7 C 48/2024-44

1.Žalobou došlou zdejšímu soudu dne 9. 2.2024 se žalobkyně na žalované domáhala nahrazení projevu vůle s podpisem předávacího k dílu zhotovenému na základě smlouvy dílo ze dne 5. 6. 2021. Svou žalobu odůvodnila tím, že dne 5. 6. 2021 uzavřela s žalovanou smlouvu o dílo č. 2705/2021, na jejímž základě se zavázala jako zhotovitel provést u žalované jako objednatele dílo, jehož předmětem byla dodávka a montáž paletových regálů, vícepodlažní policová galerie, ocelové podesty a police a regály pro projekt s názvem „dodávka technologie mezaninu a úložného prostoru pro montáž, renovační a logistickou linku společnosti , právnická osoba, na základě cenové nabídky po EN 21-3193. Dílo bylo žalobkyní dokončeno a fakticky předáno žalované dne 22. 3. 2022. Žalovaná si dílo převzala, nicméně nepodepsala předávací protokol k dílu. Žalovaná začala dílo aktivně užívat. Smlouvu o dílo bylo ujednáno, že dobou provádění díla se rozumí doba od zahájení prací zhotovitelem, až do úplného dokončení a protokolárního předání díla. Dále bylo smlouvou ujednáno, že fakturace ze strany žalobkyně proběhne až po úspěšném předání díla, daňový doklad bude vystaven po dokončení instalace a převzetí díla žalovaným, přičemž přílohou faktury bude objednatelem odsouhlasený a oboustranně podepsaný předávací protokol. Žalobkyně ve své žalobě uvedla, že jí podává čistě z opatrnosti, když má za to, že z citovaných ujednání smlouvy o dílo jednoznačně vyplývá, že předávací protokol nebyl sjednán jako hmotněprávní podmínka pro vznik nároku žalobkyně na zaplacení ceny díla, ale toliko jako důkaz toho, že dílo bylo předáno a převzato pro účely fakturace. Žalobu tedy podala pouze pro případ, že by soud na základě výkladu příslušných ustanovení smlouvy o dílo dospěl k opačnému právnímu závěru, kdy v takovém případě, tedy právního posouzení předmětných ustanovení smlouvy o dílo jako hmotněprávní podmínky předání díla a vzniku nároku žalobkyně na zaplacení ceny díla, by se žalobkyně nemohla s úspěchem domáhat na žalované zaplacení ceny díla v jiném soudním řízení, neboť předávací protokol nebyl žalovanou podepsán, ačkoliv dílo převzala. Tvrdila, že v daném případě bylo postačující faktické předání díla a převzetí díla, ke kterému došlo, tomu pak odpovídají příslušná ustanovení smlouvy o dílo, přičemž předávací protokol měl sloužit jen jako možný důkaz toho, že dílo bylo předáno a převzato pro účely fakturace, nikoliv jako hmotněprávní podmínka předání díla, a tedy vzniku nároku na zaplacení ceny díla.

2.K podané žalobě se vyjádřila žalovaná tak, že nárok uplatněný žalobkyní neuznává. Ve vztahu k předmětu věci (nahrazení projevu vůle s podpisem předávacího protokolu) uvedla, že žalobkyně jednostranně podepsala předávací protokol, přestože dílo nebylo dokončeno a vykazovalo vady. Skutečnost, že žalovaná dílo užívá, považovala za nevýznamné. Dále uvedla, že oboustranně podepsaný předávací protokol měl být dle ujednání smlouvy o dílo součástí vystaveného daňového dokladu, což mělo mít ten význam, aby se žalovaná mohla bránit při vadně dodaném díle, které po jeho dodání nemůže sloužit účelu, pro něž bylo dílo objednáno. Tvrdila, že z textu smlouvy o dílo jednoznačně vyplývá, že k předání díla nemůže dojít pouze podpisem předávacího protokolu. Vyjádřila nesouhlas s tím, že dílo bylo předáno. Při jednání soudu pak výslovně tvrdila, že předmětná ustanovení smlouvy o dílo nepovažuje jako hmotněprávní podmínku pro předání a převzetí, respektive dokončení, díla, ani to tak žalovaná nezamýšlela v rámci projevu své vůle při uzavření smlouvy o dílo.

3.Soud věc projednal a na základě provedeného dokazování dospěl k následujícím skutkovým zjištěním a závěru o skutkovém stavu věci.

4.Mezi účastníky bylo nesporné, že byla uzavřena předmětná smlouva o dílo, jejíž součástí byla cenová nabídka a současně bylo mezi nimi i nesporné, že žalovaná odmítla podepsat předávací protokol k dílu.

5.Ze smlouvy o dílo ze dne 5. 6. 2021, č. 2705/2021, soud zjistil následující právně významné skutečnosti. Ve vztahu k předmětu smlouvy si v čl. III. odst. 1 smlouvy o dílo si účastníci ujednali, že dobou provádění díla se rozumí doba od zahájení prací až do úplného dokončení a protokolárního předání díla objednateli včetně odstranění případných vad a nedodělku a vyklizení staveniště. V čl. V. odst. 1 – 3 si účastníci ujednali, že faktura ceny díla proběhne až po úspěšném předání díla, úhrada ceny díla bude provedena na základě daňového dokladu po ukončení instalace a převzetí díla objednatelem, přičemž přílohou faktury bude objednatelem odsouhlasený a oboustranně podepsaný předávací protokol.

6.Další dokazování soud neprováděl, a ostatní důkazní návrhy účastníků pro nadbytečnost z důvodu hospodárnosti a procesní ekonomie zamítl. Bylo tomu tak proto, že ostatní důkazní návrhy se nevztahovaly k předmětu řízení, týkaly se prokazování změn díla v průběhu jeho provádění a vad díla v době jeho dokončení, resp. počátku užívání ze strany žalované, kdy je žalobkyně předala žalované jednostranně podepsaným předávacím protokolem. Další dokazování bylo nadbytečné i v kontextu toho, že účastnici shodně tvrdili, že jejich projevy vůle při uzavírání smlouvy nesměřovaly k tomu, aby předávací protokol byl sjednán jako hmotněprávní podmínka pro předání díla, to ostatně vyplývalo i z obsahu smlouvy o dílo. Právní posouzení tak bylo možno založit čistě na výkladu textu smlouvy o dílo, kterou soud provedl postupem souladným s procesními stanovisky účastníků.

7.Soud skutkově uzavřel, že účastníci podepsali smlouvou o dílo ze dne 5.6.2021, v niž si jednak ujednali, co se rozumí dobou provádění díla, že fakturace proběhne až po úspěšném předání díla, a že součásti daňového dokladu bude oboustranně podepsaný předávací protokol. Ve vztahu k předání díla smlouva neobsahuje žádné ujednání, které by výslovně stanovilo, že dílo se považuje za předané toliko na základě splnění konkrétních formálních podmínek (konkrétně existence oboustranně podepsaného předávacího protokolu). Oboustranně podepsaný předávací protokol byl sjednán toliko ve vztahu k fakturaci, a to jako příloha faktury, tedy jako doklad toho, že došlo k faktickému předání díla žalobkyní, resp. jeho převzetí žalovanou. Fakturace měla pak proběhnout na základě úspěšného předání díla, nikoliv současně úspěšného převzetí díla. Skutečnost, zda došlo k dokončení díla, jeho úspěšnému předání žalované, zda dílo bylo zhotoveno v souladu se smlouvou o dílo ve znění jejích případných změn a doplnění, však přesahuje rámec tohoto řízení, proto k těmto skutečnostem soud dokazování nevedl. Soud proto ve shodě se skutkovými tvrzeními účastníků po skutkové stránce uzavírá, že bylo prokázáno, že existence předávacího protokolu nebyla sjednána jako hmotněprávní podmínka předání díla, ale toliko jako důkaz sloužící o předání a převzetí díla mezi účastníky řízení, který měl být přílohou faktury účtující cenu díla.

8.Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

9.Podle ust. § 2586 odst. 1 zákona č. 89/2012 sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) platí, že smlouvou o dílo se zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu.

10.Podle ust. § 2604 o.z. platí, že dílo je provedeno, je-li dokončeno a předáno. 11. Podle ust. § 2610 o.z. platí, že právo na zaplacení ceny díla vzniká provedením díla.

12.Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. 23 Cdo 1505/2013 vyložil, že nebylo-li sjednáno, že sepsání předávacího protokolu je hmotněprávní podmínkou předání díla, ale předávací protokol měl sloužit jen jako důkaz o předání díla, není nárok na doplacení ceny díla podmíněn sepsáním předávacího protokolu mezi účastníky smlouvy o dílo. V odkazovaném rozhodnutí dospěl NS ČR k závěru, že Dovolatelce je třeba dát za pravdu, že předmětným ujednáním ve smlouvě o dílo: „Předmět smlouvy je splněn řádným ukončením díla, jeho úspěšným uvedením do provozu a předáním. O předání se sepíše protokol.“, neměli účastníci sjednánu jako podmínku předání díla „sepsání předávacího protokolu“. Jako řádné splnění díla bylo sjednáno úspěšné uvedení díla do provozu. Předávací protokol byl jen důkaz o předání a převzetí díla, nikoliv podmínkou řádného předání a převzetí díla”.

13.Naproti tomu v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2021, sp. zn. 32 Cdo 3505/2020 dospěl soud k závěru, že sjednají-li smluvní strany způsob a postup pro předání díla, má to ten důsledek, že k provedení předmětného díla, na něž je vázán vznik nároku na zaplacení ceny díla, mohlo dojít pouze způsobem a postupem dohodnutým stranami ve smlouvě. Nejvyšší soud v odkazovaném rozhodnutí uzavřel, že pokud je ve smlouvě specifikován způsob předání díla (protokolárním předáním), nelze při absenci předávacího protokolu považovat dílo za předané a převzaté pouze na základě dalších okolností případu, tedy postupem a způsobem jiným ani fakticky.

14.V usnesení ze dne 16. 8. 2013, sp. zn. 22 Cdo 1073/2013 NS ČR uzavřel, že nahrazení projevu vůle soudem podle § 161 odst. 3 o.s.ř. předpokládá, že k uzavření příslušného smluvního vztahu nedošlo a prostřednictvím soudního rozhodnutí se žalobce domáhá nahrazení projevu vůle nutného k uzavření smlouvy.

15.S odkazem na shora uvedená ustanovení zákona a ustálené závěry Nejvyššího soudu ČR dospěl soud k následujícím právním závěrům. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o dílo ve smyslu ust. § 2586 o.z. Obsahem smlouvy byla předvídána existence předávacího protokolu, ovšem nikoliv jako hmotněprávní podmínka předání díla, když předání díla je předpokladem jeho provedení dle ust. § 2604 o.z., kdy teprve u provedeného díla vzniká zhotoviteli nárok na zaplacení ceny díla (§ 2610 o.z.). Tak by tomu dle ustálené judikatury bylo tehdy, pokud by bylo účastníky výslovně sjednán způsob předání díla formou písemného předávacího protokolu včetně náležitostí takového protokolu, a současně bylo ujednáno, že předávací protokol je nezbytnou podmínkou pro předání díla a bez něj se dílo za předané nepovažuje. Tak tomu ale v posuzované věci nebylo, pročež soud, dlužno dodat, že ve shodě s účastníky řízení, dospěl k závěru, že předávací protokol nebyl smlouvou o dílo sjednán jako hmotněprávní podmínka pro předání díla. Za takových okolností pak lze uzavřít, že dílo mohlo být předáno i bez existence písemného předávacího protokolu (např. jednostranným faktickým jednáním zhotovitele), bylo-li současně dokončeno. Za takových okolností však nemůže být založena povinnost žalované písemný předávací protokol podepsat, pročež nemůže být žaloba na nahrazení projevu vůle úspěšná.

16.Ze všech shora rozvedených důvodů proto soud žalobu žalobkyně zamítl.

17.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 15 246 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 1 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 1 500 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 13. 11. 2024 včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 400 Kč ve výši 1 134 Kč, a dále z nákladůve výši 8 712 Kč.

18.Pro úplnost pak soud dodává, že pokud žalobce účtoval náhradu nákladů řízení z ceny díla sjednané smlouvou o dílo s odkazem na rozsudek NS ČR ze dne 15.12.2005, sp.zn. 33 Odo 865/2005, je jeho odkaz na citované rozhodnutí nepřípadný. V tam souzené věci šlo o nahrazení projevu vůle s uzavřením kupní smlouvy s pevně stanovenou kupní cenou. Ve věci právě projednávané bylo žádáno nahrazení projevu vůle s předávacím protokolem, který, sám o sobě, bez dalšího, nezakládá nárok na celkovou cenu díla, mimo to, žalovaná namítá rozsáhlé vady díla, kdy i jejich existence, byly - li náležitě zjištěny, může mít dopad do výsledné ceny díla, za takových okolností však nelze za tarifní hodnotu považovat sjednanou cenu díla. Proto soud při stanovení náhrady nákladů řízení postupoval podle ust. § 9 odst. 1 a.t. a náhradu vypočetl z tarifní hodnoty 10 000 Kč, nikoliv s žalovanou požadované tarifní hodnoty 10 786 500 Kč.

19.Lhůtu k plnění soud stanovil podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., místo plnění pak podle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.