9 C 213/2024-71

1.Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu bylo dne 4. 4. 2024 zahájeno řízení, v němž žalobkyně uplatňovala vůči žalované nároky, které dovozovala ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi společností , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), a žalovanou. Tvrdila, že dne , datum, byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované částku 89 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná měla zaplatit nad rámec poskytnutého úvěru částku 91 031 Kč sestávající ze součtu kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 49 876 Kč s úrokovou sazbou ve výši 25,14 % ročně a částky za zpracování zápůjčky a za další péči o zákazníka ve výši 41 155 Kč (žalobkyně označuje tyto položky souhrnně jako „poplatek“). Celkovou částku měla žalovaná zaplatit v 30 měsíčních splátkách po 6 002 Kč se splatností poslední splátky dne 18. 6. 2022. Žalovaná uhradila jen 58 618 Kč. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala zaplacení částky 121 413 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 69 399,52 Kč a dlužného poplatku ve výši 52 013,48 Kč, dále kapitalizovaných úroků ve výši 22 584,22 Kč (má se jednat o úrok ve výši 25,14 % ročně z dlužné jistiny 69 399,52 Kč od 19. 6. 2022, tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře, do 27. 9. 2023), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 12 636,50 Kč (má se jednat o zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny 69 399,52 Kč od 18. 7. 2022, tj. od marného uplynutí měsíční lhůty pro úhradu poslední splátky, do 27. 9. 2023), úroků ve výši 25,14 % ročně z dlužné jistiny 69 399,52 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny 69 399,52 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení. Pohledávka ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, měla být na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, s účinností od , datum, .

2.Podáním doručeným soudu dne 14. 2. 2025 (č. l. 58-59) žalobkyně na výzvu soudu doplnila svá tvrzení k tomu, jak její právní předchůdkyně posoudila úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru. Uvedla, že její právní předchůdkyně zhodnotila informace požadované a získané od žalované před uzavřením smlouvy. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, tyto informace byly ověřovány oproti vyžádaným dokladům a zaznamenány do zákaznické karty žalované. Ze zákaznické karty dle žalobkyně plyne, že majetková situace žalované byla ověřena z výměru důchodu, podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky a z výpisů z bankovního účtu. Žalovaná uvedla, že má pravidelný měsíční příjem z invalidního důchodu ve výši 13 944 Kč, další čisté příjmy domácnosti činí 40 000 Kč, žije ve vlastním bytě či domě bez zástavy a nemá úvěr z kreditní karty. Právní předchůdkyně žalobkyně neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované uvedených v zákaznické kartě. Kopii dokladů žalované žalobkyně k dispozici nemá; ty se pouze předkládají při sjednávání a uzavírání smlouvy.

3.Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila. Usnesení s výzvou k vyjádření se k žalobě jí bylo zasláno dne 5. 9. 2024 na adresu trvalého pobytu (, adresa, ) a dále na adresu, na níž by se dle zjištění soudu žalovaná mohla zdržovat (, adresa, ). Zásilka jí byla doručena tzv. fikcí dle § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Totéž platí pro předvolání žalované k ústnímu jednání, které jí bylo doručeno fikcí dne 24. 2. 2025.

4.Jednání ve věci se konalo dne , datum, . V souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. bylo jednáno v nepřítomnosti žalované (k tomu viz předchozí odstavec). Soud provedl listinné důkazy předložené žalobkyní, z nichž zjistil následující:5. Dle Zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne , datum, (č. l. 27) žádala žalovaná u právní předchůdkyně žalobkyně o úvěr ve výši 80 000 Kč. V žádosti jsou vyplněny následující údaje: druh bydlení – spoluvlastník, žalovaná je vdaná, úvěr žádá na běžné výdaje domácnosti, zdrojem jejích příjmů je invalidní důchod, její čistý měsíční příjem činí 13 944 Kč, další čisté příjmy domácnosti činí 40 000 Kč, externí splátky odpovídají částce 5 000 Kč, interní splátky částce 2015 Kč, odhadované měsíční výdaje částce 3 000 Kč, žalovaná nemá kreditní kartu, má zápůjčku u jiné společnosti, nemá bankovní účet na své jméno. Z podkladů, jež měla mít právní předchůdkyně žalobkyně k dispozici, jsou zaškrtnuty 2 výpisy z bankovního účtu za měsíce říjen a listopad 2019 a výměr důchodu, podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky za rok 2019.

6.Dle Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, (č. l. 28) uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako úvěrující a žalovanou jako úvěrovanou poskytuje právní předchůdkyně žalobkyně žalované úvěr ve výši 89 000 Kč v hotovosti; podpisem smlouvy žalovaná potvrzuje, že tuto částku obdržela. Žalovaná se ve smlouvě zavázala zaplatit za spotřebitelský úvěr poplatek ve výši 91 031 Kč sestávající z úroku ve výši 49 876 Kč a částky za zpracování spotřebitelského úvěru, garance celkové ceny a péče o zákazníka, splátkové prázdniny, garance neuplatnění pohledávky v případě úmrtí zákazníka ve výši 41 155 Kč. Celková dlužná částka sestávající z jistiny poskytnutého úvěru ve výši 89 000 Kč a poplatku ve výši 91 031 Kč činila 180 031 Kč a žalovaná ji měla uhradit formou 30 měsíčních splátek (29 splátek ve výši 6 002 Kč a poslední 30. splátka ve výši 5 973 Kč). Ke smlouvě byly doloženy též Smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru (č. l. 29).

7.Dle Tabulky umoření vyhotovené ke dni , datum, (č. l. 25) uhradila žalovaná celkovou částku 58 618 Kč, a to následovně: ve dnech 20. 1. 2020, 28. 2. 2020, 24. 3. 2020, 25. 11. 2020, 22. 12. 2020, 21. 1. 2021, 22. 2. 2021 a 22. 4. 2021 vždy 6 002 Kč, dne 23. 3. 2021 částku 102 Kč, dne 22. 7. 2021 částku 1 500 Kč, dne 18. 11. 2021 částku 4 000 Kč, dne 21. 1. 2022 částku 2 000 Kč, dne 14. 5. 2022 částku 1 000 Kč a dne 31. 5. 2022 částku 2 000 Kč.

8.Dle Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, (č. l. 7-12) uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem byly na žalobkyni postoupeny pohledávky uvedené v Příloze č. 1 (č. l. 13-15). Žalobkyně předložila část této přílohy, v níž je uvedena i pohledávka za žalovanou, která je specifikována číslem smlouvy o spotřebitelském úvěru a jménem a příjmením dlužníka.

9.Dle Oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, (č. l. 26) oznámila právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému, že pohledávku ze smlouvy č., Anonymizováno, , hodnota, postoupila na žalobkyni. Dle podacího lístku (č. l. 24) toto oznámení odeslala žalobkyně dne 27. 10. 2023 na adresu , adresa, (jedná se o adresu žalované uvedenou ve smlouvě o spotřebitelském úvěru).

10.Dle Výzvy k plnění ze dne 15. 2. 2024 (č. l. 21-22) vyzvala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce žalovanou k úhradě celkové částky 167 544,37 Kč s odkazem na smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Dle podacího lístku (č. l. 23) byla uvedená výzva odeslána společností , právnická osoba, jako odesílatelem dne 15. 2. 2024 na adresu , adresa, (jedná se o adresu žalované uvedenou ve smlouvě o spotřebitelském úvěru).

11.Z provedených listinných důkazů má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, částku 89 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, že žalovaná zaplatila (vrátila) částku 58 618 Kč, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, na žalobkyni a toto postoupení žalované oznámila a že žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou k zaplacení částky, jíž se v tomto řízení domáhá.

12.Soud naopak neměl za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalované před uzavřením úvěrové smlouvy. Proto žalobkyni na jednání poučil podle § 118a odst. 3 o. s. ř. Přítomná právní zástupkyně žalobkyně uvedla, že žalobkyně žádné další důkazní návrhy k prokázání řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného nemá.

13.Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:14. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

15.Aktivní legitimace žalobkyně v této věci byla prokázána postoupením pohledávky za žalovanou. Žalobkyně doložila přílohu s postoupenými pohledávkami, mezi nimiž figuruje i pohledávka za žalovanou, která je (ještě) řádně specifikována (je uvedeno alespoň číslo úvěrové smlouvy a jméno a příjmení dlužníka). Veškerá plnění, která žalovaná poskytla, byla poskytnuta dříve, než jí bylo právní předchůdkyní žalobkyně oznámeno postoupení pohledávek na žalobkyni.

16.Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17.Ustanovení § 420 o. z. definuje podnikatele, ustanovení § 419 o. z. spotřebitele.

18.Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 4. 1. 2019 do 23. 4. 2020 (uvedený zákon v tomto znění dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19.Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

20.Smluvní vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou podléhá citované úpravě zákona č. 257/2016 Sb., jelikož se jednalo o spotřebitelský úvěr. Žalobkyně proto byla povinna tvrdit a prokázat, že její právní předchůdkyně splnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru, a to způsobem vyhovujícím citovaným ustanovením. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, že před poskytnutím úvěru řádně zkoumal úvěruschopnost žadatele o úvěr, má žalobce (poskytovatel úvěru), a proto musí být v zásadě schopen soudu předložit dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti (prokazující příjmy a výdaje) žalovaného (spotřebitele), jimiž disponoval před uzavřením úvěrové smlouvy. V opačném případě nelze uzavřít, že úvěruschopnost posuzoval s odbornou péčí ve smyslu § 75 ve spojení s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. (viz rozsudek Okresního soudu ve , obec, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , který je zveřejněn v databázi beck-online mj. s právě uvedenou právní větou). Tuto povinnost však žalobkyně nesplnila. Doložila pouze vyplněnou zákaznickou kartu, aniž by předložila jakýkoli doklad o příjmech a výdajích žalované, který sloužil k ověření vyplňovaných údajů. Nepředložila ani potvrzení o příjmu a výpisy z bankovního účtu, jež měla mít její právní předchůdkyně při vyplňování zákaznické karty k dispozici (dle zaškrtnutých políček v zákaznické kartě). Z pouhého zaškrtnutí políčka nelze mít za prokázané, že tomu tak skutečně bylo. K výpisům z bankovního účtu je třeba dodat, že žalobkyně na jednu stranu tvrdí, že je její právní předchůdkyně měla k dispozici, na druhou stranu je v zákaznické kartě na jiném místě vyplněno, že žalovaná bankovní účet na své jméno nemá. Pokud se snad mělo jednat o výpisy z účtu jiné osoby než žalované (např. jejího manžela), což však žalobkyně netvrdila, ani ty předloženy nebyly. Jde-li o výdaje žalované, k těm právní předchůdkyně žalobkyně neměla (ani dle zákaznické karty) k dispozici nic. A to přesto, že žalovaná (dle údajů v zákaznické kartě) hradila externí splátky (tedy jiným subjektům než právní předchůdkyni žalobkyně) ve výši 5 000 Kč měsíčně a interní splátky (tedy přímo právní předchůdkyni žalobkyně) ve výši 2 015 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně tedy věděla, že žalovaná měla mít v době sjednávání posuzované smlouvy další dluhy, které však blíže neprověřovala. Odhadované měsíční výdaje žalované ve výši 3 000 Kč (vyjma uvedených externích a interních splátek) jsou pak zcela nereálné a opět jakkoli neprověřované. Závěrem lze dodat, že pokud by údaje o příjmech a výdajích žalované v zákaznické kartě odpovídaly skutečnosti, nedávalo by smysl, aby čerpala posuzovaný úvěr na „běžné výdaje domácnosti“.

21.Smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena před účinností zákona č. 96/2022 Sb., jenž s účinností od 29. 5. 2022 novelizoval § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Až od účinnosti tohoto zákona je výslovně upraveno, že soud přihlédne k neplatnosti úvěrové smlouvy (pro porušení povinnosti dle § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb.) i bez návrhu. Předchozí (a na nynější případ aplikovatelná) právní úprava stanovila, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Soud je však dle judikaturního vývoje povinen z úřední povinnosti zjišťovat, zda právní předchůdkyně žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost (k tomu viz nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci C-679/18). Pokud by tak soud měl činit jen k námitce spotřebitele, ochrana spotřebitele poskytovaná citovanými ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. by byla spíše iluzorní a soudní moc by svými rozhodnutími stvrzovala nezákonný postup poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Proto soud i v tomto případě sám přihlédl k tomu, že žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně postupovala v souladu s § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. Soud proto vyhodnotil smlouvu o spotřebitelském úvěru jako neplatnou, a to absolutně.

22.Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

23.S ohledem na závěr o absolutní neplatnosti úvěrových smluv je třeba posoudit plnění právní předchůdkyně žalobkyně ve prospěch žalované ve výši 89 000 Kč (dle neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru) jako bezdůvodné obohacení, konkrétně plnění bez právního důvodu, které je žalovaná povinna vydat. Žalovaná již právní předchůdkyni žalobkyně plnila částkou 58 618 Kč. Proto jí soud ve výroku I uložil povinnost vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši odpovídající rozdílu mezi částkou reálně poskytnutou (89 000 Kč) a vrácenou (58 618 Kč). Žalovaná je povinna vrátit jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jejím možnostem. Je primárně na žalované, která nejlépe zná své poměry a schopnosti, aby je tvrdila a doložila (srov. rozsudek Krajského soudu v , obec, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Žalovaná byla procesně zcela nečinná. Soud při vědomí toho, že celková částka 30 382 Kč, již má žalovaná zaplatit, není nízká, stanovil splatnost na 15 dnů. Pro stanovení delší lhůty či stanovení splátek neměl soud žádný podklad. V souladu se závěry Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, nebyly žalobkyni přiznány zákonné úroky z prodlení, jelikož žalovaná se nemohla dostat do prodlení dříve, než je rozhodnuto tímto rozsudkem. Dle soudu není možné splatnost nevrácené jistiny odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku, ale vycházet z doby přiměřené možnostem spotřebitele. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji určí soud. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala. Výrokem II soud žalobu ve zbývající části zamítl.

24.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. Uplatní se zásada procesního úspěchu ve věci dle § 142 o. s. ř. Žalobkyně byla převážně neúspěšná (zde soud poukazuje na to, že při výpočtu poměru procesního úspěchu žalobkyně a žalované bere v potaz nejen požadovanou jistinu, ale též příslušenství, a to v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či usnesením téhož soudu ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 33 Cdo 1357/2017), žalovaná zůstala zcela nečinná (tudíž nemá právo ani na náhradu nákladů řízení nezastoupeného účastníka dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb.), proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.