29 Co 443/2024-70

o zaplacení 94 000 Kč s příslušenstvím,

Městský soud v Praze Datum rozhodnutí: 06.02.2025 ECLI:CZ:MSPH:2025:29.Co.443.2024.70

I.Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II.Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši , částka, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1.Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z této částky od , datum, do zaplacení (výrok I.), a současně žalobci uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši , částka, , a to do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok II).

2.Soud I. stupně takto rozhodl v řízení, v němž se žalobce domáhal zaplacení předmětné částky z titulu majetkové škody a nemajetkové újmy, již měla žalovaná způsobit tím, že mu fakticky nedoručila oznámení o dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení řidiče a výzvu k odevzdání řidičského průkazu v důsledku pozbytí řidičského oprávněné, které dne , datum, vyhotovil , právnická osoba, v Sokolově. Žalobce vlastním pátráním zjistil, že správní orgán sice vykazuje zásilku za doručenou fikcí, avšak to jen díky pochybení pracovníka žalované. Žalovaná do místa trvalého bydliště ve skutečnosti nikdy nedoručovala, a žalobci tak ani nebyla v místě bydliště zanechána výzva k vyzvednutí zásilky. Tím, že neměl povědomí o pozbytí řidičského oprávnění, žalobce nadále užíval své vozidlo, pročež byl dne , datum, zastaven hlídkou Policie ČR, která mu tuto skutečnost sdělila. Magistrátem města , adresa, byl žalobce rozhodnutím ze dne , datum, , č. j. , číslo, , uznán vinným z přestupku, pročež mu byla uložena pokuta , částka, , kterou zaplatil, a zákaz řízení v délce trvání 12 měsíců. Dne , datum, byl žalobce opětovně kontrolován hlídkou Policie ČR, jak řídí motorové vozidlo bez řidičského oprávnění, a proto byl obžalován z , podezřelý výraz, úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 tr. zákoníku. Až tehdy zjistil skutečnosti, že mu ono osvědčení nebylo nikdy doručeno pochybením žalované. Díky tomu dosáhl obnovy řízení před Magistrátem města , adresa, a ve výsledku bylo přestupkové řízení rozhodnutím ze dne , datum, zastaveno, podezřelý výraz, vedená pod sp. zn. , spisová značka, byla poté Okresním soudem v , adresa, usnesením zastavena a postoupena přestupkovému orgánu. Tímto pochybením žalované byla žalobci způsobena majetková škoda ve výši i) , částka, jako náklady na právní zastoupení v , podezřelý výraz, , ii) , částka, jako náklady právního zastoupení ve věci vymáhání škody po žalované, iii) , částka, náklady za služby řidiče. Žalobce se dále domáhá zaplacení nemajetkové újmy ve výši , částka, , když byl vinou nezákonného zákazu řízení omezen v běžném životě.

3.Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že věc je promlčená, a to s odkazem na § 7 odst. 3 zákona č. 29/2000 Sb., o poštovních službách (dále jen „zákon o poštovních službách“). Podle § 12 zákona o poštovních službách má do okamžiku doručení zásilky právo na náhradu škody odesílatel, po jejím doručení adresát. Podle § 13 zákona o poštovních službách odpovídá provozovatel pouze za škodu vzniklou ztrátou, poškozením nebo úbytkem obsahu v rozsahu sjednaném v poštovní smlouvě. Za jinak vzniklé škody provozovatel odpovídá pouze, bylo-li to ve smlouvě sjednáno. Nic takového však ve smlouvě s odesílatelem sjednáno nebylo. Konečně pak není dána pravomoc soudu ve věci rozhodovat, když je touto pravomocí nadán podle § 6a odst. 1 a 2 ve spojení s § 36a odst. 1, písm. e) zákona o poštovních službách Český telekomunikační úřad.

4.Soud I. stupně vyšel ze zjištění popsaných v bodě 3 napadeného rozsudku. Odvolací soud z těchto zjištění též vychází a pro stručnost na ně odkazuje.

5.Po právní stránce soud I. stupně na věc aplikoval § 2894, § 2910 a § 2913 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a dospěl k závěru, že v projednávaném případě absentuje příčinná souvislost mezi vznikem tvrzené škody a tvrzeným porušením povinnosti žalované. Eventuální škoda totiž žalobci vznikla vedením správních/trestních řízení a rozhodováním v nich. Ostatně sám žalobce nemá na své doručovací adrese uvedené v centrální evidenci obyvatel řádně označenou poštovní schránku, zvonek ani číslo popisné. I kdyby doručovatelka žalované nepochybila, neměla by kam vhodit zásilku ani výzvu k jejímu vyzvednutí, a žalobce by se tak jako tak o doručení úřední písemnosti nedozvěděl. Soud I. stupně se dále vyslovil v tom smyslu, že žalovaná není ve věci pasivně legitimována, jelikož se žalobce de facto domáhá náhrady škody způsobené nesprávným úředním postupem správních orgánů, které odpovídaly za správné doručování úředních zásilek, a jedná se tudíž o spor ve smyslu zákona č. 98/1992 Sb. (zde měl soud I. stupně zřejmě na mysli zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem).

6.Výrok o nákladech řízení soud I. stupně odůvodnil odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že žalované náleží náhrada nákladů nezastoupeného účastníka ve výši , částka, za 3 úkony po , částka, podle vyhlášky č. 254/2015 Sb.

7.Proti rozsudku podal žalobce včasné a přípustné odvolání. V něm nejprve rekapituloval celý skutkový děj, kdy souhlasí se skutkovými zjištěními soudu I. stupně. Nesouhlasí však se závěrem, že za nastalou situaci může žalobce, když nemá na svém domě, kam mu mělo být doručováno, poštovní schránku, zvonek, ani označení čísla popisného. Takové skutečnosti jsou irelevantní, protože žalovaná, respektive její doručovatelé v místě vůbec nedoručují. Za pravidelného běhu věcí by se v případě nepochybení žalované dozvěděl o doručení zásilky a trest zákazu řízení motorových vozidel by byl kratší o celý jeden rok. Ostatně soud I. stupně ani nenaznačil právní názor, že by zde absentovala příčinná souvislost. V opačném případě by žalobce rozhodné skutečnosti dotvrdil. Soud I. stupně dále bez jakéhokoliv zdůvodnění neprovedl navrhovaný důkaz výslechem žalobce, čímž řízení zatížil vadou. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a vrátil věc zpět soudu I. stupně.

8.Žalovaná se k odvolání žalobce písemně nevyjádřila. Při odvolacím jednání navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného.

9.Odvolací soud přezkoumal podle § 212 a § 212a o. s. ř. rozsudek soudu I. stupně a došel k závěru, že odvolání není důvodné.

10.Odvolací soud neshledal žádné nedostatky ve skutkových závěrech soudu I. stupně, ostatně sám žalobce ve svém odvolání s těmito výslovně souhlasí. Ani řízení samotné nebylo stiženo žádnými vadami, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Konečně odvolací soud musí souhlasit i s právními závěry soudu I. stupně, byť odůvodnění je v podstatných bodech poněkud stručnější.

11.Žalobce tvrdí, že mu vznikla škoda tím, že doručovatel žalované vadně zaznamenal pokus o doručování zásilky od správního orgánu, který se vinou toho mylně domníval, že jeho rozhodnutí bylo doručeno, a tudíž i následně nabylo právních účinků. V tomto případě se jednalo o oznámení o dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení řidiče a o výzvu k odevzdání řidičského průkazu v důsledku pozbytí řidičského oprávnění ze dne , datum, . S tím byl žalobce seznámen až , datum, hlídkou policie, pročež mu byla i uložena pokuta ve výši , částka, a zákaz řízení. Tímto okamžikem by byla přetržena příčinná souvislost mezi pochybením žalované a újmou, která měla žalobci vzniknout , podezřelý výraz, , které si zavinil tím, že ačkoli byl srozuměn se zákazem řízení (ostatně toto rozhodnutí bylo žalobci doručeno a on sám tvrdí, že uloženou pokutu zaplatil), zákaz řízení vědomě nerespektoval a dne , datum, byl znovu kontrolován hlídkou PČR.

12.Rozhodující je však skutečnost, že žalovaná není ve věci vůbec pasivně legitimována. Tvrzená škoda a újma nemohla vzniknout samotným pochybením žalované, nýbrž pouze nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím správních orgánů či orgánů činných v , podezřelý výraz, , když tato řízení neměla být dle žalobce vůbec vedena. Měl to být správní orgán – , právnická osoba, v , město, , který mylně považoval úřední zásilku za doručenou, pročež žalobce alespoň formálně pozbyl řidičského oprávnění. Jestliže z této, byť chybné, informace nadále vycházely i Magistrát města , adresa, při ukládání pokuty a zákazu řízení, jakož i orgány činné v , podezřelý výraz, (jež nakonec dospělo až do stádia po podání obžaloby), pak i tyto subjekty se, alespoň teoreticky, mohly dopustit nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „zákon o odpovědnosti za škodu“). Žalobce by mohl argumentovat tím, že orgány veřejné moci tak postupovaly nezaviněně, když vycházely z nesprávné informace poštovního doručovatele – žalované, ovšem odpovědnost podle zmiňovaného zákona je koncipována jako absolutní a objektivní. Není tedy vyžadováno zavinění orgánu veřejné moci a ani zde není žádných liberačních důvodů, které by je odpovědnosti zprošťovaly (viz § 2 zákona o odpovědnosti za škodu).

13.Pokud se žalobce domníval, že mu vedením předmětných řízení a rozhodnutími z nich vzešlých vznikla nějaká újma, měl postupovat podle § 14 zákona o odpovědnosti za škodu a uplatnit své nároky u úřadu určeného dle § 6 téhož zákona.

14.Odvolací soud se zabýval i namítanou otázkou pravomoci soudů ve věci rozhodovat, přičemž zde přisvědčuje žalobci. Pravomoc Českého telekomunikačního úřadu je totiž dána pouze v řízení o námitce proti vyřízení reklamace podle § 6a zákona o poštovních službách. Žalobce však ničeho nereklamoval, dokonce ani nebyl účastníkem poštovní smlouvy. Pravomoc věc projednat a rozhodnout tak náleží soudům podle § 7 odst. 1 o. s. ř.

15.Z výše uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. včetně nákladového výroku potvrdil.

16.O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl dle procesního úspěchu žalované v odvolacím řízení v souladu s § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalované náleží náhrada nákladů nezastoupeného účastníka ve výši , částka, za 2 úkony, a to za přípravu na jednání před odvolacím soudem a účast při samotném jednání (§ 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.).

Odkazované předpisy

Související rozhodnutí

67 To 38/2026-826 30.04.2026

trestní věc

13 Co 59/2026-187 29.04.2026

o vyklizení bytu, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu...

14 Co 117/2026-73 24.04.2026

o zaplacení 390 104 Kč

25 Co 71/2026-65 23.04.2026

o určení neplatnosti kupní smlouvy, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodníh...

39 Co 19/2026-105 22.04.2026

o zaplacení 18 701 000 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Ob...

Komentáře 0

Pro psaní komentářů se prosím přihlaste.

Informace

Spisová značka	29 Co 443/2024-70
Soud	Městský soud v Praze
Soudce	JUDr. Tomáš Vejnar
Datum rozhodnutí	06.02.2025
Datum zveřejnění	26.05.2025
ECLI	ECLI:CZ:MSPH:2025:29.Co.443.2024.70