230 C 137/2024-52

o zaplacení částky 104 009,99 Kč s příslušenstvím

Okresní soud v Kladně Datum rozhodnutí: 06.01.2025 ECLI:CZ:OSKD:2025:230.C.137.2024.1
Sdílet:
I.Žalobní návrh, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 104 009,99 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 860,09 Kč, spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 23 536,4 Kč, spolu se zákonným úrokem ve výši 15 % ročně z částky 40 001,43 Kč za období od 23. 4. 2024 do zaplacení, spolu s úrokem ve výši 25 % ročně z částky 36 029, 89 Kč za období od 23. 4. 2024 do zaplacení, se zamítá.
II.Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1.Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, tj. společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , (dále jen jako „právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovanou byla dne 30. 10. 2020 uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 70 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná stvrdila svým podpisem. Za sjednanou dobu poskytnutí úvěru se žalovaná zavázala zaplatit úrok v pevné výši 16 309 Kč a dále se zavázala zaplatit úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 41 650 Kč, za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 6 241 Kč a za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 14 700 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 148 900 Kč se žalovaná zavázala uhradit v 20 měsíčních splátkách po 7 445 Kč nejpozději do 30. 6. 2020. Žalovaná však sjednané splátky nehradila řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy, a dne 1. 7. 2020 se dostala do prodlení. Naposledy žalovaná uhradila dne 25. 5. 2023 částku ve výši 6 000 Kč a celková dlužná částka tak činila na jistině 36 029,89 Kč, na úroku 3 971,54 Kč, na úhradě za poskytnutí úvěru 19 303,34 Kč, na úhradě za administrativní činnost 2 892,28 Kč a na úhradě za možnost splácet úvěr v hotovosti 6 812,94 Kč. V důsledku prodlení žalované se neuhrazená jistina úvěru úročí od 1. 7. 2022 úrokem ve výši 25 % ročně. Dále vznikl právní předchůdkyni žalobkyně nárok na zákonný úrok z prodlení a smluvní pokutu ve výši 35 000 Kč. Pohledávka byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 5. 2024 postoupena na žalobkyni s účinností ke dni 29. 5. 2024 s tím, že postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Žalovaná dlužnou částku neuhradila, ač k tomu byla před podáním žaloby vyzvána.
2.K výzvě soudu stran posuzování úvěruschopnosti žalované žalobkyně podáním ze dne 11. 12. 2024 doplnila, že před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně posoudila schopnost žalované spotřebitelský úvěr splácet s odbornou péčí, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované a jejich ověřením doklady vyžádanými od žalované a nahlédnutém do veřejných registrů. Poskytnuté informace byly zaznamenány v žádosti o úvěr ze dne 30. 10. 2020 a byly ověřeny pracovní smlouvou, výplatními páskami a oznámením ČSSZ. Žalovaná v žádosti o úvěr uvedla, že je od 1. 6. 2018 zaměstnána na dobu neurčitou u společnosti , právnická osoba, , její měsíční příjem činí 36 502 Kč a měsíční výdaje činí 20 746 Kč. Dále uvedla, že bydlení má vlastní. Výdaje byly zkoumány z výpisů z bankovního účtu žalované.
3.Žalovaná se ve věci nevyjádřila, k jednání se, ač řádně předvolána, bez odůvodněné a včasné omluvy nedostavila. Žalobkyně se k jednání soudu dostavila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně při jednání navrhla, aby soud rozhodl rozsudkem pro zmeškání.
4.Podle § 153b odst. 1 o. s. ř. zmešká-li žalovaný, kterému byly řádně doručeny do jeho vlastních rukou (§ 49) žaloba a předvolání k jednání nejméně deset dnů přede dnem, kdy se jednání má konat, a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které se ve věci konalo, a navrhne-li to žalobce, který se dostavil k jednání, pokládají se tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkající se sporu, za nesporná a na tomto základě může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání. Podle odst. 3 rozsudek pro zmeškání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2), došlo-li by takovým rozsudkem ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky nebo je-li žalovaným ke dni zahájení řízení nebo ke dni vstupu do řízení nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti.
5.Soud v dané věci rozsudkem pro zmeškání nerozhodl, neboť nebyly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání. Soud dospěl k názoru, že z tvrzení žalobkyně o skutkových okolnostech plynou pochybnosti o oprávněnosti uplatněného nároku, a to především co do procesu posuzování úvěruschopnosti žalované, jak bude uvedeno níže.
6.Soud v řízení provedl níže uvedené důkazy, z nichž zjistil tyto skutečnosti.
7.Z žádosti o úvěr bylo zjištěno, že žalovaná dne 30. 10. 2020 požádala právní předchůdkyni žalobkyně o poskytnutí úvěru ve výši 70 000 Kč, který by splácela ve 20 měsíčních splátkách po 7 445 Kč. V žádosti uvedla, že je ovdovělá, má jedno vyživované dítě ve věku do 26 let, je zaměstnaná u společnosti , právnická osoba, a její příjem ze zaměstnání činí 24 071 Kč měsíčně. Vedle toho pobírá vdovský důchod ve výši 12 431 Kč měsíčně. Má vlastní bydlení, za bydlení a energie platí měsíčně 2 000 Kč, za jídlo, dopravu a osobní náklady 3 860 Kč. Ze mzdy jsou jí měsíčně prováděny exekuční srážky ve výši 2 776 Kč, splátky dalších půjček činí 9 152 Kč a pojistné na penzijní pojištění 2 958 Kč. V žádosti je zaškrtnuto, že výše příjmu byla doložena výplatními páskami, pracovní smlouvou a oznámením , právnická osoba, . Součástí žádosti o úvěr je seznam dluhů, který je prázdný, a dále prohlášení žalované, že soupis uvedených dluhů odpovídá skutečnosti a je úplný a pravdivý a že nemá žádné další dluhy a je tak schopna řádně plnit své závazky ze smlouvy o úvěru.
8.Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, včetně přílohy č. , hodnota, (předpis splátek) bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná podepsaly dne 30. 10. 2020 v listinné podobě smlouvu o úvěru, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 70 000 Kč v hotovosti a žalovaná se zavázala tyto prostředky uhradit včetně úroku ve výši 16 309 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 41 650 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 6 241 Kč a inkasní poplatek 14 700 Kč, to vše ve 20 měsíčních splátkách po 7 445 Kč. Ve smlouvě si strany sjednaly pro případ prodlení žalované smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení, maximálně však ve výši 500 Kč za prodlení s každou jednotlivou splátkou. Žalovaná svým podpisem na listině stvrdila, že částka 70 000 Kč jí byla předána v hotovosti při podpisu smlouvy v místě jejího bydliště.
9.Z pracovní smlouvy ze dne 1. 6. 2018 bylo zjištěno, že žalovaná byla od tohoto data zaměstnána u společnosti , právnická osoba, na pozici obsluhy strojů a technických zařízení s místem výkonu práce , adresa, . Pracovní poměr byl uzavřen na dobu neurčitou s tříměsíční zkušební dobou. Z výplatních pásek bylo zjištěno, že za měsíc červen 2020 byla žalované vyplacena po provedených srážkách čistá mzda ve výši 22 074 Kč, za měsíc červenec 2020 ve výši 13 194 Kč, přičemž exekuční srážky na nepřednostní pohledávky činily 2 415 Kč, a za měsíc srpen 2020 ve výši 20 193 Kč, přičemž exekuční srážky činily 5 915 Kč. Z rozhodnutí , právnická osoba, ze dne 27. 5. 2020 bylo zjištěno, že žalované byl přiznán vdovský důchod ve výši 12 431 Kč měsíčně na dobu od 17. 3. 2020 do 16. 3. 2021.
10.Z výpisu vylustrovaných věcí vedených u Okresního soudu v Kladně bylo zjištěno, že minimálně v době 3 let před poskytnutím úvěru až do doby těsně před podpisem úvěrové smlouvy byla u zdejšího soudu proti žalované jako povinné vedena tato exekuční řízení - exekuční řízení sp. zn. , spisová značka, pro částku 121 132 Kč ve prospěch oprávněné společnosti , právnická osoba, ., exekuční řízení sp. zn. , spisová značka, pro částku 121 132 Kč ve prospěch oprávněné společnosti , právnická osoba, , exekuční řízení sp. zn. , spisová značka, pro částku 51 220 Kč a sp. zn. , spisová značka, pro částku 31 435 Kč a sp. zn. , spisová značka, pro částku 51 244 Kč ve prospěch oprávněné společnosti , právnická osoba, ., dále exekuční řízení sp. zn. , spisová značka, pro částku 3 984 Kč ve prospěch oprávněné společnosti , právnická osoba, ., exekuční řízení sp. zn. , spisová značka, pro částku 24 530 Kč ve prospěch oprávněné společnosti , právnická osoba, , exekuční řízení sp. zn. , spisová značka, pro částku 52 000 Kč ve prospěch společnosti , právnická osoba, a dále exekuční řízení sp. zn. , spisová značka, pro částku 131 468,62 Kč ve prospěch společnosti , právnická osoba, ., exekuční řízení sp. zn. , spisová značka, pro částku 179 100 Kč ve prospěch , jméno FO, , exekuční řízení sp. zn. , spisová značka, pro částku 5 000 Kč ve prospěch společnosti , právnická osoba, a exekuční řízení sp. zn. , spisová značka, pro částku 4 500 Kč ve prospěch společnosti , právnická osoba11. Z transakční historie žalované bylo zjištěno, že žalobkyně na smlouvu o úvěru eviduje platby v celkové výši 79 890 Kč.
12.Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14. 6. 2024 bylo zjištěno, že pohledávka ze smlouvy o úvěru byla postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná právní předchůdkyní žalobkyně informována.
13.Z předžalobní výzvy ze dne 10. 9. 2024 a podacího lístku bylo zjištěno, že žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k zaplacení dlužné částky nejpozději ve lhůtě do 25. 9. 2024. Předžalobní výzva byla žalované zaslána dne 11. 9. 2024.
14.Na základě takto provedeného dokazování má soud za to, že byly provedeny všechny nezbytné důkazy, které mohly přispět k objasnění skutečného stavu věci, a provádění dalších důkazů shledal nadbytečným. Namítá-li však žalobkyně, že důkaz výpisem vylustrovaných věcí žalované u zdejšího soudu byl proveden v rozporu s § 120 odst. 2 o.s.ř., neboť nebyl žalobkyní k důkazu navržen, zjevně opomíjí, že právě ve smyslu tohoto ustanovení soud může provést jiné než účastníky navržené důkazy v případech, kdy jsou potřebné ke zjištění skutkového stavu a vyplývají-li z obsahu spisu. Výpis vylustrovaných věcí, v nichž žalovaná u zdejšího soudu v postavení účastníka řízení vystupuje či vystupovala, je součástí spisu od samého jeho počátku, kdy v rámci posuzování podmínek řízení (zejména pro vyloučení překážky věci zahájení či pravomocně rozhodnuté) soud zjišťoval, jaká řízení jsou nebo byla ve věci žalované vedena. Tak činí standardně u všech zahájených řízení. Za této situace, kdy informace o exekučních řízeních vedených proti žalované jako povinné byla z úřední činnosti soudu součástí spisu, není v rozporu s § 120 odst. 2 o.s.ř., pokud soud za účelem zjištění skutkového stavu věci (stran řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované) tento výpis provede k důkazu i bez návrhu účastníků řízení.
15.Soud tak dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná podepsaly dne 30. 10. 2020 smlouvu o úvěru, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 70 000 Kč v hotovosti a žalovaná se zavázala úvěr splácet ve 20 splátkách po 7 445 Kč spolu s úrokem a sjednanými poplatky. Ve smlouvě si strany sjednaly pro případ prodlení smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení. Před uzavřením smlouvy žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně doložila pracovní smlouvu a výplatní pásky, z nichž bylo zjištěno, že žalovaná toho času pracovala pro společnost , právnická osoba, a ze mzdy jí byly prováděny exekuční srážky. Za měsíc červen 2020 byla žalované vyplacena po provedených srážkách čistá mzda ve výši 22 074 Kč, za měsíc červenec 2020 ve výši 13 194 Kč a za měsíc srpen 2020 ve výši 20 193 Kč. V žádosti o úvěr žalovaná uvedla, že má vlastní bydlení a její výdaje na bydlení včetně energií činí 2 000 Kč měsíčně, dále uvedla, že za jídlo, dopravu a osobní náklady platí měsíčně 3 860 Kč, ze mzdy jsou jí měsíčně prováděny exekuční srážky ve výši 2 776 Kč a hradí splátky dalších půjček ve výši 9 152 Kč. V době před uzavřením smlouvy o úvěru byla proti žalované u zdejšího soudu vedena exekuční řízení ve prospěch různých subjektů, mimo jiné i společností zabývajících se poskytováním nebankovních půjček a úvěrů. Žalovaná nesplácela úvěr řádně a včas a dostala se do prodlení. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Žalovaná dlužnou částku neuhradila, ač k tomu byl před podáním žaloby vyzvána.
16.Věc byla posouzena podle právních předpisů platných v době uskutečnění právního jednání, tedy dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).
17.Podle § 2395 o. z. se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
18.Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
19.Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
20.Po právní stránce zhodnotil soud věc tak, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru podle § 2395 o. z. Žalovaná podle smlouvy vystupovala jako spotřebitel a žalobkyně byla poskytovatelkou podle 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka (§ 420 o. z.) měla žalované poskytnout spotřebitelský úvěr. Je tedy na místě aplikovat i příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, podle nichž byla právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru povinna řádně zkoumat úvěruschopnost žalované.
21.Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Platí přitom, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, OPR-Finance, C-679/18, a dále např. rozsudek , adresa, soudu v Praze ze dne 8. 10. 2020, č. j. , spisová značka, , s jejichž závěry se soud plně ztotožňuje a odkazuje na ně).
22.Povinností věřitele je, aby před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru mimo jiné analyzoval spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 1. 2023, č. j. 101 VSPH 801/2022-62). Ve vztahu k posuzování úvěruschopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr žalobkyně uvedla, že příjem žalované byl ověřen z pracovní smlouvy a výplatních pásek a oznámení ČSSZ o přiznání vdovského důchodu, což řádně doložila uvedenými listinami, a její výdaje pak ověřovala z výpisů z jejího bankovního účtu. Tyto výpisy však již soudu nedoložila a nadto ani ze samotné žádosti o úvěr nevyplývá, že by žalovaná tyto výpisy k ověření svých výdajů předkládala a že by měla právní předchůdkyně žalobkyně tyto výpisy k dispozici (na rozdíl od pracovní smlouvy a výplatních pásek a oznámení ČSSZ není výpis z bankovního účtu v žádosti výslovně označen). Žalovaná ve své žádosti o úvěr označila své výdaje v celkové výši 20 746 Kč měsíčně s tím, že zahrnují náklady na bydlení včetně energií ve výši 2 000 Kč, náklady na jídlo, dopravu a osobní výdaje ve výši 3 860 Kč měsíčně, exekuční srážky ve výši 2 776 Kč, měsíční splátky stávajících půjček ve výši 9 152 Kč a příspěvek na penzijní pojištění ve výši 2 958 Kč. Jak bylo uvedeno shora, žalobkyně nedoložila, jakým způsobem její právní předchůdkyně výdaje žalované zkoumala. Bez ověřených údajů o příjmech a o skutečných nákladech žadatele a o výdajích (všech) osob žijících s ním ve společné domácnosti (včetně doložení jejich výše) lze těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatele a posoudit jeho schopnost splácet (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2024, sp. zn. 33 Cdo 1017/2024). Výdaje na jídlo, dopravu a osobní náklady ve výši 3 860 Kč měsíčně se pak soudu jeví jako neadekvátní v situaci, kdy žalovaná tvrdí, že má vyživovací povinnost k dítěti do 26 let.
23.Pouze v obecné rovině zůstává rovněž tvrzení žalobkyně, že její právní předchůdkyně čerpala informace z veřejných registrů, neboť žádné z výstupů z těchto databází k žalobě připojeny nebyly. Primárním ukazatelem schopnosti žalované úvěr splácet by přitom v daném případě byl s ohledem na informace uváděné žalovanou o prováděných exekučních srážkách v žádosti o úvěr především výpis z Centrální evidence exekucí a rovněž nahlédnutí do bankovních a nebankovních registrů. Lustrací žalované u zdejšího soudu bylo zjištěno, že v době tří let před uzavřením smlouvy o úvěru bylo proti ní jako povinné vedeno několik exekučních řízení na základě exekučních titulů z této doby. Jednalo se přitom o částky v nezanedbatelné výši. Oprávněnými v těchto řízeních jsou mimo jiné i společnosti poskytující nebankovní půjčky. Právě tato skutečnost měla být pro právní předchůdkyni žalobkyně signálem, že má schopnost žalované splácet úvěr posuzovat důkladněji především stran její dluhové situace. Žalovaná totiž zjevně nebyla schopna v době uzavření smlouvy o úvěru s právní předchůdkyní žalobkyně splácet ani své stávající závazky. Bylo prokázáno, že žalovaná byla již úvěrově zatížena, po výdajové stránce pak sama uváděla, že jsou jí ze mzdy prováděny exekuční srážky a splácí další závazky v nikoliv nepatrné výši. Z uvedeného jednoznačně plyne, že právní předchůdkyně žalobkyně neposuzovala úvěruschopnost žalované s náležitou péčí, když jí i přesto úvěr poskytla.
24.Argumentuje-li žalobkyně tím, že žalovaná sama v žádosti o úvěr své věřitele neoznačila a uvedla, že informace zde uvedené jsou úplné a správné, přičemž žalobkyně není povinna provádět v tomto směru rozsáhlé detektivní šetření, již opakovaně bylo Nejvyšším soudem judikováno, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Lze pouze připomenout, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).
25.Žalovaná sice na poskytnutý úvěr částečně plnila, podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2023, sp. zn. 23 Cdo 101/2023, však platí, že za situace, kdy právní úprava v případě dlužníka v postavení spotřebitele předpokládá vrácení jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru), nelze takové plnění dlužníka-spotřebitele bez dalšího považovat za konkludentní uznání dluhu (§ 2054 odst. 2 o. z.).
26.Vzhledem k výše uvedenému tak soud dospěl k závěru, že v době uzavření úvěrové smlouvy nebyla žalovaná schopna poskytnutý úvěr řádně splácet a právní předchůdkyně žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalované s dostatečnou péčí. Smlouvu o úvěru proto soud shledal jako absolutně neplatnou. Neplatnost právního jednání pak postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích a dalších plněních.
27.Dále se soud zabýval tím, zda je možné posoudit nárok žalobkyně podle ustanovení o bezdůvodném obohacení (§ 2991 a násl. o. z.), přičemž dospěl k závěru, že nikoliv. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná od právní předchůdkyně žalobkyně převzala finanční prostředky ve výši 70 000 Kč, přičemž na svůj dluh již uhradila částku 79 890 Kč. Žalovaná tedy právní předchůdkyni žalobkyně zaplatila více, než od ní získala, a na úkor žalobkyně, na kterou byla pohledávka dle § 1879 o. z. postoupena, se neobohatila. Soudu proto nezbylo než žalobu v celém rozsahu zamítnout.
28.O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu těchto nákladů, když ve věci procesně úspěšné žalované žádné náklady řízení nevznikly.
Hodnocení:

Komentáře 0

Pro psaní komentářů se prosím přihlaste.
Informace
Spisová značka 230 C 137/2024-52
Soud Okresní soud v Kladně
Soudce Mgr. Marie Ťoupalíková Bredová
Datum rozhodnutí 06.01.2025
Datum zveřejnění 05.03.2025
ECLI ECLI:CZ:OSKD:2025:230.C.137.2024.1

Přihlaste se a sledujte podobná rozhodnutí

Oblíbené
Historie prohlížení