14 Co 1/2024-150

1.Soud I. stupně rozsudkem zamítl žalobu na zaplacení částek 229,33 Kč a 14 400 Kč (výrok I.), ve zbývající části žalobě vyhověl a zavázal žalovaného zaplatit žalobci částky 190,02 Kč s 10 % úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení, 2 000 Kč s 10 % úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení, 32 650 Kč a 3 102 Kč s 10 % úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení (výrok II.) a zavázal žalovaného zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 26 393 Kč k rukám jeho právního zástupce (výrok III.).

2.Proti rozsudku, a to pouze do části zamítavého výroku II. ohledně zaplacení částky 32 650 Kč a částky 305 Kč (z celkové částky 3 102 Kč s 10 % úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení), podal odvolání žalovaný a navrhl změnu těchto rozhodnutí tak, že i v tomto rozsahu bude žaloba zamítnuta.

3.Žalovaný navrhl potvrzení rozsudku soudu I. stupně v napadených přisuzujících částech.

4.Soud I. stupně rozhodoval o žalobě žalobce na zaplacení shora uvedených pěti částek, jímž mají být uspokojeny nároky žalobce jako bývalého nájemce bytové jednotky č. , Anonymizováno, v domě č. p. , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, v , Anonymizováno, , katastrální území , jméno FO, , proti žalovanému jako pronajímateli, jemuž žalobce platil nájemné a zálohy na plnění spojená s užíváním bytu, na čemž mu žalovaný dluží přeplacené částky a smluvní pokutu za prodlení s doručením vyúčtování přeplatků a nedoplatků záloh na tato plnění za rok 2017 a 2018.

5.Žalovaným nenapadená rozhodnutí se týkají částky 419,35 Kč s úrokem z prodlení jako přeplatku nájemného, ohledně níž byla žaloba částečně zamítnuta a částečně bylo vyhověno, částky 2 000 Kč s úrokem z prodlení jako přeplatku (resp. nezapočtené části přeplatku) z vyúčtování záloh za rok 2018, ohledně níž bylo žalobě vyhověno, částky 14 400 Kč žalobce požaduje jako smluvní pokutu za prodlení s vyúčtováním záloh za rok 2018, ohledně níž byla žaloba zamítnuta. Částka 3 102 Kč s úrokem z prodlení je požadována jako přeplatek z vyúčtování záloh za rok 2017, ohledně ní bylo žalobě vyhověno a toto rozhodnutí je napadeno odvoláním žalovaného jen ohledně částky 305 Kč, tudíž ohledně zbývající částky 2 797 Kč je i toto rozhodnutí nenapadeno. V těchto nenapadených částech tedy nabyl rozsudek soudu I. stupně samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 občanského soudního řádu – dále jen „o. s. ř.“) odvolací soud se jimi nezabýval (§ 212 o. s. ř.).

6.Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné a včas podané osobou oprávněnou (§ 202, § 204 odst. 1 a § 201 občanského soudního řádu - dále „o. s. ř.“), rozsudek soudu I. stupně v napadených částech i řízení předcházející (§ 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného důvodné není.

7.Soud I. stupně odůvodnil napadená (i nenapadená) rozhodnutí především tou skutečnosti, která je mezi účastníky nesporná, že žalovaný je vlastníkem bytové jednotky č. , Anonymizováno, vymezené v budově č. p. , Anonymizováno, na pozemku parc. č. , Anonymizováno, v katastrálním území , jméno FO, , že tento byt byl nájemní smlouvou ze dne , datum, pronajat žalovaným jako pronajímatelem, žalobci a , jméno FO, jako nájemcům, že nájem měl podle výpovědi skončit k , datum, , ale k vyklizení bytu došlo již , datum, a že přeplatek žalobců na nájemném zaslal žalovaný žalobci v důsledku chybně zadaného příkazu v částce o 419,35 Kč nižší, což sám žalovaný uznal.

8.Ohledně nároku žalobce na zaplacení částky 3 102 Kč jako přeplatku vyúčtování záloh na plnění spojená s užíváním bytu za rok 2017 (s příslušejícím úrokem z prodlení), učinil soud I. stupně na základě provedeného dokazování závěr, že přeplatek v této výši vznikl a nebyl žalovaným zaplacen, že žalovaný neprokázal započtení tohoto nároku proti svému vzájemnému nároku na nedoplatek z vyúčtování záloh na plnění spojená s užíváním bytu za rok 2016, tudíž uplatněný nárok žalobce ani zčásti nezanikl. Žalovaný napadl toto rozhodnutí soudu I. stupně pouze ohledně částky 305 Kč na základě tvrzení, že tuto částku zaslal dne , datum, na účet žalobce jako rozdíl mezi částkami 3 102 Kč 2 797 Kč z vyúčtování za roky 2016 a 2017, což je uvedeno i v odůvodnění napadeného rozsudku, proto měl soud I. stupně k tomu přihlédnout a tuto částku z tohoto nároku přiznaného žalobci odečíst. Předmětem odvolacího přezkumu tedy není závěr o tom, že žalovaný neprokázal započtení svého tvrzeného nároku proti tomuto nároku, který tedy žalobci přísluší, neboť v tom je i odvolací soud pravomocným rozsudkem soudu I. stupně vázán, ale pouze závěr, zda žalovaný částku 305 Kč na tento důvodný nárok žalobce opravdu zaplatil.

9.Z odůvodnění napadeného rozsudku vyplývá, že věta v jeho 20. odstavci „žalovaný rozdíl těchto částek ve výši 305 Kč (3 102 – 2 797) zaslal dne , datum, na účet žalobce“ ve 20. odstavci se týká neprokázání uvedeného zápočtu žalovaným a jen v této souvislosti je zmíněno tvrzení žalovaného mající tuto námitku odůvodnit. V 16. odstavci odůvodnění rozsudku soud I. stupně jednoznačně uvedl, že mezi účastníky je naopak shoda ohledně dlužné částky 419,35 Kč a „přeplatku žalovaného 243 Kč“. Toto shodné tvrzení účastníků týkající se i dalších nároků, o nichž soud I. stupně rozhodl zde nenapadenými rozhodnutími, vyplývá ze zjištění, že žalovaný zaplatil žalobci , datum, částku 3 810 Kč bez jakéhokoli označení důvodu této platby, kterou si žalovaný zohlednil na požadovaný přeplatek „na službách“ za rok 2019, který činil 3 567 Kč a jehož zaplacení tehdy po žalovaném požadoval. Přeplatek této částky platbou vyšší o 243 Kč neodpovídal žádnému z dalších nároků, které byly mezi účastníky sporné a které následně žalobce uplatnil touto žalobou, proto o ni žádný z nich neponížil, avšak nedomáhá se již vrácení přeplatku na zálohách za rok 2019, který považuje touto platbou za zcela uspokojený. Žalovaný podáním ze dne , datum, , tedy téměř tři roky po této platbě, odůvodňuje její výši 3 810 Kč jako výsledek započtení více vzájemných nároků účastníků, a to včetně částky 305 Kč, která dle tvrzení žalovaného měla být započteným rozdílem vyúčtování z let 2016 a 2017, ovšem i toto odůvodnění všech složek poskytnuté platby vede k výsledné částce 3 791,35 Kč, kterou žalobce dle nijak vysvětleného tvrzení údajně „povýšil“ na 3 810 Kč. Současně v tomto podání žalovaný uvádí, že mezi stranami nedošlo ohledně úhrady 3 810 Kč k jakékoliv dohodě o jejím důvodu a v závěru podání v článku V. nazvaném „námitka započtení“ pak uvádí, že započítává svou pohledávku ve výši 243 Kč (což je právě rozdílová částka oproti vyúčtování za rok 2019 ve výši 3 567 Kč) jako bezdůvodné obohacení žalobce vzniklého přijetím této platby na pohledávku žalobce z titulu přeplatku nájemného za měsíc červenec 2019 ve výši 433,02 Kč.

10.Toto zohlednění žalovaným zaplacené částky 3 802 Kč, které je v souladu s jejím zohledněním ze strany žalobce, akceptoval i soud I. stupně a zohlednil to pro zde nenapadené rozhodnutí o částce přeplatku nájemné 433,02 Kč s příslušenstvím, nikoli pro rozhodnutí přeplatku z vyúčtování záloh za rok 2017 v částce 3 102 Kč, na níž tedy nebylo žalovaným zaplaceno ničeho. Proto odvolací námitka žalovaného ohledně částky 305 Kč jako částečného plnění na přeplatek z vyúčtování záloh za rok 2017 důvodná není a rozhodnutí soudu I. stupně o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci tento přeplatek v celkové výši 3 102 Kč s úrokem z prodlení, včetně částky 305 Kč, je správné.

11.Rozhodnutí o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci částku 32 650 Kč odůvodnil soud I. stupně ustanovením § 13 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytu a nebytových prostor v domě s byty, které aplikoval na skutkový závěr, že žalovaný jako pronajímatel, nedoručil žalobci jako nájemci včas vyúčtování služeb spojených s užíváním předmětného bytu, s nímž byl v prodlení 653 dní od , datum, do , Anonymizováno, . Uvedené zákonné ustanovení, které soud I. stupně v odůvodnění správně cituje, stanoví pro případ takového prodlení povinnost zaplacení „pokuty“, jejíž výše, nedojde-li k jinému ujednání s nájemcem, činí 50 Kč za každý den prodlení. Jen pro upřesnění odvolací soud uvádí, že pojem „smluvní pokuta“, který pro tento nárok užívá žalobce v žalobních tvrzeních a také soud I. stupně v odůvodnění napadeného rozsudku, není přesný, neboť taková pokuta při absenci jejího ujednání „smluvní“ pojmově není, což však nemá vliv na správné právní posouzení obsahu takového závazku, který je zákonem stanovenou sankcí za porušení smluvní povinnosti, a proto se na něj použijí i ustanovení o smluvní pokutě obsažená v ustanoveních § 2048 až § 2051 občanského zákoníku, jak vyplývá z publikovaného výkladového rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 4074/2019.

12.Závěr, že žalovaný byl povinen doručit žalobci toto vyúčtování do , datum, a byl tedy v prodlení od , datum, , sice soud I. stupně konkrétně neodůvodnil, ale je v souladu s ust. § 7 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb., podle něhož je takové vyúčtování nutno doručit příjemci služeb do čtyř měsíců od skončení zúčtovacího období, jímž v tomto případě bylo období kalendářního roku 2017, které skončilo , datum, . Skutečnost, že toto vyúčtování, stejně jako další vyúčtování, bylo žalovanému doručeno až , datum, , tvrdí žalobce a dokládá ji e-mailovou zprávou z toho data od substitučního zástupce žalovaného zástupci žalobce. Pro tento uplatněný nárok za dobu do , Anonymizováno, je však významné pouze to, zda žalovaný doručil vyúčtování za rok 2017 žalobci kdykoli před tímto datem (aniž je významné, kdy až po něm), k čemuž dle jeho tvrzení mělo dojít osobním předáním v domě, v němž se nachází předmět nájmu, za přítomnosti svědka , tituly před jménem, , jméno FO, , přičemž časový údaj, že to byl „určitě začátek května“ (roku 2018), netvrdil žalovaný ale až svědek ve své výpovědi.

13.Soud I. stupně provedl k důkazu výslech svědka , tituly před jménem, , jméno FO, , který je známým žalovaného a byl přítomen situaci, kdy žalovaný měl žalobci vyúčtování za rok 2017 doručit, a výslech svědkyně , jméno FO, , členky představenstva společenství vlastníků bytových jednotek v předmětném domě, která roznášela vyúčtování služeb jednotlivým vlastníkům. Na základě zhodnocení těchto a dalších provedených důkazů (jak bude zde podrobně uvedeno níže) dospěl soud I. stupně k závěru, že žalovaný neprokázal skutečnost, že žalobci vyúčtování záloh za plnění spojená s užíváním bytu za rok 2017 doručil.

14.Žalovaný proti tomuto závěru namítá, že soud měl svědeckou výpověď , tituly před jménem, , jméno FO, dát do souvislosti se zprávou , jméno FO, s.r.o. z , datum, a se SMS zprávou z , datum, , jíž žalobce jako nájemce bytu informoval žalovaného, že mu jako vlastníku bytu předmětné vyúčtování zasílá společenství vlastníků jednotek, což považuje žalovaný za ucelený řetěz důkazů, z něhož vyplývá závěr, že žalobci vyúčtování tehdy doručil. Pro podporu toho závěru upozorňuje žalovaný na fakt, že žalobce se o dodání vyúčtování dříve neucházel a netvrdil u soudu pravdivé skutečnosti ohledně vyúčtování za rok 2018. Hodnocení všech provedených důkazů ve vzájemné souvislosti, včetně skutečnosti, že veškerá další vyúčtování byla žalobci předložena, mělo podle žalovaného vést soud I. stupně k tomuto závěru.

15.Tyto odvolací námitky důvodné nejsou a výše uvedený závěr soudu I. stupně o neprokázání této skutečnosti žalovaným navrženými důkazy je správný. Odvolací soud s odůvodněním správnosti tohoto závěru především pro stručnost odkazuje na správné a přiléhavé odůvodnění napadeného rozsudku v příslušné části. Pokud svědek , tituly před jménem, , jméno FO, dosvědčil pouze to, že viděl na chodbě předmětného domu, jak žalovaný vytáhl ze schránky dopis a „běžel s ním nahoru“, přičemž předání svědek neviděl, ale pouze slyšel, že spolu účastníci mluví, nelze tento důkaz hodnotit jako důkaz o doručení vyúčtování, a to ani se zohledněním vedlejších okolností, které podle žalovaného mají pro tento závěr svědčit. Z nedatovaného potvrzení , jméno FO, s.r.o., , adresa, , vyplývá, že žalobci ani jeho manželce nebylo zasíláno vyúčtování služeb za roky 2017 a 2018, že vyúčtování služeb bylo vloženo v zalepené bílé obálce, která nesla razítko této firmy s okénkem na adresu žalovaného, a to dne , datum, . Ze shodných tvrzení účastníků sice lze učinit závěr, že tato vyúčtování, stejně jako jiná korespondence společenství vlastníků jednotek či firmy provádějící pro ně správu předmětného domu, byla doručována do téže stránky předmětného bytu, kterou užíval i žalobce jako jeho nájemce, a že mezi účastníky byla zavedena praxe, že žalobce žalovanému vždy oznámil doručení takové pošty a ten si ji přišel ze schránky vyzvednout. Tvrzení žalovaného ve vztahu k vyúčtování za rok 2017 u jednání soudu I. stupně , datum, , že „dojel na adresu, vytáhl ze schránky, vyběhl nahoru a předložil vyúčtování“ a že po domluvě, jak to budou řešit, šel zase pryč, koresponduje s tvrzením, že někdy vyúčtování předal osobně nebo jej vyfotil a poslal SMS zprávu. Žalobce připustil, že vyúčtování za rok 2018 mu bylo doručeno elektronicky, a to jako „zobrazení“ první strany takového účtování, o čemž soud I. stupně učinil závěr jako o dostatečném doručení (což zdejší soud nepřezkoumával, neboť na něm založené zamítavé rozhodnutí soudu I. stupně není odvoláním napadeno), ale v tomto případě mělo dojít k osobnímu předání vyúčtování v originální „papírové“ formě, což žalobce popírá, a žalovaný neprokázal toto doručení ani tak ani jako „zobrazení“ elektronickou cestou (ať už SMS zprávou či jiným elektronickým komunikačním prostředkem). Odvolací soud vnímá jako věrohodnou žalovaným tvrzenou obecnou skutečnost, že mezi účastníky v té době nebyly spory a nezajišťovali si vzájemná jednání žádnými právními prostředky, z nichž by jejich obsah vyplýval, to však nemůže být nijak zohledněno pro závěr, že je prokázána skutečnost mezi účastníky sporná, zde tedy ta, že žalobci bylo na začátku května 2018 doručeno vyúčtování záloh na plnění spojená s užíváním předmětného bytu za rok 2017, které bylo předtím dne , datum, vloženo do schránky předmětného bytu v zalepené obálce nadepsané pro žalovaného jako adresáta.

16.Pro závěr, že k tomuto doručení došlo, nesvědčí ani skutečnost, že žalobce ještě před , datum, , kdy mu vyúčtování, včetně toho za rok 2017, byla prokazatelně doručena, věděl, jaká částka je předmětem zúčtování. To se podle výpovědi svědkyně , jméno FO, dozvěděl z „lístečků“, na nichž svědkyně žalobci uvedla přeplatky, neboť se jí na ně ptal, přičemž fotokopie těchto lístečků byly také provedeny soudem I. stupně k důkazu a z toho pro rok 2017 vyplývá, že obsahuje pouze text „rok 2017 přeplatek 3 102 Kč“. Takto kusý neodůvodněný údaj rozhodně nelze hodnotit jako vyúčtování záloh na služby za poskytnutá plnění a jeho doručení nemůže odvrátit nárok příjemce takových služeb na pokutu podle § 13 zákona č. 67/2013 Sb. (jak vyplývá např. z publikovaných rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 1528/22, sp. zn. 26 Cdo 2998/2020 nebo sp. zn. 26 Cdo 743/2021). Z těchto důvodů je správný závěr soudu I. stupně, že žalovaný doručil žalobci vyúčtování služeb za rok 2017 až po , Anonymizováno, a že za 653 dní prodlení žalovaného s doručením vyúčtování přísluší žalobci smluvní pokuta v částce 50 Kč denně, tedy v celkové částce 32 650 Kč.

17.Z těchto důvodů odvolací soud potvrdil rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný (§ 219 o.s.ř.) v napadené části rozhodnutí o částce 3 102 Kč jako přeplatku za vyúčtování služeb za rok 2017 i v napadeném rozhodnutí o částce 32 650 Kč jako smluvní pokutě za prodlení s doručením tohoto vyúčtování žalobci.

18.Předmět odvolacího přezkumu je samozřejmě i rozhodnutí soudu I. stupně o nákladech řízení ve výroku III. jeho rozsudku, který je závislý výroku rozsudku o věci samé, byť je napaden jen zčásti. Soud I. stupně přiznal žalobci podle § 142 odst. 2 o. s. ř. přiměřenou část náhrady nákladů řízení podle poměru úspěchů účastníků ve věci samé, avšak důvodně vynaložené náklady žalobce na jeho právní zastoupení nestanovil správně. a odvolací námitky žalovaného proti tomuto rozhodnutí jsou částečně důvodné.

19.Porada žalobce s jeho zástupcem , datum, , tedy před podáním žaloby ve věci samé, není účelným (§ 142 odst. 1 o. s. ř.) úkonem právní služby, neboť obsahem a účelem spadá do úkonu převzetí věci a přípravy zastoupení, jehož logickou součástí je osobní kontakt klienta se zástupcem, který ho má v převzaté právní věci zastupovat. Pokud však soud I. stupně přiznal žalobci jako účelné úkony právní služby jeho advokáta porady z , datum, a z , datum, , považuje odvolací soud tyto závěry naopak za správné, neboť účelnost první porady je dána nutností přípravy podání žalobce ve věci samé z , datum, , které samo o sobě je také účelným úkonem právní služby, druhá porada byla zjevně odůvodněn přípravou na jednání soudu I. stupně dne , datum, , na němž byli vyslechnuti předvolaní svědci k zásadním skutečnostem mezi účastníky sporným a uplatněným až v průběhu řízení. Odvolací námitka žalovaného je ale důvodná ve vztahu k podáním zástupce žalobce z , datum, a z , datum, , která jsou doplněními žalobních tvrzení, která měla obsahovat již žaloba, která je sama účelným úkonem právní služby, a ve vztahu k písemnému závěrečnému návrhu žalobce z , datum, , na který u posledního jednání soudu I. stupně z , datum, pouze odkázal. V této souvislosti je nutné naopak uvést, že účast zástupce žalobce na tomto jednání je úkonem právní služby, za nějž přísluší plná odměna, nikoli jen v poloviční výši, neboť nešlo pouze o vyhlášení rozhodnutí, ale o jednání, na něm byly (měly být) předneseny i závěrečné návrhy. Proto písemný závěrečný návrh zástupce žalobce je nutné zohlednit jako součást jeho účasti na tomto jednání, na němž bylo místo přednesu závěrečného návrhu na jeho písemné vyhotovení odkázáno.

20.Proto úkony právní služby zástupce žalobce učiněné v rámci účelného uplatňování nebo bránění práva (§ 142 odst. 1 o.s.ř.), jsou převzetí zastoupení, předžalobní výzva z , datum, , podání žaloby, vyjádření ve věci samé z , datum, a z , datum, , účast u soudního jednání , datum, , , datum, a , datum, a dvě porady s klientem , datum, a , datum, . Sazba odměny za úkon právní služby v řízení před soudem I. stupně, jehož předmětem byla částka 52 571,35 Kč (bez příslušenství), činí 3 230 Kč (§ 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. – dále jen „advokátní tarif“), což za uvedených 10 úkonů činí celkovou částku 32 300 Kč. K tomu přísluší advokátu žalobce paušální částky náhrad hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu) ke každému z těchto 10 úkonů právní služby, celkem tedy 3 000 Kč. K tomu přísluší advokátu žalobce náhradu daně z přidané hodnoty, jíž je plátcem (§ 137 odst. 3 písm. a/ o. s. ř.) v zákonné sazbě 21 %, tedy v částce 7 413 Kč. K nákladům žalobce patří i zaplacený soudní poplatek za žalobu ve výši 2 629 Kč, proto celkové náklady žalobce v řízení před I. stupně činí celkovou částku 45 342 Kč (32 300 Kč + 3 000 + 7 413 + 2 629).

21.Správný je závěr soudu I. stupně v tom, že žalobce byl v konečném důsledku úspěšný v rozsahu 72 % a žalovaný v rozsahu 28 %, na čemž se nic nezměnilo ani tímto rozhodnutím odvolacího soudu. Při zohlednění většinového úspěchu žalobce sníženého o částečný úspěch žalovaného je důvodné zavázat žalovaného k nahrazení nákladů žalobce v rozsahu 44 %, což z uvedené částky 45 342 Kč činí 19 950 Kč.

22.Proto odvolací soud změnil (§ 220 o. s. ř.) rozsudek soudu I. stupně ve výroku III. tak, že zavázal žalovaného zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně tuto částku, a to k rukám jeho advokáta (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

23.Výrok II. tohoto rozsudku odvolacího soudu o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaný byl s odvoláním zcela neúspěšný a je proto povinen zaplatit náhradu nákladů odvolacího řízení úspěšnému žalobci. Tomu vznikly v odvolacím řízení náklady za zastoupení advokátem, který učinil celkem dva úkony právní služby, a to vyjádření k odvolání žalovaného a účast na jednání odvolacího soudu. Předmětem odvolacího řízení je již jen částka 32 955 Kč, z níž sazba odměny advokáta činí 2 420 Kč (§ 7 advokátního tarifu), tedy za dva úkony 4 840 Kč. K tomu přísluší dvě paušální částky náhrad hotových výdajů po 300 Kč (stejně jako v prvostupňovém řízení), celkem 600 Kč, a náhrada daně z přidané hodnoty v zákonné sazbě (stejně jako v prvostupňovém řízení) ve výši 1 142 Kč. Proto náklady žalovaného v odvolacím řízení činí celkem 6 582 Kč (4 840 + 600 + 1 142) a odvolací soud zavázal neúspěšného žalovaného zaplatit úspěšnému žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení tuto částku, a to k rukám jeho advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).