46 C 94/2024-93

1.Žalobkyně se žalobou ze dne 22. 5. 2024 domáhaly na žalované uhrazení 165 000 Kč (2 x 82 500 Kč) jako náhrady nemateriální újmy z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení vedeného u , Anonymizováno, (dále jen „posuzované řízení“). Žalobkyně dne 20. 9. 2023 uplatnily svůj nárok u žalované. Stanoviskem žalované ze dne 14. 3. 2024 bylo konstatováno, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu, neboť celková délka řízení o návrhu matky na zvýšení výživného (z 6 000 Kč na 12 000 Kč) byla nepřiměřeně dlouhá a bylo poskytnuto odškodnění v penězích ve výši 107 500 Kč pro každou z žalobkyň, přičemž každá z žalobkyň původně požadovala 230 000 Kč. Naříkané řízení trvalo od 27. 3. 2015 do 7. 6. 2023, tedy 8 let a 2 měsíce. Žalobkyně a) podala naříkaný návrh z důvodu nárůstu výdajů na potřeby žalobkyně b), které byly o to znatelnější po 8 letech, kdy žalobkyně b) začala navštěvovat střední školu. Pro extrémní průtahy v řízení, tak nebyly řádně uspokojovány potřeby žalobkyně b). Zvláště u opatrovnických věcí má být postupováno co nejrychleji, přičemž tato zásada byla porušena. Naříkané řízení nebylo nijak složité. Žalobkyně a) zažádala o zvýšení výživného, neboť otec žalobkyně b) začal podnikat a vzrostla tak jeho životní úroveň a zároveň se náklady nezletilé zvýšily v souvislosti s jejím vyšším věkem a zdravotním stavem. Tento typ řízení je pak v rámci opatrovnických řízení běžný. Žalobkyně nezpůsobily průtahy v řízení. Nadto se snažily o jejich odstranění, když žalobkyně a) podala stížnost k předsedovi naříkaného soudu k odstranění průtahů v řízení a následně též návrh na určení lhůty. Dokonce dvakrát iniciovaly řízení u Veřejného ochránce práv, který dvakrát konstatoval porušení práva na rychlost řízení, a dokonce i selhání dozoru nad probíhajícím řízením. Městský soud opakovaně po dobu několika let nenařídil žádné jednání, jednání odročoval, dokumenty vypravoval s výrazným zpožděním a nevedl řádně spis. Odvolací soud dokonce v rozhodnutí ze dne 3. 4. 2019 uvedl, že postup , Anonymizováno, není ve věci úpravy výživného koncentrovaný, efektivní a souladný s § 471 odst. 2 z.ř.s. Dne 15. 11. 2019 byla dokonce soudkyni za průtahy v tomto řízení udělena soudní výtka. K rozhodnutí soudu I. stupně došlo až dne 3. 6. 2020, přičemž toto rozhodnutí bylo následně odvolacím soudem zrušeno pro nepřezkoumatelnost. Ani výtka soudkyni a nařízený dohled nevedly k nápravě věci. Řízení mělo pro žalobkyně zásadní význam, když se jednalo o zvýšení výživného pro žalobkyni b), která je zdravotně postižená (atypický autismus plynoucí z předčasného narození), přičemž žalobkyně a) je samoživitelka. Žalobkyně a) k uspokojení potřeb nezletilé musela rozprodat část majetku a peníze si i půjčovala, čímž docházelo ke snížení jejich životní úrovně. Mimořádné náklady spojené se zdravotním stavem žalobkyně b) se pohybují v částce přes 25 000 Kč měsíčně. Podle názoru žalobkyň by měla být základní částka odškodnění počítána z částky 20 000 Kč, nikoliv z částky 15 000 Kč, neboť z pohledu opatrovnických řízení se jednalo o extrémně dlouhé řízení. Žalobkyně dále nevidí důvod pro snížení odškodnění o 10 % z důvodu složitosti věci, když důvody pro snížení nejdou klást k tíži žalobkyň a spíše v kontextu celého řízení odůvodňují zvýšení základní částky minimálně o 10 % z důvodu nesprávného postupu soudu.

2.Usnesením zdejšího soudu ze dne 13. 6. 2024 pod č.j. 46 C 94/2024-47 ve znění opravného usnesení zdejšího soudu ze dne 27. 9. 2024 pod č.j. 46 C 94/2024-76 došlo ke spojení tohoto řízení s řízením zdejšího soudu vedeným pod sp. zn. 47 C 96/2024. Právní moci toto rozhodnutí nabylo dne 18. 6. 2024.

3.Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 15. 7. 2024 uvedla, že nárok uplatněný žalobou neuznává. Žalovaná uvedla, že u ní žalobkyně dne 20. 9. 2023 uplatnily nárok na zadostiučinění ve výši 230 000 Kč pro každou. K projednání žádostí žalobkyň došlo dne 12. 3. 2024, přičemž došlo ke konstatování, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu a bylo poskytnuto zadostiučinění ve výši 215 000 Kč (2x 107 500 Kč). Žalovaná na svém stanovisku setrvává, je přesvědčená, že poskytnuté odškodnění je dostačující. Žalovaná vycházela ze základní částky 15 000 Kč za rok, přičemž nebyl shledán důvod pro její navýšení. Žalovaná shledala důvod pro snížení částky o 10 % z důvodu složitostí řízení. Bylo provedeno široké dokazování listinami (výpisy z účtů, fotografie aj.), výslech otce a matky, znalecké posudky. Kromě řízení o zvýšení výživného bylo zároveň vedeno řízení o návrhu na výchovné opatření, o návrhu otce na snížení výživného. V průběhu řízení bylo rozhodováno o návrhu na vydání předběžného opatření, o námitce podjatosti aj. Vyřešení procesních otázek má vliv na složitost případu. Ve věci bylo rozhodováno na dvou stupních soudní soustavy, kdy soud I. stupně rozhodoval dvakrát (jednou rozsudkem, podruhé schválil dohodu rodičů), soud II. stupně rozhodoval jednou. Dále pak žalovaná částku ponížila o 5 % z důvodu sdílené újmy. Naopak výsledné zadostiučinění zvýšila o 15 %, neboť se jednalo o opatrovnické řízení, které v sobě nese zvýšený význam pro účastníky řízení. Žalovaná má za to, že poskytnuté zadostiučinění je dostatečné a je proto na místě žalobu zamítnout.

4.Nesporným při jednání dne 16. 10. 2024 účastníci učinili, že žalobkyně b) , Jméno žalobkyně B, uplatnila svůj nárok na poskytnutí zadostiučiěnní za nepřiměřenou délku naříkaného řízení ve výši 230 000 Kč u žalované.

5.Z provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění6. Z uplatnění nároku ze dne 20. 9. 2023 soud zjistil, že žalobkyně a) uplatnila u žalované svůj nárok v celkové výši 230 000 Kč za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce posuzovaného řízení.

7.Ze stanoviska ze dne 12. 3. 2024 má soud za prokázané, že žalobkyně svůj nárok u žalované předběžně uplatnily dne 20. 9. 2024 a žalovaná je odškodnila částkou 107 500 Kč pro každou, tj. celkově jim bylo přiznáno odškodnění ve výši 215 000 Kč.

8.Z kupní smlouvy o prodeji motorového vozidla ze dne 31. 12. 2015 se podává, že žalobkyně a) prodala motorové vozidlo , jméno FO, , jméno FO, , , Anonymizováno, , jméno FO, , a to za , částka, . Ze smlouvy dále vyplynulo, že motorové vozidlo mělo vadnou převodovku a bude nutná její oprava.

9.Z výdajového pokladního dokladu ze dne 26. 7. 2022 se podává, že žalobkyně a) prodala zlatníkovi zlato ve výši 30 080 Kč.

10.Z kupní smlouvy ze dne 2. 8. 2022 uzavřené mezi žalobkyní a) a společnosti , Anonymizováno, , adresa, se podává, že žalobkyně a) prodala zlato ve výši 7 869 Kč.

11.Z kupní smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a) jako prodávající a , jméno FO, jako kupující plyne, že žalobkyně dne 24. 7. 2014 prodala nemovitosti v katastrálním území , adresa, za částku 330 000 Kč.

12.Z dohod o uznání dluhu ze dne 9. 3. 2017, 10. 7. 2017, 7. 3. 2018, 31. 7. 2019 a 13. 10. 2022 soud seznal, že paní , jméno FO, (matka žalobkyně a/) půjčila žalobkyni 50 000 Kč, 30 000 Kč, 10 000 Kč, 17 000 Kč a 150 000 Kč, tj. dohromady 257 000 Kč za pět let.

13.Ze spisu vedeného , Anonymizováno, soud zjistil následující:, datum, . , datum, . , adresa, ., adresa, , datum, , datum, .

14.Soud neprovedl důkaz zprávou Veřejného ochránce práv o výsledku šetření ze dne 14. 12. 2022 zprávou Veřejného ochránce práv o výsledku šetření ze dne 30. 7. 2019 a přípisem Veřejného ochránce práv ze dne 19. 4. 2023, neboť skutečnosti vyplývající ze zprávy jsou právním posouzením věci, které činí soud sám. Dále soud nepřihlížel k dopisu , Anonymizováno, ze dne 5. 6. 2012, neboť k výběru finančních prostředků z investičního pojištění došlo téměř tři roky před zahájením naříkaného řízení a zjevně zde chybí jakákoliv souvislost mezi vypovězením pojištění a délkou řízení.

15.Soud učinil ve věci závěr o skutkovém stavu ohledně průběhu soudního řízení korespondující se skutkovými zjištěními popsanými výše. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující. Z tohoto důvodu tak soud v odůvodnění rozsudku nerozvádí dílčí skutková zjištění učiněná z těch provedených důkazů, o něž rozhodnutí o věci samé posléze neopřel.

16.Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle těchto ustanovení:Podle § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“ nebo „zákon“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.Podle § 2 zákona odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.Podle § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.Podle § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.Podle § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.Podle § 14 odst. 1 cit. zák. se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.Podle § 15 odst. 2 cit zák. pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

17.V řízení bylo prokázáno, že obě žalobkyně svůj nárok u žalované předběžně uplatnily ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

18.Obecně platí, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu dle OdpŠk je splnění tří podmínek: 1) existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu), 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Absence i jen jednoho z těchto předpokladů odpovědnosti je přitom důvodem pro zamítnutí nároku na náhradu škody.

19.Podřazením zjištěného skutkového stavu shora citovaným zákonným ustanovením dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

20.Nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem byl do právního řádu České republiky zakotven novelou zákona č. 82/1998 Sb., provedenou zákonem č. 160/2006 Sb., s účinností od 27. 4. 2006 (§ 31a zákona). Zakotvením uvedeného nároku zákonodárce naplnil požadavek pramenící z čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále "EÚLP"). Podle čl. 6 odst. 1 věta první EÚLP má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novely bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 z ESLP na vnitrostátní úroveň, což ostatně zákonodárce výslovně vyjádřil v důvodové zprávě k zákonu č. 160/2006 Sb. Soud je toho názoru, že má-li odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již v EÚLP, je nanejvýš žádoucí, aby jeho rozhodování vycházelo z kritérií stanovených judikaturou ESLP.

21.Délka řízení je ve smyslu judikatury ESLP nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená, naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

22.Soud se nejprve zabýval otázkou, zda soud vydal rozhodnutí v předmětném řízení v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí zákona. Pro řízení není obecně stanovena žádná lhůta, kterou by bylo možné považovat za přiměřenou. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku (dále i jen „ESLP“) za aspekty přiměřenosti lhůty považuje jednak zájem účastníka na rychlém vyřízení věci a jednak obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Přitom přihlíží ke složitosti věci, chování účastníků a státních orgánů a významu řízení pro účastníka. Tomu odpovídá i ustanovení § 31a odst. 3 zákona, dle kterého soud přihlíží při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

23.Z konstantní judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, že pro závěr, zda byla či nebyla konkrétní věc projednána v přiměřené lhůtě, je třeba celkovou délku jejího projednávání poměřit kritérii uvedenými v § 31a odst. 3 písm. b) až e) zákona (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009). Jak přitom plyne z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3331/2011, je z hlediska závěru o přiměřenosti délky řízení třeba hodnotit všechna takto jmenovaná kritéria, ať již v neprospěch žalobce nebo v jeho prospěch. Platí totiž, že na závěru o nepřiměřenosti délky řízení a v návaznosti na něm i o případné výši zadostiučinění, se projeví kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) zákona ve stejném poměru, v jakém se na celkové délce řízení podílela (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 35/2012).

24.Co se týká existence prvého z uvedených předpokladů, tj. nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí v posuzovaném řízení, soud má za to, že tento je naplněn, neboť v tomto řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, kterým se rozumí porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti a zpravidla jde o postup, který s rozhodovací činností nesouvisí. Podle konkrétních okolností může jít o jakoukoliv činnost spojenou s výkonem pravomoci státního orgánu, dojde-li při ní nebo v jejím důsledku k porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu nebo k porušení pořádku určeného povahou a funkcí postupu (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 966/2008).

25.Nesprávný úřední postup v posuzovaném případě spočíval v celkově nepřiměřené délce posuzovaného řízení. Řízení bylo značně nekoncentrované, jednání byla nařizována s velkými prodlevami. K průtahům v řízení došlo též znalcem, který nepředložil znalecký posudek ve stanovené lhůtě. Jedná se tak o porušení zásady rychlosti řízení a takto vzniklý nesprávný úřední postup pak také negativně ovlivnil celkovou délku posuzovaného řízení.

26.Vznik újmy ostatně dovodila i sama žalovaná ve svém stanovisku, kterým přiznala každé z žalobkyň zadostiučinění ve výši 107 500 Kč. Ustanovení § 31a odst. 2 zákona vymezuje jak formu, tak rozsah náhrady. Peněžitá kompenzace je označena za způsob zásadně subsidiární, nastupující tehdy, není-li možno nemajetkovou újmu nahradit jinak, přičemž dostačujícím prostředkem nápravy by se nejevilo pouhé konstatování porušení práva. V daném případě dospěl soud k závěru, že zmíněný nesprávný úřední postup dosahuje již takové intenzity, že je na místě přiznat finanční zadostiučinění, když je dána i existence příčinné souvislosti mezi uvedeným nesprávným úředním postupem a újmou žalobce a jako dostačujícím prostředkem nápravy se nejeví konstatování porušení práva žalobce na přiměřenou délku řízení.

27.Celková délka posuzovaného řízení činila 8 let a 2 měsíce. Předmětem řízení bylo zvýšení výživného pro žalobkyni b). Žalobkyně a) byla coby matka navrhovatelkou, žalobkyně b) její nezletilou dcerou. Návrh na zvýšení výživného pro žalobkyni b) podala žalobkyně a) dne 27. 3. 2015 a řízení skončilo nabytím právní moci rozsudku soudu I. stupně dne 7. 6. 2023. Řízení bylo složitější po skutkové a zejména po procesní stránce. Žalobkyni b) byl ustanoven pro řízení kolizní opatrovník. Bylo vedeno rozsáhlé dokazování ohledně příjmů otce i opodstatněných nákladů žalobkyně b), která je osobou se zdravotním postižením trpícím atypickým autismem. Řízení bylo taktéž komplikováno návrhy obou procesních stran. Otec nezletilé žalobkyně b) podal v reakci na návrh matky (žalobkyně a/) návrh na snížení výživného, žalobkyně a) svůj návrh opakovaně a rozsáhle doplňovala, požádala o změnu petitu, byl podán návrh opatrovníka nezletilé o nařízení výchovného opatření nezletilé, následně podal otec návrh na svěření nezletilé do své péče, tento byl projednáván a následně vzat otcem nezletilé zpět. V řízení byli ustanovení znalci, a to jak z oboru psychologie (zde znalkyně požádala o své vyloučení, o kterém byl soud nucen rozhodovat, následně byla ustanovena znalkyně nová) a z oboru bankovnictví, bylo žádáno doplnění znaleckého posudku. Žalobkyně a) podala též návrh na vydání předběžného opatření na zvýšení výživného v době, kdy se spis nacházel u znalce. Za tímto účelem bylo třeba spis vyžádat zpět. V průběhu řízení byl také vzat zpět návrh opatrovníka nezletilé o nařízení výchovného opatření a toto tak bylo zastaveno. Poté byl podán návrh na schválení jednání za nezletilou. V řízení bylo provedeno k důkazu velké množství listinných důkazů, byli opakovaně vyslechnuti účastníci a byla činěna řada žádostí o součinnost.

28.Ve věci samé rozhodoval soud I. stupně dvakrát a soud odvolací jednou, ale v průběhu soudy obou stupňů rozhodovaly opakovaně o odvolání proti zamítnutí předběžného opatření, proti nákladovému výroku rozhodnutí o zastavení řízení o nařízení výchovného opatření (2x). Odvolacímu soudu byl též předložen návrh na určení lhůty.

29.Stran činnosti soudu je namístě soudu I. stupně vytknout primárně nekoncentrovaný postup a prodlevy soudní administrativy při vypravování referátů (pokynů) soudkyně v řádech až 6 týdnů (viz pokyn k předvolání ze dne 17. 3. 2016 vypravený 26. 4. 2016), v jednom případě byl referát pominut a nevypraven zcela (rozeslání rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 19. 12. 2018, viz ÚZ z 14. 3. 2019). Za průtah lze považovat nečinnost soudu poté, co znalkyně z oboru psychologie ihned při ustanovení avizovala, že má moc práce a není v jejích silách znalecký posudek vypracovat včas, soud na její žádost o prodloužení lhůty ze dne 28. 11. 2016 nijak nereagoval až do 6. 4. 2017 kdy byla ustanovena nová znalkyně. Následně byla lhůta k vypracování znaleckého posudku novou znalkyní dvakrát prodloužena, stejně tak docházelo k prodlužování lhůty pro vypracování znaleckého posudku a doplnění znaleckého posudku stran příjmů otce. Vypracování znaleckého posudku pro účely posouzení přiměřenosti doby řízení třeba hodnotit jako součást úřední činnosti orgánu veřejné (státní) moci a dobu, po níž byl znalecký posudek vypracováván, je nutno zahrnout do celkové doby řízení. Soudy a jiné příslušné státní orgány proto musí dbát na to, aby znalecké posudky byly vypracovávány k tomu kvalifikovanými znalci a na to, aby ve vypracování znaleckého posudku nedocházelo k prodlevám (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3759/2009). Taktéž ESLP v rozsudku ze dne 25. 6. 1987, ve věci Capuano proti Itálii, (Série A, č, 119, str. 14, odst. 32) uzavřel, že hlavní odpovědnost za zpoždění způsobené odbornými posudky nakonec leží na státu ("principal responsibility for the delay due to the expert opinions rests ultimately with the State"). Tentýž názor ESLP zopakoval i v rozsudku ze dne 22. 2. 2001, ve věci Szeloch proti Polsku, stížnost č. 33079/96, odst. 113, když konstatoval, že "primární odpovědnost za zpoždění vyplývající z obstarání odborného posudku nakonec leží na státu." Doba, o kterou se řízení prodloužilo vlivem změn v ustanovení znaleckých ústavů, či vypracováním znaleckého posudku včetně opakovaného vyhovění žádostem o prodloužení lhůty k vypracování znaleckého posudku, je proto třeba přičíst k tíži státu. Ze spisu je též patrná nedostatečná příprava jednání, která byla následně zbytečně odročována. Nekoncentrovanost pak lze spatřovat v tom, že ačkoliv byla vedena řízení o dalších dílčích otázkách, řada z nich byla upřednostňována před prve zahájeným řízením o zvýšení výživného. Dalším příkladem nekoncentrovanosti bylo nepředložení odvolacímu soudu odvolání žalobkyně a) spolu s námitkami podjatosti. Nebo nařízení prvního jednání došlo až dne 6. 8. 2015 a nikoliv spolu s usnesením o ustanovení kolizního opatrovníka, kdy již v původním znění § 471 odst. 2 z.ř.s. byla stanovena povinnost ve věcech péče soudu o nezletilé rozhodovat s největším urychlením. Nedostatečná příprava jednání je patrná též z ne příliš aktivní snahy soudu domoci se vrácení spisu zapůjčeného , adresa, , kdy namísto žádosti o jeho okamžité vrácení, soud odročil jednání. I přes značnou délku řízení soudu trvalo 1,5 měsíce od momentu, kdy mu byl dne 28. 2. 2022 předložen znalecký posudek, do 14. 4. 2022, kdy došlo k jeho rozeslání a následně kdy k rozeslání doplnění znaleckého posudku doručeného dne 1. 12. 2022 došlo až 20. 3. 2023. Nicméně zde však došlo i k nařízení jednání na 10. 5. 2023. Nečinnost v posledním shora uvedeném období byla patrně zapříčiněna změnou v obsazení senátu, nicméně i tak je namístě tento průtah přičíst k tíži soudu. Ačkoliv je opatrovnický spis značně rozsáhlý a jeho prostudování jistě zabralo mnoho času, nemůže tato skutečnost vést k porušování práv účastníků řízení na projednání věci v přiměřené době. Soud tak opakovaně nečinil kroky ke skončení věci v co nejkratším časovém horizontu. V této souvislosti lze vytknout i nedostatečný dohled. Do spisu opakovaně nahlížel též zástupce Veřejného ochránce práv, spis byl sledován správou soudu. Krajský soud shledal postup nekoncentrovaným, neefektivním a nesouladným s § 471 odst. 2 z.ř.s. Ke změnám v přístupu projednávající soudkyně však nedošlo, a to ani přes uloženou výtku. Za efektivní však nelze považovat ani dohled správou soudu, pokud nezajistil účinnou nápravu. K této v zásadě došlo až po změně obsazení senátu. Soudu je třeba přičíst k tíži též vydání nepřezkoumatelného rozsudku ve věci samé, když soud nezkoumal základní otázku, zda došlo ke změněn poměrů u nezletilé a jaké jsou její skutečné oprávněné potřeby, řádně nezjistil majetkové poměry rodičů nezletilé a jejich možnost podílet se na vyživovací povinnosti vůči nezletilé, nedal otci řádné poučení a jeho závěry neměly oporu v zákonné úpravě. Nepřezkoumatelné bylo také rozhodnutí o nákladech řízení v usnesení o zastavení návrhu na svěření nezletilé do péče otci.

30.Žalobkyně b) se na délce řízení nepodílela. Žalobkyně a) se na délce řízení podílela podáváním většího množství vyjádření a listinných důkazů, přičemž značná část se týkala sporu žalobkyně a) s jinými institucemi a nebyla podstatná pro rozhodnutí ve věci, dále především zmařením jednání nařízeného na 9. 12. 2015, kdy rozsáhlé vyjádření a nové důkazy předložila soudu až dne 8. 12. 2015, dále pak podáním nepřípustné námitky podjatosti soudce dle § 14 odst. 4 o.s.ř. a nedůvodným návrhem na určení lhůty či podáním návrhu na předběžné opatření, aniž by byly splněny zákonné podmínky a nutností odročení jednání nařízeného na 30. 8. 2021 z důvodu zahraniční dovolené její právní zástupkyně. Na druhou stranu se však snažila o odstranění průtahů v řízení, a to stížností na průtahy v řízení, a zahájením jednání s otcem žalobkyně b) o smírné vyřešení sporu.

31.Dle ustálené judikatury je vyšší význam předmětu řízení presumován u řízení, která mají pro jejich účastníky zvýšený význam, jako např. věci trestní, věci péče o nezletilé, pracovněprávní spory, věci osobního stavu aj. Nejde-li o vyjmenované případy domněnky vyššího významu předmětu pro poškozeného, je pro něj význam předmětu řízení standardní (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.9.2014, sp. zn. 30 Cdo 515/2014, usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 4.12.2014, sp. zn. 30 Cdo 2542/2014). V daném případě se jednalo o opatrovnické řízení, tedy jednalo se o řízení, s nímž je již v obecné rovině spojováno významnějším působením do poměrů účastníka, a to v případě obou žalobkyň. Žalobkyně tvrdily, že pro ně mělo řízení zvýšený význam, neboť péče o žalobkyni b) je značně finančně náročná, přičemž žalobkyně a) jako samoživitelka nemohla sama zvládnout ten nápor bez toho, aby se otec nezletilé více finančně angažoval. Žalobkyni b) tak nebyla poskytována taková péče, jako mohla být. Dále byla značně snížena životní úroveň obou žalobkyň, kdy žalobkyně a) rozprodávala svůj majetek, avšak značnou část těchto prodejů realizovala ještě před zahájením řízení, nebo krátce po zahájení (prodej vozu), nicméně dílčím způsobem byla docházelo k financování života žalobkyň půjčkami a prodejem zlata.

32.V souladu se stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněným pod č. 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, přistoupil soud ke stanovení finančního zadostiučinění vzniklé nemajetkové újmy, neboť v řízení nevyšla najevo taková skutečnost, na základě které by bylo možno učinit závěr, že přiměřeným zadostiučiněním je samotné konstatování porušení práva. Pro poměry České republiky je přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč a 20 000 Kč za jeden rok řízení. I přesto, že celková doba trvání řízení činila 8 let a 2 měsíce, neshledal soud důvody pro zvýšení základní částky, ze které se počítá zadostiučinění, tj. základní částka pro výpočet byla stanovena na 15 000 Kč. Za první 2 roky řízení přísluší každé žalobkyni polovina této částky (celkem 15 000 Kč), za každý další rok 15 000 Kč (tj. celkem 7 x 15 000 Kč) a za 1 měsíc 1 250 Kč (tj. celkem 2 x 1 250 Kč). Součinem základní částky a celkové doby řízení soud dospěl k základní částce ve výši 105 000 Kč.

33.Výslednou částku soud následně s ohledem na kritéria § 31a odst. 3 zákona upravil ke každé žalobkyni zvlášť. Ve vztahu k oběma žalobkyním soud základní částku snížil o 20 % za procesní a skutkovou složitost, o dalších 10 % za rozhodování soudu na dvou stupních soudní soustavy. Základní částku zvýšil o 40 % z důvodů na straně soudu a o 20 % za význam řízení pro obě žalobkyni. Co se týká podílu žalobkyň na délce řízení, ve vztahu k žalobkyni a) soud základní částku snížil o 10 %, ve vztahu k žalobkyni b) k tomuto snížení důvody neshledal. (Soud s ohledem na předmět řízení a odlišnému postavení žalobkyň nepřistoupil ke snížení částky z důvodu tzv. „sdílené újmy“, neboť žalobkyně b) jako nezletilá osoba navíc trpící atypickým autismem, nemohla být psychickou podporou pro žalobkyni a). Soud tak základní částku vůči žalobkyni a) zvýšil celkem o 20 % tak, že výsledná náhrada činí částku 129 000 Kč. Výslednou částku vůči žalobkyni b) zvýšil celkem o 30 %, tj. její odškodnění činí 139 750 Kč. Jelikož žalovaná žalobkyním přiznala finanční odškodnění ve výši 107 500 Kč pro každou, soud žalobě vyhověl co do částky 21 500 Kč pro žalobkyni a) a částky 32 250 Kč pro žalobkyni b) (výrok I.) a ve zbytku byla žaloba výrokem II. zamítnuta.

34.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1, podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

35.V souzeném případě byly žalobkyně zcela úspěšné, proto mají proti žalované právo na náhradu nákladů řízení, v plné výši, neboť výsledek řízení projevující se tím, že poškozený dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu, lze hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch, byť poškozenému nebylo přiznáno jím požadované plnění v celé jeho výši (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2707/2013, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 40/2014).

36.Žalobkyním, který byl v řízení právně zastoupeny, vznikly v řízení náklady v celkové výši 23 093,80 Kč, která je tvořena soudním poplatkem ve výši 4 000 Kč (2 000 Kč za jednu žalobkyni), a odměnou právního zástupce dle § 8 odst. 1, § 9 odst. 4, § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytnuté právní služby (dále jen „AT“). Při užití § 12 odst. 4 AT z důvodu společného zastupování za 6 úkonů právní služby á 2 480 Kč (3 100 Kč*0,8), tj. převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a účast na jednání dne 16. 10. 2024 dle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) AT, tj. 14 880 Kč. Za poradu s klientkami soud odměnu nepřiznal, neboť tato nebyla doložena. Součástí odměny je též paušální náhrada hotových výdajů částku ve výši 6 x 300 Kč podle § 13 odst. 4 AT, tj. 1 800 Kč a cestovné za cestu z , adresa, a zpět ve výši 588 Kč a jízdné po Praze 2 x 30 Kč. Celkem tak náhrada nákladů činí 25 048 Kč.

37.Pro úplnost soud připomíná, že výši odměny advokáta za zastupování v řízení, jehož předmětem je náhrada nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup či nezákonné rozhodnutí ve smyslu zákona, vypočetl v souladu s ustálenou judikaturou z tarifní hodnoty stanovené podle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013).

38.Lhůta k plnění byla žalované stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř., v délce 15 dnů s ohledem na specifika plnění ze státního rozpočtu.