12 C 207/2024-36

1.Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 800 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že tuto částku dluží žalovaný na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené elektronicky prostřednictvím stránek , Anonymizováno, ) dne , datum, mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 10 800 Kč, který měl být splacen nejpozději 2. 5. 2019. Žalovaný však do uvedeného data splatnosti poskytnuté finanční prostředky nevrátil, a to ani po předžalobní upomínce.

2.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, postupoval soud dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.) a k projednání věci jednání nenařizoval.

3.Z listiny nazvané Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, s datem , datum, bez podpisů stran bylo zjištěno, že žalovanému měla být poskytnuta částka 10 800 Kč, s termínem splatnosti 2. 5. 2019. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2023 soud zjistil, že společnost , právnická osoba, . postoupila pohledávky na společnost , právnická osoba, . Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 12. 2023 soud zjistil, že společnost , právnická osoba, postoupila pohledávky na žalobkyni, kdy v příloze k této smlouvě figuruje pohledávka za žalovaným. Z přehledu obratů soud zjistil, že tento je pouze do data 21. 3. 2019, kdy úvěr měl být poskytnut 27. 3. 2019. Z podání ze dne 11. 1. 2024 včetně podacího lístku z téhož dne soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalovanému postoupené pohledávky a současně ho vyzvala k úhradě celkové dlužné částky ve výši 21 880 Kč před podáním žaloby. Ze sdělení , Anonymizováno, ze dne 9. 9. 2024 soud zjistil, že číslo účtu , č. účtu, náleží žalovanému, a že dne 27. 3. 2019 byla na tento účet připsána částka 10 800 Kč od odesílatele , Anonymizováno, Z výpisu z účtu , právnická osoba, soud zjistil, že byla dne 27. 3. 2019 odeslána žalovanou platba na č.u. , č. účtu, .

4.Z žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud skutkový závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému převodem na jeho účet částku 10 800 Kč, která byla připsána na účet žalovaného téhož dne. Uzavření smlouvy nebylo prokázáno, listina není podepsána žádnou z uvedených stran. Tento nedostatek nebyl odstraněn ani přes výzvu soudu. Rovněž nebyla žádným způsobem zkoumána úvěruschopnost žalovaného.

5.Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní vrátit a zaplatit úroky.

6.S ohledem na skutečnost, že žalovaný smlouvu nepodepsal, smlouva uzavřena nebyla, proto byly pak strany povinny si pouze vypořádat svůj vzájemný vztah v režimu § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. Žalobkyně vyplatila žalovanému částku 10 800 Kč, přitom žalovaný žalobkyni nezaplatil nic, žalovaný se tak na úkor žalobkyně obohatil právě o částku 10 800 Kč, proto žalovaný musí žalobkyni zaplatit tuto částku. Ve vztahu k zákonnému úroku z prodlení z ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V tomto případě určuje splatnost nesplacené jistiny soud, poněvadž nedošlo k dohodě mezi účastníky. V tomto směru lze odkázat na rozhodnutí NS ČR 33 Cdo 3675/2021. Vzhledem k tomu, že lhůta ke splatnosti byla určena soudem do tří dnů od právní moci rozsudku, tedy až tímto rozhodnutím, žalovaný se nemohl dostat v době vydání tohoto rozsudku do prodlení s plněním dluhu.

7.S ohledem na výše uvedené byla tedy žaloba částečně zamítnuta, když pro neplatnost předmětné smlouvy není žalovaný dalšími nároky ze smlouvy vázán a není povinen ani platit zákonný úrok z prodlení.

8.Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V souladu se závěry vyslovenými v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 soud kapitalizoval veškeré příslušenství pohledávky ke dni vyhlášení rozsudku a dospěl k závěru, že v projednávané věci měla žalobkyně úspěch jen částečný, když její žalobě bylo vyhověno v části týkající se zaplacení celkem co do jistiny 10 800 Kč tj. úspěch ve výši 65 %, zatímco částka, pro kterou byla žaloba zamítnuta činí po kapitalizaci částku 5 707,1 Kč ( tj. neúspěch 35 %). Při uplatnění zásady, že od účastníka, který měl ve věci větší úspěch se odečte jeho neúspěch, měla žalobkyně v řízení celkově úspěch ve výši 30 %.

9.Tyto náklady tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměna za tři advokátem žalobkyně učiněné úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby), která činí částku 300 Kč za každý úkon do podání žaloby včetně podle ust. § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., v platném znění (advokátního tarifu), celkem částku ve výši ve výši 900 Kč, náhrada hotových výdajů advokáta, která činí částku 100 Kč za každý úkon právní služby do podání žaloby včetně podle ust. § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, celkem částku ve výši 300 Kč a náhrada 21 % DPH ve výši 252 Kč podle ust. § 137 o.s.ř. Podle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. by byl žalovaný povinen zaplatit náklady řízení žalobkyně ve výši 2 252 Kč. Jelikož úspěch žalobkyně je pouze ve výši 30 % náleží ji po zaokrouhlení na celé koruny náhrada ve výši 676 Kč.