10 C 277/2024-63

o zaplacení 12 107,91 Kč s příslušenstvím

Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou Datum rozhodnutí: 16.12.2024 ECLI:CZ:OSRK:2024:10.C.277.2024.1
Sdílet:
I.Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 8 500 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II.Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení další částky 3 607,91 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 11 109 Kč od 12. 5. 2023 do zaplacení, zamítá.
III.Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 360 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.
1.Žalobou se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky 12 107,91 Kč s příslušenstvím z titulu nesplacení úvěru poskytnutého žalovanému. Tvrdil, že se žalovaným uzavřel dne 11. 4. 2023 smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 8 500 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku žalobci vrátit a zaplatit mu i poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 470 Kč a dále poplatek za volitelné služby ve výši 139 Kč. Celkem měl žalovaný žalobci uhradit částku 11 109 Kč do 11. 5. 2023. Ke dni splatnosti ani později však žalovaný nic žalobci nezaplatil. Nadále tak dluží žalobci žalovanou částku, která je krom uvedených částek tvořena ještě smluvní pokutou vyčíslenou v částce 998,91 Kč při sazbě 0,1% denně z dlužné částky za období od 12. 5. 2023 do 10. 8. 2023. Nadto po žalovaném žalobce požadoval i úhradu zákonného úroku z prodlení jdoucího z částky 11 109 Kč od 12. 5. 2023 do zaplacení.
2.Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, nedostavil se ani k jednání soudu, ke kterému byl včas a řádně předvolán, aniž by z důležitého důvodu požádal o odročení jednání, a proto soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti; vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen o.s.ř.).
3.Z písemného znění smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 11. 4. 2023 bylo zjištěno, že s pomocí prostředků elektronické komunikace na dálku byla mezi účastníky uzavřena smlouva, ve které se žalobce zavázal poskytnout žalovanému částku až do výše 8 500 Kč, a to v době do tří dnů od uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal tuto částku i s poplatkem ve výši 2 470 Kč žalobci a poplatky za službu „Klidné spaní“ ve výši 110 Kč měsíčně a službu „informační SMS servis“ ve výši 29 Kč měsíčně vrátit v jedné splátce do 11. 5. 2023. Úrok sjednán nebyl, RPSN činila 2128,01 %. Za dlužníka byla smlouva podepsána elektronickým podpisem, totožnost žalovaného byla ověřena dle BankID. Součástí smlouvy byly i Všeobecné obchodní podmínky a sazebník žalobce.
4.K posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru žalobce předložil obecnou metodiku zkoumání úvěruschopnosti a dále interní výstup, ze kterého vyplývá zjištěný příjem žalovaného ve výši 30 995 Kč, počet členů domácnosti s příjmem 2, pravidelné měsíční výdaje na půjčky ve výši 8 000 Kč, pravidelné výdaje na bydlení ve výši 6 450 Kč, další nezbytné výdaje v výši 10 000 Kč. Vypočítané minimální výdaje činily 13 817,50 Kč, zjištěný disponibilní příjem žalovaného 5 700 Kč. Příjem žalovaného měl být ověřován bankovním výpisem, který obsahoval příjmové transakce, o jaký druh příjmu uvedeno nebylo, ani ze kdy byl uvedený bankovní výpis.
5.Z potvrzení o platbě plyne, že dne 11. 4. 2023 byla na účet žalovaného vyplacena částka 8 500 Kč. Ze zprávy příslušné banky bylo ověřeno, že na účet, jehož je majitelem žalovaný, byla dne 11. 4. 2023 od žalobce připsána částka 8 500 Kč, dále bylo z výpisů z uvedeného účtu žalovaného za období leden až březen 2023 zjištěno, že žalovaný splácel několik úvěrů od nebankovních institucí i od banky, jež vedla jeho účet, řada inkasních pokusů o splátku úvěru byla odmítnuta. 8. 3. 2023 a 10. 3. 2023 čerpal další úvěry od nebankovních institucí.
6.Z úřední činnost soudu vyplynulo, že vůči žalovanému jsou u zdejšího soudu vedena další řízení pro zaplacení dlužných částek, a to plynoucích z úvěrové smlouvy ze dne 17. 5. 2022, kdy mu byla poskytnuta částka 30 000 Kč, z úvěrové smlouvy ze dne 25. 11. 2022, kdy byla žalovanému poskytnuta částka 30 000 Kč, z úvěrové smlouvy ze dne 22. 9. 2022, kdy byla žalovanému poskytnuta částka 47 500 Kč, z úvěrové smlouvy ze dne 10. 3. 2023, kdy byla žalovanému poskytnuta částka 12 000 Kč.
7.Z výzvy ze dne 24. 3. 2024 plyne, že před podáním žaloby byl žalovaný žalobcem vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 12 744,49 Kč jakožto dluhu ze smlouvy uzavřené dne 11. 4. 2023. Byl upozorněn na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou.
8.Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru. Mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které žalobce poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 8 500 Kč. V řízení však nebylo prokázáno, že by před uzavřením smlouvy došlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Úvěruschopnost žalovaného byla sice přezkoumávána, avšak toto zkoumání se jeví pouze jako formální, vedoucí spíše k dluhové pasti u žalovaného, nikoliv k zodpovědnému úvěrování. Zejména dosavadní úvěrové zatížení nebylo dostatečně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného zohledněno, případně dostatečně prozkoumáno. Žalovaný nic z poskytnutých finančních prostředků žalobci nevrátil. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobcem vyzván k úhradě žalované částky s příslušenstvím a byl i upozorněn na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou.
9.Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10.Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.
11.V řízení nebylo prokázáno, že by mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, dále jen o. z. Uzavřená smlouva je neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť před uzavřením smlouvy nedošlo k řádnému zkoumání a posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Proto žalovanému vznikla povinnost pouze vrátit částku odpovídající poskytnuté jistině spotřebitelského úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Vzhledem k tomu, že žalovanému byla na jistině úvěru poskytnuta částka 8 500 Kč a žalovaný nic z toho neuhradil, uložil mu soud povinnost celou tuto částku žalobci zaplatit. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 z 20. 4. 2022 je v případě aplikace § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovena nová splatnost ohledně vrácení poskytnuté jistiny, která se odvíjí od možností spotřebitele, zde žalovaného. Bylo na žalovaném, aby v řízení tvrdil a prokazoval své možnosti k vrácení jistiny úvěru. A protože tak neučinil, soud uzavřel, že mu nic nebrání a je schopen vrátit dlužnou jistinu ve lhůtě odpovídající procesně stanovené obecné pariční lhůtě, tedy do tří dnů od právní moci rozsudku. Jde tedy o nově soudem stanovenou splatnost přiznané částky, přičemž nárok na příslušenství v podobě úroků z prodlení by žalobci vznikl až poté, co by žalovaný v této lhůtě splatnosti uvedenou částku nezaplatil. V podrobnostech soud odkazuje za uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR. Ve zbývající části byla žaloba s ohledem na neplatnost smlouvy jako nedůvodná zamítnuta.
12.O náhradě nákladů řízení rozhodoval soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého poměřoval úspěch a neúspěch procesních stran. Do celkového úspěchu i neúspěchu procesních stran byl dle ustálené judikatury (viz nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015) započten i rozsah přiznaného, resp. nepřiznaného příslušenství, přičemž pro účely výpočtu poměru úspěchu soud vyčíslil výši běžících úroků i úroků z prodlení ke dni vyhlášení tohoto rozsudku. V dané věci byl po započtení vyčísleného příslušenství úspěšnější žalobce, který byl úspěšný z 58 % a neúspěšný z 42 %, a proto mu soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 16 % z celkových nákladů řízení. Celkové náklady řízení žalobce se skládají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, dále z odměny advokáta určené dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v platném znění, dále jen a. t., ve výši 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaný před podáním žaloby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba), z paušální náhrady hotových výdajů advokáta k těmto úkonům ve výši 3 x 100 Kč dle § 14b odst. 5 a. t., 21 % DPH z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Celkem tak náklady žalobce činí 2 252 Kč, z čehož 16 % činí 360 Kč, a proto soud uložil žalovanému právě tuto částku na náhradě nákladů řízení žalobci k rukám jeho právního zástupce, dle § 149 odst. 1 o.s.ř., zaplatit.
13.Pro úplnost soud dodává, že bylo namístě aplikovat ve věci § 14b a. t., neboť soudu je z úřední činnosti známo, že žalobce opakovaně podává u soudu obdobné návrhy na zahájení řízení ve věcech skutkově i právně obdobných (př. , spisová značka, , , spisová značka, ), přičemž i ostatní podmínky aplikace daného ustanovení byly naplněny.
Hodnocení:

Komentáře 0

Pro psaní komentářů se prosím přihlaste.
Oblíbené
Historie prohlížení