34 C 101/2024-34

zaplacení 12 000 Kč s příslušenstvím - debetní zůstatek

Městský soud v Brně Datum rozhodnutí: 29.10.2024 ECLI:CZ:MSBR:2024:34.C.101.2024.1

I.Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 12 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 12 000 Kč od 13.1.2024 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II.Návrh žalobce, aby mu byl žalovaný povinen zaplatit- úrok ve výši 1 211,57 Kč od 31.5.2023 do 31.10.2023- úrok 21,90 % ročně z částky 12 000 Kč od 13.1.2024 do zaplacení- úrok z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 12 000 Kč od 13.1.2024 do zaplaceníse zamítá.

III.Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 1 477 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce.

1.Žalobou podanou na soud dne 21. 4. 2024 se žalobce domáhal zaplacení 12 000 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že dne 1. 2. 2022 uzavřel právní předchůdce žalobce (, právnická osoba, .) s žalovaným smlouvu o povoleném debetu, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr formou čerpání úvěrového rámce až do výše limitu 12 000 Kč. Čerpaná část úvěru byla úročena úrokovou sazbou ve výši 21,9 % ročně. Žalovaný byl oprávněn povolený debet průběžně čerpat, splácení úvěru probíhalo každou platební transakcí ve prospěch běžného účtu, čímž se současně znovu obnovila možnost čerpání úvěru. Ze strany žalovaného nebylo plněno řádně, právní předchůdce žalobce proto úvěr ke dni 20 11. 2023 zesplatnil. Předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným na přechodného věřitele, společnost , Anonymizováno, , který následně pohledávku za žalovaným postoupil na žalobce.

2.Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (žalobce s tímto postupem soudu souhlasil, žalovaný souhlasil za použití ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř.).

3.Z předložených listin soud zjistil následující skutkový stav.

4.Mezi účastníky byla dne 1. 2. 2022 uzavřena smlouva reg č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, o povoleném debetu na běžném účtu, na základě které žalobce poskytl žalovanému úvěr ve formě možnosti přečerpání na běžném účtu č. , č. účtu, výše limitu 12 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet čerpané prostředky kdykoliv a v jakékoliv výši, nejpozději však byl povinen jej splatit do jednoho roku od posledního čerpání; v opačném případě nedošlo k řádnému splacení úvěru.

5.Před uzavření smlouvy o úvěru předchůdce žalobce provedl lustraci žalovaného v interních a externích databázích a rejstřících; při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného předchůdce žalobce porovnával jeho příjmy a výdaje s daty , právnická osoba, . Žalovaný deklaroval příjem 20 000 Kč a výdaje na splátky ve výši 1 503,30 Kč. Předchůdce žalobce na základě průměrných příjmů na běžném účtu stanovil příjmy žalovaného částkou 37 359 Kč.

6.Z výpisu z osobního účtu žalovaného se podává, že žalovaný průběžně čerpal úvěr, úhrady na dluh byly prováděny nepravidelně; žalovaný překročil sjednaný limit kontokorentu ve výši 12 000 Kč.

7.Dopisem ze dne 20. 11. 2023 předchůdce žalobce s ohledem na prodlení žalovaného s úhradou úvěru prohlásil celý dluh za okamžitě splatný a vyzval žalovaného k úhradě dluhu v celkové výši 18 741,57 Kč.

8.Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek č. 12/2023 a ze smlouvy o postoupení pohledávek č. , Anonymizováno, dne 29. 1. 2024 soud zjistil, že společnost Raifeisenbank a.s. postoupila svoji pohledávku za žalovaným na společnost , Anonymizováno, přičemž tato skutečnost byla žalovanému písemně oznámena. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 2. 2024 společnost I-Xon a.s. postoupila pohledávku za žalovaným na žalobce, přičemž tato skutečnost byla žalovanému písemně oznámena.

9.Z předžalobní výzvy ze dne 12. 3. 2024 soud zjistil, že žalovaný byl na existenci svého dluhu upozorněn a byl vyzván k jeho úhradě; současně byl upozorněn na možnost uplatnění nároku soudní cestou. Výzva byla odeslána žalovanému dne 13. 3. 2024.

10.Žalovaný žalobci výše specifikovanou dlužnou částku neuhradil, resp. nijak v řízení neprokázal (povinnost důkazní byla v tomto případě na jeho straně), že by tuto svoji smluvní povinnost splnil. Žalovaný netvrdil ani nedoložil jiné skutečnosti, na jejichž podkladě by bylo možno učinit závěr, že nárok uplatněný vůči němu žalobcem, je z hlediska hmotně právního nedůvodný.

11.Soud zhodnotil provedené listinné důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost těchto listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.

12.Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

13.Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14.Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15.Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem16. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

17.Podle § 547 občanského zákoníku musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

18.Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19.Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení pak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.

20.Soud se z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy, neboť tato byla svým charakterem spotřebitelskou smlouvou. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, v opačném případě je třeba takovou smlouvu považovat za neplatnou.

21.V rámci posouzení úvěruschopnosti právní předchůdce žalobce žádným konkrétním způsobem nezjišťoval a neposuzoval schopnost žalovaného řádně splácet úvěr, nezkoumal pravidelné měsíční příjmy a výdaje žalovaného či jeho osobní a majetkové poměry, nevyžádal si doklady k ověření úvěruschopnosti žalovaného. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházel předchůdce žalobce z příjmu deklarovaných žalovaným, aniž by si vyžádal doklady prokazující pravdivost jeho tvrzení; výdaje žalovaného nebyly zjišťovány a ověřovány vůbec. Deklarované údaje nadto žalovaný porovnával s údaji , právnická osoba, , které však nejsou schopny podat žádné konkrétní informace o žalovaném.

22.Předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr bez toho, aniž by se alespoň pokusil ověřit jeho příjmy a výdaje, před uzavřením smlouvy o úvěru tak nepostupoval s odbornou péčí. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018).

23.Předchůdce žalobce nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jakožto důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vykládat jako neplatnost absolutní. Soud poté k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přilíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18 a též ÚS ČR, sp. zn. III ÚS 4129/18).

24.Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021).

25.Domáhá-li se věřitel nevrácené jistiny spolu s úrokem z prodlení v rámci soudního řízení, je tedy nezbytné zkoumat, jaké byly možnosti a schopnosti spotřebitele vrátit poskytnutou jistinu, přičemž právě spotřebitele tíží břemeno tvrzení a důkazní o tom, že nebylo v jeho možnostech a schopnostech hradit dluh. Bylo proto na žalovaném jako spotřebiteli, aby tvrdil a prokázal nemožnost vrátit poskytnutou jistinu žalobci, resp. jeho právnímu předchůdci. S ohledem na pasivitu žalovaného v dané věci nelze než dospět k závěru, že žalovaný neunesl břemeno tvrzení ohledně jeho nemožnosti a neschopnosti hradit dluh, v důsledku čehož je nutné mít zato, že žalovaný byl schopen vrátit dlužnou jistinu bez zbytečného odkladu po jemu zaslané výzvě.

26.Ve světle uvedeného proto žalobci vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny ve výši 12 000 Kč. Ohledně úroku ve výši 1 211,57 Kč od 31. 5. 2023 do 31. 10. 2023 a úroku 21,90 % ročně z částky 12 000 Kč od 13. 1. 2024 do zaplacení soud žalobu zamítl, neboť ujednání o úroku vychází z absolutně neplatné smlouvy o úvěru.

27.Žalovaný je nekontaktní, na výzvy soudu nereaguje, s ohledem na jeho pasivitu v daném řízení soudu nejsou známy majetkové a výdělkové poměry žalovaného, na základě kterých by bylo možné určit, jaké jsou možnosti a schopnosti žalovaného hradit zápůjčku. Jelikož žalovaný ohledně těchto skutečností neunesl břemeno tvrzení a důkazní, vzniklo žalobci rovněž právo na úhradu úroku z prodlení. Soud proto žalobci podle § 1970 občanského zákoníku přiznal právo na zaplacení úroku z prodlení z dlužné jistiny 12 000 Kč počínaje dnem 13. 1. 2024 ve výši odpovídající nař. vlády č. 351/2013 Sb., tj. ve výši 14,75 % ročně; ve zbylé části žádaného úroku z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 12 000 Kč od 13. 1. 2024 do zaplacení soud žalobu zamítl.

28.Z důvodu shora vyložených soud žalobě z části vyhověl (výrok I.) a ve zbytku nárok žalobce zamítl (výrok II.).

29.Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení bylo zaplacení jistiny ve výši 12 000 Kč, a ke dni vyhlášení rozsudku taktéž úrok ve výši 21,9% ročně z částky 12.000 Kč od 13. 1. 2024 do 29. 10. 2024 v kapitalizované výši 2.095,20 Kč a úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12.000 Kč od 13. 1. 2024 do 29. 10. 2024 v kapitalizované výši 1.435,06 Kč, tj. částka v celkové výši 16 741,83 Kč. Úspěch žalobce je představován výrokem I., tedy částkou v celkové výši 13.411,15, neúspěch je představován výrokem II., tedy částkou v celkové výši 3 330,68 Kč. Žalobce byl proto úspěšný v 80,11 % předmětu řízení, v 19,89 % předmětu řízení úspěšný nebyl. Po vzájemném zápočtu neúspěchu žalobce vůči jeho úspěchu, má žalobce právo na náhradu 60,22 % účelně vynaložených nákladů. Náklady řízení tvoří:- zaplacený soudní poplatkem ve výši 1 000 Kč,- náklady právního zastoupení advokátem za 3 úkony právní služby po 300 Kč dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (za přípravu a převzetí zastoupení, podání žaloby, předžalobní upomínka),- paušální částka náhrad hotových výdajů 300 Kč (za 3 úkony po 100 Kč) podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb.),- částka odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát, notář nebo patentový zástupce povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu) ve výši 252 Kč.Celkem náklady žalobce činí 2 452 Kč. Žalobce má s ohledem na částečný úspěch ve věci právo na náhradu 1 477 Kč, která odpovídá 60,22 % účelně vynaložených nákladů řízení.

Odkazované předpisy

Související rozhodnutí

21 C 246/2025-17 15.04.2026

rozvod manželství

72 C 22/2026-23 14.04.2026

10 534 Kč s příslušenstvím - příspěvek za nepojištěné vozidlo

41 C 127/2025-32 10.04.2026

zaplacení 17 665 Kč - nedoplatek na elektřině

37 C 39/2026-23 09.04.2026

11 993,18 Kč s příslušenstvím - úvěr

16 C 256/2025-35 09.04.2026

20 000 Kč s příslušenstvím - bezdůvodné obohacení

Komentáře 0

Pro psaní komentářů se prosím přihlaste.

Informace

Spisová značka	34 C 101/2024-34
Soud	Městský soud v Brně
Soudce	Mgr. Pavel Matouš
Datum rozhodnutí	29.10.2024
Datum zveřejnění	17.01.2025
ECLI	ECLI:CZ:MSBR:2024:34.C.101.2024.1