28 C 413/2024-28

1.Žalobou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 15 532,66 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně za dobu od 2. 6. 2024 do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč. Nárok uplatněný žalobou zakládala žalobkyně na smlouvě o podnikatelské zápůjčce č. , hodnota, ze dne 26. 9. 2017, kterou uzavřela s žalovanou. Žalovaná uzavírala smlouvu v pozici podnikatele. V důsledku toho, že žalovaná nesplácela řádně a včas došlo k zesplatnění celé zápůjčky, a to v souladu s bodem 6.

3.smlouvy, podle kterého platí, že pokud nebudou uhrazeny dvě (2) splátky dle aktuálního splátkového kalendáře řádně a včas, nebo v případě, že se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou splátky či její části o délce 60 dnů, dochází tímto dnem k automatickému zesplatnění celé zápůjčky, čímž vznikla také nová jistina zápůjčky sestávající se z nesplacené jistiny zápůjčky a běžný úrok zápůjčky, tedy částka ve výši 27 438,00 Kč. V čl. 6.

7.smlouvy se žalovaná zavázala pro případ prodlení s nezaplacením nové jistiny zápůjčky uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny zápůjčky až do jejího zaplacení. Žalovaná částka 15 532,66 Kč představuje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 13 665,00 Kč od 10. 10. 2019 do 21. 9. 2021, z částky 10 665,00 Kč od 22. 9. 2021 do 16. 12. 2022, z částky 8 895,64 Kč od 17. 12. 2022 do 17. 1. 2023, z částky 7 895,64 Kč od 18. 1. 2023 do 16. 2. 2023, z částky 6 895,64 Kč od 17. 2. 2023 do 17. 3. 2023, z částky 4 475,64 Kč od 18. 3. 2023 do 22. 3. 2023, z částky 3 516,78 Kč od 23. 3. 2023 do 31. 3. 2023, z částky 3 475,64 Kč od 1. 4. 2023 do 18. 4. 2023, z částky 2 516,78 Kč od 19. 4. 2023 do 18. 5. 2023, z částky 1 516,78 Kč od 19. 5. 2023 do 16. 6. 2023, z částky 516,78 Kč od 17. 6. 2023 do 19. 6. 2023, z částky 475,64 Kč od 20. 6. 2023 do 16. 5. 2024.

2.Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3.Z jednotlivých dále uvedených listinných důkazů soud učinil následující dílčí zjištění.

4.Ze smlouvy o podnikatelské zápůjčce č. , hodnota, ze dne 26. 9. 2017, soud zjistil, že smlouvu uzavřela žalovaná označená jako vydlužitel a žalobkyně označená jako zapůjčitel. Ve smlouvě se strany dohodly, že žalobkyně poskytne žalované částku 30 000 Kč jako podnikatelskou zápůjčku. Výše sjednaného úroku činní 24 876 Kč, celková splátka splatná vydlužitelem je 54 876 Kč, zápůjčka bude uhrazena ve 12 měsíčních splátkách ve výši 4 573 Kč. Ve smlouvě je žalovaná označena bydlištěm, místem podnikání, identifikačním číslem podnikatele, rodným číslem. Je uveden podnikatelský účel zápůjčky (investiční půjčka). V odstavci 6.

3.je sjednáno, že v případě, že nebudou uhrazeny dvě splátky dle aktuálního splátkového kalendáře řádně a včas, nebo v případě že se vydlužitel ocitne v prodlení s úhradou splátky nebo její části déle než 60 dnů automaticky dojde k zesplatnění zápůjčky, tedy stávají se okamžitě splatnými veškeré splátky zápůjčky až do konce sjednaného splátkového kalendáře zápůjčky, tedy jak jistina zápůjčky, tak běžný úrok. Takto zesplatněná částka tvoří novou jistinu zápůjčky a vydlužitel je povinen jí uhradit nejpozději den následující po dni, kdy k zesplatnění došlo (odstavec 6.4.). Jestliže k zaplacení nedojde vzniká zapůjčiteli právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z nové jistiny za každý den prodlení (odstavec 6.7.).

5.Z žaloby ze dne 9. 10. 2019, o které bylo vedeno řízení u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. , spisová značka, , a z platebního rozkazu vydaného Okresním soudem v Karviné č.j. , spisová značka, ze dne 22. 11. 2019, soud zjistil, že žalovaná byla uvedeným platebním rozkazem zavázána mimo jiné k uhrazení smluvní pokuty sjednané ve smlouvě o podnikatelské zápůjčce č. , hodnota, ze dne 26. 9. 2017, v odstavci 6.7, za dobu od 23. 6. 2018 do 9. 10. 2019, v celkové výši 7 740,83 Kč, a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč.

6.Z dopisu ze dne 21. 6. 2018 „Oznámení“ soud zjistil, že v dopise žalobkyně oznamuje žalované, že se ocitla v prodlení s úhradou splátky zápůjčky u smlouvy o podnikatelské zápůjčce č. , hodnota, déle než 60 dnů, a proto došlo k okamžitému zesplatnění všech závazků ze smlouvy.

7.Žalovaná byla předžalobní výzvou vyhotovenou advokátkou zastupující žalobkyni ze dne 16. 5. 2024, která byla dle poštovního podacího archu odeslána žalované 16. 5. 2024, vyzvána k uhrazení smluvní pokuty 0,1 % denně za dobu od 10. 10. 2019, ve lhůtě nejpozději do 15 dnů od data odeslání výzvy.

8.Soud po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl k závěru, že žaloba je co základu nároku důvodná. Žalobkyně prokázala, že mezi ní a žalovanou byla uzavřena písemná smlouva, kterou soud posoudil jako smlouvu o zápůjčce ve smyslu ust. § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), podle kterého přenechá-li zapůjčitel (žalobkyně) vydlužiteli (žalované) zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce, při peněžité zápůjčce lze sjednat úroky. Ve smlouvě si účastníci sjednali smluvní pokutu. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Jelikož smluvním ujednáním stanovená skutečnost nastala, žalovaná se dostala do prodlení s uhrazením dluhu po ztrátě výhody splátek, nárok na smluvní pokutu vznikl, a žalovaná je proto povinna k jejímu zaplacení.

9.Soud posuzoval, zda při uzavření smlouvy byla žalobkyně povinna splnit povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), a proto hodnotil, zda žalovaná uzavírala smlouvu v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), a dospěl k závěru, že nikoli. Smlouva byla jednoznačně označena jako smlouva o podnikatelské zápůjčce, žalovaná byla označena identifikačním číslem podnikatele, a ve smlouvě je uveden podnikatelský účel zápůjčky, z textu smlouvy nelze tak dospět k závěru, že žalovaná jednala mimo rámec své podnikatelské činnosti. Žalovaná v tomto směru ničeho neuváděla, ani v řízení nevyšly najevo skutečnosti, které by tento závěr zpochybňovaly.

10.Soud však dospěl k závěru, že výši uplatněného nároku je nutno korigovat dle ust. § 122 ZoSÚ ve znění zákona č. 186/2020 Sb., neboť dle odst. 5 předmětného ustanovení odstavce 1, 2 a 4 se použijí obdobně i na odloženou platbu, peněžitou zápůjčku, úvěr nebo obdobnou finanční službu, kde dlužník, který je fyzickou osobou, avšak není spotřebitelem, je v prodlení delším než 90 dnů s plněním peněžitého dluhu. Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut v takovém případě nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše odložené platby, peněžité zápůjčky, úvěru nebo obdobné finanční služby. Podle odst. 1 § 122 ZoSÚ věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu.

11.Dle intertemporálního ustanovení odst. 3 čl. II. zákona č. 186/2020 Sb. byla-li přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona sjednána smluvní pokuta, která převyšuje smluvní pokutu nejvýše přípustnou podle § 122 odst. 5 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, považuje se rozdíl mezi uplatněnou a nejvýše přípustnou smluvní pokutou pro účely § 122 odst. 1 písm. a) zákona č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, za náklady, které věřiteli vznikly v souvislosti s prodlením dlužníka; v rozsahu, v němž tento rozdíl převyšuje účelně vynaložené náklady, se tento rozdíl pro účely § 122 odst. 1 písm. b) zákona č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, považuje za úrok z prodlení.

12.Dle citovaných zákonných ustanovení tak i v případě, že smlouva byla uzavřena před účinností zákona č. 186/2020 Sb., který nabyl účinnosti dne 24. 4. 2020, může být věřiteli přiznána smluvní pokuta uplatněná vůči dlužníkovi fyzické osobě, která není spotřebitelem, pouze do výše limitu stanoveného v odst. 5 § 122 ZoSÚ ve spojení s odst. odst. 3 čl. II. zákona č. 186/2020 Sb. V této věci tedy smluvní pokutu lze přiznat pouze do výše 15 000 Kč, přitom je nutno zohlednit, že žalobkyni již byla přiznána smluvní pokuta ve výši 7 740,83 Kč (platebním rozkazem ze dne 22. 11. 2019). S ohledem na to, že žalobkyně ani po poučení soudu dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. netvrdila žádné skutečně vynaložené účelné náklady, lze ve zbytku žalobou uplatněného nároku vyhovět do výše odpovídající částce vypočtené ve výši zákonného úroku z prodlení z jednotlivých dlužných částek, určeného podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ke dni vzniku nároku na smluvní pokutu (22. 6. 2018), tj. ve výši 8,5 % ročně. Ve zbytku soud žalobu zamítl. Soud dále zamítl uplatněný nárok žalobkyně na paušální náhradu nákladů ve výši 1 200 Kč, požadovaném žalobkyní dle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť tyto paušální náklady vymáhání již byly žalobkyni přiznány platebním rozkazem, a v této věci faktické úkony vymáhaní činila za žalobkyni advokátka, a náklady za právní zastoupení jsou uplatněny jako nárok na náhradu nákladů řízení (příprava a převzetí věci, předžalobní výzva), není tedy na místě přiznat žalobkyni dvakrát nárok vyplývající z téhož skutkového základu. Z provedeného dokazování nevyplývá, že by nějakou činnost vyvíjela ohledně vymáhání činila sama žalobkyně.

13.Soud žalovanou současně zavázal k zaplacení úroku z prodlení z přiznané částky, dle § 1970 o. z., ve výši určené podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., s počátkem prodlení po uplynutí lhůty k uhrazení dluhu stanovené v předžalobní výzvě odeslané žalované dne 16. 5. 2024.

14.O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 a § 142a odst. 1 o. s. ř. dle poměru procesního úspěchu stran, přičemž zohlednil i výši příslušenství pohledávky stabilizované ke dni rozhodnutí. Žalobkyni, která byla ve věci úspěšná co do 66,55 %, tak po odečtení úspěchu od neúspěchu, náleží náhrada účelně vynaložených nákladů v souhrnné do co 33,10 jejich souhrnné výše. Účelně uplatněné náklady jsou: a/ soudní poplatek za žalobu 800 Kč, b/ odměna za zastupování advokátem podle § 14b odst. 1 (bod 2.) ve spojení s § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění (dále jen „vyhláška“), za 3 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 vyhlášky, za převzetí a přípravu zastoupení, za kvalifikovanou písemnou výzvu k plnění předcházející návrhu ve věci samé a za písemný návrh ve věci samé (žalobu), v jednotlivé výši 300 Kč, a odměna dle § 7 ve spojení s § 8 odst. 1 vyhlášky za 2 úkony právní služby, účast u jednání dne 17. 12. 2024 a dne 27. 1. 2025, v jednotlivé výši ve výši 1 740 Kč; c/ náhrada hotových výdajů advokáta 300 Kč za 3 úkony právní služby v paušální částce 100 Kč na jeden úkon podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky, a za dva úkony dle § 13 odst. 4 vyhlášky ve výši 300 Kč za úkon učiněný do 31. 12. 2024, a ve výši 450 Kč za úkon učiněný dne 27. 1. 2025; d/ 1 000 Kč náhrada za promeškaný čas advokáta podle § 14 odst. 1 písm. a) vyhlášky za čas strávený cestou z Ostravy do Karviné a zpět k jednání dne 17. 12. 2024 a dne 27. 1. 2025 v rozsahu 8 započatých půlhodin podle § 14 odst. 3 vyhlášky; e/ 482 Kč jako náhrada cestovních výdajů advokáta ve výši podle § 13 odst. 5 vyhlášky za cestu z Ostravy do Karviné a zpět k jednání dne 17. 12. 2024, osobním automobilem zn. Škoda Superb, RZ , SPZ, (ujeto celkem 60 km, průměrná spotřeba nafty 6,3 l na 100 km, průměrná cena nafty za 1 litr a sazba základní náhrady za 1 km podle vyhlášky č. 398/2023 Sb.); f/ 390 Kč jako náhrada cestovních výdajů advokáta ve výši podle § 13 odst. 5 vyhlášky za cestu z Ostravy do Karviné a zpět k jednání dne 27. 1. 2025, osobním automobilem zn. VW Passat, RZ , SPZ, (ujeto celkem 60 km, průměrná spotřeba nafty 4,1 l na 100 km, průměrná cena nafty za 1 litr a sazba základní náhrady za 1 km podle vyhlášky č. 475/2024 Sb.); g/ náhrada za 21% daň z přidané hodnoty 1 522,92 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. žalovaná je povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. Pro úplnost soud dodává, že aplikoval zvláštní ustanovení o náhradě nákladů řízení obsažené v § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení je peněžité plnění, tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení (§ 14b odst. 1 písm. a), b), c) vyhlášky).

15.O lhůtě ke splnění dlužné částky s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř.