27 C 141/2023-95

Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení 14 552 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení 4 366 Kč za dobu od [datum] do [datum] s odůvodněním, že žalobkyně, jako pojistitel, a žalovaná, jako pojistník, uzavřely dne [datum] Pojistnou smlouvu [číslo] pro pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla - Úsek pojištění motorových vozidle s počátkem pojištění od [datum] do [datum] s automatickou prolongací na další pojistný rok (v textu rozsudku dále jen jako„ Smlouva“). Žalobkyně se zavázala poskytovat pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla pro všechna pojištěná vozidla uvedená v seznamu pojištěných vozidel. Žalovaná se zavázala za toto pojištění platit měsíčně na základě zaslaných výkazů pojistného. Pojistná smlouva zanikla uplynutím dne [datum] z důvodu ukončení posledního platného pojištění na základě dohody o ukončení pojistných smluv o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla uzavřenou mezi účastníky řízení dne [datum] (v textu rozsudku dále jen jako„ Dohoda“) a jak vyplývá z výkazu pojistného, žalobkyně k datu zániku eviduje neuhrazenou částku – dluh na pojistném ve výši 14 552 Kč. Tento dluh na pojistném žalovaná neuhradila, ačkoliv byla vyzývána k úhradě. Od druhého dne zániku pojistného do data podání žaloby žalobkyně požaduje i úroky z prodlení v zákonné výši z žalované částky.
Žalovaná s žalobou nesouhlasila a z opatrnosti rozporovala veškerá tvrzení žalobkyně. U jednání žalovaná po provedeném dokazování doplnila, že podpis na Smlouvě stejně jako na dohodě o ukončení Smlouvy není podpisem žalované.
K ústnímu jednání se dostavila toliko žalovaná. Žalobkyně se z jednání omluvila a soud proto jednal v souladu s ust. § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“) v nepřítomnosti žalobkyně.
Z listinných důkazů, které byly provedeny u jednání, vzal soud za prokázané následující skutečnosti:
Z listiny označené jako Pojistná smlouva [číslo] (tj. ze Smlouvy – srov. odst. 1. tohoto rozsudku), že v listině je označena žalobkyně jako pojistitel a žalovaná jako pojistník, přičemž v listině jsou dále uvedeny další podrobnosti, jakož i práva a povinnosti uvedených subjektů. Listina je opatřena podpisy a datem [datum].
Z listiny označené jako Dohoda o ukončení pojistných smluv o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidel (tj. z Dohody – srov. odst. 1. tohoto rozsudku), že v listině je označena žalobkyně jako pojistitel a žalovaná jako pojistník, přičemž v listině jsou dále uvedeny další podrobnosti týkající se ukončení práv a povinností vyplývajících mj. ze Smlouvy. Listina je opatřena podpisy a datem [datum].
Z listiny označené jako Zánik pojistné smlouvy [číslo], že žalobkyně sdělila žalované, že vůči ní eviduje dluh v podobě žalobou požadované částky vyplývající ze zániku Smlouvy.
Z ostatních v řízení provedených, avšak v rozsudku neuvedených, důkazů soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti.
Na základě takto provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu podstatnému závěru o skutkovém stavu:
V řízení nebylo prokázáno, že by se žalobkyně s žalovanou dohodla na tom, co je uvedeno ve Smlouvě nebo v Dohodě.
Podle ust. § 1721 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit.
Po shora zjištěném skutkovém stavu dospěl soud na základě citovaných právních předpisů k následujícímu právnímu posouzení věci:
V řízení bylo zcela rozhodující, aby žalobkyně prokázala, že se dohodla s žalovanou na konkrétním pojistném vztahu, který měl být založen Smlouvou a následně ukončen Dohodou. Žalobkyně k tomu předložila shora uvedené listiny, ze kterých se takové skutečnosti podávají, nicméně jednatel žalované, který se dostavil k nařízenému jednání, zcela jednoznačně uvedl, že podpis na Smlouvě ani na Dohodě není podpisem jednatele, který žalovanou v takových obchodních záležitostech jakožto její jediný jednatel zastupoval. Prostým porovnáním obou podpisů je navíc zcela zřejmé, že tyto se od sebe již na první pohled liší. Obecně přitom platí, že u soukromé listiny stačí„ formální“ popření její správnosti druhým účastníkem, aby nastoupila důkazní povinnost a důkazní břemeno toho účastníka, který tvrdil skutečnosti, jež měly být prokázány soukromou listinou (viz např. [příjmení], [obec] § 134 (Veřejné listiny). In: [příjmení], [jméno], [příjmení], [obec] a kol. Občanský soudní řád I, II. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 929, marg. [číslo]). Smlouvu i Dohodu lze přitom jednoznačně považovat za soukromé listiny, tudíž bylo na žalobkyni, aby v řízení prokázala, že to skutečně byla žalovaná, která se s žalobkyní dohodla a k oběma listinám připojila své podpisy. Soud byl připraven u ústního jednání v tomto směru žalobkyni poučit o nutnosti označit důkazy k prokázání svých tvrzení, avšak žalobkyně se nedostavila k jednání před soudem a připravila se tak o možnost být ze strany soudu poučena podle § 118a odst. 3 o. s. ř. Za takové situace s ohledem na neunesení důkazního břemene žalobkyní stran tvrzeného nároku nezbylo soudu než žalobu v celém rozsahu zamítnout, jak je uvedeno ve výroku I.
Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého plně procesně úspěšné žalované vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Jelikož však žalovaná žádné náklady nepožadovala, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.