72 C 306/2023-91

1.Podanou žalobou se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku v celkové výši 100.284,35 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že na základě smlouvy o úvěru s označením , Anonymizováno, půjčka č. , hodnota, poskytl žalobce žalovanému úvěr v celkové výši 146.000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet prostřednictvím jednotlivých měsíčních splátek v ujednané výši skládajících se z určené platby jistiny a úroku ve výši 2.462,03 Kč, přičemž splatnost jednotlivých splátek byla ujednána vždy k danému dni v měsíci s uvedením konkrétního data splatnosti první a poslední splátky. Mezi žalobcem a žalovaným bylo dále ujednáno, že částka bude vrácena spolu se sjednaným smluvním úrokem ve výši 13,10 % ročně. Žalobce návrhem na zahájení řízení požadoval zaplacení částky jistiny ve výši 85.270,92 Kč, smluvního úroku ve výši 4.692,60 Kč, kapitalizovaného úroku prodlení ve výši 6.665,46 Kč a dále kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 455,37 Kč spolu z částkou ve výši 1.100 Kč odpovídající poplatkům a dále spolu z částkou 2.100 Kč odpovídající poplatkům. Dlužnou částku neuhradil žalovaný ani přes předžalobní výzvu.

2.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3.V souladu s § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitky (žalovaný se k věci na výzvu soudu nevyjádřil, žalobce vyjádřil svůj souhlas již v návrhu) a ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky (žalobcem) předložených listinných důkazů.

4.Z předložených listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci.

5.Žalovaný uzavřel s žalobcem dne 25. 10. 2017 smlouvu označenou jako smlouva o úvěru Expres půjčka, na jejímž základě byl poskytnut žalovanému úvěr v celkové výši 146.000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet prostřednictvím jednotlivých měsíčních splátek o celkovém počtu 96 splátek ve výši 2.462,03 Kč spolu s pojištěním sjednaným ve výši 220 Kč, kdy celková částka tedy činila 2.682,03 Kč. Mezi smluvními stranami byla ujednána úroková sazba ve výši 13,10 % ročně. S ohledem na skutečnost, že žalovaný přestal splácet splátky řádně a včas a dostal se do prodlení s úhradou dluhu, došlo k zesplatnění dlužné pohledávky ke dni 21. 7. 2022. Součástí smlouvy byly mj. učiněny Všeobecné produktové podmínky, sazebník poplatků a úrokový lístek. Současně dle produktových podmínek, jež byly nedílnou součástí smlouvy, byl věřitel oprávněn účtovat žalovanému coby klientovi poplatky, které se žalovaný zavázal uhradit.

6.Jde-li o posouzení prověření úvěruschopnosti ze strany žalobce v postavení věřitele, z listin vyplývá, že žalovaný vyplnil informace v žádosti o úvěr ze dne 25. 10. 2017, dle které byla totožnost žalovaného ověřena za pomocí předloženého OP. Žalovaný zde uvedl, že je ženatý, má odborné/učňovské vzdělání a bydlí v pronajatém domě/bytě. Dále doplnil, že je zaměstnán v pracovním poměru na dobu určitou u zaměstnavatele , právnická osoba, ., na pozici: prodavač/prodejce, kdy jeho průměrný měsíční příjem za poslední 3 měsíce činí 19.030 Kč, celkový čistý měsíční příjem domácnosti pak dosahuje částky 19.030 Kč. Jako počet zdrojů příjmu označil žalovaný jako jediný. Žalovaný dále uvedl, že má dvě vyživovací povinnosti, nejsou mu činěny žádné srážky ze mzdy, a nehradí žádné jiné měsíční splátky. Současně žalovaný učinil čestné prohlášení, že nebyl pravomocně odsouzen za trestný čin, jehož skutková podstata souvisí s předmětem podnikání žadatele, nebo pro trestný čin hospodářský nebo trestný čin proti majetku, rovněž potvrdil, že vyplnil veškeré informace ve formuláři pravdivě.

7.Z platební historie účtu č. , č. účtu, označeného jménem žalovaného je zřejmé, že žalovaný čerpal úvěr v celkové výši 146.000 Kč. Žalovaný však porušil smluvní podmínky sjednaného úvěru, když se dostal do prodlení s úhradou dlužné částky, přičemž poslední splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dle platební historie úvěru dne 20. 11. 2017. Protože žalovaný úvěr nehradil řádně a včas, žalobce v souladu se smlouvou a smluvními dispozicemi úvěr prohlásil za okamžitě splatný ke dni 21. 7. 2022. Zesplatnění úvěru oznámil žalobce žalovanénu dopisem odeslaným na adresu žalovaného, jak vyplývá z předmětného oznámení a podacího archu. Současně vyzval žalovaného k úhradě dluhu v dodatečně stanovené lhůtě. Výzvou sepsanou právním zástupcem ze dne 3. 4. 2023, odeslanou žalovanému téhož dne, vyzval žalobce žalovaného k úhradě dluhu před podáním žaloby. Platební historie a průběh splácení vyplývá ze žalobcem předložené umořovací tabulky, z níž je rovněž zřejmý proces splácení úvěru.

8.Z potvrzení o výši příjmu je zřejmé, že zaměstnavatel žalovaného vystavil dne 5. 10. 2017 žalovanému potvrzení ve výši příjmu s platností do 31. 12. 2017 ve vztahu k měsíčnímu příjmu ve výši 19.030 Kč.

9.Žalobce rovněž předložil výsledek lustrace v Centrální evidenci exekucí s datem 31. 3. 2023 jako datem lustrace.

10.Věc byla posouzena dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. z."), účinného od 1. 1. 2014, neboť se jedná o právní poměr vzniklý po 1. 1. 2014, a současně dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“).

11.Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12.Podle § 580 odst. 1 o. z. je právní jednání neplatné, jestliže odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Dle ustanovení § 586 o. z. platí, že je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba.

13.Podle ustanovení § 86 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14.Podle ustanovení § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15.Podle ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16.Dle ustanovení § 75 ZSÚ je poskytovatel úvěru povinen postupovat s odbornou péčí. Z ustanovení § 5 o. z. vyplývá, že jedná-li bez odborné péče ten, kdo k tomu má povinnost, jde takové jednání k jeho tíži.

17.Dle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. A dle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18.Soud aplikoval na zjištěný skutkový stav výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze v části nároku týkajícího se zaplacení části jistiny úvěru.

19.Soud se nejdříve zabýval platností předmětné úvěrové smlouvy. Mezi účastníky existovala vůle uzavřít smlouvu o úvěru ze dne 25. 10. 2017 ve smyslu § 2395 o. z., na základě které by žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 146.000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet formou měsíčních splátek. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěry. Soud se proto z úřední povinnosti zabýval tím, zda žalobce jakožto věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného – dlužníka. Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které se má snažit získat od dlužníka, příp. pokud by to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 ZSÚ). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39).

20.Žalobce ve věci prověření úvěruschopnosti žalovaného v návrhu a následně v doplnění žaloby uvedl, že před uzavřením úvěrové smlouvy s žalovaným vycházel z informací získaných od spotřebitele a současně ověřil získané informace nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti (zejména BRKI, NRKI, insolvenční rejstřík, databáze MČR a jiné). Současně žalobce uvedl, že zohlednil životní a existenční minimum posuzované osoby dle zákona č. 110/2006 Sb. Z doložené zákaznické karty vyplněné žalovaným jako klientem vyplývá, že žalovaný v rozhodné pobíral mzdu ve výši 19.030 Kč a současně uvedl, že má jediný zdroj příjmu. Za celkový čistý měsíční příjem domácnosti označil žalovaný rovněž částku 19.030 Kč. Žalovaný však dále uvedl, že má vyživovací povinnost ke dvěma vyživovaným osobám, aniž by se tato skutečnost promítla v příjmové či výdajové stránce domácnosti. Žádné další konkrétnější informace týkající se vynaložených aktiv/pasiv žadatele nebyly ve formuláři uvedeny.

21.V rámci posouzení, zda žalobce splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného – dlužníka, dospěl soud k závěru, že věřitel při zkoumání solventnosti žalovaného vycházel toliko z údajů tvrzených dlužníkem v žádosti o úvěr, jež byly zaznamenány do zákaznické karty. Žalobce sice uvedl, že učinil lustrace ohledně osoby žalovaného v databázích prověřující aktiva, pasiva a další žalovaným tvrzené skutečnosti, avšak žádný takový výstup o učiněné lustraci soudu nebyl doložen, žalobce ani nepředložil dokumenty, z nichž vycházel za účelem potvrzení skutečností týkajících se měsíčního příjmu spolu s dalšími aktivy a pasivy žalovaného. Žalovaný přitom v žádosti uvedl příjem ve výši 19.030 Kč měsíčně, k tomu uvedl, že má jediný zdroj příjmu. Žalovaný jako žadatel dále uvedl počet dvou vyživovaných osob a celkový čistý měsíční příjem domácnosti ve výši jeho průměrného čistého měsíčního příjmu 19.030 Kč. Poskytovatel úvěru přitom vycházel z doložených tvrzení žalovaného bez ohledu na danou nesrovnalost. Ze strany věřitele nebyla k tvrzení o příjmu domácnosti rovněž zjišťována skutečnost, zda žadatel, který uvedl, že je ženatý, má další výdaje. Dále žalovaný doplnil, že žije v pronajatém bytě/domě, otázka výdajů na bydlení například v podobě nákladů za energie přitom také nebyla ze strany žalobce zjišťována. Z dokumentu věřitele obsahující souhrn aktiv a pasiv žadatele včetně přílohové tabulky tak není zřejmé, z čeho posouzení úvěruschopnosti v tomto ohledu vyplývá a jak k jejímu výpočtu věřitel dospěl, když žalovaný žádné konkrétní výdaje související s bydlením ve formuláři neuvedl. Dále tak lze dospět k závěru, že žalovaný vůbec nedoložil věřiteli listiny prokazující aktiva, výdaje vynaložené na bydlení či příjem spolubydlící osoby ve společné domácnosti, přestože i ten je nutný zohlednit při výpočtu obvyklých aktiv/pasiv vynakládaných měsíčně zejména právě na bydlení, domácnost a stravu. Je rovněž zjevné, že žalovaný netvrdil ani nedoložil poskytovateli úvěru listinné důkazy ohledně dalších rozhodných skutečností, jako jsou právě věřitelem tvrzené osobní běžné výdaje žadatele formou výpisu z běžného účtu za delší časové období, z kterého by bylo mj. zřejmé, zda dosahuje přebytku, či zda vykazuje účet záporné zůstatky a žalovaný využívá úspory, příp. zda nějakými úsporami vůbec disponuje. V daném ohledu má soud za to, že uvedl-li žadatel skutečnosti odkazující na listiny prokazující její majetkovou či osobní situaci ve vztahu k posouzení, zda je žalovaný schopen splácet nastavené splátky, pak takové listiny měly být ze strany žalobce požadovány. Bez toho nelze ani posléze dovodit, že údaje tvrzené žalovaným jsou věcně správné a pravdivé, obzvlášť za situace, kdy bývá pravidlem, že osoby sjednávající úvěr se obvykle nachází ve špatné finanční situaci a jednají často toliko účelově s cílem získat požadovaný finanční obnos.

22.Z výše uvedeného vyplývá, že žalovaný poskytl věřiteli neúplné informace a lze tak uzavřít, že tak jednal vedena záměrem dosáhnout získání úvěru. Soud má navíc za to, že bez reálného ověření a zjištění podrobnějších skutečností stran otázky příjmů, bydlení a dalších pasiv žadatele, nemůže věřitel zakládat své rozhodnutí na údajích o životním a existenčním minimu posuzované osoby, pro účely zjištění, zda je žadatel schopen hradit nastavené splátky úvěru. Žalobce se pouze formálně spokojil s tvrzenými skutečnostmi, aniž by se zabýval reálným prověřením výdajů žalovaného a nezjišťoval tak, zda je žalovaný natolik solventní, aby si mohl dovolit uzavřít úvěrovou smlouvu. Vzhledem k uvedenému lze proto uzavřít, že žalobce zjištěný stav ohledně majetkové stránky žalovaného žádným konkrétnějším způsobem neprověřil. a přesto poskytl žalovanému úvěr (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39), čímž nesplnil svou zákonnou povinnost coby věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru posoudit dostatečným způsobem úvěruschopnost žalovaného.

23.Pokud tedy byla následně žalobcem jakožto věřitelem a žalovaným jakožto dlužníkem uzavřena úvěrová smlouva, je tato smlouva neplatná jednak pro rozpor se zákonem na ochranu spotřebitele (§ 580 odst. 1 o. z. ve spojení s § 86 ZSU, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) a dále pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 o. z., nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Vzhledem k tomu, že se jedná o neplatnost pro rozpor se zákonem a dobrými mravy, jde o neplatnost absolutní, tzn. že smluvní ujednání v úvěrové smlouvě je neplatné, aniž by žalovaný neplatnost namítal (§ 588 o. z.). Pro absolutní neplatnost celé uvěrové smlouvy hovoří také zájem na zachování veřejného pořádku (§ 588 o. z.), tj. zájem na posílení principu zodpovědného úvěrování, jak bylo naznačeno výše. Koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv jako nedostatečnou ochranu spotřebitelských práv shledává i judikatura Ústavního soudu, kdy v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, bylo uvedeno, že koncepce relativní neplatnosti spotřebitelských smluv by byla nesouladnou s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, kdy v soukromém právu uplatňovaná zásada autonomie vůle musí být korigována zásadou ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele).

24.Vzhledem k tomu, že žalobce poskytl žalovanému plnění bez právního důvodu, je třeba na plnění, které poskytl žalovanému v celkové výši 146.000 Kč čerpané ze strany žalovaného hledět nikoli jako na plnění ze smlouvy, ale jako na bezdůvodné obohacení žalovaného (§ 2991 o. z.). Žalovaný však již uhradil žalobci částku ve výši 143.176,12 Kč. Soud proto žalobu ve shora uvedeném rozsahu zamítl, jak je uvedeno ve výroku rozsudku.

25.O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1, 2 o. s. ř., kdy s ohledem na posouzení míry úspěchu žalobce v řízení vzhledem k celkové žalované částce (včetně úroků kapitalizovaných ke dni vyhlášení rozsudku) byl žalobce v řízení neúspěšný ve větší míře než úspěšný a měl by se tak podílet na nákladech řízení žalovaného. Za neúspěch je z pohledu procesního předpisu dle § 146 odst. 2 považováno i v předmětné věci učiněné zpětvzetí žaloby žalobcem, když v řízení nedošlo ke zpětvzetí žaloby pro chování žalovaného, např. s ohledem na zaplacení dluhu. Vzhledem k tomu, že žalovaného žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku III. rozsudku.