31 C 182/2024-25

zaplacení 19 868,87 Kč s příslušenstvím - úvěr

Městský soud v Brně Datum rozhodnutí: 30.09.2024 ECLI:CZ:MSBR:2024:31.C.182.2024.1

I.Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 15 135 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II.Žaloba se zamítá co do požadavku žalobce na zaplacení 4 733,87 Kč s úroky z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 19 868,87 Kč od 26. 11. 2023 do zaplacení.

III.Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 721 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1.Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 19. 3. 2024 domáhal zaplacení 19 868,87 Kč s úroky z prodlení. Uvedl, že mezi účastníky byla dne 23. 6. 2022 uzavřena elektronicky smlouva o úvěru, na základě které žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku spolu s úroky z úvěru ve výši 23 % ročně v měsíčních splátkách ve výši 865 Kč, dluh nehradil řádně. Mezi žalobcem a žalovaným byla dne , datum, uzavřena dohoda o uznání dluhu, na základě které se žalovaný zavázal dluh uhradit v pravidelných měsíčních splátkách, přesto žalobci nic neuhradil. Žalobce se podanou žalobou domáhá pouze části neuhrazené jistiny ve výši 19 868,87 Kč.

2.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3.Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“); žalobce s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasil, souhlas žalovaného se předpokládá (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

4.Dne , datum, byla mezi účastníky prostřednictvím služeb komunikace na dálku uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalobce poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 20 000 Kč. Částka 16 000 Kč byla vyplacena bezhotovostním převodem na účet žalovaného č. , č. účtu, , částka 4 000 Kč byla započtena na náklady žalobce vynaložené na poskytnutí úvěru (náklady na lustrum v registrech 400 Kč, náklady na expresní vyplacení úvěru 100 Kč, ostatní administrativní náklady žalobce ve výši 1 900 Kč, odměna zprostředkovateli/ obchodnímu zástupci za jeho činnost ve výši 1 200 Kč, náklady na ověření úvěrového případu 400 Kč). Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté finanční prostředky spolu s úrokem 23 % ročně v 72 pravidelných měsíčních splátkách po 865 Kč.

5.Dle potvrzení o platbě zaslal dne , datum, žalovaný žalobci ze svého účtu č. , č. účtu, verifikační platbu ve výši 1 Kč, dne , datum, byla žalovanému částka ve výši 16 000 Kč žalobcem poskytnuta na jeho účet č. , č. účtu, pod VS , var. symbol, .

6.V souvislosti s uzavřením předmětné smlouvy o úvěru žalovaný předložil žalobci oboustrannou kopii občanského průkazu, tři výplatní pásky, jak je uvedeno ve smlouvě v jejím článku 2.

10.Dále žalobci sdělil, že jeho měsíční náklady na bydlení činí 3 000 Kč. Žalobce proto následně pracoval při posuzování úvěruschopnosti žalovaného s úvahou, že žalovaný má měsíční příjem , částka, , náklady na jeho bydlení činí 3 000 Kč, a proto má finanční zůstatek , částka, , který umožňuje poskytnutí úvěru.

7.Žalovaný byl žalobcem upomínán o úhradu dlužných splátek dopisem ze dne 20. 8. 2022 a ze dne 5. 9. 2022, dopisem ze dne 21. 9. 2022 žalobce dluh zesplatnil a vyzval žalovaného k jeho úhradě, obsahem dopisu je i podrobný rozklad dluhu, ze kterého soud zjistil, že žalovaný před zesplatněním uhradil žalobci jedinou splátku ve výši 865 Kč a že zbývající dlužná jistina činí 19 868,87 Kč.

8.Dne , datum, byla mezi účastníky uzavřena v písemné formě dohoda o uznání dluhu, kterou žalovaný co do důvodu a výše uznal dluh vůči žalobci na mimo jiné nesplacené jistině ve výši 19 868,87 Kč ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, .

9.Předžalobní upomínkou ze dne 10. 1. 2024 žalobce upozornil žalovaného na výši dluhu a vyzval jej k úhradě; upomínka byla odeslána dne 13. 4. 2023.

10.Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

11.Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12.Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13.Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem14. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

15.Podle § 547 občanského zákoníku, musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

16.Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17.Podle § 2053 občanského zákoníku, uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

18.Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení pak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.

19.Soud se z úřední činnosti nejdříve zabýval platností smlouvy o úvěru. Smluvní ujednání mezi žalobcem a žalovaným bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, v opačném případě je třeba takovou smlouvu považovat za neplatnou.

20.V rámci posouzení úvěruschopnosti ověřoval žalobce pouze informace týkající se příjmu žalovaného předložením výplatních pásek a vzal v úvahu náklady žalovaného bydlení ve výši 3 000 Kč! měsíčně. Ohledně pravidelných výdajů žalovaného žalobce nezjišťoval ničeho. Schopnost splácet úvěr, tzv. úvěruschopnost, přitom není dána pouze výší příjmů, ale také výší reálných výdajů. Žalobce nezjišťoval a už vůbec neověřoval, jaké jsou pravidelné výdaje žalovaného (nájem, inkaso, energie, splátky jiných dluhů, spoření, pojištění, osobní potřeby, léky a léčebné pomůcky apod.), žalobce rovněž nezjišťoval, zda žalovaný žije v domácnosti sám, zda má děti nebo zda má povinnost přispívat na výchovu a výživu jiným osobám. Přitom právě výdajovou stránku úvěrované osoby má žalobce povinnost řádně zkoumat, aby mohl srovnáním příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis příjmů nad skutečnými výdaji, a tedy jaká je reálná schopnost uvažovaný úvěr řádně a bez problémů splácet.

21.Žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru nepostupoval s odbornou péčí, když žádným způsobem nezjišťoval a neověřoval výdaje žalovaného. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018).

22.Žalobce nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatnost smlouvy o úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. jakožto důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vykládat jako neplatnost absolutní. Soud poté k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přilíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C-679/18 a též ÚS ČR, sp.zn. III ÚS 4129/18).

23.Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. Pro úplnost soud podotýká, že uznání dluhu ze dne , datum, považuje za platné dle § 2053 občanského zákoníku, kdy toto uznání dluhu zakládá vyvratitelnou právní domněnku, že dluh žalovaného v době uznání v uznaném rozsahu trval. V procesní rovině znamená uznání dluhu přechod důkazního břemene z žalobce na žalovaného. Soud přihlíží k absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, z úřední povinnosti, proto domněnka založená uznáním dluhu byla vyvrácena procesem dokazování, tedy v řízení bylo dokazováním zjištěno, že uznaný závazek v době uznání ve vztahu k žalobci neexistoval, respektive existoval pouze v rozsahu částky 15 135 Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného, kdy žalobce poskytnul žalovanému finanční prostředky ve výši 16 000 Kč, které mu žalovaný vrátil v rozsahu částky 865 Kč.

24.V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021).

25.Ve světle uvedeného proto žalobci vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny ve výši 15 135 Kč (poskytnutá jistina ve výši 16 000 Kč ponížená o úhradu žalovaného v celkové výši 865 Kč), ve zbylé části žalobou uplatněného nároku 4 733,87 Kč soud návrh žalobce zamítl. V části nároku na zaplacení jistiny sestávající se ze zbývající části nákladů žalobce vynaložených na poskytnutí úvěru soud návrh žalobce zamítl, neboť ujednání o uvedených nákladech vychází z absolutně neplatné smlouvy o úvěru.

26.Ohledně zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 19 868,87 Kč od 26. 11. 2023 do zaplacení soud nárok žalobce taktéž zamítl, neboť žalovaný se dosud nedostal do prodlení. Mezi účastníky nebyla ujednána lhůta splatnosti poskytnutých a dosud nevrácených jistin. Žalovaný je dlouhodobě nekontaktní, na výzvy nereaguje. Soudu nejsou známy majetkové a výdělkové poměry žalovaného, na základě kterých by bylo možné stanovit splatnost nevrácených jistin a určit způsob jejich splácení. Ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru soud určil lhůtu k plnění do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).

27.Z důvodů shora vyložených soud výrokem pod bodem I tohoto rozsudku žalobě zčásti vyhověl a ve zbytku žalobu výrokem pod bodem II zamítl.

28.Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Úspěch žalobce je v tomto případě představován výrokem I., tedy částkou v celkové výši 15 135 Kč, ohledně které soud žalobě ve výroku I. vyhověl. Naopak neúspěch žalobce je představován výrokem II., tedy částkou ve výši 4 733,87 Kč a kapitalizovanými úroky z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 19 868,87 Kč od 26. 11. 2023 do 30. 9. 2024 (datum vydání rozsudku), tedy částkou v souhrnné výši 7 265,10 Kč, ohledně které soud žalobu ve výroku II. zamítnul. Žalobce proto byl úspěšný v 66 % předmětu řízení, žalovaný byl úspěšný v 34 %. Po vzájemném zápočtu úspěchu žalobce vůči úspěchu žalovaného má žalobce právo na náhradu 32 % účelně vynaložených nákladů. Náklady řízení žalobce jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč a dále odměnou advokáta dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a.t.“), za tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 a.t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé). Sazba mimosmluvní odměny za každý ze tří úkonů (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění, žaloba) činí dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 a.t. 300 Kč. Za každý ze tří provedených úkonů pak náleží žalobci náhrada hotových výdajů dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. ve výši á 100 Kč. Celkem tedy náklady žalobce (včetně DPH ve výši 21 % z odměny a náhrad advokáta) činí 2 252 Kč. Žalobce má tedy právo na náhradu 721 Kč, která odpovídá 32 % účelně vynaložených nákladů řízení.

Odkazované předpisy

Související rozhodnutí

21 C 246/2025-17 15.04.2026

rozvod manželství

72 C 22/2026-23 14.04.2026

10 534 Kč s příslušenstvím - příspěvek za nepojištěné vozidlo

41 C 127/2025-32 10.04.2026

zaplacení 17 665 Kč - nedoplatek na elektřině

37 C 39/2026-23 09.04.2026

11 993,18 Kč s příslušenstvím - úvěr

16 C 256/2025-35 09.04.2026

20 000 Kč s příslušenstvím - bezdůvodné obohacení

Komentáře 0

Pro psaní komentářů se prosím přihlaste.

Informace

Spisová značka	31 C 182/2024-25
Soud	Městský soud v Brně
Soudce	Mgr. Kamila Krausová
Datum rozhodnutí	30.09.2024
Datum zveřejnění	03.02.2025
ECLI	ECLI:CZ:MSBR:2024:31.C.182.2024.1

Přihlaste se a sledujte podobná rozhodnutí

Registrace zdarma Přihlásit se

31 C 182/2024-25

zaplacení 19 868,87 Kč s příslušenstvím - úvěr

Odkazované předpisy

Související rozhodnutí

Komentáře 0

Informace

Klíčová slova

Podobná rozhodnutí

Další od tohoto soudu

Spolupracující weby

Oblíbené

Historie prohlížení