10 C 233/2024-58

1.Žalobou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 31 710,74 Kč s příslušenstvím z titulu nesplacení úvěru poskytnutého žalovanému. Tvrdil, že se žalovaným uzavřel dne 13. 9. 2023 smlouvu o revolvingovém úvěru č. 7309116986. Na základě této smlouvy se žalobcem zavázal opakovaně poskytovat žalovanému finanční prostředky až do výše úvěrového rámce 30 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal aktuální dlužnou částku žalobci pravidelně splácet spolu se sjednanými úroky a poplatky. Výše pravidelné měsíční splátky byla stanovena na 4 % z aktuální dlužné částky. Žalovaný tuto svou povinnost ale posléze porušil, splátky řádně a včas nehradil, a proto žalobce v souladu se smluvním ujednáním úvěr ke dni 5. 3. 2024 zesplatnil, ani poté žalovaný nic nezaplatil. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný celkem načerpal částku 31 671 Kč, celkem uhradil částku 2 839 Kč. Na jistině úvěru tak dlužil částku 29 285,74 Kč, na poplatcích částku 195 Kč, na nákladech na vymáhání částku 730 Kč a smluvních pokutách částku 1 500 Kč. Proto se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení všech uvedených částek a nadto po něm požadoval i úhradu úroku kapitalizovaného ke dni sepsání žaloby ve výši 4 235,28 Kč, dále úroku ve výši 15 % ročně z částky 29 285,74 Kč od 11. 6. 2024 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného opět ke dni sepsání žaloby v částce 1 054,44 Kč a dále ve výši 14,75 % ročně z částky 31 710,74 Kč od 11. 6. 2024 do zaplacení.

2.Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, nedostavil se ani k jednání soudu, ke kterému byl včas a řádně předvolán, aniž by z důležitého důvodu požádal o odročení jednání, a proto soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti; vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen o.s.ř.).

3.Z písemného znění smlouvy o úvěru č. 7309116986 ze dne 13. 9. 2023 soud zjistil, že žalovaný prostřednictvím elektronických prostředků na dálku uzavřel se žalobcem smlouvu, ve které se žalobce zavázal poskytovat žalovanému finanční prostředky až do výše úvěrového rámce 30 000 Kč jakožto bezúčelový revolvingový úvěr. Žalovaný se zavázal tuto částku žalobci vrátit, zaplatit úrok při sazbě 26,28 % ročně s tím, že k výši měsíční splátky bude připočtena případná splátka ze splátkového programu. Dále ve smlouvě se účastníci dohodli výši prvního čerpání v částce 22 079 Kč, které bude provedeno ve prospěch osoby prodávající zboží , právnická osoba, černá v hodnotě 22 079 Kč. Žalovaný se zavázal hradit 10 splátek po 2 439 Kč. Splatnost první splátky byla sjednána na den 20. 10. 2023, roční úroková sazba , právnická osoba, splátek pak ve výši 21,31 %. Minimální měsíční splátka se tak skládala ze splátky úvěru a ze splátky ze splátkového programu. Pro případ opoždění se splátkou bylo sjednáno oprávnění žalobce žádat po žalovaném účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním ve výši 300 Kč za měsíc vymáhání, dále smluvní pokutu ve výši 500 Kč a zákonný úrok z prodlení. Pro případ prodlení s úhradou 2 a více splátek nebo jedné splátky po dobu delší než 3 měsíce bylo sjednáno oprávnění žalobce úvěr zesplatnit. Smlouva obsahovala i ujednáno o úhradě konkrétních poplatků. Z údajů o elektronickém podepsání smlouvy bylo zjištěno, že smlouva byla podepsána žalovaným s pomocí sms s nezaměnitelným číselným kódem. Nedílnou součástí smlouvy byly i úvěrové podmínky žalobce.

4.Před uzavřením smlouvy žalobce posuzoval úvěruschopnost žalovaného dle předložené metodiky, vycházel z údajů poskytnutých žalovaným, kdy z nich zjistil, že jeho příjem činí 45 000 Kč měsíčně, celkový příjem domácnosti 53 000 Kč měsíčně. Žalovaný je svobodný, má 2 vyživovací povinnosti, žije v podnájmu. Výdaje činí 32 000 Kč měsíčně, z čehož výdaje na bydlení činí 15 000 Kč, splátky všech úvěrů 7 000 Kč a ostatní výdaje 10 000 Kč. Žalobce dále lustracemi v SOLUS, NRKI, MVCR, CEE zjistil, že celkové měsíční výdaje na další splátky činí 14 107 Kč, žalovaný se splácením svých závazků dostal do prodlení pouze výjimečně, jeho platební morálka tak byla na běžné úrovni. Z úvěrové zprávy vyplývá, že žalovaný měl ke dni lustrace 3 splátkové úvěry s jistinami 150 000 Kč (zbývající částka ke splacení 140 364 Kč s datem poslední delikvence 31. 3. 2023), 220 000 Kč (zbývající částka ke splacení 201 636 Kč s datem poslední delikvence 30. 4. 2023), 20 000 Kč (zbývající částka ke splacení 14 234 Kč), 1 nesplátkový úvěr, resp. kontokorentní úvěr s úvěrovým rámcem 48 000 Kč (využitá částka 48 729 Kč s datem poslední delikvence 31. 8. 2023), a 1 kartu s úvěrovým rámcem 85 000 Kč (suma zbývajících splátek 84 958 Kč s datem poslední delikvence 30. 4. 2023), další žádost o kreditní kartu splátkovou ze dne 4. 9. 2023 s úvěrovým rámcem 20 000 Kč.

5.Z výpisu čerpání, splátek a úhrad plyne, že žalovaný čerpal dne 21. 9. 2023 částku 22 079 Kč, dne 27. 9. 2023 částku 7 800 Kč. Dále dne 10. 11. 2023 částku 1 000 Kč a 792 Kč. Provedl úhradu pouze 1. splátky ve výši 2 839 Kč dne 20. 10. 2023.

6.Z výzvy ze dne 5. 3. 2024 bylo zjištěno, že žalovaný byl žalobcem vyzván ke splacení celého úvěru čerpaného na základě smlouvy č. 7309116986, a to pro prodlení s úhradou závazků. Výše dlužné částky k uvedenému datu činila 34 115,21 Kč.

7.Před podáním žaloby byl žalovaný znovu zvláště vyzván k úhradě dlužné částky s příslušenstvím s tím, že byl upozorněn na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou.

8.Z provedených důkazů soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru. Mezi žalobcem a žalovaným byla dne 13. 9. 2023 uzavřena úvěrová smlouva, na základě které žalobce poskytl žalovanému opakovaně finanční prostředky, celkem takto poskytl žalovanému částku 31 671 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobce zkoumal úvěruschopnost žalovaného, měl k dispozici údaje poskytnuté žalovaným, jakož i údaje zjištěné z registrů včetně úvěrové zprávy. Příjem udávaný žalovaným nebyl nijak ověřen. Z úvěrové zprávy bylo zjištěno, že žalovaný měl v době žádosti o předmětný úvěr 5 existujících závazků s hodnotou nesplacených závazků ve výši 489 921 Kč, přičemž v součtu měsíční splátky činily 9 732 Kč, přičemž v tom není uvedena splátka kontokorentního úvěru a splátkové kreditní karty, žalobce vycházel z dosavadních měsíčních splátek ve výši 14 107 Kč. Současně je uvedena delikvence u většiny uvedených závazků. Žalovaný má dvě vyživovací povinnosti, žije v podnájmu, další příjem členů domácnosti ve výši 8 000 Kč nebyl nijak specifikován ani ověřován. Žalovaný uhradil pouze první sjednanou splátku ve výši 2 839 Kč, nic jiného nezaplatil. Ke dni 5. 3. 2024 byl úvěr pro kvalifikované prodlení s úhradou splátek zesplatněn. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě žalované částky i s příslušenstvím s tím, že byl upozorněn na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou.

9.Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10.Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

11.V řízení nebylo prokázáno, že by mezi žalobcem a žalovaným došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, dále jen o. z. Uzavřená smlouva je neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť před uzavřením smlouvy nedošlo k řádnému zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, resp. k posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Soud považuje postup žalobce ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného za ryze formální, přičemž tento přístup vedl u žalovaného spíše ke vzniku dluhové pasti, nikoliv k zodpovědnému úvěrování, což je smyslem a účelem dotčených ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Zejména neověření aktuálního příjmu žalovaného a zjištěné dosavadní úvěrové zatížení nebyly dostatečně zkoumány, resp. zohledněny v posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Z úvěrové zprávy plyne, že žalovaný měl problémy se splácením svého závazku i ke dni 31. 8. 2023, tedy se splátkou bezprostředně předcházející době poskytnutí úvěru. Byť bylo žalobcem udáváno pozitivní skóre žalovaného, uvedené informace měly vést k větší obezřetnosti při zkoumání úvěruschopnosti, resp. hodnocení úvěruschopnosti, a to i právě s ohledem na dosavadní úvěrové zatížení. Následně žalovaný uhradil pouze 1 splátku, tedy ani fakticky se jeho schopnost splácet úvěr neukázala reálnou. Proto soud posoudil smlouvu jako neplatnou. Žalovanému tak vznikla povinnost pouze vrátit částku odpovídající poskytnuté jistině spotřebitelského úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Vzhledem k tomu, že žalovanému byla na jistině úvěru poskytnuta částka 31 671 Kč a žalovaný již uhradil celkem částku 2 839 Kč, zbývá mu na jistině úvěru vrátit částku 28 832 Kč. Proto soud uložil žalovanému povinnost tuto částku žalobci zaplatit. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 z 20. 4. 2022 je v případě aplikace § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovena nová splatnost ohledně vrácení poskytnuté jistiny, která se odvíjí od možností spotřebitele, zde žalovaného. Bylo na žalovaném, aby v řízení tvrdil a prokazoval své možnosti k vrácení jistiny úvěru. A protože tak neučinil, soud uzavřel, že mu nic nebrání a je schopen vrátit dlužnou jistinu ve lhůtě odpovídající procesně stanovené obecné pariční lhůtě, tedy do tří dnů od právní moci rozsudku. Jde tedy o nově soudem stanovenou splatnost přiznané částky, přičemž nárok na příslušenství v podobě úroků z prodlení by žalobci vznikl až poté, co by žalovaný v této lhůtě splatnosti uvedenou částku nezaplatil. V podrobnostech soud odkazuje za uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR. Ve zbývající části byla žaloba s ohledem na neplatnost smlouvy jako nedůvodná zamítnuta.

12.O náhradě nákladů řízení rozhodoval soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého poměřoval úspěch a neúspěch procesních stran. Do celkového úspěchu i neúspěchu procesních stran byl dle ustálené judikatury (viz nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015) započten i rozsah přiznaného, resp. nepřiznaného příslušenství, přičemž pro účely výpočtu poměru úspěchu soud vyčíslil výši běžících úroků i úroků z prodlení ke dni vyhlášení tohoto rozsudku. V dané věci byl po započtení vyčísleného příslušenství úspěch žalobce ve výši 72 % a neúspěch ve výši 28 %, a proto mu soud přiznal právo na náhradu nákladů ve výši 44 % z celkových nákladů řízení. Celkové náklady řízení žalobce se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 269 Kč, z odměny advokáta dle § 6, § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v platném znění, dále jen a. t. ve výši 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba), z paušální náhrady hotových výdajů k těmto úkonům ve výši 3 x 100 Kč dle § 14b odst. 5 a. t. a z 21 % DPH z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč. Celkem tak náklady řízení žalobce činí 3 447 Kč, z čehož 44 % činí 1 517 Kč, a proto soud uložil žalovanému právě tuto částku žalobci na náhradě nákladů řízení zaplatit, a to k rukám právního zástupce žalobce dle § 149 odst. 1 o.s.ř.