34 C 227/2023-68

zaplacení 39 364,36 Kč s příslušenstvím - úvěr

Městský soud v Brně Datum rozhodnutí: 22.10.2024 ECLI:CZ:MSBR:2024:34.C.227.2023.1

I.Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 37 986,72 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 37 986,72 Kč od 31.8.2023 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II.Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 848 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III.Návrh žalobce, aby mu byl žalovaný povinen zaplatit- částku ve výši 529,64 Kč- úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 529,64 Kč od 31.8.2023 do zaplacení- úrok ve výši 1 741,06 Kč- úrok ve výši 17,90 % ročně z částky 38 516,36 Kč od 21.8.2023 do 17.9.2023- úrok ve výši 15 % ročně z částky 38 516,36 Kč od 18.9.2023 do zaplaceníse zamítá.

IV.Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 1 303 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce.

V.Soud přiznává opatrovníku žalovaného - , Jméno opatrovníka, , advokátu, sídlem , adresa, - odměnu za zastupování ve výši 10 890 Kč.

VI.Česká republika - Městský soud v Brně nemá právo na náhradu odměny opatrovníka žalovaného.

1.Žalobou doručenou soudu dne 25. 9. 2023, doplněnou o podání ze dne 6. 12. 2023 a 27. 8. 2024, se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení 39 364,36 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že mezi účastníky byla dne 27. 4. 2022 uzavřena rámcová smlouva, na jejímž základě žalobce aktivoval žalovanému běžný účet č. , č. účtu, . Na základě dodatku č. , hodnota, k rámcové smlouvě žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit v pravidelných měsíčních splátkách po 2 000 Kč spolu s úrokem 17,9 % ročně. Žalovaný uhradil splátku dne 17. 5. 2023, na další splátku splatnou dne 17. 6. 2023 uhradil pouze 13,28 Kč, dále na dluh neuhradil ničeho. S ohledem na opakované prodlení žalovaného prohlásil žalobce celý úvěr za okamžitě splatný k 21. 8. 2023. V souvislosti s aktivací běžného účtu byl žalovaný rovněž povinen udržovat na účtu dostatek peněz nutných k pokrytí předpokládaných plateb a v případě vzniku záporného zůstatku byl povinen zaplatit příslušnou částku do pěti pracovních dnů od výzvy žalobce. Podanou žalobou se žalobce domáhal zaplacení dlužného úvěru ve výši 38 516,36 Kč s příslušenstvím a dále nepovoleného debetu ve výši 848 Kč.

2.Žalobce dále doplnil, že s odbornou péčí zjišťoval, ověřoval a hodnotil úvěruschopnost žalovaného, vycházel z informací poskytnutých žalovaným, z dostupných systémů a registrů a také z výsledků analýzy výdajů zpracované , právnická osoba, ; žalobce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného.

3.Jelikož se žalovanému nezdařilo doručit na známou adresu v cizině, byl mu usnesením ze dne 24. 7. 2024, č.j. 34 C 227/2023-45, ustanoven opatrovník z řad advokátů, , Jméno opatrovníka, . Opatrovník navrhl, aby byl podrobně prověřen postup žalobce při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, neboť žalovaný uhradil pouze první splátku, a je tedy možné, že úvěruschopnost byla zkoumána zcela nedostatečně.

4.Soud provedl dokazování listinami.

5.Z rámcové smlouvy č. , hodnota, soud zjistil, že mezi účastníky byla dne 27. 4. 2022 uzavřena smlouva o službách včetně platebních, na základě které byl žalovanému aktivován běžný účet č. , č. účtu, . Žalovaný byl oprávněn disponovat pouze s finančními prostředky na účtu do výše dostupného zůstatku. Povinností žalovaného bylo udržovat na účtu dostatek finančních prostředků k pokrytí předpokládaných plateb. V případě vzniku mínusového zůstatku byl žalovaný povinen dluh uhradit nejpozději do pěti dnů poté, co k tomu bude žalobcem vyzván.

6.Z dodatku č. , hodnota, ze dne 19. 4. 2023 k rámcové smlouvě, obchodních podmínek a ceníku soud zjistil, že žalobce poskytl žalovanému úvěr č. , IBAN, ve výši 40 000 Kč převodem na účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal uhradit dluh ve 24 pravidelných měsíčních splátkách po 2 000 Kč spolu s úrokem ve výši 17,9 % ročně vždy k 17. dni v měsíci.

7.Z potvrzení o výši příjmu soud zjistil, že žalovaný byl zaměstnán na hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou; průměrná hrubá mzda žalovaného činila cca 31 000 Kč.

8.Z výpisu z účtu žalovaného za období od 1. 1. 2023 do 31. 3. 2023 se podává, že zůstatek na účtu činil -44,39 Kč.

9.Z přehledu žádostí o úvěr a úvěrové zprávy se podává, že žalovaný dne 27. 4. 2022 žádal o úvěr ve výši 100 000 Kč; žádost byla žalobcem zamítnuta.

10.Z dokumentu zpracovaného žalobcem se podává, že žalovaný byl v době žádosti o úvěr zaměstnaný, žil v nájmu, byl svobodný a neměl žádnou vyživovací povinnost. Příjem ostatních členů domácnosti činil 25 000 Kč, výdaje domácnosti činily 8 510 Kč (dle expertní analýzy) a výdaje žalovaného 4 470 Kč (dle expertní analýzy).

11.Z výpisu z účtu žalovaného ze dne 20. 4. 2023 soud zjistil, že na tento účet byla připsána platba ve výši 40 000 Kč označená jako načerpání půjčky.

12.Z přehledu plateb a splátkového kalendáře bylo zjištěno, že žalovaný uhradil dne 18. 5. 2023 částku 2 000 Kč a dne 17. 6. 2023 částku 13,28 Kč.

13.Z výpisu z účtu žalovaného za období od 30. 7. 2023 do 31. 7. 2023 se podává, že žalovanému vznikl záporný zůstatek ve výši 848 Kč.

14.Předžalobní výzvou ze dne 21. 8. 2023 žalobce upozornil žalovaného na zesplatnění všech dluhů. Žalobce rovněž vyzval žalovaného k úhradě dluhu ze smlouvy č. , IBAN, ve výši 40 257,42 Kč a dluhu na účtu č. , č. účtu, ve výši 848 Kč, tj. částky v celkové výši 41 405,42 Kč, a to do 30. 8. 2023. Dle poštovního podacího lístku byla výzva odeslána dne 22. 8. 2023.

15.Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.

16.Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

17.Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18.Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19.Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem20. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

21.Podle § 547 občanského zákoníku musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

22.Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

23.Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení pak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.

24.Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je neplatností absolutní. Soud k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C–679/18 a též ÚS ČR, sp. zn. III ÚS 4129/18). Soud se proto z úřední činnosti, ale také s ohledem na obranu žalovaného, nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy o úvěru.

25.Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.

26.V posuzované věci žalovaný sice předložil žalobci přehled o svých pravidelných měsíčních příjmech a výdajích, avšak z předložených listin nevyplývá, že by informace poskytnuté žalovaným byly ze strany žalobce dostatečně zjišťovány a následně ověřovány a hodnoceny. V rámci posouzení úvěruschopnosti zjišťoval žalobce pouze informace týkající se příjmu žalovaného, žádným způsobem však neověřoval tvrzení žalovaného stran výdajů, tedy nezjišťoval skutečnou výši nákladů na bydlení, osobní potřeby žalovaného, potřeby domácnosti, úhradu jiných dluhů, výdaje související se zdravotním stavem apod., a spokojil se pouze s prohlášením žalovaného stran jeho výdajů. Přesné zjištění a ověření reálné výše měsíčních výdajů není zcela možné, jistě však bylo v možnostech právního předchůdce žalobce ověřit si alespoň část výdajů žalovaného (např výši nájmu, energií apod.). Výdaje žalovaného byly stanoveny odhadem pomocí expertní analýzy, která má základ ve statistických datech. Uvedený způsob zjišťování výdajů úvěrované osoby je příliš obecný a není schopen poskytnout reálné informace o měsíčních výdajích konkrétní osoby. Přihlédnout je potřeba také k tomu, že ačkoliv žalobce tvrdil, že při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nahlížel do registrů, žádné výstupy z provedených lustrací nepředložil.

27.Žalobce tedy postupoval formálně a do žádosti o úvěr uvedl údaje sdělené žalovaným bez toho, aniž by dostatečně hodnotil zejména výdaje žalovaného, ačkoliv poskytnuté údaje samy o sobě vyvolávaly pochybnosti o jejich věrohodnosti. Právě dostatečné zjištění a ověření převisu příjmů nad výdaji úvěrované osoby je nutné pro určení schopnosti řádně hradit dluh. Pouhé doplnění čísel do formuláře, aniž je zřejmé, na základě, čeho a jak byly tyto údaje získány, proto nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018).

28.Žalobce nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobce zcela nesprávně vyhodnotil údaje o příjmech a výdajích žalovaného, řádně tedy neposoudil, jaké jsou skutečné volné měsíční prostředky žalovaného a zda tedy žalovaný bude schopen hradit splátky úvěru. Za této situace neměl být úvěr žalovanému vůbec poskytnut.

29.Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021).

30.Ve světle uvedeného proto žalobci vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny. Žalobce poskytl žalovanému částku 40 000 Kč, žalovaný na dluh uhradil 2 013,28 Kč. Žalobci proto vznikl nárok na vrácení plnění ve výši 37 986,72 Kč, ve zbylé části uplatněného nároku 529,72 Kč, stejně jako nároku na úhradu obchodního úroku, který vychází z absolutně neplatné smlouvy o úvěru, soud žalobu zamítl.

31.Splatnost neoprávněného majetkového prospěchu je poté odvozena od výzvy k jeho vydání; v daném případě lze za výzvu k plnění považovat výzvu žalobce ze dne 21. 8. 2023, ve které byl žalovaný vyzván k úhradě všech dluhů nejpozději do 30. 8. 2023.

32.Domáhá-li se věřitel nevrácené jistiny spolu s úrokem z prodlení v rámci soudního řízení, je nezbytné zkoumat, jaké byly možnosti a schopnosti spotřebitele vrátit poskytnutou jistinu, přičemž na spotřebiteli je, aby tvrdil (a následně i prokázal), že není v jeho možnostech a schopnostech hradit dluh ve stanovené lhůtě. S ohledem na pasivitu žalovaného, který se ve věci nevyjádřil, neposkytl soudu žádné informace stran svých možností k vrácení dluhu, resp. netvrdil, že doba plnění požadovaná žalobcem není přiměřená jeho možnostem, a z obsahu spisu nevyplývá, že by se výzvě žalobce k plnění dluhu bránil námitkou, že není v jeho možnostech dluh splnit, resp. neuvedl, kdy, v jakém časovém horizontu bude schopen svůj dluh uhradit, nastala splatnost předmětného dluhu marným uplynutím lhůty k plnění po výzvě žalobce a žalovaný je od 31. 8. 2023 v prodlení.

33.Podle § 1970 občanského zákoníku má žalobce počínaje dnem 31. 8. 2023 právo na zaplacení úroku z prodlení z částky 37 986,72 Kč ve výši odpovídající nař. vlády č. 351/2013 Sb.

34.Z důvodů shora vyložených soud výrokem I a II tohoto rozsudku žalobě z části vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 37 986,72 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 37 986,72 Kč od 31. 8. 2023 do zaplacení a částku 848 Kč. Ve zbylé části poté soud výrokem III žalobu zamítl, a to v rozsahu částky 529,64 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 529,64 Kč od 31. 8. 2023 do zaplacení, úroku ve výši 1 741,06 Kč, úroku ve výši 17,90 % ročně z částky 38 516,36 Kč od 21. 8. 2023 do 17. 9. 2023 a úroku ve výši 15 % ročně z částky 38 516,36 Kč od 18. 9. 2023 do zaplacení.

35.Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř.

36.Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení bylo zaplacení jistiny ve výši 38 516,36 Kč, jistiny 848 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 741,06 Kč, úroku ve výši 17,90 % ročně z částky 38 516,36 Kč od 21. 8. 2023 do 17. 9. 2023 ve výši 528,88 Kč a ke dni vyhlášení rozsudku také úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 38 516,36 Kč od 31. 8. 2023 do 22. 10. 2024 v kapitalizované výši 6 632,20 Kč a úrok ve výši 15 % ročně z částky 38 516,36 Kč od 18. 9. 2023 do 22. 10. 2024 v kapitalizované výši 6 347,28 Kč. Úspěch žalobce je představován výrokem I., tedy částkou v celkové výši 45 375,72 Kč, neúspěch je představován výrokem II., tedy částkou v celkové výši 9 238,06 Kč. Žalobce byl proto úspěšný v 83,08 % předmětu řízení, v 16,92 % předmětu řízení úspěšný nebyl. Po vzájemném zápočtu neúspěchu žalobce vůči jeho úspěchu, má žalobce právo na náhradu 66,16 % účelně vynaložených nákladů. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 1 969 Kč, jak sám žalobce požadoval. Žalobce má s ohledem na částečný úspěch ve věci právo na náhradu 1 303 Kč, která odpovídá 66,16 % účelně vynaložených nákladů řízení.

37.O odměně ustanoveného opatrovníka žalovaného rozhodl soud podle § 140 odst. 2 o.s.ř. tak, že opatrovníkovi přiznal odměnu za zastupování v částce 10 890 Kč. Odměna je představována třemi úkony právní služby po 2 700 Kč dle § 7 společně s § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě ze dne 5. 8. 2024, účast u jednání dne 22. 10. 2024), včetně paušální náhrady výdajů v celkové výši 900 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za každý ze tří úkonů po 300 Kč a dále včetně částky odpovídající dani z přidané hodnoty dle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve výši 1 890 Kč38. Jelikož byl žalobce ve věci plně úspěšný, nemá vůči státu povinnost zaplatit odměnu ustanoveného opatrovníka žalovaného dle § 149 odst. 2 o.s.ř.

Odkazované předpisy

Související rozhodnutí

21 C 246/2025-17 15.04.2026

rozvod manželství

72 C 22/2026-23 14.04.2026

10 534 Kč s příslušenstvím - příspěvek za nepojištěné vozidlo

41 C 127/2025-32 10.04.2026

zaplacení 17 665 Kč - nedoplatek na elektřině

37 C 39/2026-23 09.04.2026

11 993,18 Kč s příslušenstvím - úvěr

16 C 256/2025-35 09.04.2026

20 000 Kč s příslušenstvím - bezdůvodné obohacení

Komentáře 0

Pro psaní komentářů se prosím přihlaste.

Informace

Spisová značka	34 C 227/2023-68
Soud	Městský soud v Brně
Soudce	Mgr. Pavel Matouš
Datum rozhodnutí	22.10.2024
Datum zveřejnění	28.01.2025
ECLI	ECLI:CZ:MSBR:2024:34.C.227.2023.1