59 Co 36/2025-37

1.Soud I. stupně v záhlaví označeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku , Anonymizováno, Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , Anonymizováno, Kč od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a dále žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2.252 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně (výrok II.).

2.V odůvodnění rozsudku soud I. stupně v podstatném uvedl, že žalobkyně plnila z pojistné smlouvy poškozené společnosti , právnická osoba, částku , Anonymizováno, Kč, škodu v této výši úmyslně způsobil žalovaný. Žalobkyni přiznal soud I. stupně náhradu nákladů řízení spočívajících v právním zastoupení podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. s tím, že žaloba má formulářový charakter, neboť má podobu ustáleného vzoru, který žalobkyně uplatňuje ve skutkově i právně obdobných věcech.

3.Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání, jímž napadla nákladový výrok II. Namítala, že pro aplikaci ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nebyly splněny všechny tři podmínky. Zatímco je splněna podmínka spočívající v peněžitém plnění předmětu řízení nepřevyšujícím 50.000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení, nemá žalobkyně za splněnou první podmínku, jež spočívá v podání návrhu na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. K sepsání žaloby je vyžadována jistá úroveň právních znalostí a je opodstatněné, aby žalobkyně byla zastoupena advokátem. S ohledem na definování pojmu formulářové žaloby v nálezu Ústavního soudu z dne , datum, , sp. zn. I. ÚS 3923/11, je třeba přihlédnout k tomu, vůči komu byl žalobní návrh uplatněn, když v daném případě se nejedná o vztah z pojistné smlouvy, ale o regresní nárok podle § 2820 odst. 1 o. z. a nejedná se tudíž o vztah mezi podnikatelem a spotřebitelem. Ve sporu lze stěží pozorovat naplnění cíle ustanovení § 14b advokátního tarifu, jímž dle důvodové zprávy bylo zabránění společensky nepřijatelným jevům, v důsledku nichž dochází k dalšímu zadlužování sociálně slabých osob a zahlcování soudní soustavy. Žalobkyně na podporu své argumentace citovala také z rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, . Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený výrok změnil tak, že žalovanému bude uložena povinnost zaplatit jí náhradu nákladů řízení ve výši 7.479,20 Kč a bude jí přiznána náhrada nákladů řízení.

4.Odvolací soud shledal, že žalobkyně podala odvolání včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), je osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.) a odvolání směřuje proti rozhodnutí, které lze odvoláním napadnout (§ 201, § 202 a contrario, o. s. ř.).

5.Po přezkoumání rozhodnutí soudu I. stupně v napadeném rozsahu včetně řízení jemu předcházejícího (§ 212a odst. 1, 5, 6 o. s. ř.) dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání nelze upřít důvodnosti.

6.O odvolání bylo rozhodnuto podle ustanovení § 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř. bez nařízení jednání.

7.Žalobkyně se v řízení domáhala vůči žalovanému zaplacení peněžité částky s příslušenstvím jako regresního nároku podle § 2820 odst. 1 o. z., neboť dle pojistné smlouvy uzavřené se společností , Anonymizováno, , právnická osoba, . poskytla této společnosti pojistné plnění ze škodní události ze dne , datum, . Škodu způsobil žalovaný úmyslným poškozením vozidla uvedené společnosti.

8.Soud I. stupně žalobě v plném rozsahu vyhověl, neboť žalovaného zavázal zaplatit žalobkyni žalovanou částku , Anonymizováno, Kč s požadovaným úrokem z prodlení. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud I. stupně proto správně vycházel z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., z něhož je třeba dovodit nárok plně procesně úspěšné žalobkyně na náhradu účelně vynaložených nákladů sporu vůči žalovanému. Současně je třeba uvést, že byla splněna procesní podmínka vyplývající z ustanovení § 142a odst. 1 o. s. ř. pro přiznání náhrady, neboť žalobkyně doložila, že žalovaného před podáním žaloby vyzvala k úhradě dluhu.

9.Odvolání žalobkyně směřuje do výše přiznané náhrady nákladů, kdy žalobkyně nesouhlasí s aplikací ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do , datum, (dále jen „advokátní tarif“).

10.Podle § 14b advokátního tarifu činí v občanském soudním řízení, a) které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, b) v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a c) v němž byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení, pro účely stanovení náhrady nákladů řízení sazba za každý úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení včetně z tarifní hodnoty 1. do 10 000 Kč ...... 200 Kč, 2. přes 10 000 Kč do 30 000 Kč ...... 300 Kč, 3. přes 30 000 Kč do 50 000 Kč ...... 500 Kč (odstavec 1). Sazba odměny za další úkony právní služby pro účely stanovení náhrady nákladů v řízeních podle odstavců 1 a 2 se stanoví podle § 7 (odstavec 3). Celková výše odměny pro účely stanovení náhrady nákladů v řízení podle odstavce 1 je omezena výší tarifní hodnoty (odstavec 4). Paušální částka jako náhrada výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné pro účely stanovení náhrady nákladů řízení činí a) 100 Kč za každý z úkonů právní služby hrazený podle odstavců 1 a 2, b) 300 Kč za každý z úkonů právní služby hrazený podle odstavce 3 (odstavec 5).

11.Existenci všech tří podmínek vymezených v ustanovení § 14b odst. 1 advokátního tarifu, které musí být naplněny kumulativně, odvolací soud v posuzované věci neshledává. Předmětem řízení je peněžitý nárok nepřevyšující 50.000 Kč (písmeno b/) a žalobkyni vznikl nárok na náhradu nákladů řízení (písmeno c/), čímž jsou naplněny dva z předpokladů pro uplatnění snížených nákladů právního zastoupení.

12.Odvolací soud však nepovažuje aplikaci ustanovení § 14b advokátního tarifu za opodstatněnou s ohledem na nenaplnění podmínky upravené pod písmenem a/ předmětného ustanovení. Soudní praxe dovodila, že za návrhy podané na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech lze považovat tzv. formulářové žaloby, jejichž definici podal Ústavní soud již v rozhodnutí ze dne , datum, , sp.zn. I. ÚS 3923/11. V něm uvedl, že zpravidla se bude jednat o návrh, mající podobu využitého vzoru, jenž se od něj bude odlišovat jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován; základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření však bude totožný či jen s drobnými odchylkami. Soudy prvního stupně jej „odhalí“ i díky jednotě v osobě žalobce, jejího právního předchůdce, anebo jejího advokáta. Z takových okolností je nutné uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon než provedení úkonu právní služby.

13.Soud I. stupně z výše uvedeného nálezu Ústavního soudu při rozhodování vycházel, nicméně jeho vztažení na posuzovanou věc nepovažuje odvolací soud za správné. Žalobkyně v odvolání důvodně poukazuje na to, že oproti Ústavním soudem řešené věci není zde dáno specifikum spočívající v uplatnění pohledávky ze smlouvy či jiného právního důvodu, kde jednou ze stran je spotřebitel. Právní základ regresního nároku podle § 2820 odst. 1 o. z. nespočívá ve vztahu mezi žalobkyní jako pojišťovnou (podnikatelem) a žalovaným jako spotřebitelem, nýbrž se týká přechodu práva poškozené společnosti na náhradu škody vůči žalovanému jako škůdci na žalobkyni z titulu vyplaceného pojistného plnění.

14.Vymáhání pohledávky, která na žalobkyni přešla na základě ustanovení § 2820 odst. 1 o. z., je nepochybně standardní záležitostí, kterou žalobkyně s ohledem na svůj předmět činnosti v oblasti pojišťovnictví musí zabezpečovat. Je však třeba konstatovat, že na rozdíl od nároků na nezaplacené pojistné, jež jsou běžnými soudními nároky pojišťovacích společností lišícími se zpravidla jen typem pojistné smlouvy, pojistnou částkou a nezaplaceným pojistným obdobím, náhrada škody vychází vždy z jiného skutkového děje o vzniku škody, vyžaduje vylíčení individuálních okolností o porušení právní povinnosti, druhu a výše vzniklé škody, existence příčinné souvislosti a zavinění škůdce a individuálních skutečností vztahujících se k poskytnutému pojistnému plnění. Byť se tyto skutečnosti mohou jevit jako v některých případech jako jednoduché či typově obdobné, musí být advokátem vždy v celé šíři před podáním žaloby vyhodnoceny. Tak tomu bylo i v přezkoumávané věci, kdy žalobkyně v žalobních tvrzeních popsala, kdy došlo ke vzniku škody, v čem spočíval škodní děj, jaká škoda v příčinné souvislosti s jednáním žalovaného vznikla, v čem spočívá zavinění žalovaného, proč a v jaké výši poskytla pojistné plnění poškozené společnosti žalobkyně. Okolnost, že žalobkyně uplatňuje regresní nárok i v jiných věcech, na což soud I. stupně v odůvodnění poukazoval, není proto rozhodná. Odvolací soud z výše uvedených důvodů nepovažuje žalobní návrh za návrh uplatněný podle ustáleného vzoru.

15.Sazbu mimosmluvní odměny advokáta je tudíž třeba určit podle § 7 advokátního tarifu a náhradu hotových výdajů podle § 13 téhož předpisu. Z tarifní hodnoty , Anonymizováno, Kč (§ 8 odst. 1 advokátního tarifu) činí odměna advokáta za jeden úkon právní služby částku 1.540 Kč. Advokátka žalobkyně učinila v řízení tři úkony právní služby, a to převzetí a přípravu zastoupení, podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, výzvu k plnění (§ 11 odst. 1 písm. a/, d/, g/ advokátního tarifu), za které náleží odměna 3 x 1.540 Kč. Ke každému úkonu náleží náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč podle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu, tj. 3 x 300 Kč. Podle § 137 odst. 3 o. s. ř. se náklady právního zastoupení zvyšují o náhradu 21 % DPH v částce 1.159,20 Kč a spolu se zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč činí náklady žalobkyně celkem 7.479,20 Kč.

16.Skutečnosti, které by svědčily pro moderaci náhrady nákladů ve smyslu ustanovení § 150 o. s. ř., se ze spisu nepodávají.

17.Odvolací soud napadený výrok na základě shora uvedených skutečností podle § 220 odst. 1 o. s. ř. per analogiam změnil tak, že žalobkyni přiznal na náhradu nákladů řízení částku 7.479,20 Kč. Lhůta k plnění byla určena podle § 160 odst. 1 o. s. ř., platebním místem byla podle § 149 odst. 2 o. s. ř. určena advokátka žalobkyně.

18.O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Náklady procesně úspěšné žalobkyně tvoří odměna advokáta v poloviční výši 750 Kč za odvolání podle § 7, § 11 odst. 2 písm. c) advokátního tarifu (z pct. 5.227,20 Kč jako rozdílu mezi požadovanou částkou 7.479,20 Kč a soudem I. stupně přiznanou částkou 2.252 Kč), náhrada hotových výdajů za tento úkon ve výši 300 Kč podle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu a náhrada 21 % DPH ve výši 220,50 Kč, celkem 1.270,50 Kč. Lhůta k plnění a platební místo byly určeny podle stejných právních norem jako u náhrady nákladů prvostupňového řízení.