24 C 203/2022-137

1.Žalobkyně se žalobou, došlou soudu 30. 9. 2022, domáhala po žalovaném zaplacení v záhlaví uvedené částky s odůvodněním, že její právní předchůdkyně (společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , dále též jako „banka“) uzavřela se žalovaným dne 4. 8. 2020 smlouvu o povoleném debetu č. , Anonymizováno, //, tel. číslo, /, Anonymizováno, , jejíž součástí byly i obchodní podmínky banky, v níž se banka zavázala žalovanému poskytnout kontokorentní úvěr ve výši 30 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet spolu se sjednaným úrokem ve výši 21,9 % ročně, spolu s poplatky dle smlouvy. Žalovaný byl oprávněn průběžně čerpat povolený debet a byl oprávněn úvěr kdykoliv částečně či zcela splatit, přičemž každou platební transakcí ve prospěch běžného účtu se úvěr splácí a obnovuje se možnost jej čerpat do sjednané výše. Po dosažení této hranice byly další splatné transakce na účtu evidovány jako položky po splatnosti a jistina na účtu povoleného debetu se dále nenavyšovala. Banka 7. 2. 2022 přistoupila k okamžitému zesplatnění celé dlužné částky. Banka se žalovaným uzavřela dne 4. 7. 2016 i smlouvu o poskytování bankovních a dalších služeb, ve které se banka zavázala žalovanému zřídit a vést bankovní účet č. , č. účtu, a žalovaný se zavázal platit poplatky dle platného ceníku. Z důvodu vzniku nepovoleného debetního zůstatku, který nebyl uhrazen v přiměřené době po splatnosti, banka dne 23. 2. 2022 odstoupila od smlouvy. Žalovaný na účtu nezajistil dostatek prostředků k uhrazení smluvených poplatků, čímž došlo ke vzniku dluhu v částce 2 508 Kč. Žalobou uplatněná částka sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 29 987 Kč, z dlužného kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 023,21 Kč a dlužných poplatků ve výši 2 508 Kč. Předmětné pohledávky byly bankou postoupena nejprve na společnost , Anonymizováno, . a posléze z , Anonymizováno, na žalobkyni.

2.Ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného bankou žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně při schvalování úvěru vycházela z údajů poskytnutých bance klientem v návrhu smlouvy, žádost žalovaného byla hodnocena v souladu s platnými schvalovacími strategiemi banky a s principy obezřetného úvěrování, byly kontrolovány dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze Ministerstva vnitra České republiky. Banka porovnávala příjem a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ, výpočtem banka získala částku disponibilních zdrojů klienta. Banka nezjistila žádnou skutečnost, která by v poskytnutí úvěru bránila. Žalobkyně soud ohledně skutečnosti, jakou částku celkem žalovaný žalobkyni či její právní předchůdkyni plnil i jakou částku čerpal odkázala na výpis z osobního účtu a výpis z povoleného debetu. Žalobkyně dále uvedla, že právo banky zesplatnit úvěr vyplývá z čl. 5 a 6 produktových podmínek pro úvěry ve formě přečerpání na běžném účtu ve spojení s čl. X smlouvy.; banka při zesplatnění ani při doručování žádným způsobem nepochybila.

3.Žalovanému byl usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 16. 5. 2024, č. j. 24 C 203/2022-105, ustanoven postupem dle ust. § 29 odst. 3 o. s. ř. opatrovník , Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0, , Anonymizováno, , neboť jeho pobyt není znám.

4.Opatrovnice žalovaného se vyjádřila tak, že banka nedostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného, když nedodržela své povinnosti dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť nedoložila, že zkoumala i výši příjmů žalovaného a tyto následně porovnávala s jeho výdaji. Toto zřejmé pochybení zjevně odporuje dobrým mravům a veřejnému pořádku a je v rozporu se zákonem a smlouva je tak absolutně neplatná dle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). V této souvislosti poukázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, a rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance. Poukázala rovněž na povinnost banky dle § 124 zákona o spotřebitelském úvěru vyzvat spotřebitele před zesplatněním k úhradě dlužné částky a poskytnout mu lhůtu alespoň 30 dnů, přičemž z žaloby neplyne, že by tuto povinnost banka splnila. Poukázala na § 1799 o. z. a nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, I ÚS 3512/11, přičemž pokud žalobkyně zahrnula ustanovení ohledně zesplatnění dluhu ze spotřebitelského úvěru do produktových podmínek, porušila kogentní ustanovení o. z. a zároveň neprokázala, že by se žalovaný s tímto ujednáním seznámil. Obdobnou situaci pak opatrovnice spatřuje i v případě smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb ze dne 4. 7. 2016.

5.Na základě provedeného dokazování má soud za zjištěný následující skutkový stav:6. Žalovaný je státním příslušníkem Slovenské republiky (zjištěno z listiny údaje klienta fyzická osoba).

7.Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byl dne 4. 8. 2020 podepsán návrh na uzavření smlouvy o povoleném debetu na běžném účtu č. , Anonymizováno, //, tel. číslo, /, Anonymizováno, , ve kterém byl sjednán závazek právní předchůdkyně žalobkyně poskytnout žalovanému možnost přečerpání na běžném účtu až do 30 000 Kč, přičemž úroková sazba činila 21,9 % ročně, a žalovaný se zavázal udržovat na běžném účtu objem příchozích transakcí ve výši, jež v měsíčním průměru za poslední tři kalendářní měsíce dosahuje nejméně jedné třetiny celkové výše úvěru. V čl. X ve spojení s čl. XI. a čl. XII. jsou popsány závažné skutečnosti, mezi které náleží porušení některé z povinností sjednaných ve smlouvě žalovaným, mimo jiné související s prodlením s některé platebních povinností. V takovém případě bylo ujednáno, že právní předchůdkyně žalobkyně je oprávněna dosud nesplacené částky úvěru včetně úroků prohlásit za splatné a odstoupit od smlouvy o úvěru (zjištěno z návrhu na uzavření smlouvy o povoleném debetu na běžném účtu č. , Anonymizováno, //, tel. číslo, /, Anonymizováno, ze dne 4. 8. 2020).

8.Ze všeobecných obchodních podmínek právní předchůdkyně žalobkyně (všeobecné obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně, produktové podmínky pro osobní úvěry právní předchůdkyně žalobkyně), ceníku (ceník produktů a služeb pro soukromé osoby právní předchůdkyně žalobkyně) soud zjistil podrobnou úpravu práv a povinností vyplývajících z návrhu na uzavření smlouvy. Banka žalovanému potvrdila, že návrh na uzavření smlouvy přijala, čímž došlo k uzavření smlouvy (akceptace návrhu smlouvy o povoleném debetu na běžném účtu ze dne 4. 8. 2020).

9.Právní předchůdkyně žalobkyně v protokolu o ověření úvěruschopnosti žalovaného uvedla, že jeho součástí jsou vstupní informace, které žalovaný v době uzavírání smlouvy deklaroval zadáním do formuláře právní předchůdkyně žalobkyně. Současně žalovaný prohlásil, že údaje jsou pravdivé a úplné a udělil právní předchůdkyni žalobkyně souhlas k nahlédnutí do úvěrových a jiných registrů za účelem ověření si těchto informací, případně toto ověření vyplývá přímo ze zákonné povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně. K posouzení úvěruschopnosti klienta uvedla, že standardně zkoumá úvěruschopnost každého žadatele o úvěr, přičemž v tomto směru vychází z Obecných pokynů Evropského úřadu pro bankovnictví pro posouzení úvěruschopnosti ze dne 19. 8. 2015 (EBA/GL/2015/11) a podléhá též kontrole České národní banky, která rovněž testuje interní systém Banky při posuzování úvěruschopnosti a tento byl vždy shledán vyhovujícím a činěný v souladu s právními předpisy. Při posuzování úvěruschopnosti klienta bylo využito interních a externích datových zdrojů, jak je zaznamenáno níže a současně deklarováno interními systémovými záznamy. Byly provedeny potřebné lustrace a dle zjištěných informací z těchto zdrojů, dle informací získaných od klienta a dále s ohledem na výši úvěru vyhodnotila schopnost klienta splácet úvěr. V souladu s Obecným pokynem č. 1 Evropského orgánu pro bankovnictví prošetřila výši příjmu spotřebitele, přičemž vycházela jak z údajů uvedených spotřebitelem, tak z jejich nezávislého zhodnocení a ověření. Při posuzování úvěruschopnosti klienta bylo využito standardních schvalovacích postupů, přičemž rozhodovací strategie posuzovala následující oblasti: 1) tzv. tvrdá KO kritéria – aktuální dluhy interní i externí, negativní záznamy na black listech, neplatné doklady, existující exekuce; 2) informace z externích úvěrových registrů – dotazy jsou činěny do registrů BRKI/NRKI/SOLUS) – primárně se posuzuje míra úvěrového zatížení, tedy schopnost případného klienta splácet, dále celková expozice, příznaky roztáčení úvěrové spirály s negativním dopadem na schopnost klienta splácet své závazky; výsledkem je tzv. BureauScore; 3) schopnost splácet úvěr a stanovení maximálního úvěrového limitu – zohledňují se: příjmy žadatele o úvěr, pravidelné výdaje žadatele o úvěr, jako jsou splátky stávajících úvěrů, náklady na domácnost, pokrytí potřeb dětí, životní minimum, náklady na bydlení – nákladové složky se stanovují porovnáním klientem deklarované výše a aktuálních statistických dat státních úřadů (se zohledněním místa bydliště). Do výpočtu volných zdrojů klienta se berou vždy ty vyšší; 4) vyhodnocení rizikových / anti - fraud kontrol o na základě identifikace unikátního přístupového (IP adresa) a autorizačního (tel. číslo mobilního telefonu) zařízení s cílem eliminovat podvod a kontrolou podezřelých rozdílů mezi žádostmi žadatele (opakované žádosti apod.); 5) celkový skóring klienta založený na: o aplikačním skóre (primárně sociodemografický profil) a/nebo integrované score – kombinace behaviorálního score (je napočítáno na základě platební historie na stávajících úvěrových produktech v RBCZ) a transakčního score (vychází z transakčního chování na běžných účtech klienta) o BureauScore (behaviorální skóring založený na dotazech do externích úvěrových registrů); 6) Kontrola Insolvenčního rejstříku: Bez záznamu; 7) Kontrola databáze neplatných dokladů: Doklad nenalezený v databázi MV; 8) Kontrola interního Black listu (IBL): Bez záznamu; 9) Vyhodnocení externích úvěrových registrů: BRKI/NRKI: Bez negativního záznamu (jen pozitivní úvěrová historie), o SOLUS: Nebyl zjištěn aktuální dluh po splatnosti. Žalovaný dostal nabídku na základě průměrných příjmů na běžném účtu ve výši 46 718,95 Kč. Na základě těchto informací nebyly pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet úvěr a banka dne 4. 8. 2020 úvěr schválila (zjištěno z protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta).

10.Právní předchůdkyně žalobkyně lustrovala žalovaného ve své interní databázi s výsledkem subjekt je v pořádku (sdělení právní předchůdkyně žalobkyně, věc: CBL, ze dne 3. 5. 2022).

11.Žalobkyně předložila soudu mimořádný výpis z účtu , Anonymizováno, /, Anonymizováno, k doložení příjmů a výdajů žalovaného, z něhož soud zjistil, že (minimálně za období od srpna 2019 do 4. 8. 2020) na účet nepřicházely žádné pravidelné platby, jež by tvořily příjem žalovaného (mimořádný výpis z účtu , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ).

12.Z účtu byly v roce 2020 a 2021 v následujících datech odepsány jako počáteční záporný zůstatek, záporná částka RB směnárny a platby kartou v českých korunách tyto částky: 4. 8. 14 939,41; 11. 8. 12 000; 11. 8. 1 188,3; 6. 9. 1 631; 6. 10. 943,78; 6. 10. 112,83; 6. 10. 43,87; 6. 10. 43,87; 15. 4. 106,03; 15. 4. 894,26; 15. 4. 1 438,84; 9. 6. 1 454,74; 9. 6. 59,24; 9. 6. 95,97. Součet všech uvedených částek činí 34 952,14 Kč (pozn. součet proveden soudem).

13.Žalovaný na předmětný úvěr zaplatil následující částky evidované jako splátky po splatnosti v českých korunách (kladné částky): 1 384,02; 246,93; 4 783,21; 129; 39; 1 438,84; 894,26; 106,03; 129; 39; 500; 129; 39; 1 454,74; 95,97; 59,24; 129; 39; 129; 39; 129; 39. Součet všech uvedených částek činí 11 971,24 Kč (pozn. součet proveden soudem).

14.Žalovaný na předmětný úvěr zaplatil následující částky evidované jako vyrovnání pohledávek převodem z jiné měny v českých korunách (kladné částky): 246,98; 229,46; 85,54; 168; 539,4; 2 439,13; 168; 312,08; 709,92; 168; 539,4; 1 609,95; 168; 522; 168; 539,4; 168; 539,4; 12,29. Součet všech uvedených částek činí 9 332,95 Kč (pozn. součet proveden soudem); zjištění v odst. 12, 13 a 14 tohoto rozsudku z výpisu z osobního účtu žalovaného.

15.Dopisem ze dne 7. 2. 2022 právní předchůdkyně žalobkyně prohlásila dluh ze smlouvy č. , Anonymizováno, //, tel. číslo, /, Anonymizováno, za okamžitě splatný a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky 33 350,92 Kč (Prohlášení o okamžité splatnosti zajišťovaného závazku a výzva k uhrazení dluhu ze dne 7. 2. 2022).

16.Banka a žalovaný dne 4. 7. 2016 uzavřeli smlouvu o poskytování bankovních a dalších služeb, na jejímž základě byl mimo jiné žalovanému u banky zřízen běžný účet č. , č. účtu, . Za služby poskytované dle smlouvy byl žalovaný povinen platit bance poplatky dle ceníku produktů a služeb pro soukromé osoby (čl. I. odst. 5. smlouvy), součástí smlouvy byly mimo jiné i všeobecné obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně, ceník, produktové podmínky, (čl. I odst. 6 smlouvy), z nichž soud zjistil podrobnou úpravu práv a povinností vyplývajících ze smlouvy, a žalovaný prohlásil, že se seznámil s obsahem brožury co byste měli vědět o platebním styku, která měla shrnovat mimo jiné i všechny uvedené obchodní podmínky banky (čl. III odst. 2 smlouvy), žalovaný svým podpisem stvrdil, že se seznámil a porozuměl obsahu a souhlasil mimo jiné s ustanovením čl. 3.4.1 produktových podmínek k vedení účtů a vkladů o možnosti výpovědi smlouvy o účtu ze strany banky (čl. III odst. 2 smlouvy); (smlouva o poskytování bankovních a dalších služeb ze dne 4. 7. 2016, včetně kopie občanského průkazu žalovaného).

17.Právní předchůdkyně žalobkyně dne 7. 9. 2021, 8. 10. 2021 a 8. 11. 2021 upozornila žalovaného na nepovolený záporný zůstatek na běžném účtu a vyzvala ho k dorovnání záporného zůstatku (zjištěno z 1. výzvy – upozornění ze dne 7. 9. 2021, 2. výzvy k úhradě dluhu ze dne 8. 10. 2021 a 3. výzvy – poslední šance ze dne 8. 11. 2021).

18.Žalovanému posléze vznikl k 28. 2. 2022 na účtu nepovolený debetní zůstatek spočívající v neuhrazených poplatcích po splatnosti v částce 2 508 Kč (zjištěno z výpisu z osobního účtu žalovaného).

19.Právní předchůdkyně žalobkyně 23. 2. 2022 od smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb odstoupila pro vznik nepovoleného záporného zůstatku na účtu (zjištěno z odstoupení od smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb ze dne 23. 2. 2022, přehled podacích čísel ze dne 20. 4. 2021).

20.Pohledávky za žalovaným z předmětných smluv byly postoupeny na společnost , Anonymizováno, , IČO , IČO, na základě rámcové smlouvy o postupování pohledávek č. , Anonymizováno, ze dne 29. 8. 2018 (zjištěno z rámcové smlouvy o postupování pohledávek č. , Anonymizováno, ze dne 29. 8. 2018, včetně příloh), ve spojení se smlouvou o postoupení pohledávek č. , Anonymizováno, , ze dne 23. 3. 2022 (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek č. , Anonymizováno, ze dne 23. 3. 2022, včetně přílohy, potvrzení úplaty ze dne 23. 3. 2022). Žalovanému bylo zasláno vyrozumění o postoupení pohledávky na společnost , Anonymizováno, na adresu , adresa, , Anonymizováno, (zjištěno z vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne 12. 4. 2022 (2 x) a přehledu podacích čísel ze dne 20. 4. 2022 (2x)). Pohledávky byly následně postoupeny ze společnosti , Anonymizováno, na žalobkyni, a to smlouvou o postoupení pohledávek č. , Anonymizováno, ze dne 7. 4. 2022 (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 4. 2022, včetně přílohy). Rovněž oznámení o postoupení pohledávky ze společnosti , Anonymizováno, na žalobkyni bylo žalovanému zasláno na adresu , adresa, , Anonymizováno, (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 27. 5. 2022 (2 x)).

21.Dne 27. 5. 2022 odeslala žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu, v níž žalovaného vyzvala, aby uhradil částku 39 348,74 Kč a 3 960 Kč na bankovní účet ve výzvě uvedený (zjištěno z předžalobní výzvy k úhradě ze dne 27. 5. 2022 (2 x) a ze seznamu odeslaných předžalobních výzev žalobkyně).

22.Z ostatních důkazů (výpis z povoleného debetu žalovaného) soud nezjistil skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci.

23.Provedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, přihlédl přitom ke všemu, co uvedli účastníci. Soud nemá žádný důvod pochybovat o skutečnostech vyplývajících z provedených důkazů.

24.Z provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:25. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byl dne 4. 8. 2020 podepsán návrh na uzavření smlouvy o povoleném debetu na běžném účtu č. , Anonymizováno, //, tel. číslo, /, Anonymizováno, , ve které byl sjednán závazek právní předchůdkyně žalobkyně poskytnout žalovanému možnost přečerpání na běžném účtu až do 30 000 Kč, přičemž úroková sazba činila 21,9 % ročně, a žalovaný se zavázal udržovat na běžném účtu objem příchozích transakcí ve výši, jež v měsíčním průměru za poslední tři kalendářní měsíce dosahuje nejméně jedné třetiny celkové výše úvěru. Žalovaný svým povinnostem vyplývající z předmětné smlouvy nedostál. Právní předchůdkyně a žalovaný uzavřeli dne 4. 7. 2016 smlouvu o poskytování bankovních a dalších služeb, na jejímž základě banka žalovanému zřídila a vedla bankovní účet a žalovaný se zavázal platit poplatky dle ceníku. Na účtu však vznikl nepovolený debetní zůstatek, když žalovaný na účtu nezajistil dostatek prostředků, v částce 2 508 Kč. Pohledávky byly bankou postoupeny až na společnost žalobkyně. Žalovaný na základě smlouvy o povoleném debetu čerpal celkem částku 34 952,14 Kč (odst. 12 tohoto rozsudku) a na předmětný úvěr zaplatil celkem 11 971,24 Kč (odst. 13 tohoto rozsudku) a 9 332,95 Kč (odst. 14 tohoto rozsudku). K prověřování úvěruschopnosti ze strany její právní předchůdkyně žalobkyně doložila mimo jiné protokol o ověření úvěruschopnosti žalovaného a prohlášení k němu, dle kterého banka vycházela z průměrných příjmů na běžném účtu žalovaného ve výši 46 718,95 Kč, které však (minimálně za poslední rok před poskytnutím úvěru) nejsou z výpisu patrné a ohledně výdajů dle tvrzení žalobkyně banka vycházela z částky odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ.

26.Po právní stránce posuzoval soud nárok uplatněný žalobkyní následovně:27. Žalovaný je státním příslušníkem Slovenské republiky, jedná se tedy o věc s cizím prvkem. Soud dle čl. 69 dále uvedeného nařízení aplikoval úpravu obsaženou v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), konkrétně čl. 7 odst. 1 písm. b) druhá odrážka tohoto nařízení, neboť poskytnutí úvěru je službou, která byla žalovanému poskytnuta bankou v jejím sídle (srov. rozsudek SDEU ze dne 15. 6. 2017, věc C-249/16 Saale Kareda proti Stefan Benkö), čímž je založena příslušnost (nejen mezinárodní, ale i místní) zdejšího soudu. Zároveň v průběhu řízení nebylo zjištěno, že by se jednalo o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu čl. 17 uvedeného nařízení.

28.Rozhodným právem je dle čl. 6 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), právo české, které si strany smlouvy výslovně ujednaly v čl. III. odst. 17 všeobecných obchodních podmínek.

29.Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru dle § 2395 an. o. z. a zákona o spotřebitelském úvěru, neboť v daném případě se jedná o vztah mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 420, § 419 a § 1810 a násl. o. z.

30.Podle § 3 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru posouzením úvěruschopnosti spotřebitele se rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

31.Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

32.Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

33.Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

34.Podle § 580 odst. 1 o. z. platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

35.Podle § 588 o. z. platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

36.Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s ní spojená, včetně jejího zajištění.

37.Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

38.Podle § 2397 o. z. úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

39.Podle § 2398 odst. 1 o. z. úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.

40.Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

41.Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

42.Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“), členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.

43.Podle čl. 23 směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.

44.Předně je zapotřebí uvést, že soud má za to, že neplatnost smlouvy při nedostatečném posuzování úvěruschopnosti (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) je neplatností absolutní dle § 588 o. z., jak ostatně plyne i z rozsudku Soudní dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18, v němž je uvedeno, že „články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“.

45.Soud tedy zkoumal, zda právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, jak požaduje § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Po provedeném dokazování z pohledu soudu právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného dostatečně nezkoumala, respektive žalobkyně nic takového neprokázala. Soud má za to, že věřitel může dostát své povinnosti pouze tehdy, pokud objektivně zjistí příjmy a výdaje dlužníka, např. prostřednictvím výplatních pásek, výpisů z bankovních účtů apod., a následně takto zjištěné informace vyhodnotí, kdy na jedné straně posoudí příjmy, na straně druhé výdaje, přičemž z rozdílu těchto hodnot zjistí, zda dlužník má dostatek finančních prostředků na splácení úvěru. Jen tímto způsobem věřitel dostojí své povinnosti dle zákona posoudit schopnost spotřebitele splácet úvěr.

46.V daném případě je stěžejní, že banka dle tvrzení žalobkyně vycházela z příjmů žalovaného v částce 46 718,95 Kč měsíčně, tento závěr o příjmech žalovaného učinila na základě průměrných příjmů na běžném účtu, takové měsíční příjmy však z výpisu účtu žalovaného neplynou (srov. odst. 11 tohoto rozsudku). Banka tedy v prvé řadě nedostála své povinnosti, když řádně nezjistila příjmy žalovaného jako základní předpoklad k tomu, aby je mohla porovnat s jeho výdaji. Za situace, kdy příjmy žalovaného zjistila banka z průměrných příjmů na běžném účtu žalovaného, aniž tyto příjmy uváděné bankou (minimálně za poslední rok před poskytnutím úvěru) jsou z výpisu z účtu patrné, nelze takové zjištění příjmů pokládat ze strany banky za řádné. Ohledně výdajů žalovaného pak banka vyšla pouze z jejího výpočtu, aniž tyto od žalovaného v jejich konkrétní výši zjišťovala. V tomto ohledu tedy absentují zjištění banky, jaké byly příjmy a výdaje žalovaného a zda měl v období před poskytnutím úvěru dostatek finančních zdrojů pro splácení úvěru, tedy skutečnosti zmíněné již v předchozím odstavci. Žalobkyně pak od žalovaného ani nezjišťovala a neověřovala výdaje alespoň pravidelně vznikající, zejména na bydlení, které běžně tvoří významnou část životních nákladů fyzické osoby, případně dalších pravidelně vznikajících nákladů žalovaného a spokojila se pouze s jejím výpočtem výdajů dle statistických dat z ČSÚ, aniž tento jakkoliv přiblížila. Za situace, kdy banka řádně nezjistila zjistila příjem žalovaného a nezjišťovala další výdaje žalovaného, nebylo bankou zohledněno, zda výdaje žalovaného jsou nižší či vyšší než jeho příjmy a zda tedy disponuje částkou potřebnou pro pravidelné splácení čerpaného úvěru.

47.Jaké skutečnosti je poskytovatel úvěru povinen za účelem dostatečného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zkoumat uvedl příkladmo Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Tyto skutečnosti v zásadě odpovídají tomu, k čemuž dospěl i soud zdejší. Nejvyšší soud ve zmiňovaném rozhodnutí dodal, že poskytovatel úvěru je povinen zjištěné informace „porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“, a že „věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech.“, s tím, že „na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.“. S těmito závěry se ztotožnil rovněž Ústavní soud, a to například v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18.

48.Na základě shora uvedeného je tak smlouva o povoleném debetu č. , tel. číslo, ze dne 4. 8. 2020 absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 o. z., jelikož v rámci jejího uzavření došlo k porušení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, když nedošlo k dostatečnému prověření úvěruschopnosti spotřebitele (žalovaného) před uzavřením smlouvy. Pokud je tedy smlouva neplatná, je žalovaný povinen žalobkyni ve smyslu § 2991 o. z. a § 2993 o. z. vrátit bezdůvodné obohacení, které je tvořeno rozdílem mezi částkou, kterou právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla (34 952,14 Kč, srov. odst. 12 tohoto rozsudku) a částkou, kterou žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně a žalobkyni na poskytnutý úvěr uhradil (11 971,24 Kč + 9 332,95 Kč, srov. odst. 13 a 14 tohoto rozsudku). Výše bezdůvodného obohacení, které je žalovaný žalobkyni povinen vydat, tedy činí 13 647,95 Kč, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

49.Podle § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Citovanou část ustanovení lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení (shodně viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Částku 13 647,95 Kč soud uložil žalovanému zaplatit se splatností k 15. dni od právní moci rozsudku, a to vzhledem ke skutečnosti, že se tato doba pro úhradu dlužné částky soudu jeví jako doba přiměřená možnostem žalovaného. Žalovaný v řízení nebyl nijak kontaktní a soudu neposkytl žádnou součinnost, soudu tak proto ze strany žalovaného nebylo ani tvrzeno, natož pak prokázáno, že by v této stanovené době nebyl objektivně schopen splnit svůj závazek vůči žalobkyni. Soud tak dospěl k závěru, že doba 15 dnů plynoucí od právní moci rozsudku pro úhradu dluhu žalovaného je zcela přiměřená jeho možnostem.

50.Ve zbývající části ohledně nároku za smlouvy o úvěru soud žalobě s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru nevyhověl, jelikož žalobkyně na toto plnění nemá nárok. Soud proto žalobu v tomto rozsahu zamítnul, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.

51.Nárok ze smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb posoudil soud podle § 2662 an. o. z., dle něhož banka a žalovaný uzavřeli smlouvu o účtu, přičemž mezi účastníky byly za poskytování těchto služeb sjednány poplatky. Žalovaný nedodržel smluvní povinnosti tím, že nezaplatil běžné poplatky, jež byly sjednány v rámci smlouvy o účtu.

52.K argumentaci opatrovnice žalovaného, že žalobkyně neprokázala, že se žalovaný seznámil s Všeobecnými obchodními podmínkami, na jejichž základě mělo dojít k odstoupení od smlouvy původní věřitelkou, soud uvádí, že Všeobecné obchodní podmínky a produktové podmínky jsou ve smyslu ust. § 1751 odst. 1 o. z. součástí smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb ze dne 4. 7. 2016, když tyto jsou (vedle dalších obchodních podmínek) ve smlouvě výslovně uvedeny jako součást smlouvy, přičemž tento odkaz je dostatečně určitý. V odstavci 2 závěrečných ujednání smlouvy (čl. III) pak žalovaný prohlásil, že byl seznámen (mimo jiné) s obsahem Všeobecných obchodních podmínek a produktových podmínek, které jsou součástí smlouvy, prostřednictvím brožury so byste měli vědět o platebním styku, a že obsahu porozuměl a byl ve smlouvě mimo jiné upozorněn i na to, že upravují pravidla pro odstoupení od smlouvy bankou. Byl tedy splněn i požadavek seznámení se žalovaného s všeobecnými obchodními podmínkami (k tomu vizte usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 9. 2016, sp. zn. 23 Cdo 240/2015).

53.Žalobkyně svůj nárok v této části prokázala, žaloba je důvodná a soud jí proto v této části vyhověl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

54.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když poměr úspěchu a neúspěchu obou účastníků byl téměř totožný.

55.O lhůtě k plnění dle výroku II. rozsudku rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovenou povinnost uložil žalovanému splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení, neboť neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.