71 Co 329/2023-132

o zaplacení částky 152.630 Kč s příslušenstvím každému žalobci

Krajský soud v Ostravě Datum rozhodnutí: 09.07.2024 ECLI:CZ:KSOS:2024:71.Co.329.2023.1

I.Rozsudek okresního soudu se v napadené části, tj. v odstavci III. výroku, potvrzuje s tím, že částku 77.255 Kč s příslušenstvím by měla žalovaná zaplatit namísto žalobkyně a) žalobcům b) - e).

II.V další napadené části, tj. v odstavci IV. výroku, se rozsudek okresního soudu mění takto:Žalovaná je povinna nahradit žalobcům b) - e) na nákladech řízení 61.431 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalobců.

III.Žalobci b) - e) jsou povinni nahradit žalované na nákladech odvolacího řízení 1.200 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1.Napadeným rozsudkem okresní soud v odstavci I. výroku zastavil řízení o povinnosti zaplatit žalobkyni a) 64.125 Kč s příslušenstvím, žalobcům b) až e) b) 57.000 Kč s příslušenstvím. V odstavci II. výroku uložil žalované zaplatit žalobkyni a) částku 11.250 Kč s příslušenstvím a žalobcům b) až e) částku 10.000 Kč s příslušenstvím. V odstavci III. výroku pak žalobu ohledně částky 77.255 Kč s příslušenstvím pro žalobkyni a) a částek 85.630 Kč s příslušenstvím pro žalobce b) až e) zamítnul. V odstavci IV. výroku pak uložil žalované nahradit žalobcům náklady odvolacího řízení ve výši 156.231 Kč.

2.Okresní soud vyšel ze zjištění, že žalobci podali dne 19. 1. 2011 žalobu u Okresního soudu ve Frýdku-Místku na ochranu osobnosti. Řízení bylo vedeno pod sp. zn. 19 C 13/2011. Dne 29. 7. 2021 byl vyhlášen rozsudek, který nabyl právní moci dne 8. 3. 2022. V průběhu řízení došlo k jeho přerušení z důvodu probíhajícího trestního řízení před Obvodním soudem v , místo, K přerušení došlo usnesením ze dne 12. 6. 2012. Usnesení o pokračování řízení bylo vydáno až dne 7. 11. 2017 (právní moc dne 20. 12. 2017), přičemž rozsudek polského soudu byl vyhlášen dne 26. 10. 2016 a nabyl právní moci dne 23. 12. 2016. Soud se opětovně dotazoval zástupce žalobců na stav řízení u polského soudu, se kterým polské orgány komunikovaly zcela sporadicky. V téže době došlo i z důvodu dlouhodobé pracovní neschopnosti k dočasnému (ročnímu) přerozdělení spisu jinému soudci. Řízení sp. zn. 19 C 13/2011 trvalo celkem od podání žaloby do pravomocného skončení 11 let a 1 měsíc, ale po dobu 5 let a 4 měsíců bylo řízení přerušeno. Řízení bylo vedeno na jednom stupni soudní soustavy. V průběhu celého řízení bylo vydáno toliko jedno meritorní rozhodnutí, ale řada procesních, zejména s ohledem na cizí prvek (žalovaný polský dopravce). Každá soudní písemnost musela být přeložena do polštiny a tam také odeslána. V průběhu byla zaslána i dvě dožádání k polským soudům. Dále soud prováděl k důkazům listiny od účastníků, listiny od PČR, polský trestní spis a vyhotovil i znalecký posudek za účelem zjištění spoluzavinění. Žalobci následně uplatnili dopisem ze dne 9. 8. 2022 u žalované nárok na zaplacení částky 152.630 Kč pro každého žalobce jako náhradu nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky soudního řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. 19 C 13/2011. Žalovaná až po uplynutí více než 10 měsíců přiznala žalobkyni a) částku 64.125 Kč a ostatním žalobcům shodně po 57.000 Kč. Při stanovení konkrétní výše žalovaná nejprve dospěla k základní částce 71.250 Kč s tím, že za 1 rok náleží 15.000 Kč; první dva roky v poloviční výši. Snížení základní částky o 25 % z důvodu složitosti řízení a dále o 5 % z důvodu sdílené újmy. Naopak navýšení o 10 % z důvodu vyššího významu řízení pro žalobce a u žalobkyně a) navýšení o dalších 10 % z důvodu jejího vysokého věku. Žalovaná od celkové délky 11 let a 1 měsíc odečetla dobu přerušení řízení, tj. dobu 5 let a 4 měsíců s odůvodněním, že v posuzované době nedošlo k průtahům ze strany soudu, a proto počítala s dobou 5 let a 9 měsíců.

3.Na takto zjištěný skutková stav aplikoval okresní soud § 13 odst. 1 a § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpZ“) a dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Okresní soud vyšel z toho, že celková délka řízení činila 11 let a 1 měsíc. Řízení bylo po dobu 5 let a 4 měsíců přerušeno, přičemž mezi stranami řízení je spor o to, zda započítávat délku přerušení do celkové doby řízení, či nikoli. Soud usnesením ze dne 12. 6. 2012 přerušil řízení vedené pod sp. zn. 19 C 13/2011 do doby pravomocného skončení trestního řízení, vedeného u Obvodního soudu v , místo, v Polské republice, když dospěl k závěru, že je namístě přerušit probíhající civilní řízení o náhradu škody, neboť žalobci odvozují svůj nárok právě a pouze ze skutečnosti, že řidič žalovaného jako jeho zaměstnanec způsobil dopravní nehodu, při níž utrpěl poškozený mnohačetná zranění a následkem toho zemřel. K přerušení řízení došlo také z důvodu, aby soud zamezil vzniku dalších soudních sporů pro případ, že by dospěl k jinému závěru, než polský soud v otázce viny řidiče a konal tak v zájmu právní jistoty účastníků řízení a v zájmu procesní ekonomie, když oba soudy by prováděly duplicitně tytéž důkazy k otázce viny řidiče. Ostatně soud i při svém rozhodování při dokazování vycházet z polského trestního spisu (viz zejména odst. 22 a 31 odůvodnění rozsudku č. j. 19 C 13/2011-707). Ze spisu nevyplývá, že by žalobci vyjádřili jakýkoli nesouhlas s přerušením řízení 19 C 13/2011, proti usnesení o přerušení si nepodali ani odvolání, ač o tom byl řádně poučeni.

4.V řízení 19 C 13/2011 se nejedná o přerušení řízení z důvodu jiného probíhajícího vnitrostátního řízení, ani o přerušení učiněné shodně na návrh účastníků řízení (§ 110 o. s. ř.) či o přerušení z důvodu požádání Soudního dvora Evropské unie o rozhodnutí o předběžné otázce. V posuzované věci bylo rozhodováno soudem cizího státu, u kterého nelze dovozovat přičitatelnost odpovědnosti českého státu za délku řízení před polským soudem, když tato situace nepatří do výjimek z principu přičitatelnosti vymezených stanoviskem. I kdyby bylo možno dospět k situaci, že řízení před polským soudem probíhalo nepřiměřeně dlouho, nemůže český stát poskytovat zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu z důvodu nepřiměřené délky řízení způsobené polským státem. Stran výše uvedeného soud dospěl k závěru, že délku přerušení řízení z důvodu probíhajícího řízení před polským soudem (do pravomocného skončení) nelze započítat do celkové doby řízení 19 C 13/2011. Do celkové doby posuzovaného řízení je ovšem nutno započítat období od právní moci polského řízení do pokračování řízení 19 C 13/2011, když ze spisového materiálu vyplývá, že polské řízení bylo pravomocně skončeno 23. 12. 2016 (rozsudkem ze dne 26. 10. 2016) a usnesení o pokračování řízení bylo vyhotoveno až dne 7. 11. 2017 (právní moc 20. 12. 2017). Byť k situaci došlo vlivem dlouhodobé pracovní neschopnosti soudce a dočasnému přidělení jinému soudci, je toto již přičitatelné státu, když polské řízení už žádným způsobem neovlivňovalo průběh řízení 19 C 13/2011. Proto je nutné, při zohlednění (mezinárodního) doručování, započítat do celkové délky vyjma doby přerušení i dalších 10 měsíců, kdy v řízení mohlo být pokračováno.

5.Z tohoto důvodu okresní soud přiznal žalobcům nad rámec částky vyplacené žalovanou další částku přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, když samotné konstatování porušení práva se nejeví jako dostačující, a to žalobkyni a) částku ve výši 11.250 Kč a každému z ostatních žalobců částku ve výši 10.000 Kč, kdy vycházel ze základní částky 83.750 Kč (za dobu 6 let a 7 měsíců) s tím, že za jeden rok náleží 15 000 Kč; první dva roky v poloviční výši. Snížení základní částky o 25 % z důvodu složitosti řízení (odůvodněné zejména přítomností cizího prvku – přeložení každé písemnosti do polského jazyka, dožádání do ciziny, dokazování polským spisem, listinami od účastníků, listinami od PČR, výslechy svědků včetně znaleckého dokazování; řízení bylo vedeno na jednom stupni soudní soustavy a v průběhu celého řízení bylo vydáno toliko jedno meritorní rozhodnutí) a dále snížení o 5 % z důvodu sdílené újmy (vícero žalobců; bod 8 stanoviska). Naopak navýšení o 10 % z důvodu vyššího významu řízení pro žalobce [§ 31a odst. 3 písm. e) OdpZ] a u žalobkyně a) navýšení o dalších 10 % z důvodu jejího vysokého věku [§ 31a odst. 3 písm. e) OdpZ ve spojení s čl. IV. písm. d) stanoviska]. S ohledem na výše uvedené soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok II.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok III.).

6.Proti odstavci III. výroku tohoto rozsudku podali žalobci odvolání a domáhali se jeho změny tak, aby jejich žalobě bylo vyhověno. V odvolání poukázali na to, že okresní soud Pravidla, uvedená v části III. Určení délky řízení, bod 3 - Přerušení řízení ve stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia NS ČR aplikoval nesprávně. Je evidentní, že průtahem v průběhu řízení o náhradu škody je jeho přerušení do doby pravomocného skončení trestního řízení u polského soudu. Poukázali na to, že výsledky řízení vedeného v Polské republice neměly zásadní význam pro rozhodnutí v této věci, když se ve věci vedeného u českého soudu jednalo o objektivní odpovědnost a oproti tomu polský soud rozhodoval o vině, jednalo se tedy o zcela odlišné typy odpovědnosti. Žalobci mají za to, že pokud orgán ČR rozhodl o tom, že řízení se povede v Polsku, je toto rozhodnutí přičitatelné ČR a ta musí nést odpovědnost za takové rozhodnutí. Na samotné věci není nic složitého, poukaz na to, že se jedná o cizí prvek, je nepřípadný, neboť tato skutečnost nečiní věc složitou, takových věcí Okresní soud ve Frýdku-Místku projednává velké množství.

7.Žalovaná své odvolání směřovala do výroku IV. o nákladech řízení s tím, že okresní soud aplikoval nesprávné ustanovení advokátního tarifu, když dle konstantní judikatury činí tarifní hodnota ve smyslu § 9 odst. 4 AT 50.000 Kč. Při zohlednění vyššího počtu zastupovaných osob činí odměna pro jednoho z žalobců 2.480 Kč a při 5 osobách a 4 úkonech právní služby (dále jen ÚPS) pak konečná výše odměny činí 49.600 Kč.

8.Ve svém vyjádření k odvolání žalobců pak žalovaná navrhla potvrzení rozsudku okresního soudu s tím, že poté, co se žalobci v pozici poškozených přihlásili do adhezního řízení v Polsku, civilní soud musel logicky vyčkat na výsledky řízení polského soudu, aby nedošlo např. k duplicitnímu plnění.

9.V průběhu odvolacího řízení zemřela žalobkyně a). Proto odvolací soud odvolací řízení přerušil do skončení pozůstalostního řízení. Svým usnesením ze dne 30. 1. 2024, č. j. 71 Co 329/2023-116 v řízení pak bylo pokračováno po skončení pozůstalostního řízení s tím, že právními nástupci po žalobkyni a) se staly žalobkyně d) a e) v rozsahu 1/3 a žalobci b) a c) v rozsahu 1/6.

10.Z podnětu podaného odvolání přezkoumal odvolací soud rozsudek okresního soudu v napadené části, tj. v odstavcích III a IV. výroku dle § 206 odst. 3 postupem dle § 212 odst. 1 věta prvá a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

11.Okresní soud při dokazování postupoval v souladu s procesními předpisy, z provedených důkazů vyvodil logická zjištění odpovídající ustanovení § 132 o. s. ř. Z těchto důvodů odvolací soud skutková zjištění okresního soudu jako správná přejímá. Skutkový stav pak odvolací soud doplnil o zjištění ze spisu sp. zn. 19 C 13/2011. Okresní soud sice těmito listinami důkaz provedl, nicméně neučinil z nich dostatečná skutková zjištění. Proto tyto důkazy odvolací soud zopakoval.

12.Ze spisu sp. zn. 19 C 13/2011 bylo dále zjištěno, že dne 24. 10. 2011 zaslal Okresní soud ve Frýdku-Místku dožádání polskému soudu, ve kterém se dotázal mimo jiné na to, zda se žalobci připojili do trestního řízení se svými nároky na náhradu škody, proti komu a zda jim bylo něco plněno a kým. Dožádání z Polska bylo okresnímu soudu doručeno zpět 16. 1. 2012. Z tohoto dožádání a příloh k němu připojených pak vyplynulo, že všichni žalobci se připojili do adhezního řízení dopisem dne 27. 10. 2010, když uplatnili jednorázovou částku ve výši 240.000 Kč pro žalobkyni a) a žalobce b) a c) a 175.000 Kč pro žalobkyně d) a e). Dále požadovali úhradu nákladů na pohřeb.

13.Skutkový stav i po doplněném dokazování odůvodňuje právní závěr okresního soudu.

14.Okresní soud věc posoudil dle správných právních ustanovení. Odvolací soud s tímto právním posouzení věci souhlasí a v podrobnostech na ně odkazuje.

15.S vlastními odvolacími námitkami se již dostatečně vypořádal okresní soud ve svém odůvodnění rozsudku. Odvolací soud k právnímu závěru okresního soudu dodává, že jestliže se žalobci připojili do adhezního řízení před polským soudem s totožnými nároky, jaké tvořily předmět řízení ve věci sp. zn. 19 C 13/21011, bylo přerušení řízení zcela na místě. Obě řízení spolu souvisela a výsledek trestního řízení by v případě uznání viny řidiče měl zásadní vliv na řízení o náhradě škody.

16.I když lze souhlasit s odvolateli, že odpovědnost za škodu způsobenou provozem dopravních prostředků je odpovědnosti objektivní, neznamená to, že v těchto věcech, která jsou skutkově složité, by soudy nevzaly do úvahy i zavinění. Ostatně i ve věci sp. zn.19 C 13/2011 posuzoval okresní soud spoluzavinění , jméno FO, , což promítl i do výsledné částky přiznaného odškodnění.

17.S odvolateli lze v obecné rovině souhlasit i v tom, že věci s cizím prvkem nejsou jenom díky cizímu prvku složitější, ale jsou nepochybně pracnější a k vyřízení těchto věcí je nutno počítat s větším časovým rámcem. To je dáno nutností překladů do cizího jazyka a doručováním do ciziny či dožádáním.

18.Odvolací soud pak souhlasí s okresním soudem, že délka řízení před polským soudem není přičitatelná českému státu. Česká republika může nést odpovědnost za postup svých justičních orgánů či za délku řízení danou jejím právním řádem, např. § 110 o. s. ř. Za postup cizích orgánů či právní řád jiného státu odpovědná být nemůže. Závěr okresního soudu o sdílené újmě více poškozených je pak v souladu s platnou judikaturou.

19.Ze všech těchto důvodů odvolací soud potvrdil rozsudek soudu I. stupně v odstavci III. výroku dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný, s tím, že s ohledem na změnu v okruhu účastníků tento výrok okresního soudu formálně upřesnil tak, aby bylo zřejmé, že plnění pro žalobkyni a) přešlo na její právní nástupce.

20.V odstavci IV. výroku pak odvolací soud rozsudek okresního soudu dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil a žalobcům přiznal na nákladech řízení 61.431 Kč. Tato částka se sestává z odměny advokáta za zastupování před soudem prvního stupně tehdy pěti osob, tj. 9.920 Kč. Při 4 ÚPS pak odměna činí 49.600 Kč. Spolu s 4 režijními paušály po 300 Kč cestovným ve výši 431 Kč, ztrátou času 200 Kč (viz bod 28. odůvodnění rozsudku okresního soudu) a zaplaceným soudním poplatkem ve výši 10.000 Kč pak činí 61.431 Kč.

21.Náklady odvolacího řízení pak dle § 142 odst. 1 za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. náleží žalované a sestávají se z 4 paušálů dle vyhl. 254/22015 Sb. po 300 Kč (odvolání, vyjádření k odvolání, příprava a účast na jednání).

Odkazované předpisy

Související rozhodnutí

16 Co 239/2025-250 21.04.2026

o zaplacení částky 7 250 000 Kč s příslušenstvím

71 Co 42/2026-80 17.04.2026

o určení neúčinnosti darovací smlouvy (odpůrčí žaloba)

57 Co 55/2026-70 16.04.2026

o zaplacení 27 000 Kč s příslušenstvím,

57 Co 85/2026-34 16.04.2026

o vyklizení nemovitosti

71 Co 45/2026-114 15.04.2026

o zaplacení 51 000 Kč a o omluvu

Komentáře 0

Pro psaní komentářů se prosím přihlaste.

Informace

Spisová značka	71 Co 329/2023-132
Soud	Krajský soud v Ostravě
Soudce	JUDr. Radmila Baďurová
Datum rozhodnutí	09.07.2024
Datum zveřejnění	14.04.2025
ECLI	ECLI:CZ:KSOS:2024:71.Co.329.2023.1

Přihlaste se a sledujte podobná rozhodnutí

Registrace zdarma Přihlásit se

71 Co 329/2023-132

o zaplacení částky 152.630 Kč s příslušenstvím každému žalobci

Odkazované předpisy

Související rozhodnutí

Komentáře 0

Informace

Klíčová slova

Podobná rozhodnutí

Další od tohoto soudu

Spolupracující weby

Oblíbené

Historie prohlížení