14 C 325/2023-20

1. Žalobkyně podala proti žalovanému návrh na zaplacení částky ve výši 13 405,57 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny. Na základě této smlouvy žalovaný odebíral elektřinu od právní předchůdkyně žalobkyně do odběrného místa [obec], [anonymizována tři slova]. Za odběr elektřiny pak žalobkyně žalovanému vystavila fakturu číslo: [číslo] za fakturační období od 2.9.2020 do 28.1.2021, a to ve výši 10 607,76 Kč. Za odběr elektřiny pak právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému vystavila další fakturu za fakturační období od 29.1.2021 do 25.2.2021, a to fakturu číslo: [číslo] na částku 2 797,81 Kč. Předmětné částky zůstaly neuhrazené. Žalobkyně prokázala svou aktivní legitimaci ve věci.
2. Soud ve věci rozhodoval v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. a účastníkům řízení bylo doručeno usnesení zdejšího soudu 14 C 325/2023 – 14 ze dne 4.1.2024, které nabylo právní moci dne 18.1.2024, když právnímu zástupci žalobkyně bylo doručeno do vlastních rukou a žalovanému bylo doručeno uložením na adresu uvedenou v centrální evidenci obyvatel.
3. Soud ve věci provedl dokazování výše uvedenými fakturami a detailními rozpisy vyúčtování k těmto fakturám. V neposlední řadě provedl soud důkaz smlouvou o dodávkách elektřiny, která je specifikována v odstavci 1. tohoto odůvodnění a upomínkami, ze kterých má soud za prokázané, že žalobkyně se pokoušela celou věc řešit smírnou cestou.
4. Takto prokázané dílčí skutečnosti shrnul soud v celkovém skutkovém stavu věci, který zároveň posoudil podle práva. Podle ustanovení § 2079 odst. 1 občanského zákoníku se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.
5. V tomto případě bylo nadevší pochybnost prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně dodala žalovanému elektrickou energii za předmětné období, kterou žalovaný odebíral, avšak nebylo prokázáno, že by dluh vzniklý odběrem elektrické energie uhradil. Soudu tak nezbylo, než návrhu žalobkyně v plném rozsahu vyhovět.
6. Vzhledem k tomu, že žalovaný je s plněním v prodlení, přiznal soud žalobci i úrok z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku, podle kterého po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Úrok z prodlení je stanoven v takové výši, jak je shora ve výroku I. uvedeno.
7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. a soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13 405,57 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. s tím, že odměna byla dle § 14b odst. 4 a. t. omezena výší tarifní hodnoty, a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %. Jejich zaplacení uložil soud žalovanému ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (§ 160 odst. 1 o. s. ř., § 149 odst. 1 o. s. ř.).