16 C 189/2024-24

1.Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u Okresního soudu v , adresa, dne , datum, se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 48.126,90 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu tvrdila, že na základě smlouvy o úvěru č. , tel. číslo, uzavřené dne , datum, ve znění dodatku ze dne , datum, mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČO: , IČO, , byl žalovanému poskytnut bezhotovostním převodem na jeho účet úvěr v částce 50.000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet formou 36 pravidelných měsíčních splátek ve výši 2.916,41 Kč. Totožnost žalovaného byla ověřena zasláním verifikačního poplatku ve výši 1 Kč. Žalovaný ovšem nehradil na úvěr řádně a včas, předchůdkyně žalobkyně proto úvěr ke dni , datum, zesplatnila. Žalovaný za dobu trvání úvěru uhradil předchůdkyni žalobkyně celkem částku ve výši 14.583,05 Kč. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně právo na zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny úvěru a také nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, vyčíslené částkou 751,73 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupena na žalobkyni. Ke dni postoupení pohledávky činila dlužná částka 56.804,85 Kč a skládala se z dlužné jistiny ve výši 46.960,53 Kč, nesplaceného úroku ve výši 8.674,76 Kč, nesplacené smluvní pokuty ve výši 1.019,56 Kč a neuhrazených nákladů na upomínání ve výši 265 Kč. Žalobkyně před podáním žaloby vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky prostřednictvím svého právního zástupce, avšak bezvýsledně. Žalobkyně doplněním žaloby ze dne , datum, sdělila soudu, že nedisponuje důkazy o posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr, proto vzala žalobu v rozsahu smluvní pokuty ve výši 751,73 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 8.824,76 Kč zpět, soud následně usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, v tomto rozsahu řízení částečně zastavil.

2.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení byla zcela nečinný.

3.Ve věci bylo postupováno dle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4.Ze smlouvy o úvěru č. , tel. číslo, s dodatky, ve znění dodatku ze dne , datum, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně podepsala s žalovaným dne , datum, prostřednictvím použití elektronických prostředků smlouvu o úvěru č. , tel. číslo, , smlouva byla následně aktualizována dodatkem ze dne , datum, . Ve smlouvě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 50.000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit společně s úrokem ve výši 54.990,76 Kč v 36měsíčních splátkách po 2.916,41 Kč.

5.Z výpisu z účtu právní předchůdkyně žalobkyně soud zjistil, že žalovaný zaslal právní předchůdkyni žalobkyně dne , datum, verifikační poplatek ve výši 1 Kč, a to z účtu , Anonymizováno, .

6.Z výpisu z účtu právní předchůdkyně žalobkyně bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala dne , datum, částku 50.000 Kč na účet číslo , č. účtu, .

7.Z výzvy k úhradě ze dne , datum, s poštovním podacím archem soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně žalovanému oznámila, že ke dni , datum, došlo k zesplatnění úvěru a vyzvala ho k uhrazení celé dlužné částky.

8.Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu postoupených pohledávek k této smlouvě, soud zjistil, že žalobkyně jako postupník a právní předchůdkyně žalobkyně, jako postupitel podepsaly dne , datum, písemnou smlouvou o postoupení pohledávek. Pohledávka za žalovaným se nachází v seznamu postoupených pohledávek.

9.Z oznámení o postoupení pohledávky a výzvy ze dne , datum, s podacím archem bylo zjištěno, že žalovaný byl o postoupení pohledávky informovaným.

10.Z předžalobní upomínky s podacím archem soud zjistil, že před podáním žaloby vyzývala žalobkyně žalovaného, prostřednictvím svého právního zástupce k úhradě celé dlužné částky, výzva byla předána k poštovní přepravě dne , datum, .

11.Soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: Právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, , IČO: , IČO, a žalovaný dne , datum, ve znění dodatku ze , datum, podepsali smlouvu, ve které se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku ve výši 50.000 Kč a žalovaný se zavázal uvedenou částku vrátit společně s úrokem ve výši společně s úrokem ve výši 54.990,76 Kč v 36měsíčních splátkách po 2.916,41 Kč. Totožnost žalovaného byla ověřena verifikačním poplatkem. Právní předchůdkyně žalobkyně zaslala celkem částku ve výši 50.000 Kč na bankovní účet žalovaného. Žalovaný nehradil splátky úvěru řádně a včas, když uhradil pouze částku ve výši 14.583,05 Kč a předchůdkyně žalobkyně proto úvěr ke dni , datum, zesplatnila. Právní předchůdkyně žalobkyně následně rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupila pohledávku za žalovaným žalobkyni. Před podáním žaloby byl žalovaný výzvou právního zástupce žalobkyně, podanou k poštovní přepravě dne , datum, vyzván k úhradě celé dlužné částky.

12.Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13.Podle § 87 odst. 2 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14.Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15.Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16.Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17.Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Soud byl v prvé řadě povinen zjišťovat, zda právní předchůdkyně žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného splatit předmětný úvěr v souladu s § 86 odst. 1 a 2 ZSÚ. Žalobkyně v řízení nepředložila žádné důkazy o posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr a soudu sdělila, že nedisponuje žádnými listinnými doklady k prokázání úvěruschopnosti žalovaného. Soud tedy nemohl prozkoumat, že právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala výdajovou a příjmovou stránku žalovaného. Žalobkyně tak nemohla dostát své povinnosti prokázat, že povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného splatit předmětný úvěr její právní předchůdkyně dostála, když nesplnění této povinnosti má za následek absolutní neplatnost celé smlouvy o úvěru, k níž soud musí přihlédnout i bez návrhu. Soud proto posoudil žalovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., neboť předchůdkyně žalobkyně žalovanému plnila bez právního důvodu. Podle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle § 87 odst. 1, věty třetí ZSÚ, v případě, že poskytovatel úvěru neposoudí řádně úvěruschopnost, je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu, a to v době přiměřené jeho možnostem. V řízení bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně žalovanému zaslala na jeho bankovní účet celkem částku ve výši 50.000 Kč, přičemž žalovaný uhradil na dlužnou částku 14.583,05 Kč. Žalovaný v řízení nenamítal, jakou částku uhradil na svůj dluh, přičemž břemeno tvrzení a důkazní ohledně výše uhrazené částky jde právě za žalovaným. Stejně tak žalovaný neuváděl žádné skutečnosti ohledně jeho možnosti uvedenou částku splatit. Žalobkyni, na kterou byla pohledávka ze smlouvy (a všechna práva s ní spojená) postoupena, tedy vzniklo právo na vrácení dosud nesplacené jistiny ve výši 35.416,95 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení dle § 1970 o. z., ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne , datum, do zaplacení. Ve zbývajícím rozsahu proto soud žalobu výrokem II. zamítl.

18.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.395 Kč, přičemž tato částka představuje 34 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 67 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 33 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.926 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 48.126,90 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.800 Kč ve výši 378 Kč.

19.Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř, když k jinému postupu s ohledem na nečinnost žalovaného nebyl shledán důvod.