15 C 24/2024-61

1.Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne , datum, domáhá po žalované zaplacení částky , částka, s odůvodněním, že žalobce podal u Obvodního státního zastupitelství pro , adresa, trestní oznámení na , jméno FO, , tehdejší partnerku žalobce, ve věci podezření z trestného činu týrání svěřené osoby a týrání osoby žijící ve společném obydlí, kterého se měla paní , jméno FO, dopustit na dvou nezletilých dětech Karolíně a , jméno FO, . I přestože žalobce v trestním oznámení v souladu s § 158 odst. 2 trestního zákona žádal o vyrozumění o učiněných opatřeních ze strany orgánů činných v trestním řízení, se žalobci žádné odpovědi ve lhůtě stanovené zákonem jednoho měsíce nedostalo. Dne , datum, byl žalobce na Policii České republiky podat vysvětlení, kdy měl za to, že podané vysvětlení činí k trestnímu oznámení, a to pod č. j. Policie České republiky KRPA- , Anonymizováno, /TČ- 2021–001373, kdy měl za to, že se jedná o podání k podání vysvětlení k uvedenému trestnímu oznámení. Dne , datum, k uvedené spisové značce poslal žádost o sdělení stavu řízení. Dne , datum, mu bylo sděleno, že zmíněná spisová značka se týkala nového trestního oznámení, které podala paní , jméno FO, na žalobce. Zároveň byla sdělena spisová značka trestního oznámení žalobce na paní , jméno FO, , a to č. j. KRPA–, Anonymizováno, /TČ-2021–001373. Bylo sděleno, že stále probíhá prověřování, čeká se na ustanovení opatrovníka dětem. Teprve dne , datum, , tedy po více než 2 letech od podání trestního oznámení, byla žalobci sdělena spisová značka, pod níž je jeho trestní oznámení prověřováno. Policejní orgán se tak dopustil nesprávného úředního postupu, když neučinil úkon v zákonné lhůtě podle § 158 odst. 2 tr. řádu ve lhůtě 1 měsíce od podání trestního oznámení, o opatřených učiněných ve věci, neboť o to žalobce v trestním oznámení požádal. Dle ustanovení § 159 odst. 1 tr. řádu je policejní orgán povinen prověřit skutečnosti nasvědčující tomu, že byl spáchán trestný čin do 2 měsíců od jejich přijetí, jde- li o věc patřící do příslušnosti samosoudce, u níž se nekoná zkrácené přípravné řízení, nebo do 3 měsíců, jde-li o jinou věc patřící do příslušnosti okresního soudu. Od , datum, do , datum, bylo zároveň u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn. 62 Nc 2558/2021 vedeno řízení o výchovu a výživu nezletilých dětí, v nichž se žalobce domáhal svěření nezletilých dětí do výlučné péče s ohledem na závadné chování matky, tedy ve vztahu k paralelně probíhajícímu civilnímu řízení bylo prošetření trestního oznámení pro žalobce významné. Přes liknavost Policie České republiky žalobce v civilním řízení uspěl, nezletilé děti byly svěřeny do jeho výlučné péče, matce s ohledem na její chování k dětem nebyl určen samostatný styk. Matka podle rozsudku Obvodního soudu pro , adresa, ze dne , datum, , č.j. 62 Nc 2558/2021–695 byla oprávněna stýkat se s nezletilými dětmi pouze formou asistovaného styku jedenkrát měsíčně v rozsahu jedné hodiny týkající se nezletilé dcery a jedenkrát týdně v rozsahu jedné hodiny s nezletilým synem.

2.Žalobce k výzvě soudu na jednání soudu upřesnil, že požaduje odškodnit pouze za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce uvedeného řízení Policie ČR sp. zn. KRPA–214652/TČ-2021–001373. Žalobce požaduje náhradu v celkové výši , částka, . Nebyla dodržena zákonem stanovená lhůta, orgán veřejné moci pouze porušil povinnost vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. V situaci, kdy zákon stanovil lhůtu k vydání úkonu, mu již vůbec nemůže být přičítáno k tíži, že nikterak neurgoval policejní orgán k tomu, aby v dané věci aktivně konal a postupoval v souladu se zákonem, kdy toto je jedna ze základních povinností orgánů činných v trestním řízení.

3.Žalovaná učinila nesporným uplatnění nároku ke dni , datum, . Dále popsala průběh řízení ve věci prověřované Policií České republiky, Obvodním ředitelstvím , adresa, III, službou kriminální policie a vyšetřování, odborem obecné kriminality, 3. oddělením, KRPA , Anonymizováno, /TČ– 2021–001373. Dospěla k závěru, že nárok je nedůvodný. Policejní orgán se nedopustil nesprávného úředního postupu. V důsledku délky řízení žalobci nemohla vzniknout nemajetková újma, neboť neuplatnil žádný nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy. Odkázala na ustanovení § 158 odst. 2 tr. řádu. s tím, že ze zjištěných skutečností plyne, že žalobce byl vyrozuměn Obvodním státním zastupitelstvím pro , adresa, o tom, že jeho podání bylo postoupeno příslušnému policejnímu orgánu k dalšímu prověření. Dále postupoval policejní orgán podle pokynů státního zastupitelství. Nejprve bylo nutné prověřit související dříve zahájenou věc. Po jejím ukončení prováděl policejní orgán úkony ve věci oznámení žalobce. Žalovaná má za to, že žalobci nemohla v souvislosti s délkou řízení vznikat nemajetková újma, ve vztahu k žalobci totiž nemohlo dojít k porušení práva na projednání jeho věci v přiměřené lhůtě. Žalobce v rámci trestního řízení neuplatnil žádný soukromoprávní nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy, v rámci trestního řízení tak není vedeno ani adhezní řízení, jež by se týkalo nároku žalobce na náhradu škody. Poskytnutím zadostiučinění za nemajetkovou újmu je kompenzován stav nejistoty ohledné výsledku řízení, v němž je pak poškozený nepřiměřeně dlouhým řízením udržován. Vzhledem k tomu, že žalobce neuplatnil žádný svůj nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy, nemůže být v nejistotě ohledně výsledků řízení, jehož práv a povinností se výsledek řízení nedotýká. Prostředky trestního práva lze hodnotit jako nejzazší prostředky ochrany společenských zájmů, trestní právo nemůže sloužit jako prostředek nahrazující ochranu práv a právních zájmů jednotlivce v oblasti soukromoprávních vztahů, kde závisí především na individuální aktivitě jednotlivce. Smyslem trestního řízení je odhalování trestné činnosti a spravedlivé potrestání pachatelů, smyslem trestního řízení není řešení jiných než trestních případů nebo nápomoc soukromým osobám v prosazování jejich výlučně soukromých zájmů. Policejní orgán ani státní zastupitelství se nedopustily nesprávného úředního postupu, který měl spočívat v neučinění úkonů v přiměřené lhůtě, policejní orgán postupoval v souladu s pokyny státního zastupitelství, z čehož plyne, že nad průběhem řízení toto vykonávalo dozor. Žalovaná zpochybňuje tvrzení o vysokém významu prověřování pro jeho osobu. První dotaz učinil po dvou letech od podání oznámení, a to zcela o vysokém významu řízení pro jeho osobu nikterak nesvědčí.

4.Z předložených důkazů a nesporných tvrzení ohledně průběhu řízení vedeného u Policie České republiky pod sp. zn. KRPA–, Anonymizováno, –27/TČ–2021-, Anonymizováno, má soud za prokázané, že žalobce podal oznámení o skutečnostech, že mohl být spáchán trestný čin, dne , datum, . V nich popsal chování paní , jméno FO, s tím, že žádal na poslední straně podle ustanovení § 158 odst. 1 tr. řádu, aby byl vyrozuměn o provedených opatřeních v dané věci, a to v zákonné lhůtě prostřednictvím svého právníka , tituly před jménem, , jméno FO, .

5.Ze spisu Policie České republiky sp. zn. KRPA, tel. číslo, /TČ-2021–001373, záznam o zahájení úkonu trestního stíhání ze dne , datum, , má soud za prokázané, že , jméno FO, podávala uvedeného dne trestní oznámení na současného žalobce , Jméno zainteresované osoby 0/0, .

6.Podle ust. § 1 zákona 82/1998 Sb. (zákona), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 13 odst. 1 zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

7.Dle ustanovení § 158 odst. 2 tr. řádu, a není o skutečnostech nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, je povinen přijímat státní zástupce a policejní orgán, přitom je povinen oznamovatele poučit o odpovědnosti za vědomě nepravdivé údaje, a pokud o to oznamovatel požádá, do jednoho měsíce od oznámení jej vyrozumět o učiněných opatřeních.

8.Soud má za prokázaný skutkový stav ohledně postavení žalobce v řízení vedeného u PČR sp. zn. KRPA–, Anonymizováno, /TČ-2021–001373 ze samotného oznámení o skutečnostech, že mohl být spáchán trestný čin, že žalobce dne , datum, oznámil skutečnosti o tom, že , jméno FO, mohla páchat trestný čin na dětech, trestný čin nikoliv však přímo na žalobci, a že tedy to byl žalobce, který dle ustanovení § 158 odst. 2 TŘ ( žalobce píše 1, mělo to být odstavec 2 tr. řádu) tedy žádal o informování ve lhůtě jednoho měsíce o přijatých opatřeních.

9.Soud se v prvé řadě zabýval postavením žalobce v namítaném řízení a zda-li mu mohla vzniknout fakticky nemajetková újma v souvislosti s nepřiměřenou délkou celého jím iniciovaného řízení. V trestním řízení je nutné rozlišovat postavení jednotlivých subjektů a s tím spojená práva a povinnosti. Teoreticky soud uvádí, že co se týká osoby poškozeného, osoba poškozená je osoba, která byla přímo trestnou činností dotčena, bylo jí trestným činem ublíženo na zdraví, byla jí způsobená majetková nebo nemajetková újma nebo se na její úkor pachatel nějakým způsobem fakticky obohatil, a dále se připojí k trestnímu řízení a má tak procesní práva a procesní postavení poškozeného, se kterýmiž trestní řád i nadále fakticky počítá. V tomto směru tak, jak vyplývá ze samotných žalobních tvrzení, byl žalobce pouze oznamovatelem trestné činnosti, jak má toto soud i za prokázané, z oznámení o trestné činnosti ze dne , datum, . Jako takový měl tedy pouze právo na to být ve lhůtě jednoho měsíce informován o přijatých opatřeních. Nijak již dál v celém dalším stadiu vyšetřování takto oznámené trestné činnosti nijak nefiguruje, nemůže do něj zasahovat, nemá žádná procesní práva. Již z tohoto důvodu potom na žalobce jako na oznamovatele trestné činnosti nelze pohlížet jako na osobu, které by mohla jakýmkoliv způsobem nemajetková újma vzniknout tak, jak je toto tvrzeno v žalobě. Žalobce tedy odvíjí vznik nemajetkové újmy od toho, že byl informován o přijatých opatřeních teprve v červenci roku 2023. Dovozuje tedy, že po dobu cca 2 let tak bylo nepřiměřeně dlouhou dobu rozhodováno o tom, jakým způsobem mu tedy budou oznámeny opatření, které měla policie v dané věci přijmout, tedy uváděl sám: „že na základě popsaného skutkového stavu je zřejmé, že Policie České republiky v době přiměřené neskončila prověřování trestního oznámení, které bylo žalobcem podáno dne , datum, . Prověřování v dané věci tedy trvá již více než 2 roky. V řízení policie činí neodůvodněné průtahy, kdy nekoná nezbytné kroky k tomu, aby došlo co k nejrychlejšímu prověření trestného oznámení a přijetí potřebných opatření.“ Za dané situace soud nicméně uvádí, že žalobci nemajetková újma nemohla vzniknout, neboť nebyl poškozeným, kterému by svědčil zájem na výsledku řízení. Dle ust. § 31a odst. 3 zák. 82/98 Sb., se odškodňuje nejistota ohledně VÝSLEDKU ŘÍZENÍ, ve které je osoba udržována nepřiměřenou dlouhou dobu. Žalobce nebyl osobou, které by jakýkoliv výsledkem řízení svědčil. Jako osoba oznamovatele potom již nemá žádná práva v dalším možném trestním řízení ani žádné povinnosti, které by jí v souvislosti s tímto postavením v trestním řízení příslušely. Žalobce nebyl ani osobou poškozenou v žádném s navazujícím trestním řízení. Jednalo se o to, že trestní oznámení, tak, jak bylo podáno ze strany žalobce, se týkalo týrání dětí, nikoliv žalobce. V tomto směru tedy již zde neexistovala žádná další povinnost orgánů činných v trestním řízení, jakkoliv s osobou žalobce nadále jedna, jakkoliv ji o čemkoliv informovat, neměla žádná práva, žádné povinnosti. Jako taková potom osoba žalobce nemohla mít žádný zájem na výsledku uvedeného trestního řízení nebo prověřování uvedeného trestního oznámení, když se nejednalo o osobu, které by zákon jakákoliv procesní práva nebo povinnosti v souvislosti s trestním oznámením fakticky přiznával. Soud nad shora uvedené potom souhlasí s vyjádřením žalované, a to v tom směru, že je nutné na základě shora uvedeného posuzovat samotný účel, ke kterému trestní právo bylo přijato, účel, ke kterému trestní právo fakticky směřuje s tím, že se jedná u trestního práva o prostředek, který zavádí ochranu práv a právních zájmů státu, jedná se o ochranu zájmů chráněných právě zákonem ve vztahu k státu jako subjektu, který má ochranu práv na starosti. Zároveň tedy trestní právo nemůže sloužit jako prostředek pouze k ochraně práv a právních zájmů jednotlivce v oblasti soukromoprávních vztahů. K tomuto slouží právě soukromoprávní právo, jako je právo občanské, právo rodinné a podobně. Právě i smyslem trestního řízení je právě odhalování trestné činnosti a potrestání pachatelů, není smyslem trestního řešení jiných než trestních případů nebo nápomoc soukromým osobám v prosazování soukromých zájmů. V tomto směru i sám žalobce uvádí, že zvýšený zájem na výsledku trestního řízení iniciovaného ze strany žalobce byl dán v tom směru, že u Obvodního soudu pro , adresa, probíhalo řízení opatrovnické pod sp. zn. 62 Nc , Anonymizováno, /2021, kde se jak žalobce, tak i , jméno FO, soudili o výchovu a výživu nezletilých dětí s tím, že následně tedy bylo rozhodnuto v zásadě ve prospěch současného žalobce. Je nutné právě poukázat, že pakliže to měl být jak žalobce, tak i , jméno FO, , kteří svá trestní oznámení chtěli použít na podporu svých zájmů v uvedeném opatrovnickém řízení vedeném u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn. 62 Nc , Anonymizováno, /2021, je nutné poukázat právě na skutečnost, že se jednalo o řízení, ve kterém jsou to účastníci, kteří mají tvrdit a svá tvrzení fakticky prokazovat. A nicméně v rámci opatrovnického řízení, v rámci rodinných vztahů, v rámci úpravy soukromoprávních vztahů. Samotné trestní řízení není v prvé řadě důvodem ani prostředkem pro to, aby žalobci si důkazy a popřípadě lepší procesní postavení v soukromoprávních řízeních obstarali nebo se jim ho na základě výsledků trestního řízení nějakým způsobem dostalo. Za dané situace tak samotná délka prověřování ani neoznámení přijatých prostředků na základě podaného trestního oznámení žalobcem vůči Policii České republiky nemůže vést ke vzniku nemajetkové újmy na straně žalobce. Soud proto bez dalšího žalobu jako nedůvodnou zamítl.

10.O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 a 151 odst. 3 osř a žalované jako úspěšní straně přiznal náhradu nákladů řízení za podání vyjádření, přípravu na jednání a účast na jednání á , částka, .