47 C 255/2023-35

1.Žalobou ze dne 25. 8. 2023 podanou u soudu téhož dne se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit:
a) částku 26 862 Kč na jistině,
b) zákonný úrok z prodlení z částky 26 862 Kč od 26.2.2022 do zaplacení ve výši 11,75 %,
c) kapitalizovaný úrok ve výši 29 281 Kč,
d) kapitalizovaný úrok ve výši 5 828,69 Kč,
e) úrok 11,75 % ročně z částky 26 862 KČ od 28.5.2022 do zaplacení,
f) náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 482 Kč,
g) částku 14 612,93 Kč na smluvní pokutě a
h) zákonný úrok z prodlení z částky 14 612,93 Kč od 26.8.2023 do zaplacení ve výši 11,75 %,
to vše z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne 3. 9. 2020, [číslo] na základě které měl právní předchůdce žalobce – společnost [právnická osoba], [IČO], poskytnout žalované částku 30 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit peníze v 18 měsíčních splátkách do 25. 2. 2022.
2. Žalovaná se během řízení nevyjádřila.
3. Ještě před zahájením jednání vzal žalobce podáním ze dne 27. 11. 2023 žalobu zpět co do nároků ad c) až h), pročež soud řízení v tomto rozsahu zastavil na základě ust. § 96 odst. 2 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).
4. Na jednání konaném dne 5. 1. 2024 soud provedl dokazování a zjistil následující skutečnosti:
5. Mezi obchodní společností [právnická osoba], [IČO], na straně jedné a žalovanou na straně druhé byla uzavřena písemná smlouva ze dne 3. 9. 2020, [číslo] jejímž předmětem byl závazek věřitele poskytnout dlužníkovi (žalované) částku 30 000 Kč a závazek žalované vrátit poskytnuté peněžní prostředky v 18 měsíčních splátkách po 3 138 Kč, přičemž kromě jistiny se žalovaná zavázala věřiteli zaplatit ještě kapitalizovaný úrok 24 981 Kč a poplatek 1 500 Kč, tj. celkem částku 56 481 Kč (důkaz: Smlouva o spotřebitelském úvěru s datem 3. 9. 2020; Standardní informace o spotřebitelském úvěru).
6. Ze zákaznické karty soud zjistil, že v rozhodné době žalovaná bydlela v nájmu, v družském vztahu, s jednou vyživovací povinností, že čistý příjem žalované činil 10 652 Kč a že další příjem domácnosti činil 21 000 Kč. Měsíční výdaje žalované byly odhadnuty na 2 500 Kč. Mezi ověřenými dokumenty k poměrům žalované byly pracovní smlouva„ 5. 2020“ a dva výpisy z bankovního účtu„ 7., 8. 2020“ (důkaz: Zákaznická karta s datem 3. 9. 2020).
7. Z listiny nazvané„ Obraty“ s datem 8. 7. 2023 vyplynulo, že dne„ [číslo]“ proběhl převod peněz 30 000 Kč z účtu č. [bankovní účet] na účet [bankovní účet], var. sym. [číslo], účel platby„ smlouva [číslo]“.
8. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 19. 12. 2022 mezi právním předchůdcem žalobce a žalobcem došlo s účinností ke dni 20. 12. 2022 k postoupení žalobní pohledávky za žalovanou na žalobce (důkaz citovanou smlouvou, zejména čl. 2 odst. 2.

1.smlouvy o postoupení pohledávek). Potvrzení o realizované úhradě úplaty za portfolio pohledávek žalobce soudu předložil. Žalovaná byla o změně věřitele informována přípisem právního předchůdce žalobce ze dne 20. 12. 2022 (důkaz citovaným dopisem). V souladu s čl. 12 odst. 12.1 odeslání dopisu podepsaného osobou oprávněnou za právního předchůdce žalobce, který oznamoval žalovanému změnu věřitele, zajistil žalobce (důkaz: Smlouva o postoupení pohledávek s datem 16. 12. 2022; Příloha č. 1 Smlouvy o postoupení pohledávek; Potvrzení o provedení transakce s datem 20. 12. 2022; Oznámení o postoupení pohledávky s datem 20. 12. 2022; Potvrzení o zaplacení kupní ceny s datem 20. 2. 2023).
9. Poslední upomínku před podáním žaloby žalobce učinil dne 29. 5. 2023 (důkaz: Výzva před podáním žaloby s datem 29. 5. 2023; Podací arch s datem 5. 6. 2023).
10. K právnímu posouzení zjištěných skutečností soud uvádí následující:
11. Žalovaná a právní předchůdce žalobce spolu uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku, na základě které měla obdržet žalovaná na účet uvedený ve smlouvě částku 30 000 Kč. Žalobce (po částečném zpětvzetí žaloby) požaduje po žalované uhradit již jen jistinu úvěru ve výši 26 862 Kč s úrokem z prodlení (jistina 30 000 Kč mínus žalobcem tvrzená vrácená část jistiny ve výši 3 138 Kč). Pro nadbytečnost tak již není třeba se zabývat otázkou případné absolutní neplatnosti smlouvy stran otázky, zda právní předchůdce žalobce řádně zkoumal úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy.
12. Žalobce prokázal postoupení pohledávky na něj původním věřitelem důkazem již Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 20. 12. 2022, což je právní jednání původního věřitele, tj. postupitele.
13. Žaloba však není důvodná, jelikož žalobce neprokázal, že by původní věřitel žalované poskytl jistinu úvěru ve výši 30 000 Kč. Žalobce totiž předložil jen důkaz listinou označenou jako„ obraty“. Z ní plyne, že dne„ 09/04/20“ byla poukázána částka 30 000 Kč na účet [číslo] [bankovní účet] z účtu [číslo]. Z této listiny ale nevyplývá, kdo byl majitelem poukazujícího účtu (tedy kdo poskytl částku 30 000 Kč). Navíc není jednoznačné ani datum poskytnutí částky 30 000 Kč uvedené na tomto důkazu -„ 09/04/20“ – když datum uzavření smlouvy zní 3. 9. 2020; rovněž z tohoto důvodu nelze bezpečně„ spárovat“ (spojit) v listině Obraty uvedenou částku 30 000 Kč se smlouvou o spotřebitelském úvěru s datem 3. 9. 2020, a tedy právě s žalobní pohledávkou, která byla na žalobce postoupena postupitelem.
14. Pokud by se žalobce dostavil k jednání, byl by dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. vyzván k doplnění tvrzení, kdy právní předchůdce převedl žalované na účet jistinu úvěru ve výši 30 000 Kč (v žalobě toto tvrzení absentuje) a k označení důkazů k prokázání takto doplněného tvrzení, včetně poučení o následcích nesplnění výzvy. Žalobce ovšem na jednání soudu nebyl, soud jej proto nemohl vyzvat a poučit v uvedeném duchu.
15. Ze shora uvedených důvodů soud žalobu jak nedůvodnou ve výrok II. tohoto rozsudku zamítl.
16. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 věta první o. s. ř. Ve výroku II. byla žalovaná úspěšná a žalobce nevzal žalobu zpět (viz výrok I.) kvůli tomu, že by žalovaná po podání žaloby žalobci uhradila ve výroku I. specifikované částky. Žalovaná tak měla právo na náhradu nákladů řízení, ale žádné náklady řízení ji nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III. tohoto rozsudku).
17. Dále se soud musel zabývat poplatkovou povinností na straně žalobce.
18. Soudní poplatek se měl původně vyměřit jen z žalované jistiny, tj. z částky 26 862 Kč (jistina úvěru) a z částky 14 612,93 Kč (smluvní pokuta), tj. celkem z částky 41 747,93 Kč. Ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, proto podle Položky 2 bodu 2 Sazebníku poplatků ve spojení s Položkou 1 bodu 1. písm. b Sazebníku poplatků činil soudní poplatek 2 074 Kč, nikoli 2 850 Kč, k jejímuž zaplacení byl žalobce vyzván usnesením na č. l. 9.
19. Žalobce tak zaplatil na soudním poplatku částku 2 850 Kč (č. l. 11), tedy více než bylo jeho zákonnou povinností. Proto ve výši rozdílu mezi částkou 2 850 Kč a 2 074 Kč, tj. v částce 776 Kč, je zde dán důvod pro vrácení poplatku žalobci, a to podle § 10 odst. 1 věta první zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích Tomu odpovídá výrok IV. tohoto rozsudku.
20. Žalobce vzal žalobu zpět co do jistiny ve výši 14 612,93 Kč, ale zde nejsou dány důvody pro vrácení soudního poplatku podle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích. Totiž vzhledem k tomu, že rozdíl mezi poplatkem po právu vybraným 2 074 Kč a poplatkem, který odpovídá současnému předmětu řízení po částečném zastavení řízení, tj. 1 344 Kč, je menší než 1 000 Kč, pak se tato částka nevrací.