13 C 121/2024-27

1.Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 16 569 Kč spolu s příslušenstvím specifikovaným ve výroku pod bodem I. tohoto rozsudku. Tvrdila, že žalovaný jako vlastník nákladního automobilu registrační značky , SPZ, , VIN , VIN kód, , č. technického průkazu , číslo, (dále jen „vozidlo 1“), v době od 17. 9. 2021 do 30. 11. 2021 a od 1. 12. 2021 do 2. 2. 2022, a jako vlastník osobního automobilu registrační značky , SPZ, , VIN , VIN kód, , č. technického průkazu , číslo, (dále jen „vozidlo 2“), v době od 27. 3. 2023 do 5. 6. 2023, tyto provozoval bez sjednaného pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou jejich provozem, tj. bez tzv. povinného ručení, čímž mu vznikla povinnost uhradit žalobkyni příspěvek nepojištěných. Dlužná částka se tak skládá jednak ze samotného příspěvku nepojištěných za období 17. 9. 2021 do 30. 11. 2021 ve výši 6 450 Kč, jednak z příspěvku nepojištěných za období 1. 12. 2021 do 2. 2. 2022 ve výši 5 504 Kč a jednak z příspěvku nepojištěných ve výši 4 615 Kč, vypočtených dle denní sazby určené vyhláškou Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb., vynásobené počtem dní (tj. sazba 86 Kč x 75 dní, resp. x 64 dní, a sazba 65 Kč x 71 dní), kdy nebyla vozidla pojištěna, a dále z částky 900 Kč představující poplatky za vymáhání pohledávek. Žalovaný byl žalobkyní k zaplacení dlužné částky vyzván, avšak dluh přesto neuhradil. Žalobkyně se zároveň domáhala úhrady zákonného úroku z prodlení z dlužných částek ode dne následujících po dni splatnosti jednotlivých příspěvků, tj. ode dne 5. 6. 2022 v případě prvního období vozidla jedna, ode dne 14. 9. 2022 v případě druhého období vozidla 1 a ode dne 22. 11. 2023 v případě vozidla 2.

2.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3.Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), žalovaného vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda s tímto postupem souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně svůj souhlas vyjádřila již v podané žalobě a žalovaný na výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.

4.Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci: Nákladní automobil tovární značky Škoda Octavia, registrační značky , SPZ, , VIN , VIN kód, , č. technického průkazu , číslo, byl v předmětných obdobích od 17. 9. 2021 do 30. 11. 2021 a od 1. 12. 2021 do 2. 2. 2022, registrován v centrálním registru vozidel jako vozidlo ve vlastnictví žalovaného, který byl zároveň i jeho provozovatelem (viz Sdělení MÚ , adresa, , č. j. , číslo jednací, ze dne 26. 9. 2024). Pojištění tohoto vozidla u , právnická osoba, č. smlouvy , číslo, bylo sjednáno pouze od 16. 3. 2021 do 24. 6. 2021, a pro období od 17. 9. 2021 do 30. 11. 2021 (tj. 75 dní) a od 1. 12. 2021 do 2. 2. 2022 (tj. 64 dní) již sjednáno nebylo (viz Výzva k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne 21. 3. 2022 a ze dne 30. 6. 2022). V důsledku nepojištění vozidla tak vznikla jeho vlastníku, tedy žalovanému, povinnost uhradit žalobkyni zákonný příspěvek nepojištěných za každý kalendářní den, kdy toto vozidlo nebylo pojištěno, tj. za celkem 139 dní, ve výši stanovené pro nákladní automobil s hmotností do 3,5 t, tj. 86 Kč/den, celkem tedy 6 450 Kč za první nepojištěné období a 5 504 Kč za druhé nepojištěné období, a dále žalovanému za každé období vznikla povinnost uhradit žalobkyni náklady na uplatnění pohledávky ve výši 300 Kč, tj. 600 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužných částek dopisy ze dne 21. 3. 2022 a dne 30. 6. 2022 (viz Výzva k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne 21. 3. 2022 a ze dne 30. 6. 2022). Na výzvy pak žalovaný nikterak nereagoval, příspěvky nepojištěných neuhradil a neexistenci své povinnosti k úhradě příspěvku nikterak neprokázal. Žalobkyně následně ještě dne 22. 6. 2022 a dne 4. 10. 2022 žalovaného znovu o zaplacení upomenula a vyzvala jej k úhradě dlužných příspěvků nepojištěných a nákladů na uplatnění pohledávky (viz Upomínka ze dne 22. 6. 2022 a Upomínka ze dne 4. 10. 2022). Žalovaný na výzvy nikterak nezareagoval. Předžalobními upomínkami právní zástupkyně žalobkyně ze dne 29. 8. 2022 a ze dne 2. 11. 2022 byl žalovaný naposledy vyzván k úhradě dlužných částek s upozorněním na soudní vymáhání dluhu, avšak opět bez odezvy (viz Předžalobní upomínka ze dne 29. 8. 2022 a ze dne 2. 11. 2022, včetně poštovních podacích archů ze dne 29. 8. 2022 a ze dne 2. 11. 2022 a včetně záznamů o sledování zásilek). Rovněž vozidlo tovární značky Ford Mondeo, registrační značky , SPZ, , VIN , VIN kód, , č. technického průkazu , číslo, bylo v předmětném období od 27. 3. 2023 do 5. 6. 2023 registrováno v centrálním registru vozidel jako vozidlo ve vlastnictví žalovaného, který byl zároveň i jeho provozovatelem (viz Sdělení MÚ , adresa, , č. j. , číslo jednací, ze dne 26. 9. 2024). Pojištění vozidla u , právnická osoba, . č. smlouvy , číslo, bylo sjednáno pouze od 11. 1. 2023 do 23. 1. 2023, a za období od 27. 3. 2023 do 5. 6. 2023 (tj. 71 dní) již sjednáno nebylo (viz Výzva k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne 7. 9. 2023). V důsledku nepojištění vozidla vznikla jeho vlastníku, tedy žalovanému, povinnost uhradit žalobkyni zákonný příspěvek nepojištěných za každý kalendářní den, kdy vozidlo nebylo pojištěno, tj. za celkem 71 dní, ve výši stanovené pro osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, tj. 65 Kč/den, celkem tedy 4 615 Kč, a dále žalovanému vznikla povinnost uhradit žalobkyni náklady na uplatnění pohledávky ve výši 300 Kč. Žalobkyně i v tomto případě vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, a to dopisem ze dne 7. 9. 2023 (viz Výzva k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne 7. 9. 2023). Na výzvu pak žalovaný nikterak nereagoval, příspěvky nepojištěných neuhradil a neexistenci své povinnosti k úhradě příspěvku nikterak neprokázal. Žalobkyně následně ještě dne 13. 12. 2023, dne 7. 2. 2024, dne 28. 2. 2024 a dne 20. 3. 2024 žalovaného znovu o zaplacení upomenula a vyzvala jej k úhradě dlužných příspěvků nepojištěných a nákladů na uplatnění pohledávky (viz Upomínka ze dne 13. 12. 2023, Výzva k zaplacení dlužné částky ze dne 7. 2. 2024, Výzva k zaplacení dlužné částky ze dne 28. 2. 2024 a Výzva k zaplacení dlužné částky ze dne 20. 3. 2024). Žalovaný na tyto výzvy opětovně nikterak nezareagoval. Předžalobní upomínkou právní zástupkyně žalobkyně ze dne 5. 4. 2024 byl žalovaný naposledy vyzván k úhradě dlužné částky s upozorněním na soudní vymáhání dluhu, nicméně též bez odezvy (viz Předžalobní upomínka ze dne 5. 4. 2024 včetně poštovního podacího archu ze dne 5. 4. 2024 a včetně záznamu o sledování zásilky).

5.Z jiných než shora uvedených důkazů soud nevycházel, neboť nebyly ve věci rozhodné.

6.Nárok žalobkyni vznikl za účinnosti zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „POV“), proto soud s odkazem na ustanovení § 94 odst. 2 a § 95/3 zákona č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, postupoval podle zákona č. 168/1999 Sb., účinného do 31. 3. 2024.

7.Podle § 1 odst. 2 POV za újmu způsobenou provozem vozidla, musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené, může na dálnici, silnici, místní komunikaci a účelové komunikaci, s výjimkou účelové komunikace, která není veřejně přístupná, provozovat vozidlo pouze ten, jehož povinnost nahradit újmu způsobenou provozem tohoto vozidla je pojištěna podle tohoto zákona; povinnost pojištění odpovědnosti musí být splněna i v případě ponechání vozidla na pozemní komunikaci.

8.Podle § 4 POV jsou vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen "osoba povinná k zaplacení příspěvku") společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku se má za to, že osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla. Výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost a výše denní sazby podle druhu vozidla. Osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů Kanceláře spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek stanoví Ministerstvo financí vyhláškou (vyhláška č. 205/1999 Sb.) Povinnost zaplatit příspěvek a náklady Kanceláře zaniká, pokud Kancelář do 1 roku ode dne vzniku povinnosti zaplatit příspěvek neodešle osobě povinné k zaplacení příspěvku výzvu k zaplacení příspěvku, jde-li o osobu zapsanou jako vlastník či provozovatel vozidla v registru silničních vozidel. V ostatních případech lhůta 1 roku nezačne běžet dříve, než se Kancelář prokazatelně dozví, kdo je vlastníkem či provozovatelem vozidla. Výzva k zaplacení příspěvku musí obsahovat popis důvodů vzniku nároku na příspěvek, vyčíslení výše příspěvku a nákladů Kanceláře, lhůtu ke splnění povinnosti zaplatit příspěvek v trvání nejméně 30 dní ode dne doručení výzvy, poučení adresáta o jeho právech a povinnostech včetně možnosti doložit Kanceláři okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek a poučení o možnosti Kanceláře uplatnit nárok na zaplacení příspěvku a nákladů Kanceláře u soudu.

9.V souzeném případě soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána po právu, když měl na základě dokazováním zjištěného skutkového stavu za prokázané, že žalovaný byl v rozhodné době vlastníkem obou vozidel, k nimž nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou jejich provozem. Žalovaný tedy nesplnil svoji zákonnou povinnost vlastníka jak nákladního, tak osobního automobilu sjednat k provozovaným vozidlům pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou jejich provozem a má tak povinnost žalobkyni uhradit příspěvek nepojištěných za odpovídající doby. Žalobkyně podanou žalobou uplatnila nárok na příspěvek nepojištěných u nákladního automobilu za dobu od 17. 9. 2021 do 30. 11. 2021 a od 1. 12. 2021 o 2. 2. 2022. Příspěvek vyčíslila v souladu se zákonem ve výši 6 450 Kč za první nepojištěné období, tj. denní sazbou 86 Kč (pro nákladní automobil s hmotností do 3,5 t) x 75 nepojištěných dní, a částkou 5 504 Kč za druhé nepojištěné období, tj. denní sazbou 86 Kč x 64 nepojištěných dní. Dále pak žalobou uplatnila nárok na příspěvek nepojištěných za osobní automobil, a to za období od 27. 3. 2023 do 5. 6. 2023 a příspěvek vyčíslila v souladu se zákonem ve výši 4 615 Kč, tj. denní sazbou 65 Kč (pro osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3) x 71 nepojištěných dní. Po právu rovněž uplatnila náklady na vymáhání uvedených pohledávek ve výši 300 Kč za každé nepojištěné období. Soud tak vzhledem k uvedenému shledal žalobu důvodnou a v plném rozsahu jí vyhověl. S ohledem na skutečnost, že žalovaný svůj dluh neuhradil řádně a včas, má žalobkyně podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po splatnosti každého jednotlivého nároku (výrok pod bodem I. tohoto rozsudku).

10.O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 151 odst. 1 o. s. ř. a žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů v plné výši. Částka 2 252 Kč je představována jednak zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč, jednak náklady zastoupení, které sestávají z odměny za zastupování advokátem ve výši 900 Kč dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „a. t.“), když z činnosti soudu je známo, že žalobkyně v obdobných věcech podává návrhy opakovaně za pomoci ustáleného vzoru a § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. za 3 úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava věci, výzva k úhradě se základním skutkovým stavem, sepis žaloby). Dále z náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 a. t.; obojí zvýšeno o 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 252 Kč, která patří k nákladům řízení podle § 137 odst. 3 o. s. ř., neboť zástupkyně žalobkyně jakožto advokátka osvědčila, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Zaplacení náhrady nákladů řízení soud žalovanému uložil v třídenní lhůtě podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., k rukám zástupkyně žalobkyně jako advokátky podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).