30 Co 81/2025-196

o zaplacení 20.000 Kč s příslušenstvím a 3.400 Kč

Městský soud v Praze Datum rozhodnutí: 15.04.2025 ECLI:CZ:MSPH:2025:30.Co.81.2025.196

I.Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. ohledně částky 11.163 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20.000 Kč od 6. 11. 2023 do 4. 1. 2024, ve výši 14,75 % ročně z částky 15.040 Kč od 5. 1. 2024 do 6. 2. 2024 a ve výši 14,75 % ročně z částky 11.163 Kč od 7. 2. 2024 do zaplacení potvrzuje.

II.Ve výroku IV. o nákladech řízení se rozsudek soudu prvního stupně potvrzuje.

III.Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení 4.460 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokátky , tituly před jménem, , jméno FO, .

1.Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobkyni 11.163 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20.000 Kč od 6. 11. 2023 do 4. 1. 2024, ve výši 14,75 % ročně z částky 15.040 Kč od 5. 1. 2024 do 6. 2. 2024 a ve výši 14,75 % ročně z částky 11.163 Kč od 7. 2. 2024 do zaplacení, a dále částku ve výši 1.140 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.); ohledně zaplacení částky 8.837 Kč s příslušenstvím řízení zastavil (výrok II.) a ohledně zaplacení částky 2.260 Kč žalobu zamítl (výrok III.) a dále byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 30.920 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně (výrok IV.).

2.Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně po žalované domáhala původně zaplacení 20.000 Kč z titulu vrácení složené jistoty (kauce) po skončení nájmu bytové jednotky č. , číslo, na adrese , adresa, , a zaplacení úroku z jistoty ve výši 3.400 Kč.

3.Po částečném zpětvzetí žaloby se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení 11.163 Kč s příslušenstvím a dále zaplacení 3.400 Kč představující úrok z úvěru ze složené jistoty.

4.Žalovaná v řízení navrhovala zamítnutí žaloby. Žalovaná zaslala dne 2. 1. 2024 žalobkyni vyúčtování kauce a postupně jí vrátila 4.960 Kč a 3.877 Kč. Žalobkyně však nezajistila v rozporu s nájemní smlouvou v bytě drobné opravy, byt předala nevymalovaný, což neodpovídá běžnému opotřebení. Žalobkyně navíc způsobila poškození kuchyňské linky. Stav bytu při předání žalobkyní neodpovídal písemnému protokolu o předání bytu ze dne 4. 10. 2023. Žalovaná si proto ze složené kauce odečetla částku 11.040 Kč vynaloženou na výmalbu bytu a sanitární údržbářské práce.

5.Po provedeném dokazování, které detailně popsal v napadeném rozsudku, dospěl soud prvního stupně k následujícím skutkovým zjištěním: Mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 6. 9. 2020 uzavřena nájemní smlouva, jejímž předmětem byla bytová jednotka č. , číslo, , na adrese , adresa, ve vlastnictví žalované. Dne 6. 9. 2020 převzala žalovaná v souvislosti s uzavřenou smlouvou v hotovosti částku 20.000 Kč jako kauci – peněžitou jistotu, která měla být použita dle čl. VIII smlouvy na úhradu nedoplatků či nutných oprav bytu vzniklých nešetrným jednáním nájemce. Dle čl. VII písm. i) smlouvy byl nájemce po dobu trvání nájmu povinen mimo jiné zabezpečovat drobné opravy a běžnou údržbu pronajatého bytu včetně jeho příslušenství (bílení – malování), údržbu podlah, dveří, oken, zdí, zařizovacích předmětů, zásobovacích vedení a zabezpečovat místnosti proti škůdcům (krysy, hmyz apod.). Dne 4. 10. 2023 došlo k protokolárnímu předání bytu žalobkyní. Žalobkyni zastupoval , tituly před jménem, , jméno FO, , žalovanou , jméno FO, . Celkový stav bytu a vybavení byl dle protokolu kompletní, bez závad a odpovídal běžnému opotřebení. Výslovně bylo zmíněno vybavení, mimo jiné v kuchyni kuchyňská linka a spotřebiče, výmalba bytu byla uvedena bez závad. Dne 18. 11. 2023 byla žalované zaslána předžalobní výzva k vrácení dlužné jistoty 20.000 Kč a dále částky 3.400 Kč představující úrok z úvěru od roku 2020. Žalovaná zaslala dne 2. 1. 2024 žalobkyni k rukám , tituly před jménem, , jméno FO, vyúčtování kauce, kde s odkazem na čl. VIII bod 1, 4 odečetla ze složené kauce částku 11.040 Kč za práce v bytě a opravy děr a nerovností stěn včetně výmalby a sanitární údržbářské činnosti a dále částku 4.000 Kč za prodlení s placením nájemného. Žalované byla společností , právnická osoba, vystavena dne 4. 12. 2023 faktura za práce provedené v bytě – opravy nerovností stěn včetně výmalby, výměny okenní sítě, sanitární údržbářské činnosti a dopravu v celkové výši 11.040 Kč. Dne 6. 11. 2023 žalobkyně vyzvala žalovanou k vrácení kauce 20.000 Kč s odkazem na předávací protokol ze dne 4. 10. 2023 nejpozději do 13. 11. 2023. Dále nalézací soud detailně popsal svá zjištění učiněná z výslechu svědků , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, .

6.Po právní stránce soud prvního stupně zjištěný skutkový stav posoudil zejména podle § 2225 odst. 1 o. z. a § 2254 odst. 1 o. z. Nájem předmětného bytu skončil dne 30. 9. 2023 a dne 4. 10. 2023 došlo k protokolárnímu předání bytu, což představuje podmínku splnění povinnosti vyklizení bytové jednotky. Celkový stav bytu a vybavení byl dle protokolu kompletní, bez závad a odpovídal běžnému opotřebení, a to včetně výslovně zmíněné výmalby bytu a zařizovacích předmětů bytu, mimo jiné kuchyňské linky. V protokolu nebyla uvedena žádná zjištění nebo závady, kterými by pronajímatel upozornil na konkrétní poškození nebo stav bytu, vzniklé jednáním nájemce, jimiž by avizoval krácení složené kauce, naopak bylo bez dalšího ujednáno, že celkové vyúčtování a vrácení kauce bude žalovanou provedeno a částka zaslána na účet nájemce do 30 dnů. Pronajímatel, resp. jeho pověřený zástupce, při převzetí bytu nevytkl nájemci žádné skutečnosti, které by jej opravňovaly ke krácení kauce, naopak písemně potvrdil, že byt byl shledán bez závad a odpovídal běžnému opotřebení. Záměr žalované provést na náklady žalované v předmětném bytě opravy a výmalbu z ničeho nevyplýval. Tato skutečnost ostatně nebyla žalovanou žalobkyni sdělena ani následně. Kromě toho nebyl žalovanou dodržen ani dohodnutý termín vyúčtování a výplaty kauce, která měla být provedena do 30 dnů od předání bytu. Z předložené faktury za opravy bytu vystavené , právnická osoba, přitom vyplynulo, že faktura byla za provedené práce vystavena až dne 4. 12. 2023, tvrzená oprava poškozené kuchyňské linky ani výše úhrady za tuto opravu z ní ale nevyplývala. Podle prvostupňového soudu žalované nevznikl nárok na použití kauce na nutné opravy bytu vzniklé jednáním žalobkyně, jak předpokládala nájemní smlouva, neboť potřeba takových oprav ani jejich existence nebyla v řízení prokázána. Jelikož kauce nebyla žalobkyni řádně a v dohodnutém termínu uhrazena, vzniklo na straně žalované bezdůvodné obohacení ve výši složené kauce, proto bylo žalobě vyhověno. Při určení výše úroku ze složené jistoty vycházel nalézací soud ze sazby krátkodobých hypotečních úvěrů, která v roce 2020 činila 1,86 % p. a., a tedy z částky 20.000 Kč za dobu trvání nájmu od 6. 9. 2020 do 30. 9. 2023 představuje vyčíslený úrok částku ve výši 1.140 Kč. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy soud vycházel z toho, že žalobkyně byla v řízení převážně úspěšná, co do základu nároku zcela, neúspěšná byla pouze ohledně části úroku z jistoty, jehož výše závisela na posouzení soudu, proto byla žalobkyni přiznána plná náhrada nákladů.

7.Proti výroku I. (a to pouze ohledně zaplacení částky 11.163 Kč s příslušenstvím) a nákladovému výroku IV. rozsudku podala žalovaná včasné odvolání, v němž nejprve shrnula prokázaný skutkový stav věci a argumentaci k uplatněným odvolacím důvodům. Podle žalované po skončení nájemního vztahu ke dni 30. 9. 2023 byt vyžadoval nutné opravy a provedení běžné údržby, kterou žalobkyně k okamžiku odevzdání bytu zpět pronajímateli neprovedla, použila žalovaná část složené kauce na odstranění vzniklých vad a na provedení běžné údržby, k níž je povinen nájemce. K tomu žalovaná využila služeb společnosti , právnická osoba, , která opravy provedla a žalované vystavila fakturu ve výši 11.040 Kč za provedené práce v bytě, a sice opravy nerovností stěn včetně výmalby, výměnu okenní sítě, sanitární údržbářské činnosti a dopravu. Společnost , právnická osoba, tedy provedla opravu poškození stěn a stropů a jejich kompletní výmalbu, vyměnila síť v okně proti hmyzu, obnovila těsnění v koupelně a podél dveří a vyčistila zanesený odpad. Všechny tyto činnosti byla povinna na svůj náklad provést žalobkyně, a proto si žalovaná uvedené služby v ceně 11.040 Kč v souladu s § 2254 o. z. a čl. VIII odst. 1 nájemní smlouvy započetla vůči žalobkyní složené kauci. Započtení uvedené částky bylo v souladu se smluvními i zákonnými ustanoveními. Dle § 2207 odst. 1 o. z. po dobu nájmu provádí běžnou údržbu věci nájemce, ledaže se k ní zavázal pronajímatel. Z § 2 nařízení vlády č. 308/2015 Sb., o vymezení pojmů běžná údržba a drobné opravy související s užíváním bytu se pak běžnou údržbou bytu rozumí udržování a čištění bytu včetně zařízení a vybavení bytu, které se provádí obvykle při užívání bytu. Jde zejména o malování, opravu omítek, tapetování a čištění podlah včetně podlahových krytin, obkladů stěn a čištění zanesených odpadů až ke svislým rozvodům. Kromě zákonné povinnosti byla konkrétní povinnost zajišťovat výmalbu bytu žalobkyni stanovena v čl. VII písm. j) smlouvy o nájmu. Ve smlouvě tedy byla výslovně sjednána povinnost žalobkyně byt vymalovat a opravit poškození stěn a stropů vzniklá během trvání nájemního vztahu, a zároveň byt předat v takovém stavu, v jakém jej přebírala, tedy nově vymalovaný.

8.Dále žalovaná v podaném odvolání argumentovala stavem bytu na konci nájemního stavu, kdy podle ní bylo v řízení prokázáno, že byt vymalován nebyl a při předání byla v bytě poškození (včetně poškozené skříňky v kuchyni a sítě proti hmyzu). Podle žalované soud prvního stupně při svých závěrech zřejmě vycházel výhradně z protokolu o předání bytu sepsaného svědky , jméno FO, a , jméno FO, dne , datum, . Žalovaná má za to, že soud prvního stupně na předávací protokol nesprávně nahlížel jako na jakousi veřejnou listinu. Pokud z výslechů všech tří svědků i vyjádření obou účastnic řízení plyne, že byt (s výjimkou tří zdí) vymalován nebyl a že jedna ze zdí byla dokonce provrtána za účelem protažení kabelu, nelze tento prokázaný stav popřít na základě zjevně nesprávného předávacího protokolu. Sepsání předávacího protokolu není nikde stanovenou povinností, a jedná se tak výhradně o písemnost, jejímž hlavním účelem je usnadnit stranám důkazní situaci v případě vzniku sporu. Soud prvního stupně tímto jasně překročil své pravomoci, když stanovil povinnost, která ze zákona nijak nevyplývá.

9.Dále žalovaná namítala, že žalobkyně byla v prodlení s platbou nájemného od 26. 8. 2023, kdy bylo v souladu s čl. III. bodu 1) nájemní smlouvy nájemné splatné, do 8. 9. 2023, kdy bylo žalobkyní až po urgenci žalovanou nájemné uhrazeno. Žalované tak vznikl nárok na úrok z prodlení, a to ve výši 123 Kč. Soud prvního stupně se doloženým úrokem z prodlení nijak nezabýval.

10.Konečně žalovaná nesouhlasila s nákladovým výrokem IV., neboť nalézací soud nezohlednil zamítnutí žaloby ohledně částky 2.260 Kč a ve vztahu k úroku z úvěru jeho výše nezávisela na posouzení soudu. Žalobkyně tak nebyla úspěšná co do částky 2.260 Kč z celkové žalované částky 14.563 Kč, což odpovídá 15,52 %. Dle ustálené rozhodovací praxe se přitom za nepatrný úspěch ve věci požaduje úspěch pod hranicí 10 %. Soud prvního stupně měl tedy postupovat v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. a měl náhradu nákladů poměrně rozdělit, a tedy žalobkyni přiznat pouze 69 % vyúčtovaných nákladů.

11.Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek ohledně částky 11.163 Kč změnil tak, že se žaloba zamítá a že žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

12.Žalobkyně v písemném vyjádření k odvolání vyvracela jednotlivé odvolací námitky, navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného a požadovala náhradu nákladů odvolacího řízení.

13.Odvolací soud z podnětu včas podaného odvolání v mezích jím vytčených podle § 212 a § 212a o. s. ř. přezkoumal při nařízeném jednání napadený rozsudek i řízení, které předcházelo jeho vydání. Poté dospěl k závěru, že odvolání žalované není opodstatněné.

14.Podle § 2254 odst. 1 o. z. ujednají-li strany, že nájemce dá pronajímateli peněžitou jistotu, že zaplatí nájemné a splní jiné povinnosti vyplývající z nájmu nebo ujednají-li si pro případ porušení těchto povinností smluvní pokutu, nesmí jistota a právo na zaplacení smluvní pokuty v souhrnu přesáhnout trojnásobek měsíčního nájemného. Při skončení nájmu pronajímatel vrátí jistotu nájemci; započte si přitom, co mu nájemce případně z nájmu dluží. Nájemce má právo na úroky z jistoty od jejího poskytnutí alespoň ve výši zákonné sazby (odst. 2).

15.Podle § 2293 odst. 1 o. z. nájemce odevzdá byt ve stavu, v jakém jej převzal, nehledě na běžné opotřebení při běžném užívání a na vady, které je povinen odstranit pronajímatel. Nájemce odstraní v bytě změny, které provedl se souhlasem pronajímatele, pokud si strany ujednaly, že při skončení nájmu nájemce uvede byt do původního stavu (odst. 2).

16.Soud prvního stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek podkladů, učinil z nich správná skutková zjištění a věc správně posoudil i po stránce právní. Rozsudek soudu prvního stupně, který je solidně odůvodněn, tak mohl být dostatečným podkladem i pro rozhodnutí odvolacího soudu ve věci. Odvolací soud v této věci vychází již ze zjištění a navazujících právních úvah učiněných soudem prvního stupně, na něž pro jejich správnost v zájmu přehlednosti vlastního rozhodnutí odkazuje s následujícím upřesněním.

17.V nájemních vztazích je zajištění dluhů nájemce sjednáním jistoty běžné a zpravidla se složená jistota označuje jako kauce. Závazek dát jistotu se v nájemních vztazích již za předcházející právní úpravy (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2004 sp. zn. 29 Odo 211/2002) zpravidla realizoval tak, že nájemce uhradil pronajímateli peněžitou částku (stanovenou v konkrétní výši či jako x násobek měsíčního nájemného) a tato částka sloužila ke krytí nedoplatků vzniklých tím, že nájemce neplnil sjednané platební povinnosti řádně. V poměrech občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 je jistota (kauce) v nájemních vztazích výslovně upravena jen u nájmu bytu (§ 2254 o. z.), není však důvod, aby se tradiční zajišťovací a uhrazovací funkce kauce v nájemních vztazích nějak změnila.

18.Pronajímatel, který je osobou, v jejíž prospěch se kauce skládá (osobou, jejíž případná pohledávka se zajišťuje), započítá při skončení nájmu na složenou kauci, co mu nájemce z nájmu dluží (co nesplnil řádně a včas), a zbytek kauce mu vrátí. Ustanovení upravující jistotu (§ 2012 a násl. o. z.) nestanoví žádná zvláštní pravidla pro započtení dluhů na kauci, je proto třeba použít obecná ustanovení (§ 1982 – 1991 o. z.) o započtení závazků. Započtení pronajímatel realizuje jednostranným právním jednáním, z něhož by nájemci mělo být patrné, proč mu není kauce (zcela či zčásti) při skončení nájmu vrácena. Pronajímatel by tedy měl nájemci specifikovat, na jaké dluhy (které vznikly do skončení nájmu – např. dlužné nájemné, nedoplatek úhrady za plnění spojená s užívání předmětu nájmu, škoda na předmětu nájmu apod.) a v jaké výši kauci použil. Forma prohlášení pronajímatele o započtení dluhů z nájmu prostoru sloužícího podnikání na složenou kauci při skončení nájmu není zákonem stanovena, nebude-li ve smlouvě o kauci stanoveno jinak, nemusí být jednání pronajímatele písemné. Zákon rovněž nevyžaduje, aby dluhy z nájmu, které si pronajímatel započítává na složenou kauci, byly již vykonatelné (nájemce byl k jejich úhradě zavázán rozhodnutím soudu) či je nájemce uznal (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 4. 2020 sp. zn. 26 Cdo 2267/2019).

19.Nájemci, který bude mít za to, že z nájmu nic nedlužil (případně dlužil méně) a pronajímatel mu kauci (celou či její část) nevrátil neoprávněně, nezbývá, než se po pronajímateli domáhat jejího vrácení u soudu; z vypořádání kauce provedené pronajímatelem bude vědět, které dluhy jsou mu kladeny k tíži, a bude moci tvrdit skutečnosti významné pro závěr, že dluhy z nájmu, na něž pronajímatel kauci použil, nemá (zanikly, případně ani nevznikly).

20.Účastnice si ve smlouvě o nájmu bytu sjednaly kauci, která měla být vrácena podle jejich ujednání nájemci (žalobkyni) při ukončení nájmu v případě, že nevznikne žádný důvod k náhradě „nedoplatků či nutných oprav bytu vzniklých nešetrným jednáním nájemce“. Měla tedy pronajímateli sloužit k tomu, aby se v případě, že nájemce nebude řádně a včas platit nájemné, služby či další platby spojené s užíváním předmětu nájmu, nebo na předmětu nájmu způsobí škodu, mohl uspokojit z této jistoty a nemusel po něm vymáhat dlužnou částku jinak. Po skončení nájmu žalovaná kauci nevrátila a dne 2. 1. 2024 provedla „vyúčtování kauce za pronájem bytu“, ve kterém uvedla, že žalobkyni účtuje za práce provedené v bytě částku 11.040 Kč a částku 4.000 Kč za prodlení v placení nájemného ve výši 4.000 Kč.

21.Soud prvního stupně se v napadeném rozsudku nezabýval nárokem žalované na úrok z prodlení ve výši 123 Kč s ohledem na prodlení žalobkyně s platbou nájemného od 26. 8. 2023 do 8. 9. 2023, jak bylo namítáno v podaném odvolání. Při srovnání s vyúčtováním kauce z 2. 1. 2024, kde žalovaná započetla na složenou kauci částku 4.000 Kč za prodlení s placením nájemného bez bližší specifikace, aby následně v průběhu řízení uplatnila jen částku 123 Kč (bez dalšího úkonu započtení), pak takové jednání žalované hodnotí odvolací soud jako neurčité, a tedy zdánlivé jednání, mající za následek, že započtení ve vztahu k úroku z prodlení učiněno nebylo (§ 554 o. z.). Odvolací námitku žalované týkající se nezohlednění částky 123 Kč proto odvolací soud nepovažoval za důvodnou.

22.Ustanovení § 2293 o. z. je speciálním ustanovením ve vztahu k obecnému § 2225 o. z. Nájemce je povinen odevzdat byt ve stavu, v jakém jej převzal. To se netýká běžného opotřebení a vad, za jejichž odstranění je odpovědný pronajímatel. Při posuzování, jestli byl byt odevzdán ve stavu, v jakém si ho nájemce převzal, má význam případný předávací protokol, jestliže byl v minulosti při předávání bytu nájemci pořízen (srov. poslední větu § 2225 o. z.). Z protokolu o převzetí bytu (není datován, ale je označen jako příloha č. 2 smlouvy o nájmu bytu z 6. 9. 2020) vyplývá, že celkový stav bytu byl závad, není z něj patrné, zda byt byl nově vymalován. Protokol o vrácení bytu majiteli ze dne 4. 10. 2023 zachycuje stav bytu při jeho vrácení jako bez závad a odpovídající běžnému opotřebení. Komparací obou protokolů lze dospět k závěru, že předmětný byt byl předán ve stavu, v jakém si ho nájemce převzal.

23.Podle odvolacího soudu neobstojí odvolací námitka žalované ohledně povinnosti žalobkyně nově vymalovat byt při skončení nájemního vztahu. Odvolací soud přitakává žalované v tom, že podle § 2207 odst. 1 o. z. po dobu nájmu provádí běžnou údržbu věci nájemce, kdy pojem běžná údržba vymezuje ustanovení § 2 nařízení vlády č. 308/2015 Sb. V posuzované věci však nejde o běžnou údržbu věci spočívající ve vymalování bytu po dobu trvání nájmu bytu, neboť žalobkyně nežádala žalovanou o realizaci takové běžné údržby po dobu trvání nájmu. Žalovaná se mýlí, pokud v odvolání argumentuje tím, že povinnost byt vymalovat při skončení nájmu vyplývá z čl. VII písm. i) smlouvy o nájmu bytu. Zde bylo mezi účastnicemi ujednáno pouze to, že nájemce bude po dobu trvání nájmu zabezpečovat drobné opravy a běžnou údržbu pronajatého bytu. Povinnost žalobkyně vymalovat byt při skončení nájmu zde ujednána nebyla.

24.Jádro sporu mezi účastnicemi tak spočívá v tom, zda předmětný byt byl žalobkyní odevzdán ve stavu, v jaké jej převzala. To se však netýká běžného opotřebení bytu, které imanentně náleží k jeho užívání. Podle odvolacího soudu lze aprobovat závěr nalézacího soudu o tom, že žalované nevznikl nárok na použití kauce na nutné opravy bytu vzniklé jednáním žalobkyně, neboť stav bytu při odevzdání odpovídal jeho běžnému opotřebení. Soud prvního stupně k tomuto závěru dospěl na základě provedeného dokazování, zejména s ohledem na výpovědi svědků a protokol o odevzdání bytu z 4. 10. 2023. Podle odvolacího soudu běžné opotřebení bytu vyžaduje výmalbu bytu po skončení tříletého nájemního vztahu, výměnu sítě v okně proti hmyzu i obnovu těsnění v koupelně a podél dveří, a to na náklady pronajímatele. Není důvodu, aby na tyto opravy bytu reagující na jeho běžné opotřebení byla použita žalobkyní složená kauce.

25.V případě opravy poškozené skříňky v kuchyni se nejednalo o náklady, které by si žalovaná započetla na složenou jistotu, jak vyplývá z vyúčtování kauce z 2. 1. 2024 a z faktury č. , číslo, vystavené společností , právnická osoba, Nalézací soud se proto touto položkou správně nezabýval. Protokol o odevzdání bytu z 4. 10. 2023 pak nezachycuje provrtání díry v kuchyni nad lednicí za účelem protažení kabelu, což koresponduje z výpovědí svědka , jméno FO, , který nabízel případnou opravu zdi, ale nabídka byla oslyšena zřejmě z důvodu praktičnosti této změny provedené se souhlasem pronajímatele. Zde se dá v souladu s § 2293 odst. 2 o. z. dovodit, že ohledně této změny nebylo ujednáno uvedení bytu do původního stavu.

26.K námitce žalované stran hodnocení důkazů soudem prvního stupně odvolací soud předně uvádí, že podle ustanovení § 132 o. s. ř. důkazy hodnotí soud podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. V uvedeném ustanovení je promítnuta zásada volného hodnocení důkazů, která se uplatňuje v občanském soudním řízení. Protože hodnocení důkazů je vnitřní myšlenkovou činností soudce, nemusí se pochopitelně shodovat se stejnou činností odvolacího soudu rozhodujícího o odvolání. Odvolací soud však může zasáhnout do výsledku činnosti soudu prvního stupně při hodnocení důkazů – jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů – pouze tehdy, jestliže způsob, jak k němu soud prvního stupně dospěl, neodpovídá postupu vyplývajícímu z ustanovení § 132 o. s. ř. Za chybu při vytváření skutkových závěrů soudem prvního stupně může být proto považováno, pokud soud vezme v úvahu skutečnosti, které z dokazování ani z přednesů účastníků nevyplývají ani nevyšly při řízení jinak najevo. Dále pokud opomene hodnotit skutečnosti, které vyplynuly z dokazování nebo které vyšly za řízení najevo jinak, a pokud neprovede navrhované důkazy, přestože byly navrženy důvodně. Chybou rovněž je, jestliže v hodnocení důkazů, popř. poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti, je logický rozpor, nebo jestliže hodnocení důkazů odporuje ustanovením § 133 až § 135 o. s. ř. Nelze-li soudu prvního stupně v tomto směru vytknout žádné pochybení, není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry. Znamená to, že hodnocení důkazů, a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, z jiných než výše uvedených důvodů nesmí odvolací soud v rámci své přezkumné činnosti napravovat.

27.V projednávané věci soud prvního stupně provedl podrobné dokazování, vyslechl všechny navržené svědky a provedl navržené listinné důkazy. Všechny důkazy řádně provedl postupem podle § 122 a násl. o. s. ř., náležitě je zhodnotil podle zásad uvedených v § 132 o. s. ř., tedy každý důkaz jednotlivě a všechny ve vzájemných souvislostech s přihlédnutím ke všemu, co vyšlo za řízení najevo. V odůvodněních svého rozhodnutí se podrobně vyjádřil k jednotlivým provedeným důkazům a vysvětlil, které skutečnosti vzal za prokázané a které nikoliv, přesvědčivě vysvětlil, z jakých důkazů vyšel. Skutková zjištění mají v provedených důkazech oporu. Odvolací soud uzavírá, že hodnocení důkazů soudem prvního stupně plně respektuje zásady vyplývající z § 132 o. s. ř. a současně odůvodnění napadeného rozhodnutí odpovídá požadavkům uvedeným v § 157 odst. 2 o. s. ř. Za takového stavu odvolací soud není oprávněn jakkoli zasáhnout do hodnocení důkazů soudem prvního stupně – prvostupňový soud učinil správná skutková zjištění a na základě provedených důkazů dospěl ke správnému skutkovému závěru. Námitky žalované a její polemiku stran hodnocení provedených důkazů soudem prvního stupně, zejména svědeckých výpovědí, je tak třeba s ohledem na výše uvedené odmítnout. Prvostupňový soud pak odpovídajícím způsobem hodnotil i protokol o vrácení bytu, rozhodně z něj neučinil jakousi veřejnou listinu, jak namítala žalovaná v podaném odvolání.

28.Dále žalovaná v podaném odvolání brojila proti výroku IV. o nákladech řízení, neboť podle ní nalézací soud nezohlednil zamítnutí žaloby ohledně částky 2.260 Kč a ve vztahu k úroku z úvěru jeho výše nezávisela na posouzení soudu. Žalovaná však opomněla, že předmětem řízení byla celková částka 23.400 Kč, žalobkyně byla úspěšná ohledně částky 21.140 Kč, což představuje její úspěch z 90 % a neúspěch jen z 10 %, což lze považovat za neúspěch v poměrně nepatrné části ve smyslu § 142 odst. 3 o. s. ř. Byť soud prvního stupně nákladový výrok nesprávně odůvodnil, věcně jej lze označit za správný.

29.Odvolací soud proto z uvedených důvodů postupoval podle § 219 o. s. ř. a napadený rozsudek ve výroku I. o věci samé ohledně částky 11.163 Kč s příslušenstvím a ve výroku IV. o nákladech řízení jako věcně správný potvrdil.

30.O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. tak, že právo na jejich náhradu přiznal odvolací soud žalobkyni, která byla v odvolacím řízení plně úspěšná. Náklady žalobkyně činí celkem 4.460 Kč a sestávají z odměny advokáta ve výši 3.160 Kč podle § 7, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 advokátního tarifu za 2 úkony právní služby po 1.580 Kč (vyjádření k odvolání, účast u jednání odvolacího soudu), z paušální náhrady hotových výdajů ve výši 900 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu za 2 úkony po 450 Kč, z náhrady za promeškaný čas ve výši 400 Kč podle § 14 odst. 1 a 3 advokátního tarifu. Požadovanou cestovní náhradu ve výši 503 Kč odvolací soud nemohl přiznat, neboť přílohou vyčíslení nákladů odvolacího řízení nebyl technický průkaz vozidla, jak bylo žalobkyní avizováno. Třídenní lhůtu k plnění odvolací soud stanovil podle § 160 o. s. ř.

31.Odvoláním nedotčené výroky I. (ohledně částky 1.140 Kč), II. a III. rozsudku nabyly samostatně právní moci podle § 206 odst. 2 o. s. ř.

Odkazované předpisy

Související rozhodnutí

67 To 38/2026-826 30.04.2026

trestní věc

13 Co 59/2026-187 29.04.2026

o vyklizení bytu, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu...

14 Co 117/2026-73 24.04.2026

o zaplacení 390 104 Kč

25 Co 71/2026-65 23.04.2026

o určení neplatnosti kupní smlouvy, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodníh...

39 Co 19/2026-105 22.04.2026

o zaplacení 18 701 000 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Ob...

Komentáře 0

Pro psaní komentářů se prosím přihlaste.

Informace

Spisová značka	30 Co 81/2025-196
Soud	Městský soud v Praze
Soudce	JUDr. Jana Knotková
Datum rozhodnutí	15.04.2025
Datum zveřejnění	13.06.2025
ECLI	ECLI:CZ:MSPH:2025:30.Co.81.2025.196

Přihlaste se a sledujte podobná rozhodnutí

Registrace zdarma Přihlásit se

30 Co 81/2025-196

o zaplacení 20.000 Kč s příslušenstvím a 3.400 Kč

Odkazované předpisy

Související rozhodnutí

Komentáře 0

Informace

Klíčová slova

Podobná rozhodnutí

Další od tohoto soudu

Spolupracující weby

Oblíbené

Historie prohlížení