10 Co 177/2024-253

1.Žalobce se podanou žalobou domáhal na žalovaných zaplacení částky 1 000 000 Kč spolu s tam specifikovanými úroky z prodlení, v průběhu řízení pak žalobu omezil o částku 40 000 Kč, vyplacenou mu na účet ve čtyřech splátkách po 10 000 Kč v době od dubna do července 2021. Žalovaná částka je zápůjčkou poskytnutou přímým dlužníkům , jméno FO, , nar. , datum, a , jméno FO, , nar. , datum, v celkové výši 1 100 000 Kč, když částku 800 000 Kč převedl žalobce dlužníkům dne 18. 12. 2019 bezhotovostně a částku 300 000 Kč (ve dvou částkách 200 000 a 100 000 Kč) týž den v hotovosti. Žalovaní připojili ke smlouvě o zápůjčce své ručitelské prohlášení, že v případě, že vydlužitelé nesplní svůj dluh ze smlouvy o zápůjčce, uspokojí bezpodmínečně a v plné výši tento dluh věřiteli do dvou týdnů od doručení písemné výzvy zapůjčitele. Manželé , jméno FO, se s vrácením zápůjčky ocitli v prodlení, žalobcem poté byli vyzváni k zaplacení, a protože nezaplatili ani po zaslání výzvy, byli k zaplacení přípisem z 15. 5. 2020 vyzváni žalovaní jako ručitelé. Prvý žalovaný do podání žaloby dobrovolně uhradil 8 splátek po 10 000 Kč.

2.Okresní soud nejprve podané žalobě vyhověl rozsudkem pro zmeškání ze 17. 9. 2021. Tento rozsudek byl odvolacím soudem z formálních důvodů zrušen usnesením z 21. 2. 2023. Okresní soud poté provedl v navazujícím řízení jak listinné důkazy (smlouvou o půjčce včetně dodatku č. 1 obsahujícího ručitelský závazek žalovaných, potvrzením provedené platby 800 000 Kč převodem z účtu žalobce na účet dlužníka , jméno FO, , Anonymizováno, a příjmovými doklady na částky 200 000 a 100 000 Kč), tak důkaz účastnickou výpovědí žalobce a výpověďmi svědků (dlužníků , jméno FO, a , jméno FO, a žalobcova otce , jméno FO, ). Z provedených důkazů dovodil prvostupňový soud závěr, že žalobce se s primárními dlužníky manžely , jméno FO, dohodl na podzim 2019 na zápůjčce ve výši 800 000 Kč s tím, že primární dlužníci vrátí zapůjčenou částku 800 000 Kč spolu s úrokem ve výši 300 000 Kč, a to do 5. 1. 2020. Žalovaní se za splnění dluhu zaručili, dlužníci ve smluveném termínu dluh nevrátili, ačkoli k tomu byli vyzváni, převzatý ručitelský závazek nesplnili ani žalovaní. Žalobce své povinnosti ze smlouvy splnil, když na účet dlužníků převedl částku 800 000 Kč, žalovaní však ani poté, kdy byli jako ručitelé k plnění dluhu vyzváni, celý dluh žalobci nesplatili. Soud nevzal za prokázané, že by vedle bezhotovostně převedené částky 800 000 Kč byla dlužníku , jméno FO, předána i částka 300 000 Kč v hotovosti. Svědek , jméno FO, popřel, že by při schůzce s žalobcem v , Anonymizováno, částku 300 000 Kč v hotovosti převzal, příjmové pokladní doklady na tuto částku však podepsal, když mu bylo řečeno, že se jedná o úroky. Svědek zapůjčené peníze nutně potřeboval na vlastní investiční záměr, proto doklady o převzetí částky 300 000 Kč podepsal. Rovněž svědkyně , jméno FO, ví pouze o sjednané zápůjčce 800 000 Kč, která také následně přišla , jméno FO, na účet. V její přítomnosti se o částce 300 000 Kč nehovořilo, byla přítomna jen první schůzce v , Anonymizováno, . Je si jistá, že její manžel částku 300 000 Kč nedostal, manželé „drží společnou kasu.“ Soud neuvěřil výpovědím žalobce a svědka , jméno FO, , že částka 300 000 Kč byla , jméno FO, předána, když tyto výpovědi jsou ve vzájemném rozporu. Žalobce tvrdil, že mezi účastníky posuzovaného právního vztahu se v , Anonymizováno, uskutečnila jediná schůzka, slyšení svědci, včetně žalobcova otce , jméno FO, se však shodli na dvou schůzkách. Podle svědka , jméno FO, mělo k předání peněz v hotovosti dojít přímo v cukrárně, podle žalobcova tvrzení však mělo dojít k předání peněz na poště. Podle žalobce a svědka , jméno FO, mělo k předání hotových peněz dojít při druhé schůzce a za přítomnosti žalobce, manželů , jméno FO, a svědka , jméno FO, . Podle svědků , jméno FO, a , jméno FO, byla svědkyně , jméno FO, přítomna jen prvé schůzce v , Anonymizováno, , o čemž vypovídá i fakt, že podle ověřených podpisů podepisovali žalobce a svědek , jméno FO, smlouvu o zápůjčce v , Anonymizováno, dne 19. 12. 2019, zatímco svědkyně , jméno FO, spolu s žalovanými již dne 18. 12. 2019, což podporuje tvrzení svědka , Anonymizováno, , že do , Anonymizováno, 19. 12. jel již s ověřenými podpisy na smlouvě bez manželky a vyvrací tvrzení žalobce a svědka , jméno FO, o předání hotovosti 300 000 Kč v přítomnosti svědkyně , jméno FO, . Žalobce navíc podle soudu prvého stupně nedokázal uspokojivě vysvětlit, proč 300 000 Kč nebylo poukázáno bezhotovostně spolu s částkou 800 000 Kč ani proč si myslí, že půjčka byla sjednána jako úročená, když to z písemné smlouvy ani jeho dalších tvrzení nevyplývá.

3.Právní závěr na základě výše konstatovaného skutkového závěru kvalifikoval prvostupňový soud tak, že žalobce uzavřel s manžely , jméno FO, smlouvu o půjčce v souladu s ust. § 2390 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., kterou se vydlužitelé zavázali vrátit zapůjčiteli skutečně poskytnutou částku 800 000 Kč, a to s částkou 300 000 Kč, ve skutečnosti nikoli zápůjčkou ale pevně sjednaným úrokem. Žalovaní podepsali smlouvu jako ručitelé, zavázali se uspokojit, pokud tak neučiní sami vydlužitelé, žalobce až do celkové výše 1 100 000 Kč včetně úroků (míněno patrně zákonných úroků z prodlení) a bylo zcela irelevantní, zda primární dlužníci obdrželi nebo neobdrželi 300 000 Kč v hotovosti, podstatné je, že se žalovaní k úhradě celé částky zavázali, a to zvláště za situace, kdy sám vydlužitel , jméno FO, uvedl, že částku 300 000 Kč bral jako úrok a s tímto úrokem souhlasil. Žalovaní jsou tedy povinni poté, kdy byli ke splnění závazku žalobcem vyzváni, celý dluh žalobci včetně úroku z prodlení vyrovnat.

4.Žalovaní napadli rozsudek okresního soudu odvoláním. Domnívají se, že v hodnocené smlouvě už i samotný „skrytý úrok“ je nemravný a uzavřená smlouva o zápůjčce je tak absolutně neplatná. Poukázali na související právní úpravu zákona o dani z příjmu a tam upravenou daň z úroků ze zápůjčky, možnosti předmětný úvěr hodnotit jako spotřebitelský či na případné trestněprávní konsekvence. Žalovaní nevěděli ani netušili, že jejich rodiče jako vydlužitelé neobdrželi celou deklarovanou částku 1 100 000 Kč, soudem uvažovaný pevný úrok 300 000 Kč z půjčky 800 000 Kč na 18 dní ve svém důsledku znamená úročení částkou 16 666 Kč denně. Kdyby o těchto skutečnostech měli žalovaní vědomost, nikdy by ručitelský závazek nepřevzali. Odvolatelé navrhli napadený rozsudek prvostupňového soudu změnit tak, že žaloba bude zamítnuta a jim přiznána náhrada nákladů řízení. Nárok žalobce je podle nich třeba kvalifikovat jako bezdůvodné obohacení vydlužitelů.

5.Žalobce považuje uzavření smlouvy o zápůjčce za dostatečně v soudním řízení prokázané, ručitelské prohlášení žalovaných bylo nedílnou součástí smlouvy o zápůjčce. Žalovaní byli se smlouvou o zápůjčce dostatečně seznámeni, ke smlouvě přistoupili jako ručitelé a stvrdili to svými podpisy. Podané odvolání je nedůvodné a patrně i účelové, když žalovaní chtějí touto cestou jen oddálit svou povinnost ke splnění závazku vůči žalobci. Žalobce navrhl potvrdit napadený rozsudek okresního soudu a přiznat mu i náhradu nákladů odvolacího řízení. U odvolacího jednání doplnil, že částka 300 000 Kč byla jako další zápůjčka součástí poskytnuté zápůjčky, účastníci této transakce byli zcela svéprávní a mohli se pro takový postup rozhodnout. Důvod uzavření transakce není zásadní a měl být zkoumán jen při jejím uzavření, resp. na začátku celého děje.

6.Odvolací soud přezkoumal k podanému odvolání napadený rozsudek okresního soudu i řízení jeho vydání předcházející. Okresní soud provedl ve věci potřebné dokazování, provedení dalších důkazů nenavrhují ani sami účastníci a není jimi ani zpochybňován (vyjma opakovaného tvrzení žalobce, že zápůjčka byla uzavřena bezúročně na celou částku 1 100 000 Kč) ani soudem prvého stupně formulovaný skutkový závěr z provedeného dokazování. Od něj nemá důvod se odchýlit ani odvolací soud a může na tomto místě v zásadě jen odkázat na důvodovou část napadeného rozsudku.

7.Podle názoru odvolacího soudu však poté, kdy prvostupňový soud formuloval výše uvedený skutkový závěr, nelze sdílet právní závěry, které soud prvého stupně z tohoto skutkového závěru dovodil. Žalovaní spolu s dlužníky popřeli správnost listin prokazujících výši poskytnuté a dlužníky přijaté zápůjčky. Jde o soukromou listinu a se soudem prvého stupně je třeba s ohledem na shora popsané výsledky dokazování, podle kterých byla žalovaným oproti ve smlouvě deklarované poskytnuta zápůjčka nižší, souhlasit v tom, že žalobce neunesl stran výše tvrzené zápůjčky důkazní břemeno (srv. v této souvislosti např. rozsudek Nejvyššího soudu z 30. 4. 2009, sp. zn. 33 Cdo 472/2007). Pak ovšem není dost dobře možné zavázat ručitele plněním v širším anebo jiném rozsahu, než byli zavázáni sami dlužníci a obstát přirozeně nemůže v tomto směru ani úvaha okresního soudu, že ručitelé měli možnost se v klidu s ručitelským závazkem seznámit a museli si být vědomi, že v případě, že nebude splněn dluh primárními dlužníky, budou muset žalobci uhradit v souhrnu částku 1 100 000 Kč. Ještě podstatnější pak je podle odvolacího soudu právní posouzení výsledků dokazování z pohledu povinnosti soudu přihlížet k absolutní neplatnosti právních úkonů. Již ust. § 1 odst. 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. ve větě za středníkem formuluje zákaz ujednání porušujících dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. Podle ust. § 588 občanského zákoníku věty prvé přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. V posuzovaném případě jde o situaci, kdy věřitel a dlužníci se navzájem neznali a jakkoli okolnosti kontaktu věřitele s dlužníky nebyly zjišťovány detailně, dlužníci rychle a bez dalších procedur potřebovali k realizaci zamýšleného obchodu peněžní částku, věřitel se znalostí této situace pracoval a fingovaným předáním hotovosti 300 000 Kč v rámci jinak „bezúročné“ půjčky poskytnuté v řádu jednotek dnů získal resp. očekával získání profitu, který výrazně v poměru zapůjčené a zpět požadované částky (o více než třetinu vyšší oproti před cca 2 týdny zapůjčené) převyšoval i praktiky agresivnějších nebankovních společností. Takové jednání je ve zjevném rozporu s dobrými mravy, když každá svéprávná osoba v tomto případě rozpozná rozpor tohoto jednání se souhrnem etických, obecně zachovávaných a uznávaných zásad tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými morálními zásadami demokratické společnosti (k definici dobrých mravů srv. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 249/97), princip dobrých mravů porušuje zásadním způsobem. Zastírané získávání vysokých úroků z poskytované částky žalobcem rovněž odporuje zákonu resp. jej obchází a zjevně narušuje veřejný pořádek potud, že úroky z poskytovaných zápůjček podléhají jako tzv. „ostatní příjem“ zdanění podle zákona č. 586/1992 Sb. o dani z příjmu. Důsledkem takového závěru je od počátku úkonu ze zákona působící neplatnost předmětné smlouvy o zápůjčce podle ust. § 588 o. z., pro kterou z předmětné smlouvy nevznikla práva a povinnosti uplatňovaná žalobcem v tomto řízení. Žalobu proti žalovaným bylo tedy nutné v souladu s ust. §2019 odst. 1 o. z., část věty před středníkem, zamítnout. Změnil tedy odvolací soud z vyložených důvodů rozsudek okresního soudu způsobem uvedeným ve výroku shora (§ 220 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.).

8.V důsledku změny rozsudku prvostupňového soudu rozhodl odvolací soud znovu o náhradě nákladů řízení účastníků před soudem prvého stupně (§ 224 odst. 2 o. s. ř.). Žalovaní byli v řízení úspěšní, přísluší jim tedy náhrada jeho nákladů (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Ta v částce 121 673 Kč zahrnuje při společném zastoupení žalovaných odměnu advokáta za 1 úkon právní služby (převzetí a příprava zastoupení) 19 680 Kč (§§ 7, 8 odst. 1, 12 odst. 4 advokátního tarifu – vyhl. č. 177/96 Sb.), po částečném omezení žaloby odměnu za účast advokáta při jednáních soudu ve dnech 26. 5., 23. 8. a 13. 9. 2023 po 19 424 Kč, poloviční odměnu za účast advokáta při jednáních, která byla odročena 2x 9 712 Kč (17. 5. 2023 a 30. 6. 2023), 6 paušálů věcných výdajů advokáta po 300 Kč na poskytnuté úkony právní služby, pětkrát cestovné advokáta k okresnímu soudu po 276 Kč (advokátem nebylo vyúčtováno a bylo tedy vypočteno jako vlakové jízdné) a daň z přidané hodnoty 21 117 Kč, kterou je advokát jako její plátce povinen podle zvláštního předpisu z poskytnuté odměny a náhrad odvést.

9.Žalovaní byli úspěšní i v odvolacím řízení, tedy i v této fázi řízení jim náhrada nákladů řízení přísluší (§§ 224 odst. 1, 142 odst. 1 o. s. ř.). Zde jde o odměnu advokáta za dva úkony právní služby (sepis odvolání a účast při odvolacím jednání) po 19 424 Kč, dva paušály věcných výdajů advokáta na poskytnuté úkony právní služby po 300 Kč, jízdné vlakem k odvolacímu jednání 110 Kč a 21% daň z přidané hodnoty.