16 C 194/2024-28

1.Žalobce se svojí žalobou podanou k Městskému soudu v Brně domáhal vydání rozhodnutí, jímž by žalovaný byl uznán povinným zaplatit žalobci částku 11.285,24 Kč s příslušenstvím představující nevrácenou poskytnutou zápůjčku v duchu uzavřené smlouvy o zápůjčce dne 26.4.2019 pod číslem , tel. číslo, a to mezi právním předchůdcem žalobce - společností , právnická osoba, a žalovaným. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 35.000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil i podpisem na smlouvě. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 25.251 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky, za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 8.577 Kč s úrokovou sazbou ve výši 29% ročně sjednanou ve smlouvě, odměny za zpracování, doručení a administrativní činnost včetně flexibilního splácení ve výši 11.791 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortního splácení ve výši 4.883 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatků se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti prostřednictvím 18 měsíčních splátek po 3.348 Kč, při splatnosti poslední splátky dne 26.10.2020. Své smluvní povinnosti však nedostál, poskytnutou zápůjčku řádně a včas neuhradil, když na poskytnutou zápůjčku uhradil celkem 43.951 Kč.

2.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3.Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům. Dne 26.4.2019 byla uzavřena smlouva o zápůjčce č. , tel. číslo, , a to mezi společností , právnická osoba, dále jako Provident a žalovaným dále jako zákazníkem, na základě které byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 35.000 Kč. Za poskytnutí zápůjčky se žalovaný zavázal zaplatit Providentu poplatek ve výši 25.251 Kč představující úrok ve výši 8.577 Kč, částku za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 11.791 Kč a částku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 4.883 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 60.251 Kč se žalovaný zavázal splácet formou 18 pravidelných měsíčních splátek po 3.348 Kč, při splatnosti poslední splátky ve výši 3.335 Kč dnem 26.10.2020. Ze zákaznické karty ze dne 26.4.2019 bylo soudem zjištěno, že pravidelný měsíční příjem žalovaného činí 25.920 Kč sestávající se z čistého příjmu žadatele ve výši 10.960 Kč a dalšího čistého příjmu domácnosti ve výši 15.000 Kč. Běžné měsíční výdaje byly odhadnuty na částku 5.890 Kč. Dne 21.9.2023 byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, a to mezi , právnická osoba, jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem, kdy součástí dané smlouvy byla i pohledávka za žalovaným.

4.Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno podáním ze dne 29.9.2023. Podáním ze dne 28.3.2024 byl žalovaný vyzván k plnění se základním, skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě.

5.Podle ust. § 419 zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatel nebo s ním jinak jedná.

6.Podle ust. § 421 odst. 1 o.z. se za podnikatele považuje osoba zapsaná v obchodním rejstříku. Za jakých podmínek se osoby zapisují do obchodního rejstříku stanoví jiný zákon.

7.Podle ust. § 1721 o.z. ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění, jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit.

8.Podle ust. § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

9.Podle ust. § 1970 o.z. poddlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výši takto stanovená.

10.Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11.Podle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, a nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12.Podle ust. § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby jí užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

13.Podle ust. § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14.Podle ust. § 9 odst. 1 o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které si sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnout do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

15.Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru v platném znění, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16.Dle ust. § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17.Po provedeném dokazování a po jeho právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že podaná žaloba není důvodná. Žalobcem tvrzená pohledávka byla za žalovaným postoupena v souladu s ust. § 1879 a následující o.z. na žalobce, čímž je dána jeho aktivní věcná legitimace v tomto sporu. K otázce platnosti předmětné smlouvy o zápůjčce soud uvádí následující. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvu, neboť právní předchůdce žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěr. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr. V opačném případě smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná. Soud přihlíží k neplatnosti právního ujednání, který odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, a to i bez návrhu, jak vyplývá z dikce zákona shora citovaného. Soud má za to, že v projednávané věci právní předchůdce žalobce na svoji zákonnou povinnost řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného rezignoval, když nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.7.2019 pod sp. zn. 22 Cdo 2178/2018). V řízení nebylo vůbec prokázáno, že by právní předchůdce žalobce vůbec, natož řádně posuzoval schopnost žalovaného úvěr splácet, čímž rezignoval na své zákonné povinnosti, když toliko spoléhal na údaje výlučné získané od žalovaného vážící se k jeho tvrzeným příjmům, které nebyly vůbec, natož řádně ověřeny, jinak řečeno v řízení nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobce vůbec schopnost žalovaného úvěr vrátit zkoumal, když na uvedeném nemění ničeho ani skutečnost, že žalovaný svým podpisem na smlouvě stvrdil, že před uzavřením smlouvy byla s odbornou péčí posuzována jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných od žalovaného uvedených v zákaznické kartě. Rovněž pokud se týká běžných měsíčních výdajů, tak i na tuto položku žalobce - právní předchůdce žalobce zcela rezignoval, když toliko odhadované měsíční výdaje žadatele ve výši 5.890 Kč toliko odhadl, aniž by je jakkoliv ověřil. Soud tak má za to, že právním předchůdcem žalobce nebyly ověřeny ani příjmy ani výdaje žalovaného. Vzhledem k tomu, že soud shledává uzavřenou smlouvu o zápůjčce č. , tel. číslo, za neplatnou, poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému plnění ve výši 35.000 Kč bez právního důvodu. V případě vyplacení částky 35.000 Kč, ke které neexistoval legitimní důvod, vzniklo na straně žalovaného přijetím tohoto plnění bez právního důvodu bezdůvodné obohacení, které je povinen vydat v rozsahu, o čem se na úkor poskytovatele obohatil (35.000 Kč - 43.951 Kč). Vzhledem k tomu, že žalovaný v daném případě zaplatil žalobci více, než mu bylo v duchu neplatně uzavřené smlouvy o zápůjčce poskytnuto, soud nárok žalobce vážící se k zaplacení částky 11.285,24 Kč s příslušenstvím jako nedůvodný zamítl. S ohledem na shora uvedené tak žalovaný nebyl povinen právnímu předchůdci žalobce hradit cokoliv nad rámec poskytnuté částky 35.000 Kč.

18.Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy plně úspěšnému žalovanému přísluší právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Jelikož žalovanému dosud žádné náklady řízení nevznikly, soud mu tak ničeho nepřiznal.

19.Protože byly splněny všechny zákonné předpoklady pro postup dle § 115a o.s.ř., soud ve věci vyhlásil rozhodnutí, aniž by nařídil jednání.