5 C 320/2024-56
O zaplacení 74 291 Kč s příslušenstvím
Okresní soud v Kutné Hoře
Datum rozhodnutí: 20.12.2024
ECLI:CZ:OSKH:2024:5.C.320.2024.1
I.Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 39 196 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 39 196 Kč od 10. 11. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II.Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 35 095 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 7 178,46 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 7 270,43 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 43 551,62 Kč od 28. 9. 2023 do 9. 11. 2023, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 4 355,62 Kč od 10. 11. 2023 do zaplacení a s úrokem ve výši 20,94 % ročně z částky 43 551,62 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, zamítá.
III.Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1.Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 9. 6. 2021 uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, , smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byly žalovanému bezhotovostně poskytnuty peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal za poskytnutí peněžních prostředků věřiteli zaplatit kapitalizovaný úrok ve výši 31 789 Kč s úrokovou sazbou 20,94 % ročně a částku za zpracování ve výši 1 500 Kč. Věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalovaný splátky nehradil řádně a včas, v důsledku čehož se stal jeho závazek splatnými v celém rozsahu. Žalovaný dluh za celou dobu uhradil pouze částku ve výši 10 804 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 uzavřené mezi původním věřitelem a žalobkyní došlo s účinností ke dni 27. 9. 2023 k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem. Přes výzvy žalobkyně žalovaný zbytek dluhu neuhradil.
2.Skutečnost, že žalovaný je cizím státním příslušníkem, zakládá cizí prvek ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) číslo 1215/2012, když situace, kdy pobyt žalovaného není znám, může vyvolat otázky ohledně určení mezinárodní příslušnosti soudu. Protože se nepodařilo přes rozsáhlé pátrání soudu zjistit, na území jakého státu má žalovaný bydliště, pak má soud za to s odkazem na závěry rozhodnutí Soudního dvora C-327/10 ze dne 17. 11. 2011 ve věci Hypoteční banka a.s. proti Udovi Mikovi Lindnerovi, ECR I-00117, že obdobně v této věci je soudem příslušným o věci rozhodnout, neboť na území ČR se nacházelo poslední známé bydliště žalovaného a žalovaný před podáním žaloby žalobkyni jinou adresu neoznámil. Pak tedy soud pokračoval podle vnitrostátního procesního práva a ustanovil k ochraně zájmů žalovaného v řízení opatrovníkem advokáta.
3.Opatrovník žalovaného se vyjádřil k podané žalobě tak, že žalovaný je nekontaktní, a tudíž od něj opatrovník nemá k projednávané věci žádné informace. Proto se nemohl ani vyjádřit ke skutečnosti, zda byla úvěrovaná částka žalovanému skutečně poskytnuta, anebo případně, zda byla poskytnutá částka již splacena. Proto navrhl z opatrnosti žalobu v celém rozsahu zamítnout.
4.Soud provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení, účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a po postupu dle § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), byl v řízení prokázán následující skutkový stav:5. Právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, , a žalovaný uzavřeli dne 9. 6. 2021 smlouvu, na jejímž základě se společnost zavázala bezhotovostním převodem na účet žalovaného specifikovaný ve smlouvě poskytnout částku 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit v souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků dlužnou částku ve výši 85 611 Kč, a to v 18 pravidelných měsíčních splátkách. Dlužná částka je vypočtena jako součet poskytnuté částky ve výši 50 000 Kč, úroku ve výši 31 789 Kč, částky za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč a nákladů za službu doplňkového pojištění částku 2 322 Kč, ke které žalovaný při uzavření smlouvy přistoupil. Ve smlouvě si strany ujednaly úrok ve výši 69,43 % ročně (prokázáno smlouvou č. , hodnota, , zařazením zákazníka do pojistného programu a informacemi o spotřebitelském úvěru). Dne 11. 6. 2021 společnost , právnická osoba, převedla na účet žalovaného specifikovaný ve smlouvě částku 50 000 Kč (prokázáno potvrzením o provedení transakce). Před uzavřením smlouvy byla žalovaným vyplněna, resp. podepsána Karta zákazníka s údaji hodnotícími bonitu zákazníka. V kartě byl uveden čistý měsíční příjem žalovaného ve výši 20 111 Kč, přičemž další čisté příjmy domácnosti žalovaného měly činit 15 000 Kč měsíčně. Žalovaný měl mít bydlení zajištěno prostřednictvím nájemního vztahu, přičemž jeho celkové měsíční výdaje měly činit 5 000 Kč s tím, že nemá dalších dluhů (prokázáno Kartou zákazníka). Pravidelný měsíční příjem žalovaného byl doložen výplatními páskami za období březen a duben 2021, kdy průměrný měsíční příjem žalovaného za tyto měsíce činil 20 111 Kč (prokázáno výplatními páskami). Žalovaný dluh nesplácel řádně a včas, dosud zaplatil částku ve výši 10 804 Kč (prokázáno tabulkou o umoření dluhu). Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn a zároveň byl vyzván k zaplacení dlužné částky do deseti dnů ode dne doručení dopisu (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 včetně seznamu pohledávek a oznámením ze dne 29. 9. 2023 včetně podacího lístku). K zaplacení zbývající dlužné částky byl žalovaný opětovně vyzván dopisem ze dne 15. 2. 2024 s upozorněním, že v opačném případě se žalobkyně zaplacení dluhu bude domáhat soudní cestou (prokázáno předžalobní výzvou včetně poštovního podacího archu).
6.Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků dle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).
7.Žalobkyně, resp. její právní předchůdce, smlouvu uzavírala v postavení podnikatele (§ 420 o.z.) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o.z.), a jedná se tedy o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o.z. Tím se tak na smlouvu neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v o.z., ale i úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru.
8.Podle § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli.
9.Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10.Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Povinností je zejména uchovávat mj. dokumenty a záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Dokumenty je nutno uchovávat nejméně po dobu pěti let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty a záznamy vznikly.
11.Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12.Ze shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost poskytovatele úvěru zkoumat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr nastává tehdy, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby bez jakýchkoliv problémů a omezení mohl splácet jednotlivé splátky úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr (tj. konkrétní příjmy ze zaměstnanecké či jiné činnosti, konkrétní náklady na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, v neposlední řadě též případné závazky žadatele z dříve uzavřených smluv). Analýza pouze některé ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení úvěruschopnosti nepostačuje.
13.Ze smluv se podává pouze obecná formulace, že spotřebitel poskytl věřiteli úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, přičemž věřitel tyto informace ověřil a vyhodnotil. Při uzavírání smlouvy byla vyplněna zákaznická karta s příjmy žalovaného, jejichž výše byla výplatními páskami i doložena. Věřitel je ovšem povinen při uzavírání spotřebitelského úvěru nucen zkoumat i výdajovou stránku spotřebitele. K tomu je třeba podotknout, že věřitel neprováděl lustraci žalovaného v příslušných rejstřících (výpisy z bankovních registrů, CEE, ISIR), zda je skutečně solventní osobou. Měsíční výdaje žalovaného byly uvedeny v souhrnné výši, aniž by se z nich podávalo, jaká částka je spotřebována na jednotlivé položky. Nadto byla výše měsíčních výdajů žalovaného uvedena v takové částce (5 000 Kč), že tato nemohla odpovídat skutečnosti. Pokud žalovaný uvedl, že žije v nájemním bydlení, lze mít pochybnosti o tom, že uvedená částka měsíčních výdajů žalovaného měla postačovat pouze na pokrytí nájemného. Soud je tak přesvědčen, že taková výše výdajů byla stanovena účelově, aby příjmy žalovaného převyšovaly jeho pravidelné výdaje. Za takového stavu se ovšem věřitel nemohl spokojit s pouhými tvrzeními žalovaného, nicméně měl sám žalovaného vyzvat, aby tyto výdaje doložil (např. nájemní smlouvou, stanovením záloh za energie, apod.). Soud má tedy za to, že vyžadoval-li si původní věřitel listiny vztahující se k příjmům žalovaného, činil tak pouze proto, aby jimi disponoval, avšak s ohledem na uvedené má soud za to, že dále neměl větší snahu schopnost žalovaného splácet úvěr skutečně zkoumat. Nutno dodat, že pokud měl věřitel i podklady pro výdaje žalovaného v době uzavírání smluv (např. aktuální nájemní smlouvu), bylo jeho povinností tyto podklady ve smyslu § 78 zákona o spotřebitelském úvěru uchovat.
14.Další dokumenty vážící se k povinnosti věřitele posuzovat schopnost žalovaného splácet úvěr nebyly v žalobě ani v jiném podání žalobkyně označeny, k žalobě nebyly ani připojeny. Soud nepostupoval dle § 115a o.s.ř. a ve věci nařídil jednání mj. za tím účelem, aby mohl žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. poskytnout poučení, že jí dosud nebyly vylíčeny všechny rozhodující skutečnosti a nebyla prokázána tvrzení o tom, že původní věřitel skutečně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a to včetně následků spojených s nesplněním výzvy k jejich dotvrzení a označení. Žalobkyně neměla nad rámec shora uvedeného dalších tvrzení a důkazních návrhů.
15.S ohledem na skutečnost, že v projednávané věci nebylo zjištěno, že by věřitel při poskytování spotřebitelského úvěru zkoumal úvěruschopnost žalovaného, soud dospěl k závěru, že mezi stranami uzavřená smlouva je neplatná. Ačkoliv znění § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru podmiňuje neplatnost smlouvy námitkou učiněnou spotřebitelem v promlčecí lhůtě, takové ustanovení je v rozporu s články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, které mají být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, přičemž stejná ustanovení směrnice zároveň brání tomu, aby sankce (neplatnost smlouvy) spojená s porušením této povinnosti byla podmíněna uplatněním námitky spotřebitele v promlčecí lhůtě (srovnej rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, OPR-Finance s.r.o. proti GK). Soud tedy k nesplnění povinnosti věřitele zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr přihlédl z úřední povinnosti (srovnej § 588 o.z.).
16.V projednávané věci tak soud dospěl k závěru, že nebylo-li v řízení prokázáno splnění povinnosti právního předchůdce žalobkyně zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr, smlouva o úvěru uzavřená mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně je neplatná, a to s účinky ex tunc. Proto žalobkyně nemůže po právu požadovat zaplacení smluvního úroku a dalších poplatků uvedených ve smlouvě a má toliko právo na vrácení poskytnuté jistiny, kterou soud v případě absolutní neplatnosti smlouvy v souladu s ustanovením § 2991 odst. 2 o.z. považuje za bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, ke kterému došlo bez právního důvodu. Proto soud rozhodl, že žalovaný je povinen v souladu s § 2991 odst. 1 o.z. zaplatit žalobkyni jako právní nástupkyni původního věřitele (na základě postoupené pohledávky dle § 1879 o.z.) poskytnuté peněžní prostředky (50 000 Kč), jejichž výše je ponížena o část, kterou již žalovaný uhradil (10 804 Kč). Soud přiznal žalobkyni i právo na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o.z. v zákonné výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., avšak až od marného uplynutí lhůty k zaplacení dluhu určené oznámením o postoupení pohledávky včetně zákonné výše vážící se k tomuto dni, neboť na základě ujednání obsažených v absolutně neplatné smlouvě nelze určovat splatnost dluhu, přičemž žalovaný byl k uhrazení dluhu žalobkyní prokazatelně vyzván až právě oznámením o postoupení pohledávky. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení. Ve zbytku pak soud s ohledem na výše uvedené žalobu jako nedůvodnou zamítl.
17.Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. Pro účely rozhodování o nákladech řízení v této věci soud nevycházel pouze z „jistiny“, tedy žalované částky samotné, nýbrž do posouzení míry úspěchu a neúspěch ve věci zahrnul i příslušenství, a to včetně běžícího zkapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 7. 2013, sp. zn. 30 Co 363/2013). Po zohlednění těchto částek se podává, že mírný úspěch ve věci měl žalovaný, kterému žádné náklady v řízení nevznikly, a tak soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.
Odkazované předpisy
- § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb.
- § 115a z. č. 99/1963 Sb. (§ 115a)
- § 118a z. č. 99/1963 Sb. (§ 118a)
- § 132 z. č. 99/1963 Sb. (§ 132)
- § 142 z. č. 99/1963 Sb. (§ 142)
- § 160 z. č. 99/1963 Sb. (§ 160)
- § 420 z. č. 89/2012 Sb. (§ 420)
- § 419 z. č. 89/2012 Sb. (§ 419)
- § 84 z. č. 257/2016 Sb. (§ 84)
- § 86 z. č. 257/2016 Sb. (§ 86)
- § 78 z. č. 257/2016 Sb. (§ 78)
- § 2991 z. č. 89/2012 Sb. (§ 2991)
Související rozhodnutí
Informace
| Spisová značka | 5 C 320/2024-56 |
|---|---|
| Soud | Okresní soud v Kutné Hoře |
| Soudce | Mgr. Michal Pomichálek |
| Datum rozhodnutí | 20.12.2024 |
| Datum zveřejnění | 28.01.2025 |
| ECLI | ECLI:CZ:OSKH:2024:5.C.320.2024.1 |
Přihlaste se a sledujte podobná rozhodnutí
Klíčová slova
Podobná rozhodnutí
8 C 251/2020-22
Okresní soud v Benešově
21.10.2020
Okresní soud v Benešově
39 C 315/2020-24
Okresní soud v Mostě
17.12.2020
Okresní soud v Mostě
8 C 267/2020-25
Okresní soud v Benešově
06.11.2020
Okresní soud v Benešově
10 C 371/2020-32
Okresní soud v Berouně
04.12.2020
Okresní soud v Berouně
5 C 243/2020-30
Okresní soud v Nymburce
11.12.2020
Okresní soud v Nymburce
Další od tohoto soudu
11 C 57/2026-13
28.04.2026
o 1 018 Kč s příslušenstvím
11 C 55/2026-20
28.04.2026
o 5 240 Kč s příslušenstvím
11 C 50/2026-23
28.04.2026
o 5 987 Kč s příslušenstvím
8 C 85/2026-14
28.04.2026
o 1 796 Kč s příslušenstvím
1 C 82/2026-14
23.04.2026
o rozvod manželství
Komentáře 0