8 Co 215/2024-95

1.Napadeným rozsudkem okresní soud zastavil řízení co do kapitalizovaného úroku od 15. 11. 2022 do 27. 9. 2023 ve výši 3.669,18 Kč s úrokem ve výši 14,49 % ročně z částky 40.336,19 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení. Žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 27.800 Kč, přičemž uvedenou povinnost je žalovaný povinen splnit v pravidelných po sobě jdoucích měsíčních splátkách po 2.000 Kč, splatných vždy ke každému poslednímu dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, až do úplného zaplacení. Pro případ prodlení se zaplacením každé jednotlivé splátky s úrokem z prodlení jdoucím z této dlužné splátky nebo její nesplacené části ode dne následujícího po její splatnosti až do zaplacení, ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení s úhradou splátky zvýšené o osm procentních bodů. Žaloba žalobkyně dále byla zamítnuta ohledně zaplacení částky 35.041,86 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 6.805,15 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 7.069,76 Kč, úrokem ve výši 15 % ročně z částky 40.336,19 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 12.536,19 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a úrokem z prodlení z částky 27.800 Kč od 28. 9. 2023 do splatnosti jednotlivých splátek, v nichž byl dluh žalovanému uložen zaplatit žalobkyni v odstavci II. výroku rozsudku. Dále bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a že žalobkyně je povinna zaplatit státu doplatek soudního poplatku ve výši 631 Kč na účet Okresního soudu v Karviné do tří dnů od právní moci rozsudku.

2.Okresní soud vyšel ze zjištění, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne , Anonymizováno, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kdy na základě této smlouvy vyplatila úvěrující společnost žalovanému částku 49.000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku splácet ve 12 měsíčních splátkách po 7.190 Kč. Na tuto částku uhradil žalovaný částku 21.200 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného a okresní soud tak s odkazem na ust. § 86 a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru dospěl k závěru o absolutní neplatnosti této smlouvy a žalobkyni přiznal rozdíl mezi poskytnutou částkou 49.000 Kč a žalovaným zaplacenou částkou 21.200 Kč. Dále okresní soud dovodil, že žalobkyně v řízení neprokázala, že žalovaný je schopen zaplatit dlužnou jistinu ihned, tedy do tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 o. s. ř., a proto stanovil povinnost žalovaného zaplatit tuto částku ve splátkách.

3.Proti tomuto rozsudku, a to proti odstavci II. výroku ohledně splatnosti přiznané částky, podala žalobkyně včas odvolání a domáhala se jeho změny tak, že žalovanému bude uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 27.800 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Pro případ prodlení podle předchozí věty se zákonným úrokem z prodlení z celé dlužné částky ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení s úhradou, zvýšené o osm procentních bodů, a to ode dne následujícího po splatnosti podle předchozí věty, až do úplného zaplacení. Žalobkyně uvedla, že každé prodloužení lhůty či povolení k plnění ve splátkách je výjimkou ze zásady platit přiznané plnění v zákonné pariční lhůtě tří dnů dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. Má za to, že okresní soud pochybil, když neměl prokázanou majetkovou a sociální situaci žalovaného, přesto mu umožnil hradit uloženou povinnost ve splátkách. Soud prvého stupně ani v odůvodnění napadeného rozsudku neuvedl žádné konkrétní důkazy osvědčující nepříznivou sociální a majetkovou situaci žalovaného, na základě kterých přistoupil k uložení splácení přiznané částky ve splátkách. Soud prvého stupně nemá prokázanou skutečnost, že žalovaný bude schopen hradit dluh ve splátkách stanovených soudem.

4.Žalovaný se k podanému odvolání nevyjádřil.

5.Krajský soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal rozsudek okresního soudu v odvoláním napadené části v souladu s ust. § 212 věta prvá a § 212a odst. 1 a 5 občanského soudního řádu a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné.

6.Odvolací soud plně odkazuje na skutková zjištění, jak je učinil okresní soud stran uzavřené smlouvy a zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Odvolací soud se ztotožňuje s právním závěrem okresního soudu ohledně absolutní neplatnosti dané smlouvy. Nesouhlasí s názorem odvolatelky, že pokud se týká povinnosti zaplatit přiznanou částku, ať již ve lhůtě tří dnů, případně ve splátkách, že se jedná o lhůtu k plnění ve smyslu ust. § 160 o. s. ř. V tomto směru odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Cdo 211/2024. V daném případě se jedná o určení splatnosti dle ust. § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb.

7.Jestliže okresní soud dospěl ke správnému závěru o absolutní neplatnosti dané úvěrové smlouvy ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., když ani odvolatel tento závěr okresního soudu v odvolání nijak nezpochybnil, pak pro stanovení splatnosti nároku na bezdůvodné obohacení je rozhodující znění ust. § 87 odst. 1 věty třetí citovaného zákona, dle kterého spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Toto ustanovení je speciálním ustanovením k obecné úpravě o vydání bezdůvodného obohacení, jak je upraveno v občanském zákoníku. Důvodová zpráva k ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Text v době přiměřené jeho možnostem míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1917 o. z. (logický výklad). Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splacení soud, a to v případě, že mezi účastníky splatnost nebyla dohodnuta. Rozhodná doba splatnosti neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka (spotřebitele) daný úvěr splácet. V projednávané věci určil splatnost nesplacené jistiny okresní soud, neboť k dohodě o splatnosti mezi účastníky zjevně nedošlo. Lze přisvědčit žalobkyni, že pokud okresní soud zavázal žalovaného splácet přiznanou částku ve splátkách, nemá jeho rozhodnutí oporu v provedeném dokazování, ani v tvrzení žalovaného ve vztahu k jeho možnostem dlužnou částku uhradit. Žalovaný byl v průběhu celého řízení nečinný a netvrdil a ani neprokazoval svou majetkovou a sociální situaci. Nebyl tak důvod pro stanovení splatnosti dlužné částky ve splátkách, jak to učinil okresní soud. Za dané situace je nutno vycházet ze skutečnosti, že je v možnostech žalovaného dlužnou částku uhradit do tří dnů od právní moci rozsudku. Pro případ prodlení pak se zákonným úrokem z prodlení z celé dlužné částky ve výši repo sazby stanovené ČNB pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení s úhradou, zvýšené o osm procentních bodů, a to ode dne následující po splatnosti, až do úplného zaplacení.

8.S ohledem na shora uvedené, tak byl rozsudek okresního soudu v odvoláním napadené části v souladu s ust. § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změněn tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku.

9.O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 224 odst. 2 o. s. ř.

10.Před soudem prvého stupně byl v převážné míře úspěšný žalovaný a tomu odpovídá výrok o náhradě nákladů řízení tak, že na ně žádný z účastníků nemá nárok, neboť žalovanému žádné náklady v průběhu řízení před soudem prvého stupně nevznikly a žalobkyni nenáleží.

11.Pokud se týká náhrady nákladů řízení před odvolacím soudem, zde byla žalobkyně plně úspěšná a v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. jí náleží plná náhrada nákladů odvolacího řízení. Odvolání bylo podáno za účinnosti vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění do 31. 12. 2024 a z toho důvodu je nutno odměnu počítat dle znění této vyhlášky. Jelikož předmětem odvolacího řízení je splatnost přiznané částky, hodnotu věci tak nelze ocenit a náhrada nákladů řízení, resp. odměna advokáta bude počítána dle ust. § 9 odst. 1 citované vyhlášky. Tarifní hodnota tak činí 10.000 Kč a odměna advokáta za jeden úkon právní služby činí 1.500 Kč, a to za podané odvolání. Dále náleží zástupci žalobkyně jeden režijní paušál ve výši 300 Kč v souladu s ust. § 13 odst. 3 citované vyhlášky, tj. celkem 1.800 Kč, a z této částky 21% DPH, tj. 378 Kč. Celkem tak činí odměna advokáta 2.178 Kč. Dále náleží žalobkyni náhrada za zaplacený soudní poplatek z odvolání, tj. částka ve výši 2.000 Kč. Celkem tak činí náklady odvolacího řízení částku 4.178 Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.