218 C 34/2024-108

1.Žalobce se svoji žalobou soudu podanou dne 13.

12.2023 domáhá po žalovaném zaplacení celkem částky 20 212,14 Kč z důvodu, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, dne 18. 5. 2022, na základě které byl žalovanému poskytnul úvěr ve výši 15 000 Kč, žalovaný se zavázal tento vrátit spolu s úrokovou sazbou 57,33 % ve 48 měsíčních splátkách po 914 Kč, součástí splátek byla vedle splátky jistiny úvěru a úroku i měsíčně úhrada za pojištění schopnosti splácet ve výši 112 Kč. Žalovaný požádal bezúplatný odklad splátek, došlo tak k odkladu splatnosti splátek č. , hodnota, . Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy, ocitl se v prodlení, do data zesplatnění úvěru byly žalobci uhrazeny splátky 7x 914 Kč a 1 828 Kč, celkem 8 226 Kč. Před zesplatněním úvěru vzniklo žalobci právo na zaplacení smluvních pokut v celkové výši 498 Kč. Dále vzniklo žalobci právo na zaplacení náhrady nákladů v celkové výši 600 Kč v souvislosti s prodlením žalované. K datu 25. 6. 2023 došlo k zesplatnění celého úvěru v důsledku prodlení žalovaného. Žalobce se také domáhá povinnosti zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení. Žalobce se domáhá úhrady dlužné nové jistiny ve výši 16 064,53 Kč (odpovídá zbývající dlužné původní jistině 14 067,24 Kč a běžnému úroku 1 997,29 Kč), smluvní pokuty 498 Kč, náhrady nákladů 600 Kč, část smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny denně ve výši 16 064,53 Kč počínaje dnem 27. 6. 2023 do zaplacení, zde do vyhotovení žaloby ve výši 2 714,14 Kč, úhrady za pojištění 336 Kč, 57,33% úrok.

2.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3.Po provedeném dokazování vzal soud ohledně skutkového stavu věcí za prokázáno, že účastníci uzavřeli dne 16. 5. 2022 smlouvu o úvěru č. , hodnota, (dále jen „předmětná smlouva o úvěru“), na základě které žalobce poskytl žalovanému částku 15 000 Kč, když celková částka, kterou měl žalovaný zaplatit, byla 38 496 Kč, a to v 48 měsíčních splátkách po 914 Kč, zápůjční úroková sazba činila 57,33 % ročně, RPSN 75,07 %. Žalobce doložil oznámení o schválení úvěru k předmětné smlouvě o úvěr ze dne 19. 5. 2022 společně se splátkovým kalendářem, dále pojištění schopnosti splácet úvěry – informační dokument o pojistném produktu, dále výzvu k zaplacení ze dne 22. 5. 2023 a ze dne 20. 6. 2023, z těchto vzal soud za prokázáno, že se žalovaný dostal do prodlení s úhradou splátek od splátky č. , hodnota, , 12, 13. Přípisem ze dne 24. 2. 2023 žalobce sděluje žalovanému, že došlo k vyhovění žádosti na odložení splátky, současně zaslal upravený splátkový kalendář. Oznámením ze dne 25. 6. 2023 žalobce žalovanému sděluje, že došlo k zesplatnění všech závazků z předmětné smlouvy o úvěru z důvodu prodlení žalovaného, kdy dlužná částka ke dni zesplatnění činí 17 498 Kč a sestává ze zbývající dlužné původní jistiny 14 067,24 Kč, úroku 1 997,29 Kč, smluvní pokuty 498 Kč, náhrady nákladů 600 Kč a úhrady za pojištění 336 Kč. Žalobce rovněž doložil prohlášení klienta ze dne 18. 5. 2022. Z prohlášení klienta předmětné smlouvy o úvěru vyplývá nominální výše úvěru 38 496 Kč, poskytnutá částka 15 000 Kč, smluvní odměna úvěru 23 496 Kč, dále se zde uvádělo trvalé bydliště, od toho odlišná kontaktní adresa a zaměstnavatel žalovaného. Z dokladu o vyplacení úvěru vzal soud za prokázáno, že na účet žalovaného dne 18. 5. 2022 byla žalobcem poskytnuta částka 15 000 Kč. Z potvrzení o provedení platby vyplývá úhrada od zaměstnavatele na účet žalovaného mzdy ve výši k 11. 3. 2022 částky 21 303 Kč a ke dni 13. 4. 2022 částky 22 384 Kč. Žalobce soudu dále doložil výpis z účtu za srpen 2021 žalovaného, ze kterého vyplývá počáteční zůstatek 88,27 Kč a konečný zůstatek 1 416,70 Kč, kdy celkové příjmy za tento měsíc byly 31 300,74 Kč a výdaje 29 972,31 Kč, když v přehledu pohybu jsou tyto položkově rozepsány. Žalobce doložil také hodnocení klienta k předmětné smlouvě o úvěru, ze kterého vyplývá, že příjem pravidelný čistý měsíční žalovaného činil 22 356 Kč, a to ze zaměstnání jako jeho celkový příjem, výdaje životní minimum 4 250 Kč, k tomu jedno dítě v domácnosti, na to pak byla dána částka 3 050 Kč, bydlení 7 188 Kč, ostatní 300 Kč, celkové výdaj 14 788 Kč, rezerva 6 568 Kč, dále se zde uváděl zaměstnavatel žalovaného, dále jeho stav, že žalovaný byl rozvedený, vzdělání výuční list, bydlení, pronájem. Žalobce soudu doložil také předsmluvní formulář, dodatek č. , hodnota, k předmětné smlouvě o úvěru, přihlášku do pojištění z 18. 5. 2022, fotokopii občanského průkazu žalovaného, výpis ze záznamu registru solus, z nebankovního registru klientských informací (NRKI).

4.Podle ust. § 1810 o. z. (z.č. 89/2012 Sb.), občanský zákoník se ustanovení tohoto dílu použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen „spotřebitelské smlouvy“) a závazky z nich vzniklé.

5.Podle ust. § 1812 odst. 1 o. z. lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější.

6.Podle ust. § 1813 věta prvá o. z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele.

7.Podle ust. § 1815 o. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se její spotřebitel dovolá.

8.Podle § 1841 obč. zák. se smlouvou o finanční službě pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji.

9.Podle § 1842 odst. 1 ustanovení tohoto pododdílu se použijí na smlouvu o finanční službě a na práva a povinnosti z ní vzniklé, pokud byl k uzavření smlouvy použit výhradně prostředek komunikace na dálku.

10.Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11.Podle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12.Podle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13.Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).

14.Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15.Podle ust. § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

16.Při právním posouzení věci soud na základě skutkových závěrů dovodil, že žalobce a žalovaný uzavřeli dne 18.5.2022 smlouvu o úvěru dle § 2395 o.z., kdy tento závazkový vztah podléhá zákonu o spotřebitelském úvěru , kdy se jedná v dané věci o spotřebitelský úvěr dle ust. § 2 zák. o spotřebitelském úvěru, neboť jde o poskytnutí finanční služby fyzické osobě, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti. Na základě této smlouvy pak poskytl žalobce žalovanému bezhotovostně na účet finanční částku ve výši 15 000 Kč, žalovaný se zavázal vrátit žalobci celkem částku 38 496 Kč, a to v pravidelných 48 měsíčních splátkách po 914 Kč. S ohledem na výše uvedené soud tuto spotřebitelskou smlouvu hodnotil a posuzoval také dle dalších ustanovení zák. o spotřebitelském úvěru, a to především ust. § 86 a § 87, a dále také § 1810 a násl. o.z.

17.Z nálezu Ústavního soudu sp.zn. III.ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 vyplývá, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

18.Soud se z výše uvedených důvodů zabýval proto nejprve tím, zda žalobce řádně splnil svoji povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného, dospěl k závěru, že tomu tak nebylo. Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které se má snažit získat od dlužníka, případně pokud by to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 zák. o spotřebitelském úvěru). Žalobce měl k dispozici občanský průkaz, dále potvrzení o odchodu výplaty zaměstnavatele na účet žalovaného a jeho výpis z účtu za srpen 2021, kdy především z tohoto výpisu z účtu mohl žalobce zjistit, že žalovaný žádnou finanční rezervu prakticky nemá, se svými finančními prostředky hospodaří špatně, jeho příjmy stěží pokrývají jeho výdaje. K výdajům žalobce nedoložil ničeho, tyto nebyly nijak zkoumány, vyšla se pouze z tvrzení k bydlení, navíc žalovaný má jedno, kdy náklady ve výši 3 000 Kč jsou nepřiměřeně nízké. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1.4.2015, č.j. 1As 30/2015-39). Ze všech výše uvedených důvodů soud uzavřel, že žalobce splnil svoji povinnost stanovenou zákonem, když nezkoumal řádně úvěruschopnost žalovaného a neposoudil ji s odbornou péčí.

19.S ohledem na výše uvedené soud uzavírá, že předmětná smlouva o úvěru je absolutně neplatná dle zák. o spotřebitelském úvěru, neboť žalobce nesplnil svoji povinnost posoudit řádně úvěruschopnost žalovaného, dále je neplatná dle § 580 odstavec 1 o.z. ((nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). K absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet i bez námitky žalovaného. I pokud by soud dovodil, že úvěruschopnost byla zkoumána řádně, pak nemůže přehlédnout sjednání úroku ve smlouvě, který byl sjednán ve výši 57,33 %, tedy tento úrok rozhodně je v rozporu s dobrými mravy a takto sjednanou smlouvu je třeba hodnotit jako smlouvu lichevní, když i z tohoto důvodu by soud uzavřel, že je smlouva neplatná. Plnění, které poskytl žalobce žalovanému ( částku 15 000 Kč), je třeba posuzovat jako bezdůvodné obohacení žalovaného (§ 2991 o.z.). Žalovaný žalobci uhradil částku 8 226 Kč, proto mu k úhradě zbývá částka 6 774 Kč. Ohledně této částky soud uzavřel, že žaloba je důvodná a ve zbytku žalobu zamítl. Ohledně požadovaného zákonného úroku z prodlení soud uvádí, že z ust. § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru vyplývá, že splatnost nevrácené jistiny nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, dlužník (žalovaný) není tedy povinen vrátit poskytnutou jistinu ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem, proto není určení počátku prodlení spotřebitele možno odvíjet od výzvy k plnění jako v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. Nová doba splatnosti nevrácené jistiny se určí dle dohody účastníků, jinak ji založí soud svým rozhodnutím, když do té doby není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel tak není oprávněn požadovat ani úrok z prodlení, když splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022). Soud žalobu zamítl také v části zákonného úroku z prodlení.

20.Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy převážně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, proto bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku.