25 C 59/2024-56

o zaplacení částky 87 725 Kč s příslušenstvím s návrhem na vydání platebního rozkazu

Okresní soud v Kladně Datum rozhodnutí: 11.12.2024 ECLI:CZ:OSKD:2024:25.C.59.2024.1

I.Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 60 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 60 000 Kč od 5. 9. 2024 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II.Žaloba se co do částky 27 725 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 74 187 Kč od 19. 3. 2024 do 4. 9. 2024, z částky 14 187 Kč od 5. 9. 2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 2 % ročně z částky 60 000 Kč od 5. 9. 2024 do zaplacení, s úrokem ve výši 85,5 % ročně z částky 60 000 Kč od 19. 3. 2024 do 11. 4. 2024 ve výši 3 262,08 Kč, úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 60 000 Kč od 12. 4. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 19. 3. 2024 dosáhne částky 255 628 Kč, zamítá.

III.Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 9 349 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

1.Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení 87 725 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 8. 12. 2023 žalovaný podepsal smlouvu o úvěru č. , RČ, , na jejímž základě žalobkyně poskytla na účet uvedený žalovaným ve smlouvě částku 60 000 Kč. Žalovaný měl úvěr splácet v 48měsíčních splátkách po 4 438 Kč, úrok za poskytnutí úvěru byl sjednán ve výši 85,5 % ročně. Dle tvrzení žalobkyně byla úvěruschopnost žalovaného řádně prověřena, a to kontrolou databází SOLUS a NRKI, kontrolou insolvenčního rejstříku, kontrolou, zda doklad totožnosti žalovaného není evidován jako neplatný, žalobkyně vycházela dále z dokladů a informací od žalovaného, tj. z prohlášení žalovaného a dokladů o příjmech. Žalovaný dle žalobkyně neuhradil ničeho. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení, došlo v souladu se smlouvou o úvěru k automatickému zesplatnění celého úvěru, a to dne 17. 3. 2024. Ke dni zesplatnění celého úvěru činila zbylá část jistiny spolu s nezaplacenými úroky za poskytnutí úvěru, jež se staly součástí jistiny, částku 72 789,01 Kč (tzv. nová jistina). V důsledku prodlení vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty dle bodu 6.1 smlouvy o úvěru ve výši 998 Kč, smluvní pokuty dle bodu 6.5 smlouvy o úvěru ve výši 13 538,94 Kč a dále právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného v celkové výši 400 Kč (2x 200 Kč). Dále žalobkyně požaduje úrok a úrok z prodlení. Žalobkyně žalovanému zaslala předžalobní výzvu, avšak žalovaný uvedené částky neuhradil.

2.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání se bez omluvy nedostavil. Soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).

3.Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu ČNB, bylo soudem zjištěno, že žalobkyně disponuje povolením ČNB k poskytování spotřebitelských úvěrů.

4.Z oznámení o schválení úvěru spolu s dodejkou, ze smlouvy o úvěru č. , RČ, podepsané žalovaným a žalobkyní dne 8. 12. 2023 (dále jen „smlouva o úvěru“), dodatku č. , hodnota, a z karty klienta, bylo soudem zjištěno, že žalobkyně spolu s žalovaným uzavřeli smlouvu, na jejímž základě měla žalobkyně poskytnout žalovanému částku 60 000 Kč a žalovaný se zavázal částku prostřednictvím 48měsíčních splátek ve výši 4 438 Kč vrátit. Celková částka, kterou měl žalovaný žalobkyni zaplatit, činila 213 024 Kč, úroková sazba činila 85,5 % ročně, RPSN činila 128,39 %.

5.Žalobkyně tvrdila, že žalovaný na dluh neuhradil ničeho, uvedené bylo zjištěno i z karty klienta. Soud z této skutečnosti vycházel, když ani žalovaný netvrdil a v řízení to jinak nevyšlo najevo, že by uhradil žalobkyni částku vyšší.

6.Z dokladu o vyplacení úvěru ve spojení s výpisem z účtu žalovaného bylo zjištěno, že úvěr ve výši 60 000 Kč byl žalovanému dne 8. 12. 2023 vyplacen na bankovní účet č. , č. účtu, , který je ve vlastnictví žalovaného.

7.Z výpisu SOLUS bylo zjištěno, že ke dni 30. 11. 2023 neplynuly z tohoto výpisu žádné informace o žalovaném. Z výpisu NRKI bylo zjištěno, že žalovaný byl ke dni 30. 11. 2023 finančně exponován v částce 16 000 Kč a neměl žádné dluhy po splatnosti.

8.Z prohlášení klientů bylo zjištěno, že žalovaný uvedený dokument podepsal a jeho obsahem bylo mimo jiné prohlášení, že se žalovaný nenachází v úpadku, že údaje, které žalovaný žalobkyni poskytl, jsou pravdivé a úplné, že je úvěr schopen splácet řádně a včas.

9.Z hodnocení klienta bylo zjištěno, že žalovaný uvedl jako svůj pravidelný čistý měsíční příjem 25 000 Kč, jako své výdaje uvedl částku 8 775 Kč (4 860 Kč jako životní minimum, 3 915 Kč jako výdaje na bydlení, přičemž bydlení má u rodičů. Volné zdroje žalovaného tak byly vyčísleny částkou 8 507 Kč. Dále bylo uvedeno, že má výuční list a pracuje u zaměstnavatele , právnická osoba10. Z výplatních pásek a potvrzení o provedení transakce za září 2023 a říjen 2023 bylo zjištěno, že v tomto roce v září činil čistý příjem žalovaného 23 645 Kč a v listopadu 25 665 Kč.

11.Z upomínek žalobkyně ze dne 12. 2. 2024 a 14. 3. 2024 soud zjistil, že žalobkyně upozorňovala žalovaného na možnost zesplatnění celého úvěru.

12.Z oznámení ze dne 17. 3. 2024 soud zjistil, že žalobkyně úvěr zesplatnila.

13.Z předžalobní výzvy ze dne 20. 8. 2024 a z podacího archu bylo zjištěno, že dne 20. 8. 2024 odeslala žalobkyně žalovanému výzvu k úhradě celého dluhu, a to nejpozději do 15. dne od data odeslání předžalobní výzvy.

14.Z občanského průkazu žalovaného a interních listin žalobkyně nebyly zjištěny žádné další pro rozhodnutí relevantní skutečnosti.

15.Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem.

16.Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17.Podle § 86 odst. 1,2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18.Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

19.V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (viz aktuálně např. rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18)20. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

21.Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (č. 351/2013 Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

22.Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žalobkyně sjednala úvěrovou smlouvu shora uvedeného rozsahu se žalovaným jakožto spotřebitelem, jak vyplývá zejména z označení jeho osoby ve smlouvě osobními údaji.

23.Smluvní vztah spadá pod úpravu zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni tvrzeného právního jednání a žalobkyně jakožto úvěrující byla povinna splnit zákonné podmínky při sjednávání úvěru. Dle soudu však žalobkyně úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru nezkoumala s odbornou péčí. Určité kroky sice v tomto směru učinila, ovšem omezila se pouze na formální ověřování, neboť podrobnosti výdajů žalovaného nezkoumala vůbec. Posouzení se podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sice zakládá především na informacích poskytnutých spotřebitelem, ty však musí být mj. spolehlivé a dostatečné. Z judikatury k předchozí právní úpravě spotřebitelského úvěru (která je použitelná i nyní s ohledem na prakticky shodný obsah dotčených ustanovení) v této souvislosti plyne, že odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Naopak nepostačuje, pokud poskytovatel vyjde z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. , spisová značka, ).

24.Soud při jednání poučil žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. o tomto svém závěru, žalobkyně přes poučení žádné nové důkazy neoznačila.

25.Soud tedy uzavírá, že žalobkyně neunesla své břemeno důkazní podle § 101 odst. 1 písm. a) a b) a § 120 odst. 2 o. s. ř. stran toho, že dostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Na základě takového nedostatečného posouzení nemohla mít bez důvodných pochybností za to, že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jak vyžaduje § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru. Jelikož spotřebitelský úvěr žalovaného v rozporu s tímto ustanovením i přesto poskytla, je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a to včetně ujednání o úrocích, smluvní pokutě, náhradě nákladů spojených s vymáháním, přirůstání těchto a dalších nároků k jistině a splatnosti.

26.Veden zásadou hospodárnosti řízení se soud nezaobíral otázkou, že smlouva byla uzavřená v elektronické podobě, zjevně bez uznávaného či kvalifikovaného elektronického podpisu žalovaného (a žalobkyně), což navozuje i otázky zachování potřebné písemné formy právního jednání podle § 561 a § 562 o. z. ve spojení s § 104 a § 110 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatnost smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti dopadá na všechny smlouvy, bez ohledu na zachování povinné písemné formy.

27.V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému na jeho účet peněžní prostředky ve výši 60 000 Kč a žalovaný zpětně neuhradil ničeho. Tuto skutečnost žalovaný v průběhu řízení nerozporoval, netvrdil, že by uhradil žalobkyni více. Jelikož za situace, kdy úvěrová smlouva byla shledána absolutně neplatnou, nebyl zjištěn žádný právní důvod transakce ze strany žalobkyně, dospěl soud k závěru, že na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení spočívající v poskytnutých a nevrácených peněžních prostředcích, tj. co do částky 60 000 Kč, a žalovaný je povinen tuto částku žalobkyni také vydat.

28.Splatnost se v případech bezdůvodného obohacení obecně řídí doručením výzvy k vydání takového obohacení, popř. uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. , spisová značka, ). Žalobkyně prokazatelně vyzvala žalovaného dopisem sepsaným dne 20. 8. 2024, odeslaným stejného dne k úhradě dlužné částky do 15 dnů od odeslání. Žalovaný se proti této lhůtě nijak nebránil (nevznikl tedy „spor“ ve smyslu § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru) a v řízení ani nevyšlo najevo, že by byla nepřiměřená jeho možnostem (§ 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru). Počínaje dnem 5. 9. 2024 je tak žalovaný v prodlení. Od tohoto dne též žalobkyni náleží úroku z prodlení podle § 1968 a § 1970 o. z. ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

29.Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

30.S ohledem na výše uvedenou absolutní neplatnost smlouvy o úvěru byla žaloba nad rámec přiznaného včetně příslušenství zamítnuta, jak uvedeno ve výroku II.

31.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 9 349 Kč (po zaokrouhlení), přičemž tato částka představuje 36,8 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 68,4 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 31,6 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 387 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 87 725 Kč sestávající z částky 4 620 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 2 310 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t., z částky 4 620 Kč za podání žaloby dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 4 620 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 17 370 Kč ve výši 3 647,70 Kč. Zaplacení nákladů řízení soud žalované uložil ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř., k rukám zástupkyně žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

Odkazované předpisy

Související rozhodnutí

230 C 50/2023-50 21.07.2302

o zaplacení 58 666,65 Kč s příslušenstvím

234 C 59/2026-65 27.04.2026

o zaplacení částky 23 821,12 Kč s příslušenstvím

220 C 35/2026-150 22.04.2026

o zaplacení částky 39 592 Kč s příslušenstvím

209 C 54/2026-36 15.04.2026

o zaplacení částky 10 710 Kč s příslušenstvím

228 C 33/2026-45 13.04.2026

o zaplacení částky 28 036,81 Kč s příslušenstvím

Komentáře 0

Pro psaní komentářů se prosím přihlaste.

Informace

Spisová značka	25 C 59/2024-56
Soud	Okresní soud v Kladně
Soudce	Mgr. Lucie Vybíralová, LL.M.
Datum rozhodnutí	11.12.2024
Datum zveřejnění	07.02.2025
ECLI	ECLI:CZ:OSKD:2024:25.C.59.2024.1

Přihlaste se a sledujte podobná rozhodnutí

Registrace zdarma Přihlásit se

25 C 59/2024-56

o zaplacení částky 87 725 Kč s příslušenstvím s návrhem na vydání platebního rozkazu

Odkazované předpisy

Související rozhodnutí

Komentáře 0

Informace

Klíčová slova

Podobná rozhodnutí

Další od tohoto soudu

Spolupracující weby

Oblíbené

Historie prohlížení