17 Co 141/2023-109

1.Okresní soud v , adresa, (dále jen „soud prvního stupně“) rozhodl rozsudkem ze dne , datum, , č. j. 4 C 56/2023-60 (dále jen „rozsudek soudu prvního stupně“), tak, že žaloba, aby bylo určeno, že žalobkyně je výlučným vlastníkem nemovitostí: pozemku parcelního čísla , číslo, o výměře , číslo, m2, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba , adresa, č. e. , číslo, garáž, pozemku parcelního čísla , číslo, o výměře , číslo, m2, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba , adresa, , č. e. , číslo, garáž, pozemku parcelního čísla , Anonymizováno, /, číslo, o výměře , číslo, m2, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba , adresa, rod. dům,, Anonymizováno, pozemku parcelního čísla , číslo, o výměře , číslo, m2, orná půda, vše zapsáno v katastru nemovitostí, vedeném , Anonymizováno, , Katastrální pracoviště , adresa, , obec , adresa, , katastrální území , adresa, na Moravě, LV č. , číslo, , se zamítá ( výrok I.). Žalobkyni uložil soud I. stupně povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 18 367,62 Kč, k rukám právního zástupce žalované, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II.).

2.Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání, ve kterém namítl, že soud prvního stupně nepřihlédl ke všem jím tvrzeným skutečnostem a jím označeným důkazům. Žalobce připomenul, že v žalobě tvrdil, že předmětná kupní smlouva nebyla jeho pravým projevem vůle a že při podpisu kupní smlouvy na poště byla jednateli žalobce na místo zástavní smlouvy předložena smlouva kupní, což navrhoval prokázat svědeckými výpověďmi osob, které byly při podpisu příslušné smlouvy přítomny. Takový návrh však soud zamítl a navržené důkazy neprovedl. K odůvodnění neprovedení důkazů soudem žalobce konstatoval, že soud je oprávněn důkaz v rámci hospodárnosti řízení neprovést tehdy, byl-li by takový důkazu zjevně nezpůsobilý potvrdit nebo vyvrátit určitou skutečnost, nebo pokud mají být prokázány tvrzené skutečnosti, které nejsou pro meritorní rozhodnutí právně významné. O takový případ se však nejedná. Dále soudu prvního stupně vytkl, že pochybil, když odstoupení od kupní smlouvy posoudil jako neúčinné s tím, že žalovaná povinnost uhradit kupní cenu splnila. Tento závěr žalobce zpochybnil a vyslovil názor, že nevidí jediný důvod, proč by nechal významnou část kupní smlouvy hradit na bankovní účet třetí osoby. Uvedl, že do dnešního dne vůbec neví, kdo je majitelem účtu, na který byla částka ve výši 717 600 Kč poukázána. Tato skutečnost tak ve spojení s výše uvedeným činí celou transakci minimálně podezřelou. V závěru odvolání žalobce poukázal na skutečnost, že s panem , jméno FO, , který byl po určitou dobu statutárním orgánem žalobce, vede řadu sporů, které vyústí v podání , podezřelý výraz, oznámení na pana , jméno FO, , který zpronevěřil finanční prostředky žalobce. Žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

3.Žalovaný ve svém písemném vyjádření k odvolání žalobce uvedl, že žalobcem navržené důkazy zjevně nebyly způsobilé vyvrátit to, co bylo pro soud prvního stupně zjevné a co tvrdil i on. Žalovaný vyslovil názor, že pakliže byla uzavírána kupní smlouva č. , číslo, ze dne , datum, , která je jasně nadepsána a nazvána, z označení stran i obsahu smlouvy se pojednává, že se jedná o převod vlastnického práva, ze smlouvy vyplývají závazky žalovaného platit kupní cenu, tato je v souladu se smlouvou plněna, u podpisových řádků jsou strany označeny jako „prodávající“ a „kupující“, není pak pochyb o tom, jakou smlouvu hodlaly strany uzavřít. Žalovaný dále poukázal na paralelní uzavření nájemní smlouvy, na uzavřený dodatek č. 1, dále na uznání závazku nájemce a na dohodu o způsobu zaplacení závazku a o vyklizení nemovitých věcí, jakož i na prohlášení o zániku předkupního práva ze dne , datum, . Z uvedeného žalovaný dovozuje, že tím byla opětovně deklarována původní vůle žalobce. Bylo proto naprosto nadbytečné zabývat se dalšími důkazy. Žalovaný dále vyslovil názor, že i kdyby námitky žalobce v údajném odstoupení byly důvodné, byly by promlčené. Žalovaný připomenul, že kupní cena byla poukázána tak, jak ji určil žalobce v kupní smlouvě. Žalovaný popřel, že by znal pana , jméno FO, , jednal s ním pouze v souvislosti s uzavřením smluvní dokumentace v prosinci 2021, aby se vypořádaly smluvní vztahy s žalobcem. Žalovaný navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně.

4.Odvolací soud posoudil odvolání žalobce jako včas podané, podané osobou oprávněnou k podání odvolání, přípustné a řádné (§ 204 odst. 1, § 201, § 202 odst. 2 a contrario, § 205 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu – dále již jen „o. s. ř.“). Ve svých důvodech je odvolání podřaditelné pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. d), e) a g) o. s. ř., tedy že soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Skutečnosti zakládající odvolací důvod uvedený v ustanovení § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř., které zkoumá soud z úřední povinnosti, nebyly ze spisu zjištěny a v odvolání nebyly namítány.

5.Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

6.Z obsahu spisu bylo zjištěno, že žalobce se svojí žalobou domáhal určení, že je výlučným vlastníkem nemovitostí, a to pozemku parc. č. , číslo, , jehož součástí je stavba , adresa, č.e. , číslo, garáž, pozemku parc. č. , číslo, , jehož součástí je stavba , adresa, č.e. , číslo, garáž, pozemku parc. č. , číslo, , jehož součástí je stavba , adresa, rodinný dům, pozemku parc. č. , číslo, , vše zapsáno v katastru nemovitostí, vedeném , Anonymizováno, , Katastrální pracoviště , adresa, , obec , adresa, , katastrální území , adresa, na Moravě, LV č. , číslo, (dále jen „předmětné nemovitosti“). Určení, že je vlastníkem těchto nemovitostí, se žalobce domáhal z důvodu, že jako vlastník předmětných nemovitostí je zapsán žalovaný, přičemž žalovaný je jako vlastník veden na základě kupní smlouvy ze dne , datum, , která je dle žalobce neplatná. Jedná se o smlouvu, kterou žalobce převedl předmětné nemovitosti na žalovaného, nicméně vůlí žalobce při podpisu kupní smlouvy nebylo převést vlastnické právo na žalovaného. Statutární orgán žalobce pan , jméno FO, se při podpisu smlouvy domníval, že se jedná o smlouvu zástavní, při podepisování byl na něho vyvíjen nátlak na rychlé podepsání a byla mu podstrčena smlouva kupní. Žalobce dále uvedl, že navíc neobdržel ničeho na kupní cenu. Dle názoru žalobce je tedy uzavřená kupní smlouva pro nedostatek pravé a vážné vůle žalobce a z důvodu omylu neplatná. Žalobce z opatrnosti od kupní smlouvy odstoupil pro podstatné porušení povinností ze strany žalovaného, a to pro neuhrazení kupní ceny. Dle žalobce je dán naléhavý právní zájem na určení jeho vlastnictví tím, že stav zapsaný v katastru nemovitostí neodpovídá skutečnosti.

7.Žalovaný nárok žalobce neuznal a poukazoval na skutečnost, že žalobce trval na uzavření kupní smlouvy s úmyslem získat vyšší částky pro své potřeby, vymínil si i nájemní smlouvu a možnost odkoupení předmětných nemovitostí zpět. Žalovaný poukázal na uzavření nájemní smlouvy, vyslovil názor, že k omylu na straně žalobce dojít nemohlo. Rovněž tak poukázal na následně podespané listiny, a to dodatek ke kupní smlouvě ze dne , datum, ohledně navýšení kupní ceny, na uznání závazku nájemce, na uzavření dohody o způsobu zániku zaplacení závazku a o vyklizení nemovitostí, a dohodu o započtení vzájemných pohledávek a závazků. Žalovaný blíže specifikoval jednotlivé platby, kterými kupní smlouvu uhradil.

8.Soud prvního stupně po provedeném dokazování, které podrobně v odůvodnění svého rozsudku popsal, dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Pokud se jedná o skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně, tak soud prvního stupně vycházel z listinných důkazů, které k důkazu přečetl a které jsou podrobně popsány pod body 3 až 8 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. Tyto důkazy vyhodnotil soud prvního stupně jako věrohodné, vzájemně se doplňující a do sebe zapadající, přičemž na základě těchto listinných důkazů dospěl k závěru, že strany uzavřely v roce 2019 kupní smlouvu na předmětné nemovitosti, kterou žalobce předmětné nemovitosti prodal straně žalované za dohodnutou cenu. V této kupní smlouvě se strany řádně dohodly na způsobu úhrady kupní ceny a žalovaný přesně podle této dohody kupní cenu uhradil na jednotlivé účty specifikované v kupní smlouvě. Smlouvu za žalobce podepsala osoba oprávněná za něho jednat, jeho podpis byl úředně ověřen a smlouva byla zcela zřetelně označena. K této kupní smlouvě byl o dva roky později, v roce 2021, sepsán dodatek, podepsaný taktéž osobou oprávněnou jednat za žalobce, kterým došlo k navýšení kupní ceny. Částka, o kterou se kupní cena navýšila, byla taktéž ze strany žalovaného řádně uhrazena. Bylo také prokázáno, že žalobce uzavřel ve stejný den, kdy uzavřel kupní smlouvu, i smlouvu o nájmu předmětných nemovitostí, podle které mohl nadále předmětné nemovitosti užívat. Za toto užívání se dohodl platit nájemné ve výši 10 000 Kč měsíčně. Všechny smlouvy byly řádně, viditelně a čitelně označeny správnými slovy, jež nevzbuzovaly jakékoliv pochybnosti. Soud prvního stupně se pod bodem 11 také vypořádal s návrhy na provedení důkazů ze strany žalovaného, které neprovedl. Právní hodnocení věci provedl soud prvního stupně pod bodem 29 odůvodnění rozsudku, kde konstatoval, že strany mezi sebou uzavřely kupní smlouvu, na základě které žalobce prodal žalovanému předmětné nemovitosti, a to podle § 2079 občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.), přičemž požadovaná písemná forma dle § 560 občanského zákoníku byla splněna, jednání bylo řádně podepsáno jednajícími dle § 561 občanského zákoníku. Na základě kupní smlouvy bylo vloženo vlastnické právo do katastru nemovitostí ve smyslu § 980 občanského zákoníku. Žalovanému tak vznikla povinnost zaplatit kupní cenu dle § 2118 občanského zákoníku, což také učinil a v souladu s dohodou stran v kupní smlouvě zaplatil kupní cenu na účty specifikované v kupní smlouvě. O dva roky později strany uzavřely dodatek ke kupní smlouvě, v níž se dohodly na navýšení kupní ceny, a to v souladu s § 1901 a § 1902 občanského zákoníku. Žalovaný splnil i nově dohodnutý závazek doplatit kupní cenu, když část kupní ceny zaplatil na dohodnutý účet a část formou zápočtu pohledávek dle § 1982 občanského zákoníku, na kterém se strany dohodly. Současně s převodem vlastnického práva k předmětným nemovitostem při sepisu kupní smlouvy dne , datum, došlo i k uzavření nájemní smlouvy, na základě které žalobce mohl nadále užívat předmětné nemovitosti za dohodnuté nájemné dle § 2201 občanského zákoníku. Na nájemném žalobci vznikl dluh, který následně dne , datum, uznal dle § 2053 občanského zákoníku a má se tak za to, že v době uznání existoval. Žalobci nevzniklo právo odstoupit od kupní smlouvy dle § 2001, § 2002 občanského zákoníku, neboť žalovaný neporušil svoji povinnost zaplatit kupní cenu, když dohodnutou kupní cenu v plném rozsahu uhradil dohodnutým způsobem na jednotlivé účty a v části na základě dohody o započtení. K námitce žalobce, že kupní cena nebyla uhrazena na jeho účty, se soud prvního stupně vyjádřil pod bodem 26 odůvodnění svého rozsudku. Soud prvního stupně se pak podrobně rovněž vyjádřil k námitce žalobce, že byl při uzavírání kupní smlouvy uveden v omyl a dospěl k názoru, že žalobce při podpisu kupní smlouvy nemohl být v omylu (body 27, 29 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). V závěru odůvodnění rozsudku soud prvního stupně provedl zdůvodnění výroku o náhradě nákladů řízení, který odůvodnil § 142 odst. 1 o. s. ř. a příslušnými ustanoveními vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu. Odvolací soud s bližším odkazuje na podrobné odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, který byl účastníkům řízení řádně doručen a tito jsou s jeho obsahem seznámeni, přičemž považuje za nadbytečné, aby jak skutková zjištění, tak i právní závěry učiněné soudem prvního stupně v odůvodnění svého rozsudku podrobněji opakoval.

9.Odvolací soud má po přezkoumání rozsudku soudu prvního stupně za to, že soud prvního stupně ve věci provedl zcela postačující dokazování, z provedených důkazů vyvodil správné právní závěry, které v odůvodnění svého rozsudku podrobně a velmi pečlivě rozvedl. Odvolací soud se s těmito závěry soudu prvního stupně v celém rozsahu ztotožnil a v podstatě nemá, co by k nim více uvedl. Soud prvního stupně se ve svém rozsudku podrobně vypořádal se všemi podstatnými tvrzeními vznášenými žalobcem i žalovaným v řízení před soudem prvního stupně a v podstatě se vypořádal i s námitkami, které opakovaně žalobce vznáší ve svém odvolání.

10.K odvolací námitce žalovaného, že soud neprovedl dokazování svědeckými výpověďmi osob, které byly přítomny podpisu kupní smlouvy na poště, odvolací soud uvádí, že se ztotožňuje s názorem soudu prvního stupně, že provádění dokazování těmito svědeckými výpověďmi je zcela nadbytečné. Dle názoru odvolacího soudu nejsou podstatné okolnosti, za kterých mezi účastníky byla kupní smlouva uzavřena a jaké bylo před uzavřením kupní smlouvy mezi nimi jednání, za podstatné odvolací soud shodně jako soud prvního stupně považuje skutečnost, že kupní smlouva ohledně převodu předmětných nemovitostí uzavřená mezi účastníky na poště dne , datum, byla naprosto jasná, srozumitelná a určitá a v žádném případě nemohla vzbuzovat pochybnosti o jejím účelu, tedy převedení vlastnického práva z žalobce na žalovaného k předmětným nemovitostem. Jestliže před uzavřením kupní smlouvy mezi účastníky probíhala jednání, jejichž výsledkem mělo být uzavření zástavní smlouvy a nikoli smlouvy kupní, jak tvrdí žalobce ve svém odvolání, pak statutárnímu zástupci žalobce , jméno FO, v situaci, kdy mu nebyla předložena k podpisu smlouva zástavní, ale smlouva kupní, nic nebránilo v tom, aby tuto kupní smlouvu nepodepsal. Tvrzení žalobce obsažené v žalobě, že při podpisu příslušných dokumentů důvodně a v dobré víře předpokládal, že podepisuje smlouvu o zřízení zástavního práva, nikoli smlouvu kupní, se jeví s ohledem na jasnost, určitost a srozumitelnost kupní smlouvy jako tvrzení neopodstatněné a účelové. Že vůlí žalobce bylo převést vlastnické právo k nemovitostem na žalobce a že s tím byl srozuměn svědčí i skutečnost, že téhož dne, kdy byla mezi účastníky podepsána kupní smlouva ohledně předmětných nemovitostí, došlo mezi nimi k uzavření smlouvy o nájmu nemovitostí, a to těch, které byly předmětem kupní smlouvy, kde jako nájemce vystupovala společnost , právnická osoba, . a jako pronajímatel společnost , právnická osoba, . Tato smlouva byla rovněž podepsána statutárním orgánem žalobce , jméno FO, , tudíž statutárnímu orgánu žalobce muselo při podpisu této smlouvy být zcela zřejmé, že žalobce vlastnické právo na základě kupní smlouvy uzavřené mezi účastníky pozbyl. Již z těchto dvou samotných dokumentů má odvolací soud za to, že statutárnímu zástupci žalobce muselo být při jejich podpisu naprosto zřejmé, že žalobce převádí vlastnická práva k předmětným nemovitostem na žalovaného. Jak již bylo výše uvedeno, jestliže statutárnímu zástupci žalobce byly při podpisu předloženy jiné dokumenty než ty, o kterých probíhalo jednání mezi nimi, pak statutární orgán žalobce neměl tyto dokumenty podepisovat. Že tak učinil, je zcela zřejmé z obsahu těchto dvou listin. Odvolací soud tedy rovněž nevidí důvod, proč by měly být vyslýchány další osoby, které byly podpisu zmíněné kupní a případně i nájemní smlouvy přítomny. Jak správně uvedl soud prvního stupně, i další listinné doklady, jako je uznání závazku nájemce dne , datum, , dodatek č. 1 ke kupní smlouvě č. , číslo, ze dne , datum, (dodatek ze dne , datum, ), jakož i dohoda o započtení vzájemných pohledávek a závazků rovněž ze dne , datum, nasvědčují tomu, že žalobce si byl vědom toho, že vlastnická práva k předmětným pozemkům převedl na žalovaného. Že tyto posléze citované listiny podepsal za žalobce , jméno FO, , neznamená, že by tím byla jakkoli zpochybněna vůle žalobce převést vlastnické právo k předmětným pozemkům na žalovaného na základě kupní smlouvy ze dne , datum, , právě naopak. , jméno FO, byl osobou oprávněnou v době uzavírání těchto dokumentů jednat za žalobce a námitka žalobce, že v současné době vedou s panem , jméno FO, spory, které vyústí v řadu trestních oznámení, není pro rozhodnutí v této věci nijak podstatné. Zásadní pro posouzení této věci nejsou vnitřní vztahy ve společnosti žalobce a jednání statutárního orgánu žalobce pana , jméno FO, , který kupní a nájemní smlouvu za žalobce neuzavíral.

11.Pokud žalobce poukazoval na to, že soud prvního stupně nesprávně posoudil jeho odstoupení od smlouvy z důvodu neuhrazení kupní ceny, pak k tomuto odvolací soud uvádí, že příslušnými výpisy z účtu žalovaný doložil, že částky představující kupní cenu za předmětné nemovitosti uhradil na ty účty, které byly v kupní smlouvě, jakož i v jejím dodatku ze dne , datum, uvedeny. S touto námitkou žalobce se soud prvního stupně vypořádal pod bodem 26 odůvodnění svého rozsudku, přičemž odvolací soud se s tímto odůvodněním zcela ztotožňuje. Navíc odvolací soud uvádí, že pokud žalobce uzavíral kupní smlouvu a na žalovaného převáděl vlastnické právo k předmětným pozemkům, měl to být především on, kdo měl zkontrolovat čísla účtů, na které mu měla být kupní cena uhrazena a v případě, že s platebním místem uvedeným v kupní smlouvě nesouhlasil, měl trvat na opravě těchto údajů či kupní smlouvu nepodepisovat. Jestliže tedy žalovaný uhradil kupní cenu na účty, které byly uvedeny v kupní smlouvě a jejím dodatku, a nejednalo se o účty žalobce, pak v tomto nelze spatřovat důvod, pro který by žalobce mohl od kupní smlouvy odstoupit.

12.S přihlédnutím k výše uvedenému, s přihlédnutím k tomu, že se odvolací soud v celém rozsahu ztotožnil s názory obsaženými v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve smyslu ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, a to včetně správného výroku o náhradě nákladů řízení.

13.Úspěšnému žalovanému s ohledem na ustanovení § 142 odst. 1 za použití ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. přísluší náhrada nákladů odvolacího řízení. Náklady odvolacího řízení představují odměnu advokáta žalovaného za dva úkony právní služby učiněné v odvolacím řízení, a to za vyjádření k odvolání a za účast u odvolacího jednání (§ 11 odst. 1 písm. e) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu – dále již jen „advokátní tarif“). Odměna za jeden úkon právní služby vypočtená dle § 9 odst. 4 písm. b), § 9 odst. 3 písm. a), § 7 bod 5. advokátního tarifu činí 3 100 Kč. Náklady odvolacího řízení představují dále 2 x 300 Kč režijní náhradu hotových výdajů na výše uvedené dva úkony právní služby (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu), náhradu za ztrátu času zástupce žalovaného stráveného cestou z jeho sídla k odvolacímu soudu a zpět, a to za čtyři půlhodiny po 100 Kč (§ 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 advokátního tarifu). Náklady odvolacího řízení dále představují náklady na cestovné zástupce žalovaného z jeho sídla z Kroměříže do Brna a zpět osobním automobilem , Anonymizováno, , registrační značky , SPZ, , při ujetí celkem 130 km, průměrné spotřebě 5,4 l motorové nafty na 100 km. Cena 1 l nafty činí 38,70 Kč (§ 4 písm. c) vyhlášky č. 398/2023 Sb.) a sazba za 1 km jízdy 5,60 Kč (§ 1 písm. b) vyhlášky č. 398/2023 Sb.). Cestovné pak představuje částku 1 000 Kč. K celkovým výše uvedeným nákladům v částce 8 200 Kč bylo třeba připočítat 21% daň z přidané hodnoty, neboť zástupce žalovaného doložil, že je plátce této daně, a daň z přidané hodnoty je součástí nákladů řízení (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Celkové náklady odvolacího řízení, které byly úspěšnému žalovanému vůči neúspěšnému žalobci přiznány, činí částku 9 922 Kč. Lhůta a místo plnění vyplývají z ustanovení § 160 odst. 1 a § 149 odst. 2 o.s.ř.