13 C 114/2024-56

zaplacení 31 158 Kč s příslušenstvím - úvěr

Městský soud v Brně Datum rozhodnutí: 10.10.2024 ECLI:CZ:MSBR:2024:13.C.114.2024.1

I.Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 19 449 Kč, a to do 30 dnů od právní moci rozsudku.

II.Žaloba se v části, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 11 709 Kč s úrokem ve výši 27,28 % ročně z částky 26 491 Kč od 26. 10. 2023 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 26 491 Kč od 26. 10. 2023 do zaplacení, zamítá.

III.Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1.Žalobou doručenou soudu dne 4. 12. 2023 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 31 158 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru ze dne 27. 12. 2012 uzavřené mezi žalovaným a žalobkyní, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč, přičemž částku 2 500 Kč žalobkyně převedla na účet zprostředkovatele úvěru. Žalovanému žalobkyně vyplatila částku ve výši 27 500 Kč. Dlužná částka se skládá dlužné jistiny ve výši 26 491 Kč, dlužných úroků ve výši 1 768 Kč, poplatků za upomínky ve výši 300 Kč, smluvní pokuty za opožděné splátky ve výši 1 497 Kč a dlužné smluvní pokuty ve výši 1 102 Kč. Celkem žalovaná částka tedy činila 31 158 Kč.

2.Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, přestože byl řádně obeslán.

3.Ve věci bylo nařízeno jednání na 10. 10. 2024, k tomuto jednání se žádný z účastníků nedostavil, ač byli oba předvoláni řádně a včas. Žalobkyně svoji neúčast omluvila a požádala, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti. Žalovaný svoji neúčast neomluvil. Soud proto jednal v nepřítomnosti účastníků řízení dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř.

4.Provedeným dokazováním soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

5.Dne 27. 12. 2012 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru, na základě které měla být žalovanému poskytnuta částka 30 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit ve 40 měsíčních splátkách po 1 150 Kč. Poplatek za zprostředkování činil 2 500 Kč. Roční úroková sazba činila 27,28 %. O žalovaném bylo zjištěno, že má čistý příjem 31 000 Kč, výdaje na bydlení ve výši 8 700 Kč, splátky dalších úvěrů ve výši 14 000 Kč, má byt v osobním vlastnictví (smlouva o úvěru ze dne 27. 12. 2022, č. l. 6-8). Žalovaný smlouvu podepsal prostřednictvím verifikační platby ve výši 1 Kč (výpis o připsání částky 1 Kč ze strany žalovaného). Totožnost žalovaného byla ověřena dle kopie OP (kopie OP žalovaného, č. l. 30).

6.V rámci prověřování úvěruschopnosti zjistila a ověřila příjem žalovaného ve výši cca 31 000 Kč čistého měsíčně (vyúčtování mzdy žalovaného). U výdajů žalovaného vycházela žalobkyně z výše normativních nákladů na bydlení (č. l. 27), tabulky životního minima (č. l. 28). Zjistila a ověřila, že žalovaný je vlastníkem bytové jednotky č. 1137/2 na adrese , Adresa žalovaného, (výpis z katastru nemovitostí k bytu žalovaného, č. l. 29). Žalovaný neměl záznam v insolvenčním rejstříku (výpis z insolvenčního rejstříku žalovaného). Dále bylo vycházeno z čestného prohlášení žalovaného o jeho závazcích a výdajích, kde žalovaný prohlásil, že v nemá exekuce, není v úpadku, jeho výdaje na bydlení činí 8 700 Kč, splátky úvěrů 14 000 Kč. Následně došlo k posouzení úvěruschopnosti žalovaného, kde rozdíl mezi příjmy a výdaji činil 8 300 Kč, dále bylo počítáno s životním minimem (4 620 Kč) a nezabavitelnou částkou ve výši 8 901 Kč (posouzení úvěruschopnosti zákazníka).

7.Ze sdělení , právnická osoba, ze dne 22. 5. 2024 (č. l. 32-35) vyplývá, že žalovanému byly poskytnuty 29. 12. 2022 peněžní prostředky ve výši 27 500 Kč. Poukázání těchto peněžních prostředků ze strany žalobkyně vyplývá z potvrzení o provedení transakce.

8.Z přehledu předepsaných splátek a jejich úhrad vyplývá celková úhrada na úvěr ze strany žalovaného ve výší 8 051 Kč.

9.Žalobkyně upomínala žalovaného k úhradě dlužných splátek upomínkami (upomínka ze dne 24. 8. 2023 a z 24. 9. 2023). Rovněž jej vyzvala k úhradě předžalobní výzvou ze dne 25. 10. 2023 (výzva vč. podacího lístku).

10.Ze schválení žádosti o úvěr, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a úvěrových podmínek soud pro věc nezjistil žádné rozhodné skutečnosti.

11.Ohledně ověřování úvěruschopnosti byla žalobkyně vyzvána ze strany soudu ještě před jednáním usnesením ze dne 25. 4. 2024. Žalobkyně na uvedené usnesení reagovala podáním ze dne 20. 5. 2024, kde popsala hodnocení úvěruschopnosti ve vztahu k žalovanému. Žalobkyně popsala, že žalovanému po odečtení všech závazků, výdajů na bydlení, životního minima měla zbýt částka 2 498 Kč měsíčně. K ověření reálné výdajové stránky žalovaného konkrétně neuvedla nic, ani nedoplnila žádné důkazní návrhy.

12.O potřebě doplnit skutečnosti a důkazy stran ověření úvěruschopnosti žalovaného (v rámci výdajové strany) by byla žalobkyně poučena podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. při jednání, čemuž však svojí nepřítomností zabránila. V tomto směru soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3970/2008 (publikován v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu pod č. C 8810), když nedostaví-li se k jednání řádně předvolaný účastník a v důsledku této skutečnosti mu nelze poskytnout poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř., nahlíží se na něj jako na účastníka řádně poučeného (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 28 Cdo 1537/2008).

13.Dle soudu tedy žalobkyně ve vztahu k prověřování úvěruschopnosti (výdajové strany) žalovaného neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní.

14.Soud má za to, že obdobně jako za předchozí právní úpravy obsažené v zákoně č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, platné a účinné do 30. 11. 2016, je na místě se i nyní za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, z úřední povinnosti soudu zabývat (i bez námitky žalované) v případě spotřebitelské smlouvy o úvěru předně otázkou, zda ze strany žalobkyně jakožto poskytovatele úvěru byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna její zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele (žalované)- dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být jakožto s dlužníkem uzavřena se spotřebitelem (§ 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39).

15.Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitele jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, který má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitelů, včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, jejich přechodu do šedé ekonomiky atd. (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Při výkladu a aplikaci právních předpisů, tj. i zákona o spotřebitelském úvěru, nelze pomíjet jejich účel a smysl, ale je v něm třeba vždy nalézat i zásady uznávané demokratickými právními státy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. I. ÚS 523/07). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. Nelze tedy vycházet pouze z toho, že žalovaný smlouvu uzavřel, a pokud mu podmínky smlouvy nevyhovovaly, nemusel ji s žalobcem uzavírat. Nelze současně tolerovat systematické porušování či obcházení zákona ze strany poskytovatelů jen s poukazem na zásadu pacta sunt servanda s tím, že spotřebitel přístup poskytovatele na připraveném formuláři odsouhlasil (rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 221/2019).

16.V souladu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Pokud žalobkyně neprokázala, že dostatečně zjišťovala a prověřovala výdaje žalovaného, tak je zřejmé, že jednala v rozporu s touto svojí zákonnou povinností. Dle soudu z doložených informací není zřejmé, zda skutečně žalovaný hradil za bydlení 8 700 Kč/měsíc, a jaké byly jeho skutečné výdaje na jídlo, ošacení, volný čas, dopravu apod. Dle soudu částka životního minima uvedené nahradit nemůže.

17.Pokud tedy byly následně mezi žalobkyní jakožto věřitelem a žalovaným jakožto dlužníkem, uzavřena úvěrová smlouva je tato smlouva neplatná jednak pro rozpor se zákonem na ochranu spotřebitele (§ 580 odst. 1 o. z. ve spojení s § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) a dále pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 o. z., nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Jak již bylo konstatováno výše jde o neplatnost absolutní, tzn. že úvěrová smlouva je neplatná, aniž by žalovaný neplatnost namítal.

18.V řízení bylo prokázáno, že žalovaný na úvěr čerpal částku 27 500 Kč. Uhradil částku 8 051 Kč. Na jistině tedy zůstává částka 19 449 Kč.

19.Z hlediska výpočtu dlužné částky je situace poměrně snadná. Od celkového poskytnutého úvěru je třeba odečíst realizované platby. Zůstává tedy nesplněný dluh na jistině úvěru ve výši 19 449 Kč. Na straně žalovaného došlo ve smyslu § 2991 o. z. k bezdůvodnému obohacení ve výši 19 449 Kč, což je částka, kterou musí žalovaný žalobkyni jako ochuzené vydat. Zároveň soud stanovil přiměřenou lhůtu k zaplacení bezdůvodného obohacení v souladu s ustanovením § 87 ZSÚ, které je speciálním ustanovením vůči úpravě bezdůvodného obohacení v občanském zákoníku, to 30 dnů od právní moci rozsudku. Tímto je též stanovena splatnost částky bezdůvodného obohacení a případné prodlení žalovaného tak může nastat až po marném uplynutí soudem stanovené lhůty k zaplacení (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Proto soud výrokem I. podané žalobě částečně vyhověl.

20.Vzhledem k tomu, že absolutně neplatná byla úvěrová smlouva z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, nepřiznal soud žalobkyni požadované poplatky, úroky, úroky z prodlení, smluvní pokuty, neboť podklad pro jejich přiznání – úvěrová smlouva – také odpadl. Ve zbytku žaloby týkající se úroků, poplatků, smluvní pokuty a souvisejících úroků z prodlení soud žalobu výrokem II. zamítl.

21.Výrokem č. III. soud rozhodl o nákladech řízení. podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. když úspěch žalobkyně a žalovaného po kapitalizaci úroků ke dni vyhlášení rozsudku byl téměř stejný. Proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odkazované předpisy

Související rozhodnutí

21 C 246/2025-17 15.04.2026

rozvod manželství

72 C 22/2026-23 14.04.2026

10 534 Kč s příslušenstvím - příspěvek za nepojištěné vozidlo

41 C 127/2025-32 10.04.2026

zaplacení 17 665 Kč - nedoplatek na elektřině

37 C 39/2026-23 09.04.2026

11 993,18 Kč s příslušenstvím - úvěr

16 C 256/2025-35 09.04.2026

20 000 Kč s příslušenstvím - bezdůvodné obohacení

Komentáře 0

Pro psaní komentářů se prosím přihlaste.

Informace

Spisová značka	13 C 114/2024-56
Soud	Městský soud v Brně
Soudce	Mgr. Ing. Tomáš Klusák
Datum rozhodnutí	10.10.2024
Datum zveřejnění	17.01.2025
ECLI	ECLI:CZ:MSBR:2024:13.C.114.2024.1

Přihlaste se a sledujte podobná rozhodnutí

Registrace zdarma Přihlásit se

13 C 114/2024-56

zaplacení 31 158 Kč s příslušenstvím - úvěr

Odkazované předpisy

Související rozhodnutí

Komentáře 0

Informace

Klíčová slova

Podobná rozhodnutí

Další od tohoto soudu

Spolupracující weby

Oblíbené

Historie prohlížení