15 Co 376/2024-90

1.Shora v záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky , částka, se zákonným úrokem z prodlení jdoucím od , datum, do zaplacení (výrok I.) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2.Uvedeným způsobem soud prvního stupně rozhodl o nároku žalobce na zaplacení žalované částky jako přiměřeného zadostiučinění, jež mu mělo vzniknout v souvislosti s vedením , podezřelý výraz, zahájeného usnesením , právnická osoba, v , adresa, , později vedeného u Okresního soudu v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, . , podezřelý výraz, bylo pravomocně skončeno usnesením Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, tak, že věc byla postoupena Magistrátu města , adresa, , odboru přestupkových agend. Podle skutkových tvrzení žalobce žil po dobu od , datum, až do , datum, ve strachu, stresu a nejistotě, uzavřel se do sebe, přestal se stýkat s lidmi. Žalovanou částku vyčíslil jako , částka, denně za 3860 dnů (od , datum, do , datum, ).

3.Ve skutkové rovině soud prvního stupně vyšel z následujících skutkových zjištění obsažených zejména ve spise Okresního soudu v , adresa, sp. zn. , spisová značka, : při veřejném zasedání u Krajského soudu v , adresa, dne , datum, v , podezřelý výraz, proti žalobcem bylo rozhodováno o odvolání obžalovaného , Jméno žalobce, a jeho syna , Jméno žalobce, proti rozsudku Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, . V závěru veřejného zasedání, jehož byl žalobce přítomen, bylo vyhlášeno usnesení č. j. , spisová značka, , kterým byl napadený rozsudek v celém rozsahu zrušen a podle § 222 odst. 2 tr. řádu byla věc postoupena Magistrátu města , adresa, odbor přestupkových agend, neboť nejde o , podezřelý výraz, čin, avšak skutek popsaný v návrh na potrestání by mohl být tímto orgánem posouzen jako přestupek, o němž je tento orgán příslušný rozhodovat; usnesení nabylo právní moci dne , datum, . Podle zvukového záznamu z veřejného zasedání u Krajského soudu v , adresa, soud uvedl podstatné důvody svého rozhodnutí, včetně poučení o opravném prostředku. Rozhodnutí bylo zasláno žalobci obálkou typu I vypravenou , datum, .

4.Mezi účastníky není sporu o tom, že nárok, který je předmětem žaloby, žalobce předběžně uplatnil u žalované dne , datum, . Žalovaná projednala nárok žalobce dne , datum, tak, že mu poskytla zadostiučinění v penězích ve výši , částka, .

5.Na zjištěné soud prvního stupně aplikoval příslušná ustanovení zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále též zákon) – § 13 odst. 1, § 14 odst. 1 a 3, § 32 odst. 3 a § 35 zákona. Prvořadě se zabýval důvodností námitky promlčení vznesené žalovanou, tj., zda byl nárok žalobce uplatněn u žalované po uplynutí promlčecí lhůty dle § 32 odst. 3 zákona. Vyšel z toho, že žalobce se o nemajetkové újmě dozvěděl dne , datum, , kdy nabylo právní moci rozhodnutí odvolacího soudu č. j. , spisová značka, , kterým byla věc postoupena z , podezřelý výraz, k řízení přestupkovému. Šestiměsíční subjektivní promlčecí doba k uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy počala běžet dnem následujícím po dni, ve kterém uvedené rozhodnutí nabylo právní moci (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , sp. zn. , spisová značka, ), tedy dnem , datum, , kdy byl žalobce přítomen vyhlášení rozhodnutí při veřejném zasedání. Lhůta stanovená v § 32 odst. 3 zákona je lhůtou hmotněprávní (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ); žaloba byla podána u soudu dne , datum, . Z uvedeného je zřejmé, že nárok žalobce uplatnil u soudu po marném uplynutí zákonem stanovené promlčecí lhůty.

6.Soud prvního stupně současně neshledal vznesení námitky promlčení žalovanou v rozporu s dobrými mravy či nepoctivé, případně, že by jí žalovaná zneužila své právo. Judikatura Ústavního soudu (srovnej například z I ÚS 643/04 ze dne , datum, ) obecně připouští, že v závažných situacích může být i námitka promlčení považována jako nemravná a jako taková být výrazem zneužití práva, musí se však jednat o situaci, kdy si dotčený účastník sám marné uplynutí promlčecí lhůty nezavinil (srovnej nález Ústavního soudu II ÚS 309/95, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ), o takový případ se však v dané věci nejedná. Soud přihlédl i k judikatorním závěrům Nejvyššího soudu (srovnej sp. zn. , spisová značka, , a sp. zn. , spisová značka, či , spisová značka, ), podle které uplatnění námitky promlčení v rozporu s dobrými mravy nenastává v případě, že se ministerstvo v příslušné lhůtě nevyjádřilo. Není podstatné ani to, zda žalovaná a od kdy měla k dispozici potřebné informace k věcnému projednání žádosti. Na běh promlčecí lhůty pak nemělo vliv ani to, že žalobce u soudu uplatnil tentýž nárok v řízení vedeném pod sp. zn. , spisová značka, , které bylo zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku, tedy pro chování žalobce. Soud rovněž poukázal na skutečnost, že žalobce je příslušníkem právnické obce, tedy odborného stavu, od kterého se očekává vyšší míra prozíravosti v rámci realizace právních vztahů (§ 5 odst. 1 zákona), tedy žalobce mohl a měl znát právní úpravu vztahující se k promlčení jeho nároku, který v řízení uplatňuje. Aniž by byly následky, které mohlo , podezřelý výraz, vyvolat zlehčovány, soud prvního stupně zdůraznil, že meritorní projednání žalobcova nároku by vedlo k porušení principu právní jistoty a k porušení principu rovného zacházení. Za vstřícné gesto ze strany žalované označil poskytnutou finanční kompenzaci ve výši , částka, a omluvu.

7.Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení odůvodnil ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 151 odst. 3 o.s.ř. a procesně úspěšné žalované přiznal nárok jednoho režijního paušálu ve výši , částka, za podání vyjádření k žalobě dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.

8.Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání, ve kterém namítal nesprávné právní posouzení věci. Zdůraznil, že svůj nárok u žalované uplatnil předběžně podáním ze dne , datum, , v podání podrobně rozvedl, co všechno po dobu trvání , podezřelý výraz, 10 let a sedmi měsíců osobně prožíval, jaký dopad mělo celé nezákonné , podezřelý výraz, na jeho zdraví. Úvahu, ze které a při stanovení výše požadované nemajetkové újmy vycházel podrobně rozvedl. Pokud žalovaná dne , datum, reagovala na žalobcem učiněné podání potvrzením jeho příjmu, aniž ho vyzvala k doplnění, měl za to, že jsou splněny všechny podmínky pro přiznání požadovaného zadostiučinění, zvláště za situace, kdy se jednalo o nezákonné , podezřelý výraz, . Žalobci je známo, že v mnoha případech, kdy došlo ke zrušení odsuzujícího rozsudku odvolacím soudem, byla osobám, kterých se řízení týkalo poskytnuta majetková satisfakce ve lhůtě stanovené § 15 odst. 1 zákona. Pokud žalovaná vydala své stanovisko dne , datum, , učinila tak až po 14 měsících, přičemž částka žalobci poskytnutá ve výši , částka, nebyla žádným způsobem vysvětlena; k uvedenému žalobce uvedl výčet osob, kterým byla dle jeho informací poskytnutá částka řádově vyšší. Žalobce je přesvědčen, že žalovaná evidentně činila vše pro to, aby jeho zcela legitimní a oprávněný nárok nemusela odškodnit, úmyslně činila průtahy v daném odškodňovacím řízení, o čemž svědčí její prokázaná nečinnost; v této souvislosti poukázal na to, že se v průběhu celého řízení vždy řádně u žalované o průběhu své věci informoval.

9.Žalobce svůj nárok uplatnil u žalované dne , datum, , tedy po dvou měsících a 13 dnech od začátku běhu promlčecí doby. Dne , datum, podal u Obvodního soudu pro , adresa, žalobu, která byla vedena pod sp. zn. , spisová značka, , je proto přesvědčen, že od podání této žaloby promlčecí doba neběžela, neboť došlo k jejímu přerušení ze zákona. Uvedené řízení běželo řádně nejméně do doby, kdy měl zaplatit soudní poplatek dle usnesení soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , k čemuž lhůta uplynula dne , datum, . Tohoto dne počala běžet zbývající promlčecí doba, a to až do , datum, , kdy byla uplatněna žaloba v předmětném řízení. Právní závěr o promlčení daného nároku tak správný není. Na základě uvedeného navrhl, aby rozsudek soudu prvního stupně byl změněn tak, že žalobě bude v plném rozsahu vyhověno a žalobci bude přiznána náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů.

10.Žalovaná se k odvolání nevyjádřila.

11.Odvolací soud dle ust. § 212 a § 212a o. s. ř. přezkoumal napadenou část rozsudku soudu I. stupně včetně řízení, které vydání rozsudku předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání důvodné není. Odvolání projednal v nepřítomnosti řádně předvolané žalované, která svou neúčast omluvila a souhlasila, aby věc byla projednána v její nepřítomnosti.

12.Soud I. stupně opatřil dostatek skutkových zjištění pro rozhodnutí ve věci a jeho zjištění (výše v podstatných bodech rekapitulovaná) odpovídají obsahu provedených důkazů.

13.Právní posouzení nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené , podezřelý výraz, žalobce učiněné soudem I. stupně odvolací soud pokládá za zcela správné.

14.Podle § 14 zákona nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6 (odst. 1). Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu (odst. 3).

15.Podle § 15 zákona přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku (odst. 1). Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen odst. 2).

16.Podle ust. § 32 odst. 3 zákona se nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

17.Podle ust. § 32 odst. 3 zákona se nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

18.Podle ust. § 35 odst. 1 zákona neběží promlčecí doba ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.

19.Smyslem institutu promlčení je i v případě nároku na odškodnění nemajetkové újmy po státu motivovat poškozeného k včasnému výkonu jeho subjektivních občanských práv tak, aby nedocházelo k dlouhotrvajícím právním vztahům. Jelikož zákon č. 82/1998 Sb., ve znění novely zákona č. 160/2006 Sb., v ustanovení § 32 stanoví speciální promlčecí lhůty a v § 35 stavení promlčecí doby, není důvod, aby byl aplikován § 101 občanského zákoníku. Subjektivní promlčecí lhůta neběží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé, ale ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě podle § 32 odst. 3 věty první zákona. Použije se naopak ustanovení § 100 odst. 1 věta první obč. zák., které stanoví, že právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době zákonem stanovené, přičemž vykonáním práva je třeba rozumět uplatnění práva žalobou u soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, . Všechna rozhodnutí Nejvyššího soudu v tomto rozsudku citovaná jsou veřejnosti dostupná na www.nsoud.cz). Nejvyšší soud se otázkou promlčení práva na odškodnění nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení podrobně zabýval např. v usnesení ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , nebo v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, .

20.V soudem posuzované věci ze zjištěného skutkového stavu je možno bez dalšího učinit závěr o tom, že v dané věci byl žalobcem uplatněn u soudu nárok pro marném uplynutí promlčecí lhůty ve smyslu citvaných zákonných ustanovení; v tomto je na odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně možno pro stručnost zcela odkázat.

21.K odvolacím námitkám žalobce, podle kterých mělo na běh promlčecí lhůty vliv a) způsob a délka projednání předběžně uplatněného nároku u žalované, b) před uplynutím promlčecí lhůty uplatnění téhož nároku u soudu v řízení, které bylo zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku a c) námitka promlčení je v rozporu s dobrými mravy odvolací soud uvádí :Ad a) Smyslem předběžného projednání nároku u příslušného ministerstva nebo jiného ústředního orgánu státní správy dle § 14 zákona je poskytnout možnost vyřešit spor smírnou cestou a snaha zabránit tak zbytečným soudním sporům (srov. Vojtek, P. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 2. vydání. , adresa, " , právnická osoba, . Beck, 2007, str. 110 a násl., ale také důvodová zpráva k zák. č. 160/2006 Sb. - "Smyslem tohoto ustanovení je usnadnit řešení škodných případů mimosoudní cestou."). Projednání nároku u příslušného úřadu je skončeno sdělením, že nárok bude nebo nebude, zcela nebo zčásti, uspokojen. Pokud úřad prohlásí své stanovisko za konečné, mají se jím za vypořádané všechny uplatněné nároky, tj. i ty, o kterých se v něm úřad výslovně nezmiňuje. Pouze takový závěr totiž odpovídá výše zmíněnému smyslu úpravy § 14 odst. 1 a 3 zákona. Nedošlo-li ze strany příslušného úřadu k dobrovolnému uspokojení uplatněného nároku, postrádají jakékoli další pokusy o změnu jeho postoje smysl a s ohledem na pokračování běhu promlčecí lhůty, přerušené podle § 35 zákona jen po dobu od uplatnění nároku u příslušného úřadu do skončení jeho předběžného projednání, vystavují poškozeného zbytečnému riziku promlčení jeho nároku.Zákon přitom nestanoví lhůtu, v níž je třeba nárok u ústředního orgánu uplatnit, proto je limitujícím faktorem pouze běh promlčecí doby, u nároku na náhradu nemajetkové újmy podle § 32 odst.3 zákona. Zákonný požadavek na předběžné projednání nároku u ústředního orgánu je obligatorní podmínkou pro případné uplatnění nároku u soudu (viz § 14 odst. 3 zákona) a z toho důvodu se také podle § 35 zákona po dobu nejdéle šesti měsíců staví běh promlčecí doby. Uvedené však neznamená, že poškozený během projednávání nároku žalovanou může přestat sledovat běh promlčecí doby.Poškozeným nic nebrání v tom, aby žalobu k soudu podali i před tím, než se příslušný úřad k jejich nároku vyjádří, obzvláště pokud jim hrozí promlčení jejich práva, neboť § 14 zákona stanoví podmínku uplatnění nároku u příslušného úřadu, nikoliv vydání jeho stanoviska. Soud v takovém případě vyčká vyjádření příslušného orgánu a poté pokračuje v řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Pokud by nárok na náhradu nemajetkové újmy nebyl předběžně projednán u příslušného úřadu, jedná se o odstranitelný nedostatek podmínky řízení, který bude soud řešit postupem podle § 104 odst. 2 o. s. ř., v žádném případě však nemůže žalobcův návrh jako předčasný zamítnout (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 11/2010, nebo stanovisko Nejvyššího soudu ČSSR Cpjf 145/78, uveřejněné pod číslem R 20/1981). Nelze tedy uzavřít, že by povinné předběžné projednání nároku u žalované bránilo poškozeným v tom, aby ve lhůtě šesti měsíců ode dne, kdy se dozvěděli o vzniklé nemajetkové újmě, uplatnili svůj nárok žalobou u soudu.Uplatnění nároku nebrání ani § 15 odst. 2 zákona. Ten je totiž třeba vyložit v souvislosti s odstavcem prvým téhož ustanovení, které stanoví povinnost příslušného úřadu uspokojit oprávněný nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy do šesti měsíců od jeho uplatnění v rámci předběžného projednání. Jediným důsledkem nesplnění této povinnosti ze strany státu je povinnost hradit úroky z prodlení (srov. desátou právní větu Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněné pod č. 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále jen "Stanovisko").V případě negativního stanoviska příslušného úřadu je účel § 14 odst. 3 zákona vyčerpán a není důvodu vyčkávat s uplatněním nároku u soudu.Tato odvolací námitka žalobce důvodná není.Ad b) Stavení promlčecí doby nemá za následek opětovný běh promlčecí lhůty v celé své délce, nýbrž pouhé „pozastavení“ běhu promlčecí lhůty po dobu trvání určité zákonem předjímané okolnosti. Promlčecí lhůta se staví a neběží zejména po dobu, kdy věřitel uplatní v promlčecí lhůtě své právo u orgánu veřejné moci (např. žalobou u soudu) a v řádně zahájeném řízení pokračuje – toto se uplatní i o právu již vykonatelném, pokud pro ně byl navržen výkon rozhodnutí nebo nařízena exekuce. Všechny podmínky musí být v takovém případě splněny kumulativně. Uplatněním práva u orgánu veřejné moci občanský zákoník rozumí zejména uplatnění práva žalobou na plnění, nikoliv však již žalobou určovací, nebo podání návrhu na smírčí řízení. Další podmínku představuje uplatnění práva v promlčecí lhůtě a poslední podmínkou je, že věřitel musí v zahájeném řízení řádně pokračovat, čímž je míněno nebránit svými procesními úkony řádnému průběhu řízení tak, aby mohlo být ukončeno vydáním meritorního rozhodnutí ve věci nebo soudním smírem.V poměrech dané věci žalobce v řízení vedeném u soudu prvního stupně pod sp.zn , spisová značka, zahájeném v promlčecí lhůtě řádně nepokračoval ( ve lhůtě stanovené soudem nezaplatil soudní poplatek) a podmínky pro stavení promlčecí lhůty proto splněny nebyly.Ad c) Podle § 2 odst. 3 o. z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke , podezřelý výraz, urážející obyčejné lidské cítění.Námitku promlčení může vznést kterákoli osoba v souvislosti s uplatněním či bráněním svého práva plynoucího z právního vztahu jehož je účastníkem. Možnost uplatnění této námitky je omezena výše citovaným ustanovením § 2 odst. 3 o. z. V tomto zákonném ustanovení jsou zakotveny podmínky, za jejichž kumulativního splnění, by soud mohl přistoupit k odmítnutí jinak řádně uplatněné námitky promlčení.Bylo na žalobci, aby tvrdil a prokázal jakého konkrétního jednání, které by vybočovalo z obvyklého způsobu jednání a bylo by jej možné považovat za rozporné s obvyklým jednáním účastníků určitého právního vztahu, se žalovaná vůči němu dopustila. Žádné takovéto konkrétní jednání žalované však prokázáno nebylo. V rámci předběžného projednání nároku žalobce jej žalovaná neutvrzovala v tom, že jeho nárok uznává a odškodní jej. Případný je přitom poukaz soudu prvního stupně na skutečnost, že žalobce je osobou s právním vzděláním. Žalobci lze přisvědčit v tom, že důsledky, které má vznesená námitka promlčení v majetkové a sociální sféře žalobce jsou pro žalobce , podezřelý výraz, . Na základě této jediné ze tří kumulativních podmínek dle § 2 odst. 3 o. z. však nelze žalované odepřít možnost na svou obranu uplatnit námitku promlčení.

22.Ze shora uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně dle § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrdil.

23.O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst.1 ve spojení s ! 224 odst.1 o.s.ř. s tím, že procesně úspěšné žalované v této fázi řízení žádné náklady nevznikly.