5 C 105/2022-122

1. Žalobce se žalobou, která byla Okresnímu soudu doručena dne [datum], domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci 8.667 Kč, úroky z prodlení z 8.667 Kč ve výši 8,25 % ročně za dobu od [datum] do zaplacení a 9.182 Kč, úroky z prodlení z 9.182 Kč ve výši 8,25 % ročně za dobu od [datum] do zaplacení. Žalobce tvrdil, že dne [datum] uzavřel se žalovaným smlouvu o sdružených službách dodávky el. energie [číslo], že na základě této smlouvy dodával žalovanému do sjednaného odběrného místa elektřinu, že žalovaný se zavázal za dodanou elektřinu platit, že žalobce v období od [datum] do [datum] dodal žalovanému elektřinu v ceně 8.667 Kč, že tato částka měla být žalovaným žalobci zaplacena [datum], že v období od [datum] do [datum] dodal žalobce žalovanému elektřinu v ceně 9.182 Kč, že tato částka měla být žalovaným žalobci zaplacena [datum], že žalovaný uvedené částky žalobci nezaplatil.
2. Jelikož žalovaný, který je státním občanem Slovenské republiky, se v místě svého posledního bydliště v České republice nezdržuje, přičemž jako cizinec nikdy neměl na území České republiky povolen žádný druh pobytu a na adresu jeho trvalého pobytu ve Slovenské republice se mu písemnosti nepodařilo doručit, byl žalovanému rozhodnutím Okresního soudu v Prostějově ze dne 18. 7. 2023, č. j. 5 C 105/2022 – 96, které nabylo právní moci dne [datum], ustanoven opatrovník [příjmení] [jméno] [příjmení], advokátka, sídlem [ulice a číslo], [PSČ] [obec].
3. Věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání (ust. § 115a o. s. ř., když žalobce/žalovaný s tímto postupem souhlasili). Žalobce v žalobě uvedl, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí; opatrovník žalovaného k výzvě soudu uvedl, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání – písemné podání ze dne [datum], č. l. 104 soud. sp.).
4. Písemným podáním ze dne [datum] (č. l. 117 soud. sp.) opatrovník žalovaného namítl nedostatek pravomoci soudů České republiky k projednání a rozhodnutí sporu, neboť žalovaný je státní příslušník Slovenské republiky a má na území Slovenské republiky trvalý pobyt.
5. Námitku žalovaného ohledně nedostatku pravomoci soudů České republiky ve věci rozhodnout je třeba považovat za návrh na zastavení řízení pro nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit (ust. § 104 odst. 1 o. s. ř.).
6. Písemným podáním ze dne [datum] (č. l. 113-114 soud. sp.) žalobce uvedl, že nedostatek pravomoci soudů České republiky ve věci rozhodnout neshledává, neboť žalovaný se zdržuje na území Evropské unie, když má na území Slovenské republiky hlášen trvalý pobyt, a jeho poslední známé bydliště v České republice bylo v obvodu Okresního soudu v Prostějově. Žalobce uvedl, že pro posouzení pravomoci je tak rozhodný čl. 17 odst. 1 písm. c) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne [datum], a byť není známa aktuální adresa žalovaného, je třeba vycházet z rozhodovací praxe Nejvyššího soudu ČR, ze které vyplývá, že pokud spotřebitel své poslední známé bydliště opustil dříve, než na něj byla podána žaloba a neinformoval svého smluvního partnera o adrese svého nového bydliště, pravomoc rozhodnout o žalobě směřující proti spotřebiteli mají soudy členského státu, na jehož území se nacházelo poslední známé bydliště spotřebitele. Žalobce dále uvedl, že byť v daném případě nelze odběrné místo považovat za bydliště žalovaného a nejednalo by se tak o spotřebitele, pravomoc českých soudů věc rozhodnout by byla založena čl. 7 odst. 1 písm. b) Nařízení Brusel I bis, tedy místem, kde měl být závazek splněn, což je místo, kam bylo zboží – elektřina – dodáno.
7. Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 20. 5. 2014, sp. zn. 30 Nd 317/2013, mj. uvedl:„ Pokud spotřebitel své poslední známé bydliště opustil dříve než na něj byla podána žaloba, a neinformoval svého smluvního partnera o adrese svého nového bydliště, pravomoc rozhodnout o žalobě směřující proti spotřebiteli mají podle soudního dvora EU soudy členského státu, na jehož území se nacházelo poslední známé bydliště spotřebitele.“
8. Žalobce tvrdí (a prokazuje), že žalobce uzavřel se žalovaným smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, přičemž ze žalobcem předložené smlouvy vyplývá, že žalovaný tuto smlouvu uzavřel coby spotřebitel (ze smlouvy nevyplývá, že by byla uzavřena se žalovaným jako podnikatelem pro podnikatelskou činnost žalovaného, naopak ze smlouvy vyplývá, že tato byla uzavřena s fyzickou osobou nepodnikající pro kategorii„ domácnost“), přičemž žalovaný v době uzavření smlouvy měl bydliště v České republice, kde žalobce provozoval a provozuje podnikatelskou činnost, spočívající mj. v dodávání elektřiny.
9. Jelikož žalovaný poslední známé bydliště na adrese [obec a číslo] opustil dříve, než na něj byla podána žaloba a žalobce o adrese svého nového bydliště neinformoval, je k rozhodnutí věci dána pravomoc soudu v České republice, neboť poslední bydliště žalovaného se nachází v České republice (jedná se o místo, které žalovaný ve smlouvě o sdružených službách dodávky elektřiny uvedl jako svoji adresu, přičemž změnu této adresy žalobci nenahlásil). Jelikož nedostatek podmínky řízení (nedostatek pravomoci soudů České republiky) namítaný žalovaným není důvodný, byl návrh žalovaného na zastavení řízení zamítnut.
10. Smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny ze sítí nízkého napětí (č. l. 18 soud. sp.) je prokázáno: Mezi žalobcem a žalovaným byla dne [datum] uzavřena Smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny [číslo] v níž měl žalobce postavení dodavatele a žalovaný postavení zákazníka. Touto smlouvou se žalobce zavázal dodávat žalovanému do sjednaného odběrného místa na adrese [adresa], na vlastní účet a v potřebném rozsahu související služby v elektroenergetice, a žalovaný se zavázal platit žalobci cenu za dodanou elektřinu a cenu za související služby v elektroenergetice.
11. Fakturou [číslo] (č. l. 19 – 20 soud. sp.) je prokázáno, že v období od [datum] do [datum] dodal žalobce žalovanému elektřinu a poskytnul související služby v elektroenergetice v celkové ceně 10.467,26 Kč, že žalovaný na zálohách zaplatil 1.800 Kč, že částka zbývající – 8.667 Kč – měla být žalovaným žalobci zaplacena do [datum].
12. Fakturou [číslo] (č. l. 21 – 23 soud. sp.) je prokázáno, že v období od [datum] do [datum] dodal žalobce žalovanému elektřinu a poskytnul související služby v elektroenergetice v celkové ceně 22.182,71 Kč, že žalovaný na zálohách zaplatil 13.000 Kč, že částka zbývající – 9.182 Kč – měla být žalovaným žalobci zaplacena do [datum].
13. Předžalobní výzvou (č. l. 5 soud. sp.) a podacím lístek (č. l. 17 soud. sp.) bylo prokázáno, že žalobce prostřednictvím zástupce Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta, před podáním žaloby písemně vyzval žalovaného ke splnění dluhu, přičemž předžalobní upomínka byla odeslána s využitím provozovatele poštovních služeb.
14. Žalovaný v řízení netvrdil splnění dluhu.
15. Podle ust. § 50 odst. 2 věta první zák. č. 458/2000 Sb., smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny se zavazuje výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou dodávat výrobci elektřiny, jehož zařízení je připojeno k distribuční soustavě na hladině nízkého napětí, nebo zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související služby v elektroenergetice a zákazník nebo výrobce se zavazuje zaplatit výrobci elektřiny nebo obchodníkovi s elektřinou cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice.
16. Podle ust. § 1968 věta první o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.
17. Podle ust. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
18. Podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.
19. Mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny (ust. § 50 odst. 2 věta první z. [číslo]), na jejímž základě dodával žalobce žalovanému do sjednaného odběrného místa elektřinu a povinností žalovaného bylo za dodanou elektřinu platit sjednanou cenu. Žalovaný v řízení neprokázal, že žalobci zaplatil cenu za dodanou elektřinu v období od [datum] do [datum] ve výši 9.182 Kč a v období od [datum] do [datum] ve výši 8.667 Kč. Tak byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci jednotlivé dluhy za odebranou a nezaplacenou elektřinu. Cena za dodanou elektřinu ve výši 9.182 Kč měla být žalovaným žalobci zaplacena do [datum], cena za dodanou elektřinu ve výši 8.667 Kč měla být žalovaným žalobci zaplacena do [datum]. Jelikož žalovaný v řízení neprokázal, že jednotlivé dluhy na vyúčtovaných cenách za odebranou elektřinu do dne jejich splatnosti splnil, ocitl se vždy dnem následujícím v prodlení (ust. § 1968 věta první o. z.). Tak byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci úroky z prodlení (ust. § 1970 o. z.). Výše úroků z prodlení odpovídá ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. při zohlednění výše repo sazby dle [webová adresa].
20. O náhradě nákladů řízení účastníků tohoto řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., tedy podle úspěchu ve věci. Tak byla ve věci neúspěšnému žalovanému uložena povinnost nahradit ve věci úspěšnému žalobci náklady řízení. Výše náhrady nákladů řízení žalobce je tvořena:
1/ odměnou zástupce žalobce ve výši 1.820 Kč za každý účelně provedený úkon právní služby
(ust. § 8 odst. 1, ust. § 7 bod 5. vyhl. č. 177/1996 Sb.), přičemž zástupce žalobce v tomto řízení učinil tyto úkony právní služby:
a) převzetí věci – ust. § 11 odst. 1 písm. a/ vyhl. č. 177/1996 Sb.,
b) výzva k plnění – ust. § 11 odst. 1 písm. d/ vyhl. č. 177/1996 Sb.,
c) podání žaloby – ust. § 11 odst. 1 písm. d/ vyhl. č. 177/1996 Sb.,
d) písemné podání ve věci samé ze dne [datum] – ust. § 11 odst. 1 písm. d/ vyhl. č. 177/1996 Sb.
2/ náhradou hotových výdajů ve výši 300 Kč za každý účelně provedený úkon právní služby (ust. § 13 odst. 1, 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.), tj. ve výši 4 x 300 Kč,
3/ zaplaceným soudním poplatkem za žalobu ve výši 800 Kč.
K položce pod body 1/ a 2/ je dále třeba přičíst DPH ve výši 21 %. Náhrada nákladů řízení ve věci úspěšného žalobce tak celkem činí 11.060,80 Kč.
21. Při určení výše odměny a výše náhrady hotových výdajů zástupce žalobce soud nepostupoval dle ust. § 14b odst. 1, 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., byť se jedná o, v případě žalobce, opakované žaloby, v nichž žalobce mění pouze datum uzavření smlouvy, číslo uzavřené smlouvy, období, za které nebyla dodávka elektřiny zaplacena, a výši dluhu, a celkově se tak jedná o žaloby velice jednoduché. Nelze totiž přehlédnout rozhodovací praxi Krajského soudu v Brně, jakožto soudu odvolacího, který v případě dlužné ceny za dodanou elektřinu či dlužné ceny za dodaný plyn opakovaně zastává názor, že se nejedná o tzv. formulářové žaloby. Jak uvedl Krajský soud v Brně např. ve věci sp. zn. 17 Co 62/2016:„ … Pokud žalobce využije svého ústavně zaručeného práva být v řízení před soudem od počátku právně zastoupen, jsou náklady na takové právní zastoupení nepochybně náklady potřebnými k účelnému uplatňování práva. Žalobce je původním věřitelem, který se zabývá vymožením pohledávky samotné, zabývá se docílením průchodu práva, a proto mu nelze odepřít výkon subjektivního oprávnění nechat se zastoupit v řízení zvoleným zástupcem – advokátem… Žalobce svou povinnost podle smlouvy o sdružených službách dodávky zemního plynu splnil, žalované dodával do odběrného místa zemní plyn, žalovaná jej odebírala a vznikla jí povinnost za příslušné fakturační období zaplatit žalovanou částku za spotřebovaný zemní plyn. Pokud by žalovaná plnila svoje smluvní povinnosti, ke vzniku předmětné pohledávky by nedošlo…Nejedná se o pohledávku, kdy jednou ze stran by byl spotřebitel, nejedná se o odkoupenou pohledávku, kterou by žalobce koupil s cílem generování zisku z přiznaných nákladů soudního řízení, ale žalobce je originálním věřitelem a odvolací soud má za to, že v posuzovaném případě není aplikace ust. § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. odůvodněna…“. Obdobně rozhodl Krajský soud v Brně ve věci sp. zn. 16 Co 168/2017:„ …je nezpochybnitelným právem žalobce obrátit se za účelem kvalifikovaného hájení svých práv a oprávněných zájmů v soudním řízení na profesionála a uzavřít s ním smlouvu o poskytnutí právní pomoci. Je-li následně žalobce v soudním řízení nalézacím úspěšný, vznikne mu logicky nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení…žalovaný uzavřel s žalobcem smlouvu, jejímž znakem je obtížná možnost dosáhnout změny oproti jejímu návrhu, to však na druhé straně bez dalšího nemůže znamenat, že na základě této smlouvy podaná žaloba je automaticky tzv. formulářovou žalobou. Návrh podaný v této věci je konkrétní, popisující individuální okolnosti případu, doložený listinnými důkazy, které prokazují žalobní tvrzení. Nelze jej označit za pouhý administrativní úkon, neboť naplňuje limity řádně realizovaného úkonu právní služby. Za tohoto stavu věci je evidentní, že aplikace ust. § 14b advokátního tarifu soudem prvého stupně nebyla namístě.“. Veden těmito úvahami soud nalézací dospěl k závěru, že není namístě postupovat dle ust. § 14b odst. 1, 5 vyhl. č. 177/1996 Sb.
22. Uložené povinnosti je žalovaný povinen splnit ve lhůtách, které byly určeny dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.