13 C 454/2024-25

o zaplacení 10 500,15 Kč s příslušenstvím

Obvodní soud pro Prahu 5 Datum rozhodnutí: 20.01.2025 ECLI:CZ:OSPH05:2025:13.C.454.2024.1

I.Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč, jejíž splatnost se stanoví na 30. den od právní moci rozsudku.

II.Žaloba se co do příslušenství ve formě zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 000 Kč od 23. 2. 2024 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 541,10 Kč od 3. 2. 2023 do 13. 2. 2024, kapitalizovaného úroku ve výši 8 390 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 48 Kč a dále co do částky 500,15 Kč zamítá.

III.Žalovaný je povinen nahradit 90 % nákladů řízení žalobkyně v částce 2 026,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1.Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel dne 3. 1. 2023 se společností , Anonymizováno, , IČO: , IČO, (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“), smlouvu o úvěru č. 489082, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 10 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit spolu s příslušenstvím do 2. 2. 2023. Žalovaný se však dostal do prodlení, kdy ničeho neuhradil, pročež mu vznikla i povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Před uzavřením smlouvy o úvěru právní předchůdce žalobkyně ověřoval úvěruschopnost žalovaného. Pohledávka právního předchůdce žalobkyně za žalovaným přešla na žalobkyni na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 7. 2022 a dále dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 2. 2024, což bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný však žalobkyni ničeho nezaplatil, ačkoli byl i předžalobně upomenut.

2.K výzvě soudu, jak žalobkyně, resp. její právní předchůdce, zkoumala úvěruschopnost žalovaného a aby k tomuto doložila důkazy, žalobkyně uvedla, že právní předchůdce žalobkyně posoudil úvěruschopnost žalovaného na základě žalovaným vyplněné žádosti o úvěr, v níž mimo jiné uvedl své příjmy a výdaje, kdy žalovanému pravidelně měsíčně zbývalo k úhradě ostatních závazků cca 16 600 Kč, dále jej právní předchůdce žalobkyně prověřoval za pomocí bankovních a nebankovních registrů a v centrální evidenci exekucí, kdy tak právní předchůdce žalobkyně vyhodnotil žalovaného jako úvěruschopného, přičemž žalovaný neměl jediný záznam v insolvenčním rejstříku.

3.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání soudu se nedostavil, z jednání se neomluvil, soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř., když jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti, přičemž žalobkyně, která se z jednání omluvila, souhlasila, aby soud jednal a rozhodl bez její přítomnosti.

4.Soud v řízení zjistil následující skutkový stav.

5.Právní předchůdce žalobkyně se žalovaným uzavřel dne 3. 1. 2023 smlouvu o úvěru č. 489082, na základě které byla žalovanému dne 3. 1. 2023 poskytnuta částka 10 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit spolu s příslušenstvím v celkové výši 12 292,95 Kč do 30 dnů od odeslání finančních prostředků, při překročení doby splatnosti se pak žalovaný zavázal uhradit částku v celkové výši 14 290 Kč (žádost o spotřebitelském úvěru, potvrzení o platbě ze dne 15. 12. 2022, smlouva o úvěru č. 77D39/489082 ze dne 3. 1. 2023, potvrzení o provedené transakci ze dne 3. 1. 2023). Právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost žalovaného, přičemž dospěl k závěru o úvěruschopnosti žalovaného (žádost o spotřebitelském úvěru, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, úvěruschopnost klienta k půjčce). Žalovaný se však dostal do prodlení s úhradou sjednané částky, pročež jej právní předchůdce žalobkyně opakovaně vyzýval k úhradě dlužné částky (výzva k úhradě dlužné částky ze dne 7. 2. 2023, výzva k úhradě dlužné částky ze dne 12. 2. 2023, výzva k úhradě dlužné částky ze dne 22. 2. 2023, výzva k úhradě dlužné částky ze dne 4. 3. 2023). Pohledávka právního předchůdce žalobkyně za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávky, což bylo žalovanému písemně oznámeno (rámcová smlouva o postupování pohledávek ze dne 18. 7. 2022, výpis z obchodního rejstříku na žalobkyni, dílčí smlouva o postoupení pohledávek, potvrzení o provedené transakci ze dne 22. 2. 2024, oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího archu ze dne 29. 2. 2024). Žalovaný žalobkyni na dlužnou částku ničeho neuhradil, ačkoli byl ze strany žalobkyně vyzýván (výzva k úhradě ze dne 17. 3. 2024, výzva k úhradě ze dne 4. 4. 2024, výpis úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky, výzva před podáním žaloby ze dne 10. 6. 2024 včetně podacího archu).

6.S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru o skutkovém stavu. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 10 000 Kč, kterou měl žalovaný vrátit spolu se sjednaným příslušenstvím. Soud vzal za zjištěné, že žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně ničeho neuhradil. Úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy nebyla ze strany právního předchůdce žalobkyně řádně prověřována, kdy byla posuzována bez ověřování příjmů a výdajů žalovaného.

7.Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 29. 5. 2022 do 31. 12. 2023 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť v daném případě se jedná o vztah mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 420 a § 1810 a násl. o. z. a dále dle § 2662 a násl. o. z.

8.Dle § 3 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

9.Dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

10.Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11.Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12.Dle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

13.Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

14.Aktivní legitimace žalobkyně vychází ze smlouvy o postoupení pohledávek dle § 1879 o. z.

15.Povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet sjednávaný úvěr byla zakotvena do právního řádu na základě směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, podle které věřitel před uzavřením smlouvy musí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

16.Jak konstatoval Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, uložením a řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková, neboť důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná (shodně viz nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18).

17.Součástí odborné péče poskytovatelů úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od žadatele doložit (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). Jak dovodil Nejvyšší soud v již výše citovaném rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostatečnými informacemi nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, neboť odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit. Pokud věřitel vyjde z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru nedostojí, neboť nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

18.Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, a to co do jistiny ve výši 10 000 Kč.

19.Právní předchůdce žalobkyně nedostál odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splatit úvěr, neboť žalobkyně zejména nijak neprokázala, že by právní předchůdce žalobkyně ověřoval příjmy a výdaje žalovaného tak, jak mu ukládá § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Dané tak rozhodně nelze považovat za zkoumání úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí, které žalobkyni, resp. jejímu právnímu předchůdci, ukládá § 75 spolu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť ze zákona plyne povinnost posouzení úvěruschopnosti na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

20.Soud proto musel uzavřít, že žalobkyně, resp. její právní předchůdce, nesplnila svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru, kdy úvěr má být poskytnut jen tehdy, pokud z výsledků posouzení vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splatit úvěr či sjednané splátky. Za této situace je smlouva neplatná dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž k neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu.

21.Přestože je úvěrová smlouva absolutně neplatná, není zde žádný právní důvod, pro který by si žalovaný mohl ponechat poskytnutou finanční částku. Žalovaný je tedy povinen v souladu s § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, tj. částku 10 000 Kč, přičemž žalovaný, dle nezpochybněných tvrzení žalobkyně na tuto částku ničeho neuhradil.

22.Dle § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Citovanou část ustanovení lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení (shodně viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Částku 10 000 Kč soud uložil žalovanému zaplatit se splatností k 30. dni od právní moci rozsudku, a to vzhledem k výši dlužné částky a ke skutečnosti, že žalovaný si je již téměř 2 roky vědom svého závazku uhradit předmětnou částku. Žalovaný v řízení nebyl nijak kontaktní a soudu neposkytl žádnou součinnost, soudu tak proto ze strany žalovaného nebylo ani tvrzeno, natož pak prokázáno, že by v této stanovené době nebyl objektivně schopen splnit svůj závazek vůči žalobkyni. Soud tak dospěl k závěru, že doba 30 dnů plynoucí od právní moci rozsudku pro úhradu dluhu je zcela přiměřená možnostem žalovaného.

23.Ve zbytku pak soud žalobu výrokem II. zamítl.

24.O nákladech řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l o. s. ř. za použití § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud tak přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná částečně, právo na náhradu nákladů řízení v částce 2 026,80 Kč. Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč, z odměny za zastoupení advokátem ve výši 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a sepis žaloby) podle § 14b odst. 1 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“), dále z paušální náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč za tři úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a také z daně z přidané hodnoty ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ze součtu shora uvedených částek vyjma soudního poplatku. Úspěch žalobkyně s ohledem na výši žalované částky činí zaokrouhleně 95 %, neúspěch 5 %, odečtením úspěchu žalobkyně od jejího neúspěchu činí rozdíl 90 %, tedy z částky 2 252 Kč se jedná o částku 2 026,80 Kč. Soud postupoval při určování náhrady nákladů zastoupení advokátem podle § 14b advokátního tarifu, neboť žalobkyně podala svou žalobu již za účinnosti tohoto ustanovení a jedná se o standardizované znění žaloby, jenž zástupce žalobkyně podává ve skutkově a právně obdobných věcech téže žalobkyně opakovaně. Lhůta k zaplacení nákladů řízení byla určena třídenní podle § 160 odst. l věta prvá o. s. ř., ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.

Odkazované předpisy

Související rozhodnutí

13 C 230/2025-96 20.04.2026

o určení vlastnického práva

13 C 20/2026-23 13.04.2026

o zaplacení 41 042 Kč s příslušenstvím

42 C 73/2024-354 02.04.2026

o zaplacení částky 582 700 Kč s příslušenstvím

10 C 59/2026-17 31.03.2026

o zaplacení 34 000 Kč s příslušenstvím

17 C 65/2026-12 30.03.2026

o zaplacení 44 360 Kč s příslušenstvím

Komentáře 0

Pro psaní komentářů se prosím přihlaste.

Informace

Spisová značka	13 C 454/2024-25
Soud	Obvodní soud pro Prahu 5
Soudce	Mgr. Alena Jelínková
Datum rozhodnutí	20.01.2025
Datum zveřejnění	23.04.2025
ECLI	ECLI:CZ:OSPH05:2025:13.C.454.2024.1

Přihlaste se a sledujte podobná rozhodnutí

Registrace zdarma Přihlásit se

13 C 454/2024-25

o zaplacení 10 500,15 Kč s příslušenstvím

Odkazované předpisy

Související rozhodnutí

Komentáře 0

Informace

Klíčová slova

Podobná rozhodnutí

Další od tohoto soudu

Spolupracující weby

Oblíbené

Historie prohlížení