedy plnila za jiného, a to v době před uzavřením manželství. Žalovaný úhradu nerozporoval, bránil se tím, že došlo k zániku závazku z toho titulu, neboť s ohledem na úhradu došlo k rozšíření společného jmění manželů o nemovité věci, které byly do té doby v jeho výlučném vlastnictví. Tvrzení žalovaného prokázána nebyla. Kromě jeho výpovědi toto neplynulo z žádného provedeného důkazu. Tvrzení žalobkyně o rozšíření společného jmění manželů z důvodu jeho zúžení o obchodní podíl ve společnosti , právnická osoba, , jakož i kompenzace za investice žalobkyně do vybavení domácnosti a záměr žalovaného zajistit rodinu, byly rovněž prokázány pouze účastnickou výpovědí žalobkyně. Jednalo se tak o tvrzení proti tvrzení obou účastníků a soud prvého stupně proto zejména vycházel z textu smlouvy o rozšíření společného jmění manželů.

7.Soud prvého stupně zjistil, že žalovaný žalobkyni uhradil mimo jiné částku 1.700.000 Kč odpovídající nároku na vydání bezdůvodného obohacení.

8.Soud prvého stupně zdůvodnil, proč neprovedl další navrhované důkazy, jimiž žalobkyně chtěla prokázat své investice do předmětných nemovitých věcí; uvedl, že investice do již existujícího a v té době výlučného majetku žalovaného nemohou být posuzovány v otázce zasloužení se o nabytí a udržení nemovitých věcí ve společném jmění manželů; hodnota investic je promítnuta v ceně obvyklé.

9.Po provedeném dokazování učinil soud prvého stupně následující závěr o skutkovém stavu:10. Manželství účastníků bylo uzavřeno dne , datum, a rozvedeno bylo rozsudkem Okresního soudu v , datum, , který nabyl právní moci dne 19. 7. 2021.

11.Za trvání manželství nabyli účastníci řízení do společného jmění manželů vozidlo Volkswagen Passat , SPZ, , u něhož se shodli na jeho ceně obvyklé ve výši 5.000 Kč, dále nabyli v době trvání manželství pohledávku na účtu penzijního připojištění vedeného u Generali penzijní společnosti, a. s., číslo smlouvy , Anonymizováno, , se zůstatkem ke dni 19. 7. 2021 ve výši 142.754 Kč.

12.Před uzavřením manželství byl žalovaný výlučným vlastníkem nemovitých věcí, a to pozemku , adresa, vše v obci a katastrálním území , adresa, .

13.Po uzavření manželství se tyto nemovité věci staly součástí společného jmění manželů, a to smlouvou o rozšíření společného jmění manželů sepsanou dne 18. 5. 2015 formou notářského zápisu číslo , Anonymizováno, sepsaného notářem v , jméno FO, . Na ceně obvyklé těchto věcí se účastníci řízení dohodli, a to ve výši 10.241.500 Kč. Ze smlouvy o rozšíření společného jmění manželů ani ze závěrů přijatých v řízení vedeném u Okresního soudu v , Anonymizováno, neplyne, že by důvodem pro tento krok manželů byla předchozí úhrada částky 1.700.000 Kč žalobkyní na dluh žalovaného jeho předchozí manželce, případně důvod jiný.

14.Žalovaný se naopak stal výlučným vlastníkem obchodního podílu o velikosti 100 % ve společnosti , právnická osoba, , založené dne 27. 7. 2015 se základním kapitálem ve výši 250.000 Kč, a to dle smlouvy o zúžení a vypořádání zúženého společného jmění manželů sepsané formou notářského zápisu číslo , Anonymizováno, , dne 27. 7. 2015 notářem v Holešově , jméno FO, Ze smlouvy nevyplývá žádná souvislost s předchozím rozšířením společného jmění manželů či jiné relevantní okolnosti.

15.Zjištěné skutečnosti soud prvního stupně podřadil pod ust. § 740, 742 odst. 1 písm. a) a § 742 odst. 1 písm. f) občanského zákoníku (dále jen „o. z.“).

16.Žalovaný v rámci předchozího odvolacího řízení uplatnil disparitu podílů; soud prvého stupně v odstavci 36 vysvětlil, proč se touto námitkou věcně zabýval, byť byla uplatněna po koncentraci řízení. Dospěl k závěru, že ve vztahu k nemovitým věcem je námitka disparity podílů důvodná. Je to žalovaný, kdo byl výlučným vlastníkem těchto nemovitých věcí v době před uzavřením manželství a pokud následně došlo smluvním ujednáním k tomu, že se staly součástí společného jmění manželů, je to výhradně žalovaný, kdo se o jejich nabytí zasloužil. Skutečnost, že žalobkyně do těchto nemovitostí dříve investovala své výlučné prostředky ve smyslu jejich „zlepšení/zhodnocení“, to je formou nové kuchyňské linky, vestavěného nábytku a solárních panelů, nemá vliv na to, že tyto nemovité věci byly v tu dobu již existující a ve vlastnictví žalovaného. V těchto investicích (v tomto jejich typu) nelze spatřovat zásluhovost o nabytí společného majetku. Žalobkyně se tedy těmito investicemi nezasloužila o nabytí předmětných nemovitých věcí, ale případně o jejich vyšší hodnotu, která má však odraz v jejich ocenění (a tedy vyšší vypořádací hodnotě). Navíc pokud se jednalo o investice z výlučného majetku žalobkyně do tehdy výlučného majetku žalovaného (tedy režim mimo společné jmění manželů), měla žalobkyně tyto uplatnit v rámci samostatného řízení, případně řízení jiného, ve kterém se již domáhala vydání jiného bezdůvodného obohacení vůči žalovanému, a nespoléhat na jejich uplatnění v rámci disparity podílů v řízení o vypořádání společného jmění manželů.

17.Skutečnost, že žalobkyně pečovala o domácnost, rodinu a pomáhala žalovanému v podnikání, aniž by byly tvrzeny skutečnosti vybočující z normálního chodu věcí, naopak není důvodem, proč by v posuzované věci soud neměl k disparitě podílů přihlížet (takovou péči je nutno zvažovat zejména v jiných situacích, které soud prvého stupně v odstavci 38 popsal).

18.Soud prvého stupně nesouhlasil ani s argumentací žalobkyně, že důvodem pro rozšíření společného jmění manželů bylo jeho zúžení o podíl žalovaného v obchodní společnosti. Toto nevyplývá ze smlouvy o rozšíření ani ze smlouvy o zúžení společného jmění manželů a neodpovídají tomu ani jiné skutečnosti. K rozšíření společného jmění manželů došlo v květnu 2015, přičemž se již v tu dobu jednalo o majetek vyšší hodnoty. Ke zúžení společného jmění manželů naopak došlo až v červenci roku 2015, a to ve shodný den, kdy obchodní společnost vznikla s kapitálem ve výši 250.000 Kč. Soud prvého stupně souhlasil s logickou argumentací žalovaného, že rozšíření a zúžení společného jmění manželů v souhrnu nebylo adekvátním protiplněním, naopak jasná časová spojitost vzniku společnosti a zúžení společného jmění manželů odpovídá časté praxi, to je ochraně majetku ve společném jmění manželů.

19.Relevantní není argumentace žalobkyně ani stran jejího aktuálního bydlení.

20.Jelikož nebyla prokázána ani vazba úhrady dluhu žalovaného žalobkyní (bývalé manželce žalovaného) na rozšíření společného jmění manželů, dospěl soud prvého stupně vzhledem k výše uvedenému k závěru, že je nutno vycházet z nerovných podílů účastníků řízení na nemovitých věcech, které jsou předmětem řízení, a za spravedlivý považoval poměr 70 ku 30 ve prospěch žalovaného. Byl to žalovaný, kdo měl nemovité věci ve svém výlučném vlastnictví, nicméně bylo jeho svobodným rozhodnutím, že o tyto rozšířil společné jmění manželů, když se jednalo navíc o dům, ve kterém rodina žila. Žalobkyně o nemovitosti následně spolu s žalovaným pečovala, stejně tak o celou rodinu. Podílu žalobkyně tak odpovídá vypořádací podíl 3.072.450 Kč, to je 30 % z ceny obvyklé 10.241.500 Kč.

21.Ohledně vozidla Volkswagen Passat a pohledávky z titulu penzijního připojištění, u nichž bylo rovněž prokázáno, že jsou součástí společného jmění manželů, rozhodl soud v souladu s návrhy účastníků; vozidlo v ceně obvyklé 5.000 Kč přikázal do výlučného vlastnictví žalovaného s tím, že žalobkyně má nárok na vypořádací podíl 2.500 Kč, pohledávku z titulu penzijního připojištění ve výši zjištěného zůstatku 142.754 Kč přikázal do vlastnictví žalobkyně s tím, že žalovaný má nárok na vypořádací podíl 71.377 Kč.

22.Soud prvého stupně proto rozhodl o přikázání jednotlivých věcí účastníkům řízení a výrokem III. rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni na vypořádací podíl celkem částku 3.003.573 Kč; žalovaný požádal o splatnost tak, jak bylo rozhodnuto ve výrokové části rozsudku a žalobkyně s tím souhlasila. Soud přitom zvažoval nejen shodu účastníků řízení, ale také výši celkové částky.

23.O nákladech řízení mezi účastníky rozhodl soud prvého stupně s odkazem na nálezovou judikaturu Ústavního soudu (nález ze dne 10. 1. 2024, sp. zn. III. ÚS 2148/23) tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.

24.O nákladech státu rozhodl soud prvého stupně s odkazem na ust. § 148 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“); jelikož státu vzniknou náklady spojené se znaleckým dokazováním, které však dosud nebyly pravomocně přiznány (znalkyně má tyto soudu vyčíslit), zavázal soud žalobkyni i žalovaného, každého v rozsahu 50 %, k jejich náhradě.

25.Usnesením ze dne 22. července 2024, , Anonymizováno, přiznal soud znalkyni , tituly před jménem, znalečné v celkové výši 1.525,25 Kč. Protože žalobkyní a žalovaným složená záloha postačovala na náklady státu vzniklé v tomto řízení, rozhodl soud prvého stupně usnesením ze dne 28. 8. 2024, č. j. 17 C 30/2022-215, že se výše nákladů řízení, které je žalobkyně povinna nahradit České republice - Okresnímu soudu v Kroměříži dle výroku V. rozsudku Okresního soudu v Kroměříži ze dne 11. 7. 2024, , Anonymizováno, , určuje tak, že se žalobkyni tato povinnost nestanoví a zároveň rozhodl, že žalobkyni bude ze složené zálohy vráceno 2,37 Kč (rozhodnutí nabylo právní moci dne 14. 9. 2024) a usnesením z téhož dne, , Anonymizováno, , rozhodl, že se výše nákladů řízení, které je žalovaný povinen nahradit České republice - Okresnímu soudu v Kroměříži dle výroku VI. rozsudku Okresního soudu v Kroměříži ze dne 11. 7. 2024, , Anonymizováno, , určuje tak, že se žalovanému tato povinnost nestanoví a zároveň rozhodl, že žalovanému bude ze složené zálohy vráceno 2,38 Kč (rozhodnutí nabylo právní moci dne 13. 9. 2024).

26.Proti rozsudku soudu prvého stupně podali odvolání žalobkyně i žalovaný.

27.Žalobkyně v odvolání a jeho písemném doplnění namítla, že soud prvého stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, a dále že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a to při uplatnění disparity podílů. Nesouhlasí s výší vypořádacího podílu určeného soudem ve výroku III. napadeného rozsudku, neboť má za to, že aplikace disparity podílů v poměru 70 ku 30 ve prospěch žalovaného není důvodná a je vůči žalobkyni nespravedlivá. Soud prvého stupně neúplně zjistil skutkový stav, když zamítl její důkazy na doplnění dokazování ohledně finančních prostředků investovaných do nemovitých věcí ze strany žalobkyně s odůvodněním, že investice do již existujícího a v té době výlučného majetku žalovaného nemohou být posuzovány v otázce zasloužení se o nabytí a udržení nemovitých věcí ve společném jmění manželů. Má za to, že nemalé investice (cca 800.000 Kč) do rekonstrukce nemovitých věcí, které provedla v době před uzavřením manželství s žalovaným, by měly být zohledněny v rámci otázky zasloužení se o nabytí a udržení těchto nemovitých věcí. Argumentačně se opírala o rozhodnutí Nejvyššího soudu v obdobných věcech, konkrétně o rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 5577/2015 ze dne 20. 4. 2016, kde došlo rovněž k rozšíření SJM, a to o objekt mlýna, kdy z odůvodnění rozhodnutí se podává, že soud měl v takovém případě (skutkově shodném s nyní posuzovanou věcí) posuzovat případné investice vynaložené před uzavřením manželství, jakož právě i zásluhovost na udržení takového majetku.

28.Dále namítla, že pokud soud prvého stupně připustil tvrzení, že žalobkyně vymáhala v jiném řízení bezdůvodné obohacení, jako skutečnost novou za účelem prokázání disparity podílů, měl by současně přihlédnout i k novým tvrzením a důkazním návrhům, které disparitu vylučují (popřípadě alespoň „zkracují“ co do navrhovaného disparitního podílu), to je právě investice žalobkyně, kterými se tato podílela na zhodnocení a udržení majetku, o který bylo SJM rozšířeno. V případě žalobkyně byly některé investice provedeny i více než dva roky před uzavřením manželství a došlo k promlčení části těchto nároků již před uzavřením manželství, tedy tyto již po rozvodu manželství nemohla vymáhat v rámci bezdůvodného obohacení.

29.Rozhodnutí o disparitě podílů představuje naprosto výjimečný postup, který musí být v souladu s ustálenou judikaturou odůvodněn mimořádnými okolnostmi a je třeba přihlížet ke všem skutečnostem, to je nikoli jen k tomu, kdo z manželů majetek do SJM vložil, ale rovněž za jakých okolností a podmínek. Účastníci uzavřeli za trvá jejich manželství nejen smlouvu o rozšíření společného jmění manželů o nemovité věci, ale rovněž smlouvu o zúžení a vypořádání společného jmění manželů, na jejímž základě došlo k nabytí obchodního podílu o velikosti 100 % v obchodní společnosti , právnická osoba, , do výlučného vlastnictví žalovaného. Pokud se tedy žalovaný zasloužil na jedné straně o rozšíření SJM, na druhé straně se také zasloužil o jeho zúžení. Nepovažuje za nepodstatnou skutečnost, že v době rozvodu manželství měla obchodní společnost žalovaného pravděpodobně vyšší hodnotu než nemovité věci, neboť pokud by nedošlo ke zúžení SJM, obsahovalo by SJM další nezanedbatelný majetek k vypořádání.

30.Kritizuje, že soud prvého stupně nedostatečně odůvodnil, jakým způsobem došel k výpočtu disparity 70 % ku 30 % ve prospěch žalovaného, ale pouze se omezil na konstatování, že takový poměr považuje za spravedlivý. Znovu odkázala na již citované rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 5577/2015, v němž soud dospěl k závěru, že je dán důvod pro uplatnění disparity podílu 60 % ku 40 % ve prospěch manžela, přičemž v uvedené věci nebyly na straně manželky žádné zvláštní okolnosti; dovolací soud tento poměr považoval za adekvátní a spravedlivý, přičemž skutkově se jedná o téměř totožný případ, respektive v nyní posuzované věci na straně žalobkyně existují důvody pro uplatnění disparity v menší míře (tedy právně například 60 % ku 40 %), neboť tato provedla značné investice do nemovitých věcí, o něž bylo SJM účastníků rozšířeno. Navrhla zrušit napadený rozsudek a věc vrátit soudu prvého stupně k dalšímu řízení, eventuelně aby odvolací soud sám napadený rozsudek změnil.

31.Rovněž žalovaný nesouhlasil toliko s výší vypořádacího podílu (tedy s výrokem III. rozsudku). Závěry soudu prvého stupně o uplatnění principu disparity považuje za správné; pokud by žalobkyně v jiném řízení vedeném u Okresního soudu , Anonymizováno, pod , Anonymizováno, sama nepopřela svůj podíl na nabytí nemovitých věcí, nebylo by možno o disparitě podílu vůbec uvažovat. Souhlasí však s námitkami žalobkyně, že z napadeného rozhodnutí nelze seznat, z jakých konkrétních důvodů považuje soud prvého stupně právě poměr 70 ku 30 ve prospěch žalovaného za spravedlivý, respektive z jakého důvodu považuje za nespravedlivý jakýkoliv jiný poměr. Soud prvého stupně konstatuje, že podíl žalobkyně na nabytí společného majetku je nulový, zároveň jí připisuje podíl v rozsahu 30 %, který znamená nabytí majetku v hodnotě 3.072.450 Kč. Takovou částku jako výsledek uplatnění principu zásluhovosti nelze podle názoru žalovaného považovat za spravedlivé uspořádání vztahů mezi účastníky.

32.Žalovaný si je plně vědom, že nulové vypořádání není v daném případě na místě již jen z toho důvodu, že to byla společná vůle obou účastníků, která vedla k rozšíření společného jmění. Nulový vypořádací podíl by zcela popřel institut rozšíření společného jmění při jeho vypořádání a jako takový by nulový vypořádací podíl znamenal fakticky to, že k žádnému rozšíření nedošlo.

33.Žalovaný v tomto konkrétním případu zcela konzistentně tvrdil důvody, které jej k souhlasu s rozšířením společného jmění vedly. Tyto důvody pak byly samotnou žalobkyní úspěšně popřeny a vyvráceny, kdy se tak žalobkyně sama přihlásila k tomu, že se na nabytí společného majetku nikterak nepodílela.

34.V řízení bylo prokázáno, že se žalobkyně na nabytí společných nemovitých věcí nikterak nepodílela, vyjma podpisu smlouvy rozšiřující společné jmění manželů. Dle názoru žalovaného pak za spravedlivé uspořádání vztahů mezi účastníky s ohledem na absolutní hodnotu společného majetku je nutno považovat poměr 80 ku 20 ve prospěch žalovaného, kdy i při takovém poměru žalobkyni připadne fakticky majetek ve výši 2.048.300 Kč. Navrhl proto, aby odvolací soud změnil napadené rozhodnutí ve výroku III. tak, že žalovaného zaváže zaplatit k rukám žalobkyně vypořádací podíl ve výši 1.979.423 Kč, a to tak, že částku ve výši 500.000 Kč je povinen žalovaný zaplatit do 30 dnů ode dne právní moci rozsudku a částku 1.479.420 Kč do šesti měsíců ode dne právní moci rozsudku.

35.Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně, jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.), po zjištění, že odvolání byla podána včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), k tomu legitimovanými subjekty (§ 201 o. s. ř.), a že jde o rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201 a § 202 o. s. ř. a contrario), přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení jemu předcházející (§ 212a o. s. ř.).

36.Odvolací soud v souladu s ustálenou judikaturou (viz například rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 20 Cdo 1546/99, 26 Cdo 938/2005, 30 Cdo 256/2018) soudem prvého stupně již řádně provedené listinné důkazy s ohledem na jejich povahu neopakoval.

37.Skutková zjištění, která učinil soud prvého stupně jsou správná, a odvolací soud je zcela přejímá s jedinou výjimkou. Pokud soud prvého stupně uzavřel (v odstavci 23 odůvodnění), že žalobkyní tvrzené investice na pořízení nové kuchyňské linky a vestavného nábytku byly investicemi z výlučného majetku žalobkyně do tehdy výlučného majetku žalovaného, není tento závěr správný, neboť z listinných důkazů na čísle listu 163–179 spisu (faktury, předávací protokol, cenová nabídka) je zřejmé, že za kuchyňskou linku se spotřebiči žalobkyně zaplatila částku 365.662 Kč v roce 2011 až 2012 (předávací protokol je ze dne 15. 2. 2012 a podle příjmového dokladu poslední doplatek ze dne 16. 3. 2012) a částku 266.844 Kč za vestavěný nábytek uhradila rovněž v roce 2012, Anonymizováno, (dle výpisu ze sporožirového účtu doplatek na výrobu nábytku byl uhrazen dne 23. 10. 2012), avšak dle notářského zápisu o rozšíření společného jmění manželů číslo , Anonymizováno, , sepsaného dne , datum, notářem v , jméno FO, , žalovaný předmětné nemovité věci získal „na základě darovací smlouvy ze dne , datum, , vklad pod , Anonymizováno, , a podle smlouvy o zúžení SJM ze dne , datum, , vklad pod , Anonymizováno, “; tudíž výlučným vlastníkem předmětných nemovitých věcí (, Anonymizováno, , jejíž součástí je , adresa, se žalovaný stal až v roce 2013. Znamená to, že v roce 2011 a 2012, kdy žalobkyně dle svého tvrzení investovala do předmětných nemovitých věcí, investovala do nemovitostí v tehdejším společném jmění manželů žalovaného a jeho předchozí manželky, a nikoli do výlučného majetku žalovaného.

38.Odvolací soud proto vypořádává jen konkrétní odvolací námitky účastníků.

39.Odvolací soud se ztotožnil s názorem soudu prvého stupně, že je na místě ve věci přistoupit k disparitě podílů z důvodu zásluhovosti na pořízení majetku představujícího nejpodstatnější a nejhodnotnější položku vypořádávaného SJM účastníků.

40.Bylo prokázáno, že předmětné nemovité věci nabyl žalovaný ještě před uzavřením manželství a žalobkyně se na jejich získání nijak nepodílela, neboť částka 1.700.000 Kč, kterou, jak tvrdila v řízení ve věci Okresního soudu v , Anonymizováno, sp. zn. , Anonymizováno, , „místo žalovaného“ zaplatila a která byla užita na vypořádání SJM žalovaného a jeho předchozí manželky, jí byla beze zbytku žalovaným vrácena, a to i s vyžalovanými úroky z prodlení. Její zásluha na nabytí předmětných nemovitostí tedy tímto byla kompenzována; pokud argumentovala například tím, že do nemovitostí ve výlučném vlastnictví žalovaného investovala své výlučné prostředky, a tak je zhodnotila, pak jednak tato tvrzení uvedla až po koncentraci řízení, a jednak tato tvrzení ani nejsou pravdivá, neboť investice do kuchyně a jejího zařízení i do dalšího vybavení domu (vestavěného nábytku) provedla v letech 2011 a 2012, tedy v době, kdy žalovaný nemovitosti vlastnil v SJM s předchozí manželkou a po rozvodu tyto nemovitosti bývalé manželce vyplatil v roce 2013 ve stavu, v jakém se nacházely po uvedených tvrzených investicích. Odvolací soud rovněž souhlasí se závěry soudu prvého stupně, že pokud s těmito investicemi (včetně investicemi do pořízení solárních panelů) žalobkyně předmětné nemovité věci zhodnotila, tak participuje na jejich vyšší ceně výší vypořádacího podílu. Odvolací soud zcela odkazuje na závěry soudu prvého stupně uvedené v odstavcích 37 a 38 odůvodnění rozsudku, zejména závěr, že v investicích tohoto typu nelze spatřovat zásluhovost na jejich nabytí do SJM.

41.Odvolací soud se ztotožnil i se závěry soudu prvého stupně uvedenými v odstavcích 38 a 39 ve vztahu k argumentaci, že by důvodem pro rozšíření SJM bylo jeho zúžení o podíl žalovaného v obchodní společnosti. Ke vzniku společnosti došlo téhož dne, kdy došlo ke zúžení SJM o předmětný podíl. Z notářského zápisu o zúžení SJM je zřejmé, že se účastníci dohodli (na rozdíl od smlouvy o rozšíření SJM), že smlouva o zúžení SJM bude zapsána do veřejného seznamu listin o majetkovém režimu; závěru, že smyslem smlouvy o zúžení SJM nebylo kompenzovat rozšíření SJM, ale ochránit rodinu od nejisté budoucnosti začínajícího podnikání, nelze nic vytknout.

42.Lze proto shrnout, že zásluha žalobkyně na nabytí předmětných nemovitostí do SJM byla v podstatě minimální; sice aktuálně zajistila finanční prostředky, jimiž „za žalovaného“ zaplatila částku na vypořádání jeho dřívějšího SJM (když ani netvrdí, že se jednalo o vypořádání výlučně ve vztahu k předmětným nemovitostem, a nikoliv případným jiným položkám uvedeného SJM), což mohlo vést k tomu, že si žalovaný nemusel brát úvěr, nicméně celá tato částka včetně úroků z prodlení byla žalobkyni vrácena. Nelze ani přehlédnout, že žalobkyně společně s žalovaným a jejich dětmi po dobu několika let užívali výlučné nemovité věci žalovaného, a tudíž si předmětnou platbu „za žalovaného“ včetně dalších případných investic částečně odbydlela v době do 29. 7. 2015, kdy se staly součástí SJM účastníků, a tudíž již bydlela „ve svém“.

43.Žalobkyně se svými investicemi či svou prací nepodílela ani na rekonstrukci předmětných nemovitostí; tvrzené investice se v převážné části týkaly vybavení nemovitostí nábytkem (kuchyně a vestavěné skříně), nadto investovala do nemovitostí žalovaného a jeho předchozí manželky, které pak žalovaný (včetně případného zhodnocení investicemi do kuchyně a vestavných skříní) zcela vyplatil z vlastních prostředků, neboť peníze, které „za žalovaného“ žalobkyně zaplatila v roce 2013 na vypořádání předchozího SJM, jí byly žalovaným vráceny; správná je i úvaha soudu prvého stupně, že na případném zhodnocení nemovitostí žalobkyně participuje na výši vypořádacího podílu, tedy svým podílem na finančním vypořádání SJM.

44.Nemovité věci do SJM vložil žalovaný dle tvrzení žalobkyně „aby byla rodina zabezpečená“; šlo ve své podstatě o „darování svého druhu“ žalobkyni žalovaným. Je nesporné, že nemovitosti zcela získal žalovaný před uzavřením manželství s žalobkyní a zcela sám je v konečném důsledku uhradil. Byť je disparita podílů uplatnitelná spíše výjimečně, za těchto okolností je zcela na místě. Investice žalobkyně, i pokud by je uplatnila před koncentrací řízení, nejsou zohlednitelné v rámci odklonu od parity podílů.

45.S tím, že žalovaný uplatnil disparitu až po koncentraci řízení i s tím, že lze přihlédnout k výsledku sporu o bezdůvodné obohacení vedeném u Okresního soudu v , Anonymizováno, , jehož výsledkem byla povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni částku 1.700.000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 16. 9. 2021 do zaplacení a náklady řízení v částce 192.800 Kč (věc Okresního soudu v , Anonymizováno, sp. zn. , Anonymizováno, ) se soud prvého stupně řádně a správně vypořádal. Na rozdíl od plateb tvrzených žalobkyní na zařízení domácnosti (kuchyně a vestavných skříní) a solární panely žalovaný tyto skutečnosti uplatnit mohl, žalobkyně však uvedené skutečnosti po koncentraci již nikoli.

46.Již z žaloby jsou zřejmé skutečnosti potřebné pro posouzení (dis)parity podílů, a to že žalobkyně majetek získala rozšířením SJM o výlučný majetek žalovaného, netvrdila, že by na jeho pořízení či rekonstrukci měla sama nějaký podíl. Rozhodnutí Okresního soudu v , Anonymizováno, bylo vydáno až po koncentraci, proto jím mohl žalovaný ve věci argumentovat, neboť až po koncentraci řízení bylo postaveno najisto, že žalobkyni byl uplatněný nárok pravomocně přiznán; předtím žádný z účastníků nemohl znát výsledek předmětného řízení.

47.Na rozdíl od žalobkyní opakovaně zmiňovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 5577/2015 jsou skutkové okolnosti nyní v posuzované věci odlišné. V uvedené věci Nejvyššího soudu byl majetek vložen do SJM předmanželskou smlouvou a od doby, kdy účastníci navázali vztah, hodnota nemovitosti z důvodu rekonstrukce postupně vzrostla. Manželka se podílela na rekonstrukci, byť nikoli v míře zohlednitelné, úvěr na rekonstrukci byl zčásti uhrazen z prostředků SJM. V nyní posuzované věci hodnota nemovitosti vzrostla jen s ohledem na změnu tržních podmínek a žalobkyně se vůbec na rekonstrukci nemovitostí nepodílela, žádná částka nebyla hrazena ze SJM (vše zaplatil žalovaný).

48.Rozšíření SJM o předmětné nemovité věci, které byly původně ve výlučném vlastnictví pouze žalovaného, nepomohlo ani trvalosti manželství.

49.Odvolací soud zohlednil, že rozšíření SJM bylo společným úmyslem obou účastníků, zároveň i to, že se jedná o majetek představující převážnou část hodnoty SJM, konkrétně 98,58 % z celkové hodnoty SJM. Stanovení podílů disparity je na úvaze soudu, která musí být opřena o konkrétní skutečnosti a zjištění.

50.Zásluha žalobkyně na tom, že se předmětné nemovitosti staly součástí SJM, je ve srovnání s žalovaným nepatrná. Po zvážení všech výše vyjmenovaných okolností (na jedné straně zejména skutečnosti, že se žalobkyně nepodílela vlastními finančními prostředky ani prací na pořízení či rekonstrukci předmětných nemovitostí, nemovitosti nebyly hrazeny ani zčásti z prostředků ze SJM účastníků, motivací žalovaného poskytnout tento „dar“ žalobkyni byla snaha zabezpečit rodinu do budoucna, avšak ani toto jednání nepřispělo k trvalosti manželství, na druhé straně zejména skutečnosti, že rozšíření SJM o nemovitosti bylo společnou vůlí obou účastníků a na běžné údržbě nemovitostí se několik let podíleli i prostředky ze SJM) dospěl odvolací soud k závěru, že je na místě a odpovídá principům obecné spravedlnosti podíl disparity 80 ku 20 ve prospěch žalovaného, a to výlučně ve vztahu k předmětným nemovitým věcem.

51.Žalovanému soud proto do výlučného vlastnictví přikázal předmětné nemovité věci v hodnotě 10.241.500 Kč, přičemž s ohledem na disparitu podílů (80 ku 20 ve prospěch žalovaného) mu náleží hodnotově z předmětných nemovitostí 8.193.200 Kč a žalobkyni 2.048.300 Kč. Při zohlednění osobního automobilu v hodnotě 5.000 Kč, který připadne žalovanému a pohledávky z titulu penzijního připojištění vedeného na žalobkyni ve výši 142.754 Kč, která připadne žalobkyni, bylo rozhodnuto, že žalovaný vyplatí žalobkyni na vypořádání SJM částku ve výši 1.979.423 Kč (žalovaný má za dům vyplatit žalobkyni 2.048.300 Kč a polovinu hodnoty automobilu v hodnotě 5.000 Kč, tedy 2.500 Kč, to je celkem 2.050.800 Kč; žalobkyně má žalovanému vyplatit polovinu z částky 142.754 Kč, to je 71.377 Kč; 2.050.800 minus 71.377 se rovná 1.979.423 Kč).

52.Za užití § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. odvolací soud proto změnil výrok III. rozsudku tak, že žalovanému uložil zaplatit žalobkyni částku 1.979.423 Kč, kdy zohlednil výši této částky i shodnou vůli účastníků a rozhodl o splatnosti tak, že částku 500.000 Kč je povinen zaplatit žalobkyni do 30 dnů od právní musí tohoto rozsudku a částku ve výši 1.479.420 Kč je povinen zaplatit žalobkyni do šesti měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

53.Z důvodu věcné správnosti za užití § 219 o. s. ř. odvolací soud potvrdil výroky I. a II.

54.Jelikož došlo ke změně rozhodnutí soudu prvého stupně, bylo nutno rozhodnout i o nákladech řízení, a to jak ve vztahu mezi státem a účastníky, tak ve vztahu mezi účastníky navzájem.

55.Ve vztahu mezi státem a účastníky řízení se z obsahu spisu podává, že veškeré náklady řízení za znalecké dokazování byly uhrazeny ze záloh účastníků a státu v řízení před soudem prvého stupně žádné náklady nevznikly; rovněž v řízení před soudem odvolacím státu žádné náklady řízení nevznikly. Odvolací soud proto rozhodl, že se státu náhrada nákladů řízení vůči účastníkům za řízení v obou stupních nepřiznává.

56.Ve vztahu mezi účastníky se oba účastníci s ohledem na nálezovou judikaturu Ústavního soudu výslovně vzdali práva na náhradu nákladů řízení, proto odvolací soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení v obou stupních.