4 C 342/2024-155

1.Žalobkyně se domáhá dlužné částky ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, , kterou s žalovaným sjednala , datum, prostřednictvím prostředků komunikace na dálku , Anonymizováno, , na základě které žalovanému bezhotovostně poskytla 12 000 Kč. Před sjednáním smlouvy žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalovaného, a to lustrací v dostupných rejstřících, výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji, vycházela z žalovaným sdělených údajů, učinila kontrolu předložených dokladů, přitom měla k dispozici mzdové lístky za duben až červen 2023. Mezi stranami byla sjednána úroková sazba 40 % měsíčně, pro případ prodlení smluvní pokuta 0,1 % denně z jistiny. Protože se žalovaný dostal do prodlení se splácením, ke dni 5. 12. 2023 celou dlužnou částku zesplatnila. Žalovaný ničeho nezaplatil. Žalobkyně požaduje 12 000 Kč a sjednaný úrok za dobu jednoho měsíce, tj. 4 800 Kč. Žalobkyně požaduje smluvní pokutu za dobu od 6. 12 2023 do 13. 4. 2024, celkem 1 548 Kč.

2.Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3.Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.

4.Sdělením , právnická osoba, ., soud zjistil, že bankovní účet č. , č. účtu, patří žalovanému (byl otevřen , datum, ) a že právo nakládat s účtem má kromě žalovaného od , datum, také , jméno FO, . Z pohybu peněžních prostředků na tomto účtu za dobu od 1. 3. 2023 do 31. 8. 2023 (jak byl vyžádán soudem) je zjevné, že za pouhých 6 měsíců činily celkové příjmy 284 260,01 Kč (z toho od zaměstnavatele 142 128 Kč, od , právnická osoba, 63 480 Kč), celkové výdaje 302 178,41 Kč, konečný zůstatek je „mínus 17 918,40 Kč“. Žalovaný měl po celou dobu pravidelný příjem, a to od zaměstnavatele , právnická osoba, (cca , částka, až , částka, ), dále příspěvky z , právnická osoba, (v souhrnu , částka, ). Současně je z pohybu peněžních prostředků na tomto účtu zjevné, že si žalovaný pravidelně obstarával peněžní prostředky od nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (, právnická osoba, ., , právnická osoba, ., , právnická osoba, , , právnická osoba, , proplacení prostřednictvím , právnická osoba, ), celková výše poskytnutých půjček v období březen až srpen 2023 činila 70 000 Kč, a to včetně úvěru poskytnutého žalobkyní. Z pohybu peněžních prostředků na tomto účtu je dále zjevné, že měsíční výdaje žalovaného se pohybovaly od 38 735,40 Kč (v květnu 2023) do 57 306,70 Kč (v červnu 2023).

5.V žádosti o spotřebitelský úvěr pod č. , hodnota, jsou zaznamenány osobní údaje žalovaného vč. telefonního čísla, emailové adresy, dále je zde zaznamenáno, že je žalovaný zaměstnaný, způsob bydlení „pronajatý dům“, má základní vzdělání, je operátor výroby, jeho měsíční příjem je , částka, a měsíční výdaje , částka, . Má jednu vyživovací povinnost k dítěti. Není v exekuci ani v insolvenci.

6.Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že není žalovaným nijak podepsána, ačkoliv na první straně smlouvy je žalovaný identifikován jménem, příjmením, rodným číslem, bydlištěm, číslem bankovního účtu, emailem a telefonem. Smlouva je datována , datum, . Dle textu smlouvy se jedná o smlouvu formulářového typu, která je předpřipravena žalobkyní, coby úvěrujícím, a dle které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému, coby úvěrovanému, revolvingový nezajištěný, bezhotovostní, neúčelový úvěr do výše 30 000 Kč s úrokem 40 % měsíčně, na dobu neurčitou, přičemž povinností úvěrovaného je splácet pravidelně měsíčně sjednaný úrok, k 1. dni měsíce. Jistina může být splacena zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy. Pro případ prodlení se splácením úvěru byla sjednána smluvní pokuta 0,1 % denně (čl. IV, bod 4. 2 písm. c). V případě, že bude úvěrovaný v prodlení se splácením po dobu delší dvou kalendářních měsíců, stává se celý dluh bez dalšího splatným (čl. VI, bod 6. 2). Žalobkyně doložila všeobecné obchodní podmínky, zejména s odkazem na čl. 10, dle kterého klient prohlašuje skutečnosti k jím uváděným údajům.

7.Žalobkyně doložila kopii občanského průkazu žalovaného, kopii průkazu zdravotního pojištění žalovaného.

8.Z mzdových lístků za měsíce duben až červen 2023 soud zjistil, že čistá mzda žalovaného se pohybovala mezi , částka, a , částka, (, částka, včetně náhrady nemocenské).

9.Dle potvrzení o platbě žalobkyně poskytla dne , datum, žalovanému 10 000 Kč. Dle potvrzení o platbě žalobkyně poskytla dle , datum, žalovanému 2 000 Kč.

10.Dopisem ze dne 2. 12. 2023 žalobkyně žalovanému oznámila zesplatnění celé dlužné částky ze sjednaného úvěru.

11.Dopisem ze dne 13. 4. 2024 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky a upozorněn na možnost jejího soudního vymáhání (žalobkyně doložila podací lístek prokazující jeho odeslání).

12.Závazkový vztah, vzniklý dne , datum, mezi žalobkyní a žalovaným se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále „o. z.“), a smluvním ujednáním. Dále se řídí zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

13.Ust. § 419 o. z., definuje spotřebitele, ust. § 420 odst. 1 a 2 o. z., definuje podnikatele.

14.Dle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2397 o. z., úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Dle § 2398 odst. 1 o. z., úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne ji úvěrující bez zbytečného odkladu. Dle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

15.Smlouva o úvěru je konsenzuální smlouvou o půjčení, tj. dočasném poskytnutí, peněžních prostředků úvěrujícím úvěrovanému za úroky.

16.Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

17.Dle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Dle § 76 odst. 1 uvedeného zákona, poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Dle § 78 odst. 1, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Ve smyslu § 78 odst. 2 písm. b), se jedná zejména o dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Dle § 78 odst. 4, poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta.

18.Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (ve znění platném a účinném do 31. 12. 2023), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 86 odst. 2 uvedeného zákona, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19.Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (ve znění platném a účinném od 29. 5. 2022), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20.Soud je dle judikaturního vývoje povinen z úřední povinnosti zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost, k tomu nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci C-679/18.

21.Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 věta první o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

22.Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, § 87 zákona č. 257/2016 Sb. upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se nabízel § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb., lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

23.Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

24.Soud má za to, že žalobkyně žalovanému poskytla dne , datum, bezhotovostně převodem na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, částku 10 000 Kč a dne , datum, bezhotovostně převodem na tentýž účet částku 2 000 Kč, a to na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, (s ohledem na dále uvedené se soud pro nadbytečnost nezabýval způsobem, jakým byla smlouva za žalovaného podepsána, jakým způsobem žalovaný projevil se všemi ujednáními smlouvy souhlas a byl s nimi seznámen). Smlouva o úvěru je formulářového typu, která je předpřipravena úvěrujícím, spotřebitel, coby úvěrovaný, do ní nemůže nijak zasahovat. V této věci se jedná o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru (§ 420 odst. 1 a 2 o. z.), a na straně druhé žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.). Jedná se o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2395 an. o. z., o komerčně nazývaný „rychlý“ úvěr poskytovaný nebankovními subjekty osobám, které by úvěr od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s osobou dlužníka (úvěrovaného). Dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., bylo povinností žalobkyně posoudit úvěruschopnost žalovaného, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Žalobkyně mohla dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Ust. § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Nesplnění povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření úvěrovaného dostatečně, nebo poskytnutí úvěru úvěrovanému i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy, jedná se o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti. Soud se zabýval žalobkyní tvrzeným a doloženým postupem a dospěl k závěru, že posouzení úvěruschopnosti plnila toliko pro formu, resp. údaje, se kterými se spokojila, byly kusé a na základě nich nemohla dojít k závěru, že se jedná o osobu solventní, resp. poskytla žalovanému předmětný úvěr, ačkoliv byly dány důvodné pochybnosti o jeho osobnosti a o jeho schopnosti uvedený úvěr splácet. Dle výpisu z bankovního účtu žalovaného si žalovaný v době předcházející sjednání žalovaného úvěru a stejně tak poté opakovaně obstarával peněžní prostředky od nebankovních poskytovatelů úvěrů. To, že má žalovaný pravidelný příjem ze zaměstnání, nepostačuje k tomu, že bude schopen dostát svému závazku, pokud se žalobkyně více nezajímá, jaké jsou jeho měsíční výdaje a jejich doložení nevyžaduje (příkladem výpisem z bankovního účtu). Pokud by si žalobkyně u žalovaného vyžádala výpis z bankovního účtu žalovaného za dobu před sjednáním úvěru, zjistila by, že žalovaný nebyl v době jednání úvěru v dostatečně dobré finanční situaci, neboť čerpal i jiné úvěry, a nemohla by vycházet z měsíčních výdajů , částka, , jak byly uvedeny v žádosti, když z výpisu z bankovního účtu plynuly měsíční výdaje v mnohem vyšších částkách. Poté nebylo možné dojít k závěru, že bude schopen sjednané měsíční splátky ve výši úroku 40 % měsíčně splácet. Za této situace nemá stran posouzení úvěruschopnosti zásadní význam, pokud prošel lustracemi v rejstřících (avšak tyto lustrace žalobkyně nedoložila). Žalobkyně měla vyžadovat pro splnění její zákonné povinnosti od žalovaného další listiny dokládající jeho majetkovou situaci, avšak žádné jiné listiny ohledně plnění této zákonné povinnosti žalobkyně neoznačila k důkazu a ani nedoložila. Žalobkyně neměla v takovém případě úvěr žalovanému poskytnout, neboť žalobkyně v době poskytnutí úvěru vycházela z neúplných a nedoložených informací. Žalobkyně nedostála zákonné povinnosti stanovené v § 86 uvedeného zákona. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru dle § 87 uvedeného zákona. Proto se soud dále nezabýval ostatními ujednáními dle smlouvy (smluvní pokuta, úroky z úvěru). Tím však není dotčena povinnost žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky, neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalovaného. S ohledem na uvedené je žaloba důvodná pro vydání částky, která představuje bezdůvodné obohacení. Žalovanému byla poskytnuta částka 12 000 Kč, žalovaný ničeho nevrátil. Žalovaný je povinen vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení 12 000 Kč. V souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, soud žalobkyni nepřiznal úroky z prodlení, když žalovaný se nemohl dostat do prodlení s úhradou této částky z neplatně sjednaného úvěru dříve, než je rozhodnuto tímto rozsudkem (kdy soud posuzuje dobu přiměřenou možnostem žalovaného ke vrácení bezdůvodného obohacení). Soud má současně za to, že přiznání úroků z prodlení by bylo v rozporu s principem poctivosti (§ 6 až 8 o. z.) a ochrany slabší strany, která je v těchto typech sporů nebankovními poskytovateli spotřebitelských úvěrů, již při samotném sjednání závazku, zcela (a záměrně) pomíjena. Protože se však žalovaný v řízení nevyjádřil, soud nemohl posoudit, jaká doba je dobou přiměřenou jeho možnostem ke splacení, proto soud rozhodl v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbytku je žaloba nedůvodná a soud ji zamítl (výrok II.).

25.Dle § 151 odst. 1 první věta o. s. ř., o povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohledňuje i příslušenství (nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08). S ohledem na uvedené je zjevné, že žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 55,5 %, v rozsahu 44,5 % byl úspěšný žalovaný. Při zohlednění tohoto 11% rozdílu a s ohledem na předmět tohoto řízení soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku III.