26 C 38/2024-93

1.Žalobce se svou žalobou ze dne , datum, domáhá náhrady zadostiučinění, která mu vznikla v souvislosti s vedeným trestním stíháním proti němu u Okresního soudu v , adresa, pod sp. zn. , sp.zn., výši , částka, s úrokem z prodlení a dále konstatování, že v předmětném řízení došlo k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb.

2.Žalovaná se v rámci předběžného projednání nároku žalobci omluvila za nezákonně vedené trestní stíhání.

3.Mezi účastníky není sporu o tom, že žalobce , datum, požádal žalovanou o náhradu nemajetkové újmy ve smyslu ustanovení § 14 výše citovaného zákona. Žalovaná svým stanoviskem ze dne , datum, konstatovala vydání nezákonného rozhodnutí. Mezi účastníky dále není sporu o tom, že proti žalobci bylo dne , datum, zahájeno trestní stíhání pro spáchání zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí dle § 199 odst. 1 a odst. 2 písm. a), c) a d) tr. zákoníku. Dne , datum, byla podána obžaloba k Okresnímu soudu v , adresa, . Dále probíhala hlavní líčení a dne , datum, bylo vydáno usnesení, kterým byla věc podle § 222 odst. 2 tr. řádu postoupena obecnímu úřadu , adresa, s odůvodněním, že by toto jednání mohlo být posouzeno jako přestupek. Právní moc tohoto rozhodnutí nastala , datum, .

4.Z účastnické výpovědi žalobce má soud prokázáno, že žalobce bydlí v obci 35 let. Když jednou ráno přijela kriminálka, policie a sociálka, on ani nikdo z jeho rodiny nevěděl, co se stalo, lekli se. Oni se starali celý život o děti, vyučili se a mají v péči vnuka. Žalobce se obával o to, zda bude mít nadále syna v péči, respektive zda nebude odebrán z rodiny právě proto, co se stalo, že bylo zahájeno trestní stíhání. Chtěli se také přestěhovat z obce, neboť sousedé se od nich odtahovali, nemluvili s nimi, sousedi jim dokonce nadávali. Nyní děti dojíždí do jiné školy a on sám už ani nechodí nakupovat v místě bydliště. Odstěhoval se od nich syn, který chtěl s nimi bydlet, chtěl si opravit dům, rozšířit ho, ale nyní bydlí jinde, postavil si svůj dům v jiné obci.

5.Ze svědecké výpovědi , jméno FO, , manžela dcery žalobce, má soud prokázáno, že trestní stíhání vnímali jako rodina velmi špatně, sám žalobce nejvíce. Nikam nechodili, ani do krámu, jezdili raději dál do , adresa, nebo do , adresa, . Nechodili ani na koupaliště, což předtím dělali, necítili se v obci dobře. Spoluobčané když je potkají, skloní, hlavu nepozdraví, dříve k nim chodili.

6.Ze svědecké výpovědi svědkyně , jméno FO, , dcery žalobce má soud prokázáno, že se v souvislosti s trestním stíháním změnila jejich pozice v obci. Oni sami se styděli jít ven mezi lidi. Situace se zkrátka změnila od dřívějška. Už to není tak, že šli ven, pozdravili, promluvili s ní ostatní. Tak to poté již nebylo. Nyní s nimi lidé nekomunikují, ona sama pracuje v obci, ale už ta komunikace není taková jako dřív. Celý zásah policie se také odrazil v chování dětí. Měly strach, co se děje.

7.Z výslechu , jméno FO, , snachy žalobce, má soud prokázáno, že trestní stíhání mělo ten dopad, že se s nimi nebaví sousedi, spoluobčané, například když jdou nakupovat, když je pozdraví, oni skloní hlavu a nepozdraví.

8.Ze svědecké výpovědi , Jméno žalobce, , syna žalobce, má soud prokázáno, že v době, kdy došlo k policejnímu zásahu, byl v práci, dozvěděl se o tom následně, což pro něj nebylo příjemné. Sousedé se s nimi nebaví, ani když jdou do krámu, tak tam raději už teď nechodí. Jezdí dál třeba 3 km do , adresa, . Bojí se reakce sousedů, večer, než jdou spát, si raději prohlédnou okolí, bojí se, aby jim sousedé nevhodili něco do okna. Kdysi dávno právě se to stalo, že jim hodili do okna něco. I děti ve škole zaznamenaly nějaké reakce, ale samy děti nevědí, jenom se vyptávají. Ale děti samy byly vyděšené z toho, co se stalo, byly doma.

9.Soud má prokázáno z rozhodnutí Okresního soudu v , adresa, . Nc 93/2018–31 ze dne , datum, , že nezletilý , jméno FO, byl svěřen do osobní péče , jméno FO, . V odůvodnění rozhodnutí se uvádí, že navrhovatelka, tedy , jméno FO, má vytvořeny podmínky pro výchovu nezletilého, kterého má ve své faktické péči a její manžel se svěřením nezletilého do její péče vyslovil souhlas.

10.Ze svědecké výpovědi svědkyně , jméno FO, má soud prokázáno, že zná žalobce pouze od vidění. Bydlí v jejich obci. Asi dvakrát s ním mluvila o běžných věcech, o vedení trestního stíhání neví. Nyní ho však nevídá. Dříve ho však vídala, když šel , právnická osoba, do školky, vyzvedával vnoučata, sama ho pozdravila, ale on na pozdrav ani neodpověděl. Vzpomíná si, že u policie vypovídala ohledně svého bratra , jméno FO, , který u nich bydlel. Byla to taková kauza. Neví však, jak to celé dopadlo. Byla slyšena jako svědkyně a hájila svého bratra. Sama neslyšela, že by se o trestní kauze žalobce mluvilo v obci. Nyní žalobce do krámu nechodí, už dlouho ho neviděla, ale ona sama také do krámu nechodí, takže neví.

11.Ze svědecké výpovědi svědkyně , právnická osoba, má soud prokázáno, že ona sama o trestním stíhání nic neví. Pracuje v obci , adresa, s dcerou žalobce. Ona sama neviděla, že by se s někým tam stýkali v obci nebo kamarádili.

12.Po právní stránce soud posoudil věc následujícím způsobem: Podle § 8 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen zákon) nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem.

13.Podle ust. § 31a odst. 1 a 2 zákona by bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

14.Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

15.V daném případě má soud prokázáno, že proti žalobci bylo vedeno trestní stíhání, které skončilo zastavením řízení, respektive usnesením o postoupení věci k projednání přestupku, čili neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem. Na usnesení o sdělení obvinění, a na řízení, které neskončí odsuzujícím rozsudkem, judikatura pohlíží jako na nezákonné a v zásadě má poškozený z takto vydaného nezákonného rozhodnutí nárok na náhradu újmy. V případě, kdy soud rozhoduje o náhradě újmy v souvislosti s trestním stíháním, je třeba, aby se zabýval povahou trestní věci, délkou trestního řízení a následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře poškozené osoby.

16.Žalobce byl usnesením ze dne , datum, obviněn ze spáchání zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí dle § 199, odst. 1 a odst. 2, písm.) a), c) a d) tr. zákoníku. Pro tento trestný čin stanoví trest odnětí svobody na dvě léta až osm let. Trestní sazba pro žalobce byla ve vyšší míře než u jiných trestných činů. Povaha tohoto trestného činu je ze strany veřejnosti brána jako závažnější, neboť se jedná o trestné činy proti rodině, osobám zasahující do integrity týrané osoby.

17.Trestní stíhání trvalo od , datum, do , datum, , to je sedm měsíců, což není dlouhá doba, s tím, že věc byla pak postoupena Obecnímu úřadu v , adresa, , kde nebylo o věci do rozhodnutí zdejšího soudu rozhodnuto.

18.Co se týče následků způsobených trestním řízením v osobnostní sféře poškozeného žalobce, soud jen opakuje, že každé trestní stíhání vždy zasáhne do života stíhaného. U někoho ve větší, u někoho v menší míře, tak je tomu i u žalobce. Trestní stíhání zasáhlo do jeho osobnostních práv, byl vyslýchán policií. Jeho spolubydlící, rodinní příslušníci byli vystaveni tomu, že proti němu je vedeno trestní stíhání. Celou situaci prožívali společně jako rodina. Tedy potud soud konstatuje, že trestní řízení zasáhlo do osobnostní sféry žalobce.

19.Při rozhodování i formě zadostiučinění, která by měla žalobci jeho újmu kompenzovat, soud postupoval podle případů, které byly u zdejšího a Městského soudu v Praze rozhodována: například čj. 62 Co 620/2018–356 ze dne , datum, , kde byla projednávána obdobná věc. Jednalo se také o trestný čin týrání osoby svěřené, věc skončila v přestupkovém řízení. Délka trestního řízení byla devět měsíců a v případě poškozeného došlo ke konstatování vydání nezákonného rozhodnutí, nebyla přiznána žádná peněžitá náhrada. Ve věci 19 C 151/2019 šlo o stejný trestný čin. Délka řízení byla srovnatelná, respektive o něco delší než u žalobce, avšak jen o dva měsíce. Došlo k základním zásahům do osobnostní sféry poškozeného. Nebyla přiznána žádná peněžitá částka a bylo konstatováno vydání nezákonného rozhodnutí. Žalobce sám předložil soudu dvě rozhodnutí, 28 C 126/2020, kde byla přiznána částka , částka, za stejný trestný čin se stejnou trestní sazbou, délka jeden rok a pět měsíců. U tam poškozeného bylo prokázáno, že toto trestní stíhání zasáhlo do všech sfér života, jak pracovního, osobního, zdravotní následky a podobně. Toto však není srovnatelný případ žalobce, neboť tam nedošlo do zásahu do těchto všech sfér života, zejména pracovního, nedošlo k poškození zdraví. Stejná věc byla projednávána u zdejšího soudu 28 C 355/2013, kde byla přiznána částka , částka, za stejný trestný čin. Délka dva roky, což je delší, než u žalobce, došlo k zásahům do všech sfér života. Jednalo se o nezletilé dítě, které mělo být předmětem týrání. Tam poškozený v důsledku trestního stíhání musel přerušit všechny vazby a vztahy s přáteli. Narušily se dobré vztahy v domě, u žalobce došlo ke ztrátě soustředění, projevily se zdravotní potíže, nespavost, výčitky svědomí, uzavřel se do sebe, přestal komunikovat, nevyhledával společnost lidí. Lidé se k němu v důsledku trestního stíhání chovali přezíravě. Věc byla medializována, což u žalobce nebylo.

20.Soud po zhodnocení následků trestního stíhání v osobnostní sféře žalobce dospěl k závěru, že je na místě odčinit újmu žalobci, která v důsledku trestního stíhání nastala konstatováním vydání nezákonného rozhodnutí, neboť ze svědeckých výpovědí, především , jméno FO, vyplynulo, že to byl právě žalobce, který neodpověděl na pozdrav, to znamená, že si sám vybral, koho bude zdravit a koho nikoliv. Tedy pokud to stejně udělali ostatní občané vůči němu, jednali stejně a nemuselo to být právě v důsledku trestního stíhání, jak se domnívá žalobce. Ani z rozhodnutí soudu ohledně péče o nezletilého , jméno FO, nevyplývá, že by bylo třeba, aby žalobce byl bezúhonný, neboť , jméno FO, byl svěřen do péče jeho manželky a o něm byla zmínka pouze, že s tím souhlasí. Avšak nevyplynulo to, že by on byl v souvislosti s péčí , jméno FO, nějakým způsobem prošetřován nebo prověřován.

21.Ze všech výše uvedených důvodů soud má za to, že konstatování vydání nezákonného rozhodnutí je na místě a mělo by žalobci kompenzovat jeho nemajetkovou újmu.

22.Ohledně náhrady nákladů řízení soud rozhodoval dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. a přiznal žalobci náhradu nákladů řízení. Náklady řízení se skládají ze zaplaceného soudního poplatku , částka, , odměny za zastupování podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. § , částka, za jeden úkon, za 7 úkonů právní služby 7x režijní paušál, a to za převzetí, přípravu, uplatnění nároku u žalované, sepis žaloby, doplnění žaloby, podání ze dne , datum, , účast při třech jednáních.

23.Dále soud rozhodl o náhradě nákladů řízení, které platil stát podle ust. § 148 o.s.ř. a uložil žalované zaplatit částku za vyplacené svědečné svědkům v podobě ušlého zisku. Kč 1 176 pro , právnická osoba, . a Kč 1 015 pro M.F.