16 C 344/2024-31

1.Žalobkyně se žalobou podanou dne 3. 9. 2024 domáhala prostřednictvím zdejšího soudu po žalovaném zaplacení částky ve výši 55 996,15 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaný uzavřel dne 4. 10. 2022 se společností , právnická osoba, , IČO: , IČO, , jako právním předchůdcem žalobkyně smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva 1.“). Na základě uzavřené Smlouvy 1. poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému částku ve výši 20 000 Kč (dále jen „úvěr“ nebo „jistina“), a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy 1., což žalovaný potvrdil svým podpisem dané smlouvy. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaný zavázal uhradit ve prospěch právního předchůdce žalobkyně částku ve výši 24 690 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 16 220 Kč s úrokovou sazbou ve výši 18,47 % ročně sjednanou na základě Smlouvy 1., částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 4 108 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky, poplatku a částky sjednaného pojistného se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 18 měsíčních splátkách po 2 483 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 4. 4. 2024. Žalovaný neplnil smluvní podmínky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze Smlouvy 1. Od uzavření Smlouvy 1. doposavad neuhradil žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně a následně žalobkyni ničeho. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti , právnická osoba, postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 4. 2024 žalobkyni jako novému věřiteli. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Žalobce požaduje po žalovaném zaplacení: 1) celkové dlužné částky ve výši 41 548,45 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 20 000 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 21 548,45 Kč; 2) kapitalizovaných úroků ve výši 256,53 Kč; 3) kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 3 200 Kč; 4) úroků ve výši 18,47 % ročně z dlužné jistiny ve výši 20 000 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení; 5) úroků z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z dlužné jistiny ve výši 20 000 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení. Žalovaný dále uzavřel dne 4. 8. 2022 se společností , právnická osoba, , IČO: , IČO, , jako právním předchůdcem žalobkyně smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva 2.“). Na základě uzavřené Smlouvy 2. poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému částku ve výši 10 000 Kč (dále jen „úvěr“ nebo „jistina“), a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy 2., což žalovaný potvrdil svým podpisem dané smlouvy. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaný zavázal uhradit ve prospěch právního předchůdce žalobkyně částku ve výši 9 274 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 4 244 Kč s úrokovou sazbou ve výši 18,20 % ročně sjednanou na základě Smlouvy 2., částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 1 865 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky, poplatku a částky sjednaného pojistného se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 45 měsíčních splátkách po 429 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 15. 6. 2023. Žalovaný neplnil smluvní podmínky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze Smlouvy 2. Od uzavření Smlouvy 2. doposavad uhradil žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně částku 4 004 Kč, následně žalobkyni po postoupení pohledávky poté již ničeho. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti , právnická osoba, postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 4. 2024 žalobkyni jako novému věřiteli. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Žalobce požaduje po žalovaném zaplacení: 1) celkové dlužné částky ve výši 14 447,70 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 8 137 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 6310,70 Kč; 2) kapitalizovaných úroků ve výši 1 312,27 Kč; 3) kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 918,98 Kč; 4) úroků ve výši 18,20 % ročně z dlužné jistiny ve výši 8 137 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení; 5) úroků z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z dlužné jistiny ve výši 8 137 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení.

2.Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3.Ve věci bylo nařízeno prvé jednání na 19. 12. 2024. Žalovaný se k tomuto jednání soudu nedostavil, ač řádně a včas obeslán, soud proto s ohledem na výše uvedené skutečnosti jednal a ve věci rozhodl dle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“) v jeho nepřítomnosti.

4.V řízení bylo provedeno dokazování listinnými důkazy, které navrhli a předložili účastníci řízení (ustanovení § 120 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 129 odst. 1 o.s.ř.). Po provedeném dokazování učinil soud za použití ustanovení § 132 o.s.ř. tento závěr o skutkovém stavu:5. Právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, jako „Věřitel“ a žalovaný jako „Zákazník“ uzavřeli dne 4. 8. 2022 Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále rovněž jako „Smlouva 2.), jejímž předmětem byl spotřebitelský úvěr v částce 10 000 Kč. Žalovaný se rovněž zavázal v souvislosti s touto Smlouvou 2. zaplatit za tento spotřebitelský úvěr poplatek v částce 7 609 Kč, vypočtený jako součet následujících kalkulačních položek: 1) úrok ve výši 4 244 Kč, 2) částka za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč, 3) částka za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 1 865 Kč. Sjednáno bylo rovněž Doplňkové pojištění v celkové výši za dobu pojištění 1 665 Kč. Celkovou částku 19 274 Kč se žalovaný zavázal zaplatit v 45 týdenních splátkách po 429 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 86 %, roční procentní sazba nákladů (RPSN) poté 104,41 %. Ze Smlouvy 2. je konečně zřejmé, že úvěr ve výši 10 000 Kč byl žalovanému poskytnut v hotovosti. Uvedené skutečnosti má soud za prokázané Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 4. 8. 2022 ve spojení se Smluvními podmínkami ke smlouvě o spotřebitelském úvěru a Tabulkou umoření ze dne 6. 5. 2024. Mezi účastníky nebylo sporováno, že na takto poskytnutý úvěr žalovaný zaplatil pouze částku 4 004 Kč; ničeho dalšího uhrazeno nebylo, přestože byl o úhradu dluhu žalovaný žalobkyní upomenut (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 29. 7. 2024 ve spojení s podacím lístkem z téhož dne). Právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, jako „Věřitel“ a žalovaný jako „Zákazník“ dále uzavřeli dne 4. 10. 2022 Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále rovněž jako „Smlouva 1.), jejímž předmětem byl spotřebitelský úvěr v částce 20 000 Kč. Žalovaný se rovněž zavázal v souvislosti s touto Smlouvou 1. zaplatit za tento spotřebitelský úvěr poplatek v částce 21 828 Kč, vypočtený jako součet následujících kalkulačních položek: 1) úrok ve výši 16 220 Kč, 2) částka za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč, 3) částka za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 4 108 Kč. Sjednáno bylo rovněž Doplňkové pojištění v celkové výši za dobu pojištění 2 862 Kč. Celkovou částku 44 690 Kč se žalovaný zavázal zaplatit v 18 měsíčních splátkách po 2 483 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 86 %, roční procentní sazba nákladů (RPSN) poté 144,65 %. Ze Smlouvy 1. je konečně zřejmé, že úvěr ve výši 20 000 Kč byl žalovanému poskytnut v hotovosti. Uvedené skutečnosti má soud za prokázané Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 4. 10. 2022 ve spojení se Smluvními podmínkami ke smlouvě o spotřebitelském úvěru a Tabulkou umoření ze dne 6. 5. 2024. Mezi účastníky nebylo sporováno, že na takto poskytnutý úvěr žalovaný neuhradil doposavad ničeho, přestože byl o úhradu dluhu žalovaný žalobkyní upomenut (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 29. 7. 2024 ve spojení s podacím lístkem z téhož dne). Obě uvedené pohledávky právního předchůdce žalobkyně za žalovaným z titulu Smlouvy 1. a Smlouvy 2. byly následně postoupeny na žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 4. 2024, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 29. 4. 2024; uvedené skutečnosti má soud za prokázané Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 4. 2024 ve spojení se seznamem postoupených pohledávek a dopisem ze dne 29. 4. 2024 ve spojení s podacím lístkem ze dne 30. 5. 2024. Před uzavřením obou úvěrových smluv byly ze strany právního předchůdce žalobkyně zjišťovány poměry žalovaného vyplněním údajů v rámci zákaznických karet – žádostí o spotřebitelský úvěr ze dne 4. 8. 2022 a 4. 10. 2022; byť žalovaný v těchto zákaznických kartách svým podpisem potvrdil, že finanční údaje na daných žádostech jsou úplné a pravdivé a byly zástupcem Providentu zaznamenány dle ověřených dokumentů (výplatní pásky), žádné další listiny co do zjišťování a ověřování úvěruschopnosti žalovaného již přes výzvu soudu žalobkyní předloženy nebyly.

6.Podle ustanovení § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7.Podle ustanovení § 2398 odst. 1 o.z. poskytne úvěrující úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.

8.Podle ustanovení § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

9.Podle ustanovení § 2 odst. 3 o.z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

10.Podle ustanovení § 6 odst. 1 o.z. každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Podle odst. 2 uvedeného ustanovení nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.

11.Podle ustanovení § 8 o.z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

12.Podle ustanovení § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13.Podle ustanovení § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 uvedeného ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14.Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 označeného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15.Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16.V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným bylo dne 4. 8. 2022 a následně dne 4. 10. 2022 přistoupeno k uzavření dvou smluv o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. o.z. Na základě těchto smluv se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému úvěr nejprve 10 000 Kč, poté 20 000 Kč, což také prokazatelně učinil, a žalovaný se zavázal splácet úvěry a poplatky uvedené v daných úvěrových smlouvách pravidelnými sjednanými splátkami. Soud se v prvé řadě zabýval platností obou uzavřených smluv, když tuto hodnotil zejména stran posouzení, zda žalobkyně řádně posoudila před uzavřením těchto smluv úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, dále pak co do souladu dané smlouvy s dobrými mravy, a to s ohledem na posouzení přiměřenosti sjednaných úroků. Z provedeného dokazování je pak prokázáno, že žalobkyně si před poskytnutím obou úvěrů sice vyžádala od žalovaného informace stran jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrů, nicméně již není dále zřejmé, jakým způsobem a v jakém rozsahu posuzovala úvěruschopnost žalovaného, a to zejména co do osvědčení jeho příjmové a výdajové stránky, když v tomto směru soudu předložila pouze žádosti vyplněné na základě poskytnutých informací ze strany žalovaného. Takový postup právního předchůdce žalobkyně však soud neshledává jako řádný z pohledu ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Poučovací povinnost dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. k případnému dalšímu prokazování, jakým způsobem byla právním předchůdcem žalobkyně úvěruschopnost žalovaného ověřována, však soud již žalobkyni neposkytoval, když má dále především za to, že obě dané úvěrové smlouvy je třeba posoudit jako smlouvy absolutně neplatné z důvodu ustanovení § 588 o.z. Soud má v této souvislosti za to, obě uzavřené úvěrové smlouvy se zjevně příčí dobrým mravům, když ve smlouvě sjednané podmínky jako celek představují významnou nerovnováhu práv a povinností smluvních stran v neprospěch žalovaného jako spotřebitele. V dané věci účastníci uzavřeli jednak dne 4. 8. 2022 smlouvu o úvěru, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku ve výši 10 000 Kč, RPSN byla sjednána ve výši 104,41 % ročně, úrok z poskytnutého úvěru poté ve výši 86 % ročně, dále dne 4. 10. 2022 smlouvu o úvěru, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku ve výši 20 000 Kč, RPSN byla sjednána ve výši 144,65 % ročně, úrok z poskytnutého úvěru poté ve výši opět 86 % ročně. K charakteru sjednaných poplatků soud dále dodává, že tyto v jejich celkově sjednané výši 7 609 Kč (Smlouva 2.) a 21 828 Kč (Smlouva 1.) hodnotil jako poplatky sjednané za činnosti spojené s poskytnutím úvěru nijak nevybočující z běžné činnosti poskytovatele úvěru, byť se v případě právního předchůdce žalobkyně jedná o nebankovní subjekt; svým charakterem se tak jedná o úplaty za půjčení finančních prostředků, tj. kapitalizovaný úrok. Soud má za to, že takto sjednané úroky je třeba posoudit jako zjevně nepřiměřené, neboť jejich výše podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, když v tomto směru lze v souladu s konstantní judikaturou přihlížet k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěru (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 21 Cdo 1484/20004 či 33 Odo 236/2005).

17.S ohledem na výše uvedené skutečnosti proto soud dospěl k závěru, že úvěrové smlouvy ze dne 4. 8. 2022 a následně dne 4. 10. 2022 jsou smlouvy absolutně neplatné dle ustanovení § 588 o.z. Žalovaný je proto povinen vrátit žalobkyni pouze částky poskytnutých jistin, a to v případě Smlouvy 2. v částce jistiny 10 000 Kč, ponížené o již uhrazenou částku 4 004 Kč, tj. částku 5 996 Kč, a v případě Smlouvy 1. celou poskytnutou jistinu 20 000 Kč, neboť z této částky nebylo žalovaným doposavad ničeho vráceno, tj. žalovaný je povinen vrátit žalobkyni, která se stala v souladu s ustanovením § 1879 o.z. nabyvatelem předmětné pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 29. 4. 2024 s původním věřitelem (tato skutečnost byla žalovanému původním věřitelem oznámena dne 29. 4. 2024) částku v celkové výši 25 996 Kč, a to s přihlédnutím k ustanovení § 2991 o.z. Žalovaný však již není dále z důvodu absolutní neplatnosti obou úvěrových smluv povinen hradit žalobkyni tuto částku navýšenou o další ve smlouvách uvedené a žalobkyní požadované poplatky včetně smluvních úroků. Ze všech shora uvedených skutečností proto soud dospěl závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze co do částky 25 996 Kč s příslušenstvím z této částky (výrok I. rozsudku); ve své zbývající části pak byla žaloba jako nedůvodná soudem zamítnuta (výrok II. rozsudku).

18.O příslušenství dlužné soudem přiznané částky soud rozhodl podle ustanovení § 1970 o. z. ve spojení s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Co do prvého dne prodlení soud vycházel z výzvy právního zástupce žalobkyně k úhradě dlužné částky ze dne 29. 7. 2024; v rámci této korespondence dané k přepravě dne 29. 7. 2024 (viz podací lístek) byl žalovaný požádán o úhradu dluhu do 13. 8. 2024. Pokud tak žalovaný neučinil, do prodlení s úhradou se dostal dne 14. 8. .2024. Od tohoto data byl žalobci přiznán nárok na úhradu příslušenství ve formě zákonného úroku z prodlení, když ve zbývající části byla žaloba co do požadavku zákonného úroku z prodlení jakožto nedůvodně podaná soudem zamítnuta.

19.O náhradě nákladů řízení (výrok III. rozsudku) soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalovaný byl v řízení úspěšný v převažující části, žádné prokazatelné náklady řízení mu však nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

20.O lhůtě k plnění soud rozhodl dle ustanovení § 160 odst. 1 před středníkem o.s.ř., když neshledal podmínky pro její prodloužení.